3. divize

Amaru

Posadil jsem kousek od Isa-chan, která se pustila do zmrzky a to fakt s elánem. Maj tu nejlepší zmrzlinu široko daleko! řekl jsem a vlastně litoval, že jsem jí dal tolik zmrzky protože teď jsem na ní měl chuť taky. A taky najednou mlčela a mě skoro chybělo to její brebentění

Minami Isanami

Sadla si vedľa neho a papala. Prikývla na jeho slová a ďalej papala. Potom ju niečo napadlo. S plnými ústami začala niečo hovoriť a pritom sa naňho pozerala. Nielenže jej vôbec nebolo rozumieť, ale ešte k tomu ho oprskala. So skvelým pocitom, že niečo také úžasné vymyslela, jedla ďalej. Myslela si, že jej Amaru rozumel, ale to je akoby ste sa dorozumievali s dementom: náročné na čas a zbytočné.

Amaru

Jo no víš nerozuměl jsem ti Á! zvedl jsem prst abych jí zabránil mě znova poprskat zmrzkou á než začneš mluvit tak prosím dopapej nee-chan řekl jsem a zadíval se do země. Od malička jsem chtěl sourozence ale nikdy jsem neměl tolik štěstí. Chtěl jsem se usmát ale nešlo mi to protože mi bylo jasný že se strejdou to moc nepůjde. Přece jenom na něj nee-chan neudělala zrovna nejlepší první dojem anebo druhej nebo třetí

Minami Isanami

Papala, zasekla sa a potom sa pozrela naňho zlým pohľadom. Prehltla. Otvorila ústa akoby sa mu chystala povedať pravdu o tom, kto hodil tú smradľavú rybu Razakimu do izby, ale do jej úst vnikla lyžička so zmrzlinou. Výraz sa zmenil na potešený a začala rýchlo dojedávať zmrzlinu. Takže sa tu záhadu už nikdy nedozvie, aj keď to nie je to, čo asi chcel počuť. Po chvíli to dojedla a chytila sa jednou rukou za hlavu. Ta zmrzlina jej zmrazila mozog.
“Itai, itai, itai!“ Začala hovoriť so striedavými sykotami, keďže ju to tak bolelo.

Amaru

Nebyl jsem si jistý, jak to mělo fungovat ale žil jsem v domnění , že ten starší sourozenec má bejt nějak dominantní nebo tak něco. Ale nee-chan dělala jednu pitomost za druhou. Copak? Bolí tě zuby? Nebo snad nedokončil jsem větu protože jsem rychle vstal abych jí pomohl nějak ale zamotal jsem se do vlastních nohou a rozmáznul jsem se o zem a to dost ošklivě. Dokonce i obličej jsem si poškrábal o zem.

Minami Isanami

Bolela ju hlava a mala pritom zatvorené oči. Počula nejaký pád na zem, tak oči otvorila a dívala sa na tu placku pred ňou.
“Vypadáš ako vajíčko na hniličko." Povedala a začala sa smiať, ale pritom sa rýchlo chytila za hlavu, pretože ju znova rozbolela, ale aj tak sa tvrdohlavo smiala, aj keď ju hlava bolela. Nerada na sebe nechala poznať, že ju niečo bolí alebo trápi.

Amaru

Nee-chan se mi smála a to potom co jsem ji koupil takovou velkou zmrzku. Předtím mě zase nekopla v jídelně. Tohle nebyl moc dobrej den a me se vubec nechtelo z ty zeme vstavat a tak sem proste lezel a trucoval. Navic me desne palili tvare

Minami Isanami

Smiala sa tomu a potom sa naňho prekvapene pozrela. Začala doňho prstom šťuchať.
“Aaa! Amu-tan! Nechcem z teba varené vajíčko!“ Zvolá a začala, kľakal si k nemu a otočila ho na chrbát. Dívala sa naňho, naklonila hlavu do strany a vytiahla nejaký kus látky, ktorý mal slúžiť ako kapesník, ale ešte nepoužitý, takže mal šťastie. Začala mu utierať tvár.
“Amu-tan, to sa stane, že taký nemotorný chlapček hapinká. Nebuď smutný. Kúpiš si zmrzlinku a všetko bude v poriadku.“ To slovo "kúpiš" trošku zvýraznila. Väčšinou nechala za seba platiť a ani toto nebola výnimka.

Aka Masamune

Chodila jsem po divizi a rozhlížela se že strany na stranu a hledala ty správné dveře. Jak jsem se tak rozhlížela, nepostřehla jsem, že se přede mnou otevřeli dveře a vykoukal něčí hlava. Takže když jsem otočila hlavu správným směrem, málem jsem do té vykukující hlavy vrazila. V posledních vteřinách jsem stačila zabrzdit. Stála jsem od té vykukující hlavy jen pár milimetru. Težce jsem polkla a udělala o jeden dlouhý krok dozadu. Konečně jsem si mohla poradně prohlédnout, do koho jsem to málem narazila. "Ouuu....Omlouvám se.... Kapitáne. Já - já - já....." nedokázala jsem se pořádně vymáčknout v tom překvapeni.

