Karakura

Aki Maki

Okamžitě padl na všechny čtyři, bylo mu špatně od žaludku. Byl na tohle asi citlivější. Myslel že bude zvracet, ale naštěstí to udržel. "Zatraceně.." Zaklel a pomalu vstal. Papír si strčil do kapsy. "Musím se rychle dostat zpět do Seireitei..možná bych mohl zkusit přejít přes Senkaimon, zajímalo by mě jestli už ho zpravili.." Pomyslel si. "Nebo dám jednoduše vědět seireitei.." Zasmál se a vyndal nějaký ten jejich speciální mobil a pokoušel se dát o sobě vědět vedení.

Sice už jsi měl být v Seireitei, ale to nevadí...trvalo ti to déle.

Po dlouhém bloudění Karakurou za nalezením místa, odkud by jsi mohl zavolat, jsi nakonec našel menší vyvýšeninu, z níž jsi měl signál. Přístroj byl nejspíš těmi skoky pokažen. Ve vysílačce zachrčelo. ..alo...kdo...tam....yšíme se?!

Jo? Já myslel že mě to hodilo do Karakury (ten odkaz )

Aki Maki

Přiložil si onen přístroj k puse. "Podkapitán desáté divize Aki Maki, byl jsem vyslán na misi, žádám o přechod do Seireitei, nedostal jsem informace o zpravení Senkaimonu.." Mezi slovy dával mezeru ab ymu bylo lépe rozumět kvůli slabému signálu.

Aki Maki

Celkem se rozzuřil. "Pečný, já ti dám pečný..!" Neudržel nervy a vysílačkou mrsknul o zem. "Tak to zřejmě budem muset risknout..." Vytáhnul meč a povolal bránu. A doufal..

Otevřel jsi senkaimon a ten...vypadal normálně...neviděl jsi žádné výboje, barvičky ani nic podobného co by značilo že je poškozen...neviditelná poškození jsi bphůžel ověřit nemohl...takže ti zbyle jediné...vstoupit a doufat.

Pokračuj v Senkaimonu
________________________________________________________

Izumi Razaki

Se svými podřízenými jsem se ocitl v Lidském světě. Zhluboka jsem se nadechl. Z nepochopitelného důvodu jsem se tu cítil poměrně dobře. "Takže... mějte oči na stopkách, pokuste se nic nezničit, nezapomínejte, že nás normální lidé nevidí... " řekl jsem a začal se soustředit, snažil jsem se zachytit nějaké přátelské reiatsu. Případně cokoliv neobvyklého...

Minami Isanami

Stále nasledovala Razakiho a nemohla byť viac vyvedená z údivu. Ešte nikdy ľudský svet nevidela a prekonal jej očakávania. Ako počula Razakiho, že ich normálni ľudia nevidia, hneď priskočila k nejakému stojacemu týpkovi, čo si čítal noviny a začala naňho vyplazovať jazyk a robiť rôzne ksichty.
“Heh! Fakt! Oni nás nevidia!“ Začala sa tam smiať na tom a potom tam začala poskakovať a robiť ksichty na ostatných a vypadalo to, že ju to baví.

Amaru

Poprvé jsem prošel branou do skutečného světa. Vyvolalo to ve mě nějaké zvláštní vzpomínky. Ale z toho mě vyrušila nee-chan která začala blbnout. Neee-chan vykřikl jsem a odtáhnul jí od člověka. Nesmíš dělat blbosti přece chceme udělat na strejdu dobrej dojem ne? řekl jsem a i když jsem trochu kazil srandu tak jsem si myslel že tohle je důležitější než sranda

Aki Maki

Objevil se v Karakuře. Rozhlédl se. Žádná hlídka. Pomocí shunpa se dostal mimo město, hádal totiž že v Karakuře nejspíš zrovna slouží nějaký shinigami. Zastavil se pod velkým stromem. Podle solné kůry hádal že to bude nějaký druh dubu. Zaposlouchal se do zvuku co vydával vítr, byl to jediný zvuk co zde v okolí slyšel. Nikdo krom něho tu nejni. Vytáhnul opět ty brýle a nasadil si je.

