3. divize

Izumi Razaki

Tak dobrou chuť. Doufám, že ti bude ten dortík chutnat. řekl jsem a taky si ukrojil kousek. Usmál jsem se ještě na Kaiyo a pak už jsme se pustili do dortu. Po prvním soustu se mi zkroutili chloupky v nose, po druhém mi na čele vyrašil pot. Po třetím se mi v očích objevila duha...

Kaiyo

slušně žvýkala po malých kouskách, které si ukrajovala. U toho se velice spokojeně usmívala.
"Ehm, takže, Razaki-san... jak se vlastně máte?" začala konverzaci, protože se jí zdálo hloupé jen tak tiše jíst.

Izumi Razaki

No, jakpak se mám... no, bylo to teď takový zajímavý všechno, takový hektický, ale jsem rád, že je chvilka klid. Ačkoliv jak znám tenhle šílenej svět tak to nevydrží a zase se něco semele. Ale pro teď je klid, koupil jsem si menší domek a kupodivu jsem dal dohromady i osobní problémy... a taky se mi povedlo konečně najít někoho komu nevybuchla hlava po kousku mého dortu řekl jsem a doufal, že to nevyznělo moc blbě. Radši mi ale pověz, jak se máš ty a taky jak ti chutná dortík, je na přidání

Kaiyo

Vypadalo to, že Razaki-san to má celkem na háku. Takový schopný muž!
"No, já... se mám dobře! Jak také jinak, teď, když je zase všechno v pořádku! Hmm, a ten dort, je prostě výborný!" pochválila Razakiho kuchařské umění. "Víte, ale, je tu jedna věc, na kterou jsem se vás chtěla zeptat..." začala trochu nesměle a zase se začínala červenat. "Je to taková věc, která mi ležela v hlavě... víte... ta celá záležitost s vaším synem! Jak to s ním vlastně bylo? A je?" odhodlala se.

Izumi Razaki

Usmíval jsem se, jak Kaiyo mluvila, dokud se nedostala ke své poslední otázce. Pak mi úsměv lehce zmizel ze rtů. Eh... Seiko... no, hádám, že je to otázka jako každá jiná... otázka je co přesně máš na mysli... pokud jde jen o ty poseldní události, tak to bylo opravdu zamotané... řekl jsem. Někdo z něj udělal kopii, nevím proč... a ta kopie se stala shinigamim... a dělala tu nějakej bordel... dokonce snad někoho zabila, i když to se neprokázalo... zatímco ten pravej se toulá po světě... tak ten falešnej se odpálil... vybuchl... možná to bude znít divně, ale docela to bolelo... možná že byl jen kopie, ale pořád to byl on... svým způsobem... řekl jsem. Ale ... jak vidíš je to celé tak zmatené...

Kaiyo

kulila oči, jak se to snažila pochopit, a tvářila se dost účastně.
"To mě velice mrzí, Razaki-san..." pronesla smutně. "Ale ten pravý je pořád na živu, ne?" pokusila se povzbudivě usmát. "Určitě se za vámi podívá! I když netuším, kde je..." dodala. "No a... co před tím? Jaktože tu nežil s vámi?" Ano, bylo jasné, že se snaží dosvědět, jaké má Razaki závazky. Mrška jedna vypočítavá...

Izumi Razaki

Ach ano... ten opravdový je pořád naživu... a někde se toulá, zase... a proč nežil se mnou? No... žil se svojí matkou, dlouhou dobu, dokud nezemřela... a pak to bylo složitější trochu... on ani nevěděl, že jsem jeho otec... no nerad bych to nějak zvlášt rozebíral... ale konečně jsme to snad dali nějak dopořádku... koupil jsem taky sakra velký sídlo, abych mu alespoň nějak vynahradil to, co se stalo... řekl jsem a uvědomil si, že se nějak moc rejpu vidličkou ve svém kousku dortu. Ale to je jedno... však on se někdy vynoří... až to budu nejmíň čekat.... pokrčil jsem rameny.

Kaiyo

se mírně mračila a dokonce zapomněla i jíst, ale ona už na talíři skoro nic neměla, tak to bylo možná proto. Snažila se pochopit, co Razaki-san říká, ale moc jí to nešlo. Ovšem řekl, že by to nerad rozebíral, tak jí bylo hloupé se ptát na podrobnosti... hmm, tak snad někdy jindy! Takové zajímavé téma!
"Aha omlouvám se Razaki-san, že jsem o tom začala..." pípla tedy a radši už se na nic neptala.

Izumi Razaki

Ale, není se za co omlouvat, to je naprosto v pořádku. Jen je to trochu složitější situace a trvalo by hodinu to tu všechno rozplést. A popravdě mám trochu strach o Seika, měl se už dávno ukázat, ale neukázal se... a já bohužel nemůžu neustále vyrážet na dobrodružné výpravy... řekl jsem a nabídl Kaiyo další kousek koláče. Já už další kousek pozřít nemohl, protože bych implodoval

Kaiyo

si ráda vzala další. Byl to pro ni zatím jen takový překrm... Ale nic už neříkala, trochu totiž znejistěla a nechtěla budit dojem, že se nějak snaží rýpat do Razakiho soukromí kupou otázek. A o počasí se jí mluvit nechtělo...

