3. divize

Izumi Razaki

Evakuace zraněných probíhala dobře, divize se dala dohromady, vcelku nebylo co dělat, tak jsem se pustil zpět do zvyšování morálky. Beztak jsem nebyl pořád sám sebou, tak nemělo cenu se pouštět do nějakých šílených dobrodužství.

Kaiyo

se vzbudila a po delší chvíli si uvědomila, že je něco jinak, že je kolem více ruchu a také lepší nálada. Vyšla ven z místnosti a protírala si unavené oči.
"Co se to tady děje?" vrněla si pro sebe rozespale.

Izumi Razaki

Dobré ráno, Růženko. Neděje se nic zajímavého, klidně odpočívej řekl jsem a protáhl si nohy. Seděl jsem vedle Kaiyo už asi 20 minut a čekal, až se konečně probere. Zřejmě jí taky nebylo nejlíp, rozhodně jsem nechtěl, aby se teď nějak přepínala. Jen dávám 3. divize trochu dokupy, za tu chvíli, co jsem si odskočil se to tady trošku... no však víš... usmál jsem se

Kaiyo

zažila šok, jaký v jejím životě dosud nenastal. Šíleně se lekla, vypadala chvíli, že se skácí. Jen civěla s očima jako kostelní věže na Razakiho a nezmohla se na jediné slovo. Co tady dělá Razaki-san? Kdy se vrátil? A jaktože seděl tady, když jsem spala? A já se tady před ním protahuju jako lemra, kyáááááá, to snad neeeeee! letělo jí hlavou jako vítr. Do tváří se jí vehnala červená barva, že vypadala skoro jako rajče.
"Ra-ra-raza-ki-razaki-san!" vychrlila ze sebe a ještě víc zrudla z toho, jak se nemožně zakoktala.

Izumi Razaki

Trošku zaraženě jsem zamrkal. Vypadala nemocně, bylo jí snad to, co ostatním?. Položil jsem jí ruku na čelo. Nemáš teplotu? řekl jsem a manutálním zoomem (tak 20cm) jsem si jí prohlídl zblízka, zda jí něco není.

Kaiyo

na chvíi ztuhla. Potom začala zuřivě vrtět hlavou na znamení, že jí vůbec nic není.
"Kdepak, já jsem úplně v pořádku!" vychrlila ze sebe s křečovitým úsměvem. "A-a-a co vy, Razaki-san, vrátil jste se nám živý a zdravý! Báli jsme se, když jsme vás nemohli najít!"

Izumi Razaki

No... trochu to mě, Amara a Baru hodilo do Hueco Mundo, museli jsme vyřídit pár super silných hollow, zbořit pevnost a tak... ale vrátili jsme se tak rychle, jak to jen šlo...nechtěl jsem nikoho vylekat, přinesl bych nějakou kytku jako omluvu, ale v Hueco Mundo jich moc neroste... řekl jsem a poškrábal se na hlavě.

Kaiyo

měla chuť začít dělat něco jako

Razaki-san vždycky zažívat tak drsná dobrodružství a potom o tom mluvil, jako by to nic nebylo! Nakonec se ovládla a žádné fanynkovské záchvaty se nekonaly... navenek.
"To muselo být hrozné, Razaki-san! A co Amaru-san, je v pořádku? A Hiboru-fukutaichou?" zeptala se, aby odvedla pozornost od toho, jak byl Razaki šíleně cool a chtělo se jí z toho křičet "kyaaa".

Izumi Razaki

No, Amaru je, před chvíli tu byl, ale musel se vrátit do své divize, jen dostal záchvat naprostého zoufalství. A co je s podkapitánkou vlastně ani nevím, vrátila se sice s námi, ale zřejmě jí to "vyplivlo" někde jinde, jsem si ale jistý, že je v pořádku.... řekl jsem. Ale teď je důležitější zavřít ty trhliny. pokročilo se v tom nějak když jsem tu nebyl? Dokud to nebude hotové jsou v nebezpečí všichni... řekl jsem

Kaiyo

"Já... vlastně ani nevím, netuším, co se to děje..." řekla rozpačitě Kaiyo, která ani pořádně nevěděla ni o žádných trhlinách. Samozřejmě, něco kusých informací se dostalo už ke každému členovi Gotei 13, ale většina z nich tomu moc nerozuměla. "Jen vím, že máme zakázané kidou a aktivaci shikaie," sdělila Razakimu to jediné, co věděla jistě.

