3. divize

Kaiyo

trochu zbledl úsměv na rtech, když Razaki přerušil její krásné vzpomínky zcela nevhodnými poznámkami, na které se nikdo neptal! Ale to jen utužilo její mínění, že je Razaki pžasný člověk, když s takovými strašnými věcmi dokáže žít a být hodný a dobrý vůdce. Nakonec, kdo by u svého oblíbence neocenil temnou minulost? To je vždycky plus!
"Ehm, no... Jeptišky mě přihlásily..." odpověděla na Razakiho otázku.

Izumi Razaki

Nemohl jsem si nevšimnout, že při slově "jeptišky" s sebou Batariel divně škubl. No jo, vtipný je, že jsem se stal Shinigamim vlastně díky Seikovi... panečku, to je ale zamotaný... řekl jsem a poškrábal se na bradě. Každopádně nevím zda jsem se nepřeslechl, ale slyšel jsem "jeptišky" ? podivil jsem se. Už jsem slyšel i divnější příběhy... ale zase ne o moc

Kaiyo

přikývla s úsměvem.
"Přesně tak, jeptišky, u kterých jsem bydlela jako malá," dodala trochu širší vysvětlení. "Byl to trest..." pokývala pak hlavou trochu smutněji.

Izumi Razaki

Lehce jsem zvedl obočí ve stylu Teal'ca. Ani jsem neměl tušení, že tu někde máme jeptišky, ale to asi nebylo zase tak důležitý. Stát se shinigamim byl trest? zvedl jsem obočí tak vysoko, že prakticky opustilo můj obličej. Leda že by trest bylo to, že žila u jeptišek... to znělo sice smysluplněji, ale z gramatiky věty to vůbec nevyznívalo...

Kaiyo

"Ano..." řekla trochu smutně. "Ale to nevadí, protože se mi to líbí. Sice je mi líto, že sestry se na to dívaly jinak, ale je to asi nejlepší tak, jak to je... Bohužel mě teď nenechají je navštěvovat, tedy ne oficiálně, což mě mrzí," pokývala hlavou.

Izumi Razaki

No to moc nechápu... jako shinigami si snad můžeš jít kam chceš ne? řekl jsem a moje obočí narazilo do stropu. Ostatně s Kaiyo člověk z údivu ani nevyšel. No, každopádně bych měl těm jeptiškám asi poděkovat za to, že tě poslali stát se shinigami... řekl jsem. Nejspíš jsem si nuceně musel připsat nějakou reputaci u jeptišek.

Kaiyo

"I když jsme shinigami, tak si nemůžeme chodit, kam se nám zachce, pokud nás tam domácí nechtějí!" usmála se mírně. Ano, samozřejmě, ohnivý meč otvírá mnohé dveře... ale to nebyl její styl a takhle to dávala najevo. A navíc měla prázdný talíř!

Izumi Razaki

A proč by tebe někdo někde nechtěl? Však jsi krásná a okouzlující... nedokážu si představit, jak by tě někdo mohl někam nepustit... řekl jsem. Původně jsem chtěl navrhnout, že bych mohl toho někoho mohl... přesvědčit, ale prospekt brutálního násilí mohl oběd zkazit... teprve pak jsem si uvědomil, co jsem vlastně řekl, radši jsem rychle přiskočil k nějakému jídlu. Dáš si ještě něco? pokusil jsem se změnit téma...

Kaiyo

zčervenala jako rajče a nemohla se přestat uculovat, což podle ní muselo vypadal strašně hloupě, celá ta kombinace. Ani se nemohla donutit Razakimu odpovědět, jak se cítila nesvá. Připadalo jí, že jí hoří tváře a celkově jí bylo nějak teplo. Nebyla na komplimenty zvyklá! A už vůbec ne od svého idola a nadřízeného. Nakonec se jí přece jen podařilo pípnout:
"To je na vás Razaki-san, vy jste šéfkuchař..."

Izumi Razaki

No, to je zvláštní... já ti sice můžu dát něco dobrého, otázka je, zda máš chuť na něco dobrého. Nerad bych, abys jedla jen proto, že to bereš jako nějakou povinnost. Co zbyte můžeme poslat jeptiškám pro nějaké další špunty, třeba to ocení... řekl jsem.

Kaiyo

"To radši ne, ony považují takovéhle jídlo za znečišťování ducha..." usmála se. "Ale já rozhodně ne!"

Izumi Razaki

No... v tom případě je můj duch velice, velice špinavej... ale víš co? Možná bys mohla ještě vyzkoušet mojí palačinku s jahodami. Není tak zabijácká jako dort, ale mohla by ti možná přijít k chuti... řekl jsem. Anebo snad něco ne-sladkého? Anebo jsi už tak plná, že tě budu muset odnést na zádech zpátky domů? pokusil jsem se ještě trochu zažertovat

Kaiyo

hodila na Razakiho mírně shovívavý pohled, když se jí snažil vsugerovat, že už je plná. Bylo vidět, že ji vlastně nezná.
"Ta palačinka zní skvěle!" usmála se potom zářivě. "Tedy, myslím, že takovýhle oběd jsem ještě nikdy neměla..." zamyslela se potom spokojeně.