Minami Isanami

Dosť sa v tom vyžívala, ale potom ju chytil Amaru a odťahoval ju od tých ľudí, ktorí sa tam rozprávali v skupinke.
“No táák! Amu-tan!“ zvolala vzdorovito, ale nechala sa tiahnuť pritom nafúkla líca. Nenechala si však skaziť náladu. Nechala sa dovliecť k Razakimu, ale potom znova odbehla a začala obdivovať výlohy u obchodov. “Úáá! To je kawaii!“ Zvolala na malé kichi chibi-zvieratká v hračkárstve vo výlohe.

Razaki,Amaru,Minami----> Karakura vypadal klidně jako nikdy jindy. Razaki při prozkoumání reiatsu vycítil různou kombinaci duší, shinigami a hollow. Některá reiatsu se mohla zdát povědomá, ale žádné nebylo přímo známe nebo nějak obrovské. Vaše cesta vedla na druhou stranu města, kde měl v okolí Karakurské Střední být onen předsunutý stan. Bylo asi příhodné se tam vydat.

Aki Maki---> To že tu nikdo nebyl nebyla zas tak pravda. Cítil jsi, že je zde někdo silný, nejspíš kapitán, ale měl jsi to štěstí, že tě nevycítil. Jakmile sis nasadil brýle, zase se objevil Hideyoshi. Už venku? Ok...pošlu ti odvoz..počkej chvíli... Netrvalo ani pět minut a vedle tebe stála ona dívka se světlými vlasy spletenými do culíku, se kterou jsi bojoval. Můžem?

Lus---> Pomalu ses probouzela. Bolelo tě celé tělo a jediné co jsi dokázala vnímat bylo, že ležíš na pavné zemi. Pevné a poměrně studené zemi. Cítila jsi jemný větřík, ale pocit slabosti a rozbolavěného těla převládal. Nevěděla jsi kolik času uplynulo od té doby co jsi spadla do trhliny, co se stalo a kde vůbec jsi. To vše leželo před tebou.

Aki Maki

Vedle nej stála ona dívka. Mrknul na ní. "Jak si přeješ.." Zasmál se a šel pomalu, ale jistě k ní. Musel vypadat sebejsitě, aby nevycítila boudu. Navíc, s ženami laškoval rád. "A ty si jako ten odvoz?" Pohlédnul na ní.

Izumi Razaki

Tak bando, jdeme... mějte oči na stopkách, cokoliv podezřekého hlašte a žádné blbosti. Tady jsem na officiální misi... řekl jsem i když jsem nečekal, že by to Isanami zastavilo v dělání blbostí. Snad na ní dá pozor Amaru. Vydal jsem se přímo k místu, kde měla být posídka a sledoval nejen okolí, ale také mé dva podařené podržízené...

Lus Ayazaki

Ještě nějakou dobu poté, co začnu pomalu přicházet k sobě, jen nehybně ležím. Nesnažím se vstát z tvrdé a chladné země, jelikož každý pohyb mi způsobí další proud bolesti. Co se stalo? Kde to jsem? Hlavou se mi honí mnoho otázek, ale ani na jednu z nich si nedokážu odpovědět. Lehký větřík mi napovídá, že bych možná mohla být venku nebo v nějaké místnosti, kam profukuje. Po nějaké době konečně pootevřu oči. Začnu v mém zorném poli pátrat po něčem, co by mi bylo alespoň trochu známé, a co by mi napovědělo, kde to vlastně jsem. Nakonec se i přes velkou únavu a bolest po celém těle donutím pomalými pohyby zvednout z lehu do sedu. Hlava mi začne třeštit, jako by mi měla prasknout. Chytím se za ni a na chvíli se vyvaruji dalších pohybů, dokud se bolest trochu nezmírní. Teprve pak se začnu znovu rozhlížet po okolí.