Izumi Razaki

Chvíli jsem se vrtal v kousku koláče. Zřejmě jsem Kaiyo odradil od konverzace a teď nastala chvíle trapného ticha... docela jsem doufal, že by teď mohl Seiko vtrhnout dovnitř a tak přerušit to trapné ticho, ale takové věci se bohužel moc nestávaly. No jo... vidíš, teď přesně nastala ta chvíle, kdy jsem zkazil vesele probíhající oběd... řekl jsem. Ale snad není všechno ztraceno... dodal jsem s nadějí v hlase a podal Kaiyo velký pohár zmrzliny. Ještě sladké? Nebo radši něco... plnohodnějšího? zeptal jsem se. Kaiyo? Mohla bys mi prozradit něco o sobě? Nevím jak moc je to vhodné... ale rád bych o tobě věděl něco víc... vyhrknul jsem najednou. Možná to byla trošičku pomsta za to její vyptávání, ale spíš jsem opravdu chtěl věděl něco o ní. Měl jsem jí rád, ale vlastně jsem toho o ní věděl tak málo...

Kaiyo

vzala něco plnohodnotnějšího - pohár. Jak by mohla odmítnout?! Žádný soudný člověk by něco takového neodmítl! Ovšem Razakiho otázka ji dost překvapila, až jí málem zaskočilo.
"Ehm... o mně? A co byste chtěl vědět?" hrála o čas a pomalu rudla v obličeji. Takže teď je nejspíš řada na ní... a Razaki-san se o ní chce něco dozvědět... kyaaaaa!

Izumi Razaki

Lehce jsem si oddychl, když si Kaiyo vzala pohár. Díky tomu se vrátil falešný pocit, že mám situaci pod kontrolou. No, copak bych se o tobě chtěl dozvědět? No ideálně všechno. řekl jsem a zatočil jablkem na prstu a pak se do něj zakousnul. Spolknul jsem první sousto. Tohle bude taky možná hloupá otázka... řekl jsem a vyhodil jablko z okna. Ale proč mi vykáš na společném obědě? Připadám si trochu... ehm... můj monolog přerušil výkřik někoho, kdo šel zrovna po oknem...

Kaiyo

se jen nervózně zasmála, když poslouchala nadávky z venku.
"No, jste přece podkapitán divize, jak jinak bych vás měla oslovovat než vykáním?" podivila se. Snažila se snad schválně odvést řeč od toho, aby mu o sobě něco začala vyprávět? Skrývala snad nějaké hrozné tajemství?!

Izumi Razaki

No jo, podkapitán sice jsem, ale teď u sebe nemám tu divnou pásku, navíc tohle je naprosto neformální oběd ne? řekl jsem a pokrčil rameny. Ale neodvádějme řeč... pořád bych o tobě rád něco věděl řekl jsem. Začínalo se mi to tu lehce hroutit pod rukama, trochu jako Černobyl a Tron 2 dohromady...

Kaiyo

jen mírně pokrčila rameny, ale žádný záměr přestat mu vykat nevyjádřila.
"Ehm... něco o mně... tedy... Jako mnoho jiných jsem se ocitla tady v Soul Society už jako dítě. Bloudila jsem lesem, kde jsem se jen tak probudila. Moje vzpomínky na to jsou opravdu krásné... bála jsem se, ale i tak to bylo krásné. Byla tam spousta květin a hub, všechno tak barevné, a k tomu zelené stromy, ptáci zpívali, veverky se na mě přišly podívat..." zahihňala se šťastně při té vzpomínce, která možná byla do jisté míry dílem dětské fantazie... ale kdo ví.

Aka Masamune

V archivu jsem toho o svém snoubenci moc nenašla, ale přeci tam bylo něco zajímavého. V jeho spisu se psalo, že za velmi krátkou dobu jeho síla velmi, ale velmi vzrostla, až to bylo podezřelé. Hlavou mi z toho vířilo spoustu otázek, ale žádná odpověď. Usilovným přemýšlením jsem přestala vnímat okolí a co se nestalo, vybočila jsem z cesty, která mířila do 3. divize a zakopla jsem o hloupý kámen. Ozvala se rána jak hrom a já ležele v jediné kaliži široko daleko. "No výborně," zavrčela jsem," tak tohle se může stát jenom mně. Takhle udělám určitě velmi dobrý dojem ve 3. divizi." S povzdechem jsem se začala sápat na nohy. "Doufám, že mě aspoň nikdo neviděl." Přála jsem si nahlas.