Amaru

Tohle nejde! zatrucoval jsem si nakonec. Já nejsem nemotorný! Jsem Izumi Amaru, 3. důstojník nejlepší divize v Seireitei! řekl jsem si najust. Fakt sem se snažil! Byl jsem i na akademii dobrej! A jsem ekstamto na hado! Proč mě nikdo nebere vážně! vylil jsem si srdicko

Minami Isanami

Dívala sa naňho s prekvapeným kukučom a párkrát zamrkala. Po chvíli sa usmiala a začala mu strapatiť vlasy.
“Ale berú, Amu-tan. To sa ti asi niečo zlého zdalo o tom, že ťa nikto neberie vážne. Neboj. Ten zlý sen sa už nevráti, neboj sa.“ Začne hovoriť akoby bola jeho starostlivá matka a ďalej mu strapatila s úsmevom vlasy.

Amaru

Ještě asi 10vteřin jsem se tvářil fakt neštastně, ale s nee-chan to fakt nešlo. Proti své vůly jsem se musel usmát. Tohle je pěknej faul! postezoval jsem si aspon na oko, kdyz uz jsem proti sve vuly dostal zpatky dobrou naladu

Minami Isanami

Usmieva sa naňho a stále ho hladí. Poteší ju, že zase má späť svoju dobrú náladu.
“Teba je tak jednoduché rozveseliť.“ Povie a vyplazí naňho jazyk. Potom sa postaví, chytí sa za hlavu a sykne. Ešte ju stále pobolievala hlava. Natlačiť do seba toľko zmrzliny za pár minút nie je taká sranda a ona tiež nie je imúnna proti bolesti hlavy. Dala dole ruku a usmeje sa naňho znova, akoby sa nič nestalo.
“Čo ideme robiť teraz, Amu-tan? Jéé! Máte tu nejaké húpačky či detské ihrisko?“ Opýta sa, ale kvôli tej hlave nevypadala tak potešene, aj keď sa to snažila zakryť. Väčšinou to fungovalo.

Amaru

Vzdychnul jsem a ani jsem si vyjimecne nerozcuchal vlasy. Když já tohle nemůžu právě! Když mě strejda jmenoval třetím důlstojníkem tak mi vysvětlil, že se ode mě očekává nějaký tamto, no normální chování, nebo tak něco. A já mu nemůžu udělat ostudu postěžoval jsem si a ani si nevšiml, že jí bolí hlava. Protože jinak bych jí to vyléčil samozřejmě

Minami Isanami

Díva sa naňho a kývne ľahostajne ramenami.
“No. Ak ti to vadí, tak sa tak nechovaj. “ Povie a potom sa pozrie raz do jednej strany, raz do druhej strany. “Nemáte tu aspoň húpačky?“ Opýta sa znova a čaká, čo jej odpovie. Rada sa húpala, ale s boľavou hlavou a plným bruchom zmrzliny to síce nebola veľmi dobrá kombinácia.

Izumi Razaki

Otevřel jsem se dveře a jen tak tak jsem se vyhnul taranování od přesně té shinigami, co jsem očekával. Ano? Copak vy, vy, vy? zeptal jsem se, když opadnul počáteční šok. Takové překvapení poté, co tu byla Minami s Amarem totiž málem vyvolalo můj bankai reflex. Pojďte dál, zrovna s vámi jsem potřeboval něco probrat... řekl jsem a vplul zpět do kanclu

Amaru

Ale já za to nemůžu! trochu jsem se urazil. Ale prej se to ode mě čeká jako od důstojníka, že se budu chovat na tom, na úrovni! A to jde hrozně blbě, podívej se na mě, copak se já můžu chovat na úrovni? řekl jsem, odkašlal jsem si a začal mluvit hrozně škrobeným a vážným hlasem. Ano, tu zásilku dorazí ve středu. Prosím, obědnejte 12 kilo červené cibule. Budu od vás očekávat účtenky, žádné zdržování v kaviárnách přitom jsem se tvářil hrozně vážně a pokyvoval hlavou takže jsem asi vypadal hrozně legračně

Minami Isanami

Nechcela sa vzdať s tou húpačkou, ale dívala sa naňho dosť vyjavene, keď sa začal chovať tak neskutočne vážne. Vyprskla do smiechu.
“Máš pravdu. K tebe to naozaj nesedí.“ Povie a potom sa k nemu trošku nakloní, oprie si ruky o kolená, aby bola výškovo v tej istej úrovni.
“Počuj, Amu-tan. Nemal by si sa chovať, ako to po tebe chcú ostatní. Je to pre teba nepríjemné, nehodí sa to k tebe a všetci ťa majú radi takého aký si. Určite aj Razi-chan len to nedá najavo.“ Povie s úsmevom a díva sa naňho.