Amaru

Nee-chan pojď! řekl jsem a táhnul jsem nee-chan za sebou protože jsem fakt nechtěl aby udělala něco hloupého. Ale tahat jí od těch výloh bylo prostě hrozný.Nee-chan pojď musíme splnit důležitý úkol řekl jsem a tlačil jí před sebou

Aki Maki ---> Dívka měla stále kamený výraz, vypadalo to, že jí tvoje laškování nechává chladnou. Tak pojďme. Uchopila tě za límec a ty jsi ucítil ten podivný pocit, jako když tě za pupek něco tahá. Pokračuj ZDE.

Lus---> Když jsi se rozhlídla, mohla jsi poznat Karakuru. Přeci jen jsi tu měla několik misí a o tolik se město nezměnilo. Po pobytu v trhlině a se vší tou bolestí jsi nebyla schopna říci, zdali poznáváš něčí reiatsu, protože se ti nedařilo je pořádně rozpoznat. Cítila jsi však nějaké reiatsu Shinigami i hollow i duší. Jedni shinigami byli přes celé město, druzí nědaleko od tebe. Hollow vypadali že požírají duše taky jinde. Vedle sebe jsi uslyšela hlas. Ehm..je je vám něco?

Razaki, Amaru, Mina---> Vydali jste se tedy oním směrem. S udržováním Minami od výloh to bylo dosti obtížné, ale nic co by se nedalo zvládnout. Amaru byl v odvádění lidí od výloh docela dobrý, dalo by se říct. V celém městě byl klid...až podivný klid a vy jste se pomalu blížili k cíli.

Minami Isanami

Slintala skoro u každej výlohy, ktorá bola okolo, lenže vždy ju Amaru odťahoval preč. Nafúkla líca a začala mávať rukami, keď ju tlačil preč.
“ Nu táák, Amu-tan! Nebuď taký vážny! “ Zvolala urazene, keď ju ťahal preč, ale ona si proste nedala a vždy ju niečo zaujalo. Raz to boli autá, potom značky a aj zvieratá, čiže s ňou to šlo tak trochu aj pomalšie. Dokopy vlastne ani Razakiho nepočúvala alebo skôr neposlúchala, pretože bola uchvátená novým prostredím.

Lus Ayazaki

Karakura. Jak jsem se dostala do... Karakury?! Probleskne mi hlavou, jakmile zjistím, kde se nacházím. Začnu vzpomínat na to, co se stalo předtím, než jsem se objevila tady. Vybaví se mi mise k jižní bráně, kam jsem se vydala v doprovodu dalších shinigami. Pokud jsem mířila na jih, jak jsem se ocitla tady? A kde skončili ostatní? Doufám, že se jim nic nestalo! Možná jsou někde tady. Reiatsu, které cítím, však nepoznávám. Několik shinigami je však blízko. Možná bych se mohla vydat k nim, třeba by něco věděli. Z mého přemýšlení mě vytrhne něčí hlas. Otočím se za ním a pohlédnu na toho, kdo na mě mluví. Něco? Mě? Vydám ze sebe a na chvíli se odmlčím. Ano... teda ne. Jsem v pořádku. Popravdě jsem se však nikdy necítila hůř než tak, jak se právě teď cítím.

Izumi Razaki

Pokračoval jsem v cestě, s očima na stopkách. Vůbec se mi nelíbilo, jaký je tu klid, bylo to až podezřelé, ale strach jsem neměl. Jenom zjistit, co se tu sakra děje. Amaru pomáhal, abysme udržoval alespoň nějaké tempo. Meč jsem měl ale stále připravený, kdyby došlo k nejhoršímu. Snažil jsem se pomalu zrychlovat tempo, abysme se tu nezdržovali déle, než bylo nezbytně nutné

Lus---> Otočila ses a spatřila jsi dívku. Usmívala se. Rozhodně tak nevypadáte...Přinejmenším já bych nebyla, kdybych vypadla...odněkud z meziprostoru? Vy...jste shinigami že? Dívala se na tebe zvědavě.