Izumi Razaki

No jo... tak to moje vzpomínky zase tak růžové nejsou... především proto, že jsou spojené s mojí brutální smrtí ve světě lidí. No jo... ale to asi není téma na oběd co? poškrábal jsem se na hlavě. A proč ses vůbec stala Shinigami? Zajímalo by mě, co tě k tomu vedlo... zeptal jsem se

Izumi Amaru

3. divize nebyla vlastně špatné místo! přemýšlel jsem a mnul si hlavu na kterou mi před chvíli přistálo nakouslé jabko. Ale asi to nemohl bejt zase tak špatnej nápad jít do divize ke strejdovi. Přece jenom jsem tu měl něco jako protekci. A asi sem nebyl sám kdo tu měl pech. Nějaká shinigami se jen kousek předemnou rozsekala a ještě zahučela do louže. No jo neštěstí miluje společenost. Neviděl nebojte se, ste v pohodě?

Aka Masamune

Když jsem vstala, snažila jsem se ze sebe oklepat špínu, i když to byla zřejmě zbytečná práce že? Voda se těžko oklepává. Ale bohužel se nesplnilo mé přání o neviditelnosti. Jeden mladík mě přeci jenom viděl. Jak na mě promluvil, trochu jsem sebou cukla leknutím. Závoreň jsem na něho vytřeštila oči. Takovou dobrou minutu jsem na něho civěla, než mi to všechno došlo. Začala jsem se ve tvářích pěkně červenat. Taková ostuda. Ehm.....jo jsem v pořádku. Jen taková malá nehoda. Vysoukala jsem ze sebe. Nechtěla jsem svůj pád nějak více rozebírat, a tak jsem raději přešla na jiné téma. No víš, jsem tu nová a mám nastoupit do 3. divize a chci tě poprosti, tedy jestli máš čas a chuť, zda bys mě tu neprovedl a pomohl najít někoho, u koho bych se měla hlásit. Zeptala jsem se. Pak mi teprve došlo, jestli se ten mladík neurazí, protože jsem mu hned začala tykat a on mi přitom vykal.

Izumi Amaru

No jo, mě zase někdo hodil na hlavu jabko. Ale nic s tím dělat nemůžu a na vymyšlení gravitace už je taky pozdě řekl jsem protože se mi moc nelíbilo jak na mě mlčky kouká, bylo to takový protivný. No jo ohlásit se jo? No tak kapitána nemáme a podkapitán je teďka zaměstnanej něčím "hrozně důležitým a naprosto souvisejícím s chodem divize" takže by asi nebylo nejlepší ho rušit. začal jsem počítat na prstech. Odškrtl jsem si kapitána a podkapitána. No asi budete muset promluvit s 3. důstoj... pak mi to došlo

Spoiler:

Aka Masamune

Poslouchala jsem toho mladíka a přitom jsem si přemýšlela. Takže kapitán není......to je více méně i normální. Né každá divize je celá. Podkapitán je zaměstnaný něčím hrozně důležitým.......to bude asi velmi pracovitý shinigami. No když nemají kapitána, tak se to dá očekávat. Třetí důstojník je......ouuuu...........on je přede mnou. Došlo mi hned jak se mladík tak dramaticky zhroutil. Uvažuj, uvažuj. Řekni něco chytrého. Snažila jsem se přijít na ta správná slova. V klidu. Na ohlášení mám spoustu času. Spíš bych byla raději, kdybyste mě tu provedl. Mávla jsem rukou. Jinak mé jméno je Akashiya Masamune. Podala jsem ruku mladíkovi.

Izumi Amaru

No jo já vám rád ukážu třetí divizi, ale taky jsem tu jen chvilku. Pořád si nemůžu zvyknout že ze mě udělali důstojníka. Vždyť to zase není tak dlouho co jsem udělal akademii Ach jo proč se tohle vždycky musí stávat mě. No jo ale moc mě těší, já jsem Izumi Amaru teď bohužel 3. dostojník 3. divize řekl jsem a potřásl Akashi rukou. Ale moc nevím co vám tady jako ukázat. Sice tu původně chtěli vybudovat nějakej orchestr ale to byl plán posledního kapitána a ten to nedotáhl do konce ale máme tu stánek kde si můžete vsadit na datum kdy nám kapitán Kuchiki konečně dá grill který nám 6. divize dluží. V banku už je docela dost peněz

Aka Masamune

"I mě těší." Přikývla jsem. Podle všeho jsem nebyla jediná, kdo mě dneska blbý den. Spíše to vypadalo, že jsem na to ještě dobře oproti Amarovi. "Mno...to zní celkem zajímavě, bohužel zásadně nesázím." V těhle hrách naše rodina nikdy neměla štěstí, a tak jsem to ani raději nepokoušela.

Izumi Amaru

No jo tak to je asi jediný zajímavý co tu je. Jinak samozřejmě vám můžu ukázat kde jsou ubytovny a kde se může trénovat a podobně ale to je takový nezajímavý ne? řekl jsem. A co se týče nějakého archivu 3. divize tak to je hlavně samá úředničina, protože si Izumi-fukutaicho potrpí na pořádek v papírech řekl jsem opravdu znuděně