3. divize

Izumi Razaki

Když dorazili ti 2 zase zpět, tak jsem se konečně zvedl ze židle a prokřupal prsty. Kývnul jsem hlavou. "Zajímala by mě jedna věc... " řekl jsem a kývnul směrem k jejímu zanpakuto. "Umíš tuhle hračku vůbec používat? Nevidím v tvém hodnocení z akademie zprávy o schopnostech s mečem... vlastně bych celkově rád věděl, co umíš" řekl jsem a snažil se, aby to neznělo, jako že si myslím, že neumí nic. To jsem si samozřejmě nemyslel, něco jistě uměla. Amaru byl taky takový krpec, ale byl poměrně schopný

Minami Isanami

Zamrkala a pozrela sa do strany. Nepovedala by, že sa hanbí za svoje schopnosti, to vôbec. Ale už veľakrát počula od iných aké je to zbytočné a smiešne.
“No, vlastne ja... “ Pozrela sa na svoju zbraň a pevne ju zovrela v ruke. “ Pri... shikai sa zmení na mikrofón a ja začnem spievať a ... jedna pesnička je na zvýšenie sily spolubojovníkov a druhá na zvýšenie rýchlosti. So samotnou zbraňou bojovať ako-tak viem. “ Vysvetlila to tak krátko a - prekvapujúco - zdráhavo a potichu.

Izumi Razaki

Poslechl jsem si členku své divize. Byla vlastně celkem ostuda, že jsem to neudělal už dříve, ale kdo měl čas. Musel jsem řešit spousty hektických věcí ohledně kapitánování. "Hmm... chápu. Takže kdyby došlo při misi na boj, tak se drž vždy poblíž Amara a pomáhej mu, on na tebe dá pozor, ale to jen v nejhorším případě, pokud vše půjde jak má, tak případný boj vyřídím já" řekl jsem. Nechtěl jsem, aby se mím podřízeným něco stalo

Minami Isanami

Počúvala ho a prikyvovala na jeho slová a potom si dala ruku na temeno hlavy a tam sa poškriabala.
“Ehe.. gomene, že som taká zbytočná.“ Povedala a potom sa pozrela na zem, na Amara a potom späť na Razakiho. Nadýchla sa zhlboka a potom sa usmiala. “A kedy vyrazíme? Už sa nemôžem dočkať!“ Zmenila sa zase na natešenú.

Izumi Razaki

Podíval jsem se na ní tak trochu konejšivě. Asi jsem jí začínal mít proti své vůly také docela rád. "Neboj se, rozhodně nejsi zbytečná. Kdyby jsi neměla na to být shinigami, nikdy by tě nepustili skrze akademii. " snažil jsem se jí utišit. "A vyrazíme hned, dojdeme k Senkaimonu a projdeme do světa lidí... našim úkolem bude zjistit, co se stalo s jedním stanovištěm, které se nehlásí... snad to nebude nic vážného... tak za mnou..." řekl jsem a vydal se na cestu...
_________________________

Minami Isanami

Ešte chvíľu v hlave mala nejaké pochybnosti, ale potom ju utešoval Razaki a ona sa doširoka usmiala.
“Je, Razi-chan! To si povedal tak krásne!“ Skočila po ňom, ale to už vyrazil, takže sa netrafila. Nafúkla na chvíľu líca, ale potom čapla zase Amara, ktorého ťahala za sebou za Razakim, keďže vôbec netušila kde je to Senkai-niečo.

Aka Masamune

I s nově získanou hodností podkapitána je stále těžké se dostat do důvěryhodnějších spisů. O svém snoubenci Zukovi jsem se toho opět moc nedozvěděla. Avšak něco zajímavého tam přeci jen bylo. Z roční lékařské kontrololi vyšlo najevo, že Zuko měl problémy s psychikou a také se svou zanpakuto. To mě celkem překvapilo. Nebylo to totiž na něm poznat. V další zprávě byla malá zmínka o tom, že jeho poslední mise byla v reálném světě. Takže jsem měla nějaký materiál na přemýšlení, ale pořád toho bylo málo....Když jsem dorazila zpět do kasáren, zelo to tu prázdnotou. Všude byl klid. "Asi jsem něco prošvihla." podotkla jsem pro sebe a obezřetně jsem se procházela po divizi.