Aka Masamune

"Hmmmmmm......hmmmmm.....chápu." odpověděla jsem znudeně. Asi jsem neměla hned ze začátku čekat zázraky, ale tohle se mi stávalo často. Pokrčila jsem rameny. "Poprosila bych vás, jestli mě tedy doprovodíte na ubytovny. Bylo by lepší odložit si tu batožinu, než se vypravím zkoumat 3. divizi." řekla jsem a zároveň jsem trochu uhnula stranou, aby bylo vidět těch pár batůžku.

Izumi Razaki

Viděl jsem za svého života (i po něm) mnoho. Viděl jsem vojáky na bitevním poli, kteří jedli krysy, viděl jsem hollow, který dokázal sníst 12 duší najednou. Viděl jsem shinigami, co snědl 1/2 krávy. Ale nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by snědl můj sladký dort a ještě měl chuť na sladké... bylo to, jako kdyby spalovala energii za 12 různých lidí... navenek jsem se ale jen usmál. No, palačinka se už nese... řekl jsem a podal jí pár palačinek s jahodami. Na její poznámku o obědu jsem se jen usmál, navenek. Uvnitř jsem začínal nacházet nové hranice panikaření

Kaiyo

se začala ze slušnosti nimrat vidličkou v palačinkách (jinak by je hned hrozně rychle snědla a to se na dámu neslušelo) a chvíli mlčela a přemýšlela.
"A proč jste se vlastně vy stal shinigamim, Razaki-san?" zeptala se potom.

Izumi Razaki

Ehm no... popravdě za to mohl asi Seiko... tak nějak mi přopomněl, že jsem vlastně šel do Velké války proto, abych chránil životy. A kvůli tomu jsem se vlatně stal i Shinigamim. Když se něco děje, tak jsem vždycky rád poblíž pořádné zbraně, díky které můžu padouchy nakrájet na kousky než někomu ublíží... řekl jsem. Bylo to vlastně docela zvláštní... Seika jsem neviděl vlastně dokud mi nezaklepal na dveře... bohužel jsem se s jeho matkou nepohodl a tak nějak jsem se smířil s tím, že nebudu nikdy součástí jeho života... a když se pak vrátil do mého života, tak mě to nějak postavilo na nohy... řekl jsem a pak si teprve uvědomil, že se zase rozhovor stočil na Seika...

Kaiyo

byla spokojená, protože měla palačinku a ještě navíc se dozvěděla, co potřebovala vědět. Razaki a jeho žena... no... prostě matka jeho syna se spolu nepohodli... a už dlouho se neviděli, aspoň to tak znělo... krása! Tedy vlastně tragédie.
"Promiňte, že do toho tak rýpám, ale kde je Seikova maminka teď? Víte, možná jste jen hodil flintu moc brzo do žita, možná, když se k vám vrátil Seiko, daly by se věci urovnat i s ní... rodiny by přece měly být pohromadě..." Samozřejmě jen blafovala, ale chtěla si být jistá. Byla to podlá a vypočítavá žena... tak jako všechny. Ale usmívala se pěkně a určitě to myslela s Razakim dobře.

K Razakimu přiletěl pekelný motýl. Nesl zprávu. Doopravdický dopis s pečetí, málem ho chudák neutáhl. Už mu pod tou tíhou praskala záda a v duchu nemohl nalézt dostatek nadávek, které by uspokojily jeho touhu proklít tuto službu, kterou ho donutili dělat.

Izumi Razaki

No, jsou 2 důvody, proč by to nešlo. Ten první je ten, že to byla ... zarazil jsem se na chvíli, slova která jsem chtěl použít se rozhodně nehodila do této společnosti. No zkrátka je to jedno, protože už nežije... zemřela před nějakou dobou... řekl jsem. Rozhodně jsem pro ní slzu neuronil, ale nechtěl jsem před Kaiyo vypadat bezcitně. Přeci jen co bylo, bylo. To už ale přiletěl jeden z těch protivných hmyzáků a nesl s sebou podivně velkou obálku. Eh? prohlásil jsem a čapnul dopis a pořádně si prohlédl pečeť.

Izumi Razaki

Uhm... Kaiyo? Omluv mě jen na vteřinku, přečtu si co se děje, najdu si důvod proč nemůžu a budeme pokračovat jo? řekl jsem, protože to vypadalo celkem důležitě. Co mi ta stará fosílie mohla chtít jsem netušil, jak jsem jí znal, tak potřebovala okrájet kuří oka a měla moc šumáku na to, aby se mohla předklonit. Zlomil jsem pečet a podíval se, copak to bylo...

Izumi Razaki

Přečetl jsem si dopis, trochu zaraženě jsem ho hodil do šuplíku. Nic důležitého... kde jsme to vlastně byly? zeptal jsem se zamyšleně. Nějak jsem musel myslet na to, že ta stará protivní rašple mě chce povýšit... najednou.

Kaiyo

"Taky nic důležitého!" odpověděla rychle. Ani moc nechtěla připomínat Razakimu, že se bavili o smrti matky jeho syna. "Hmmm no a kde je vlastně teď Seiko-san? Slyšela jsem něco o jakémsi městě hollow... vy o tom něco víte?" napadlo ji hned další téma.

Izumi Razaki

No vím kde je, ale slíbil jsem, že o tom nebudu mluvit... řekl jsem. Měl jsem takový dojem, že to "město hollow" mělo být něco jako tajemství, ale možná jsem si jen pamtoval bludy. Bylo taky poznat, že myšlenkami jsem trochu jinde, přeci jen mě ten dopis od stařeny docela rozhodil.