Razaki, Mina, Amaru---> Dorazili jste až ke škole. Budova měla být hned naproti. Měli jste ale problém odhadnout, zdali tam někdo je, protože jste pociťovali podivně kolísající reiatsu, které bylo...nějakým způsobem známé...nebo ne? Bylo to matoucí.

Izumi Razaki

Došli jsme tedy až i místu, kde byl náš cíl. Ale stále se něco zdálo špatně. Otočil jsem se na Amara a Minu. "Takže, já jdu první, vy dva za mnou. Oba dva si budete dávat pozor, jako kdybysme šli do nepřítelského území. Budeme stále na dohled od sebe a za žádnou cenu se nebudeme rozdělovat, jasný?" zeptal jsem se a pak vešel dovnitř. Chtěl jsem být jen opatrný, po dlouhé době jsem vedl na misi pouze lidi ze své divize...

Lus Ayazaki

Nevypadám? Pronesu a na chvíli se odmlčím. No... vlastně máte pravdu. Už jsem se cítila o dost lépe, než jak se cítím teď. Zaujme mě, jak se dívka zmíní o nějakém meziprostoru. Pokud jsem odněkud vypadla, znamená to, že jsem tam musela i nějak spadnout. Nebo mě tam někdo shodil? Možná si vzpomenu, co se stalo, když se o tom dozvím více. Každopádně by to mohlo vysvětlovat, proč nejsem tam, kde mám být. Ano, jsem shinigami. Jak jste to myslela s tím meziprostorem?

Lus---> Zatím jsem moc shinigami nepotkala...teda pár se jich tu potulovalo, ale s žádným jsem nemluvila...všichni měli na spěch... Pořádně si tě prohlížela...vypadalo to, že ji přijdeš náramně zajímavá. No...seděli jsme tady na střeše školy a jedli svačinu, když se na nebi objevila...taková..světélkující trhlina a pak jste vypadla ven...viděla jsem vás jen já, tak jsme musela počkat než spolužáci odejdou...no...a co jiného by to bylo než nějaký meziprostor? při zmínce o meziprostoru se ti dělalo špatně. Byla jsi zesláblá a meziprostor destabilizoval tvou duševní energii natolik, že vše bylo nesmírně obtížné, potřebovala jsi pomoc.

Razaki---> Vstoupil jsi do domu jako první, což bylo docela dobře. Z toho co jsi viděl se ti zvedal žaludek. Pokoj byl zdemolovaný, záclony strhané, stůl rozbitý těla se válela všude, stěny byly zcákané a všude byl strašný puch. Pak se jedno z těl pohlo a....odříhlo si. Ano...to co na první pohled mohlo vypadat jinak bylo ve skutečnosti. Těla na zemi byla živá, ale úplně na mol. Stěny byly pokryté tím, co už žaludky těl neudržely. Puch byl velmi...alkoholový a zvratkovitý.

Minami Isanami

Rezignovala, teda aspoň na chvíľu, a nechala sa teda od Amara vliecť za Razakim. Ten sa zastavil pred nejakou budovou a počúvala ho, čo bolo pre ňu nezvyklé. Stále sa však obzerala, pretože to tu chcela preskúmať. Šli teda obidvaja za ním. Cítila nejaký divný puch, ale ešte nič nevidela, keď Razaki stál pred nimi.
“ Čo tam je? Čo tam je? Aj ja chcem vidieť! “ Začala za Razakim skákať a pri každom výskoku mu nazrela cez rameno. Potom však prestala, keď ju napadlo, že ho proste obíde a pozrie sa sama. Tvárila sa, že to mala v pláne, samozrejme. Najskôr sa na to dívala zdesene, ale potom sa tie telá začali dvíhať a zamrazilo ju v kostiach.
“ Zombie.. “ povedala si a dívala sa na tie hýbajúce sa telá a pozrela sa na zvratky. “ A toto sú určite ich vnútornosti, ktoré z nich vytrhli iní zombie. “ Povedala svoju teóriu, určite pravdepodobnejšiu než by kto iný vymyslel... teda pravdepodobnejšiu pre takého cvoka ako bola ona.