Amaru

No jo ale jak se pak budou divat na 3. divizi všichni okolo kdyz se budu houpat na houpačce a jíst lízátka a tak vubec. řekl jsem a podíval se do nebe kde zrovna neco letelo vzduchem. Ackoliv to mohlo bejt cokoliv od ptaka az po kapitána osmičky. A já vím že mě strejda má rád, ale asi by byl radši kdybych se choval vážnějc a nedělal ostudu řekl jsem a zamyslel se zda bych nevypadal vážnějc s knírem

Minami Isanami

Prekvapene sa naňho dívala. Asi ho hodne trápilo, že sa nechová vážne. To kvôli húpačkám, lízatkám a-... Vlastne... húpať sa chcela ona, ona mu dala lízatko. Takže ona mu robí hanbu. Stane sa aj to, že pochopí, kde sú jej hranice a u neho to asi príliš prekročila. Keď videla, ako sa kvôli tomu trápi, tak proste musela nejako odstúpiť.
“Ahá, chápem. Neboj, už ti nikto nebude robiť hanbu, Amaru.“ Oslovila ho normálne jeho celým menom bez skratky a dokonca aj bez titulu.
“Idem ja. Ešte som si ani nevybalila.“ Povedala, keď sa vystrela. Len mu mávla a potom sa odshunpovala späť do tretej divízie, kde po chvíli našla aj svoju izbu. Vlastne skoro žiadne veci nemala. Len nejaké oblečenie a tak. Zatvorila za sebou dvere a rozopla si sponu, ktorá mala vo vlasoch. Nakoniec usadla na posteľ a začala si česať vlasy.

Aka Masamune

Cože? Něco probrat? překvapeně jsem povytáhla obočí. Ehmmmm. Provedla jsem něco.....kapitáne?zeptala jsem se nejistým hlasem. Vždyť jsem v divizi byla teprve hrozně krátce, za tu dobu se nedá nic provést.... Možna. Ale raději jsem následovala kapitána do kanceláře a zavřela za sebou dveře.

Izumi Razaki

No, podle toho jak se to vezme.. řekl jsem a sedl jsem si za svůj stůl. Vytáhl jsem její složku, kterou jsem samozřejmě měl připravenou. Víte, mám problém. Mám hloupej dojem, že se moje divize bojí přihlásit se na pozici zástupce kapitána. Dost možná proto, že jsem tuhle pozici měl celkem dlouhá já a byl jsem na to lehce háklivej... ale to jedno, pointa je, že potřebuju podkapitána nadhodil jsem spíš a doufal, že si dá 2 a 2 dohromady

Amaru

Bylo mi líto, že kvůli mě byla nee-chan smutná. Nepochopila úplně přesně co jsem chtěl říct a já se z toho teď cejtil dost blbě. Chvíli jsem bezcílně chodil sem a tam a nakonec se vydal zpátky do 3. divize. Přišel jsem ke dveřím kde bydlela nee-chan a zaklepal na dveře. Néé-chan zakřičel jsem skrz dveře. Nechtěl jsem aby byla smutná

Minami Isanami

Pokojne si česala vlasy a premýšľala nad tým, čo bude robiť. Mohla by dať preč tu rybu, určite sa Razaki nepoteší, keby ju tam našiel, ale... nevadí. Nechá to tak. Nemôže ju predsa zabiť, heh... či? Na to Razakiho dobre nepozná. Po chvíli česania sa prudko postavila, čo nebolo dobré na jej boľavú hlavu. Chytila sa za ňu a hodila hrebeň k svojim veciam a zase sa posadila. Sadla si na posteľ do tureckého sedu a oprela sa o vankúš. Potom si začala zapletať hrubý cop, ale keďže mala vlasy, ktoré nosieva zopnuté sponou, kratšie, tak ich mala uvoľnené. Nerada si napevno robila vrkoč, takže ten z dlhých vlasov bol voľný. Ľahla si potom na posteľ a pozerala sa do stropu. Začala ju zožierať samota, ale z toho ju zachránilo to klopanie. Zdvihnúť sa neodvážila kvôli tej hlave, preto ostala ležať a dívala sa, či Amaru vojde alebo nie bez toho, aby sa ozvala.

Amaru

Chvíli jsem čekal ale nebavilo mě to takže jsem pootevřel dveře. Nee-chan? Můžu dovnitř? řekl jsem a doufal ze na mě není moc naštvaná. Nechtěl bych aby byla naštvaná. Něco jsem ti přinesl řekl jsem. Nebylo to sice k jídlu ale i tak by jí to mohlo udělat radost