Izumi Razaki

Najednou jsem se přistihl, jak se usmívám na Kaiyo. Uvědomil jsem si, že mi vlastně hrozně pomohla, jen díky ní jsem se sebral po smrti své kapitánky... nemluvě o tom, že byla mladá a krásná. Když k tomu přidám to, jak se umí ohánět kladivem... Děkuju, Kaiyo... řekl jsem nakonec

Kaiyo

se cítila trochu nesvá, protože si všimla, že se na ni Razakisan usmívá. To moc často nedělal, většinou se tvářil vážně a zachmuřeně!
"Není za co, Razaki-san!" vykřikla skoro po tom, co jí poděkoval, i když sama pořádně nevěděla za co. "Rádo se stalo!" Dál nevěděla, co by měla říct. "Ehm... co takhle jít tedy zjistit někam něco bližšího?" navrhla nesměle.

Spoiler:

Izumi Razaki

No, to je slovo do pranice... řekl jsem najednou a tleskl, protože jsem byl nějak trochu mimo. Tohle se mi v práci nemělo stávat. Ehm... poškrábal jsem se na hlavě. Chtěl jsem říct: Jasně, dobrý nápad... řekl jsem, vztal a nabídl Kaiyo ruku, aby nemusela sama vstávat... ale pak jsem nevěděl, zda to je vhodné... argh...

Kaiyo

v tu samou chvíli sama vyskočila, takže to vypadalo, jako bys chtěl, abyste se na cestě za informacemi drželi za ruce. Kaiyo zčervenala a nevěděla, co má dělat.

Izumi Razaki

Kaiyo ve stejnou chvíli vstala... a nastala trapná situace. Chvíli jsme na sebe hloupě koukali, ale pak se nastartoval můj úřednický mozek. A dost, tohle je směšný... řekl jsem, chytil Kaiyo za ruku a lehce si jí přitáhl a políbil jí. Nechtěl jsem litovat, že prošvihnu něco kvůli tomu, že jsem srab, jako u své bývalé kapitánky... hned na to jsem si chtěl dát facku. Nejen proto, že jsem ani ve své mysli nemohl přestat říkat "kapitínka" ale také proto, že jsem v takové chvíli dokázal myslet na jinou ženu...

Kaiyo

Spoiler:

Spoiler:

Spoiler:

Spoiler:

omdlela.

Izumi Razaki

Zkusil jsem, zda mi nezapáchá z úst, ale nebylo tomu tak, česnek jsem taky nejedl a otrávenou rtěnku jsem si dneska zapomněl vzít. Takže omdlela buď proto, že byla chudák vyčerpaná, nebo proto, že jsem byl daleko víc sexy, než jsem si myslel. Opatrně jsem jí zvedl a odnesl jí kousek dál na pohovku, kde mohla odpočívat... nebo se probírat z bezvědomí.

Kaiyo

Vlastně to trvalo celkem dlouho, než se probrala k vědomí. Konečně se jí zachvěla víčka a začala se zvedat, potom si ale sáhla dozadu na hlavu, kde se praštila o podlahu, když padala.
"Ehhh..." udělala a vypadala, že ji to docela bolí.

Izumi Razaki

Zatímco byla Kaiyo mimo tak jsem si zařídil pár věcí, nemohl jsem přece zenedbávat svoje povinnosti. Zkontroloval jsem divizi, zkontroloval jak probíhají práce na mých nových domcích ale byl jsem zpět dřív, než se probrala. Ahoj Růženko, jsi v pořádku? zeptal jsem se, když se konečně probrala.

Kaiyo

měla podivný pocit deja vu. Potom si vzpomněla na... TO!!! Ne... byl to jen sen, ano, jenom sen, určitě! Usnula a tohle se jí zdálo... Cítila Razakiho přítomnost a to v ní vzbudilo takové podivné sny, to je samozřejmé! To by přece nemohla být skutečnost.
"Umm, Razaki-san! Ráda vás vidím..." řekla trochu nesvá. Ano, byl to jen sen... ale stejně teď měla před Razakim takový divný pocit a jen si na ten sen vzpomněla trochu do detailů, začala se červenat. Ale to nesměl vidět! Rychle si tedy vyndala zanpakutou a začala hledat něco, čím ho mohla naleštit. "Spát ve službě by se nemělo!" nadala si sama sobě, aby Razaki viděl, že si je vědoma svých povinností.

Izumi Razaki

No, zdálo se, že Kaiyo se praštila víc, než jsem čekal... to mě samozřejmě mrzelo, ale kdo mohl čekat, že zareaguje takhle? Nevěděl jsem, zda si to dávat za vinu, nebo ano. Jsi v pořádku? Nespala si, ale spíš ses trošku, ale jen maličko kolosálně praštila do hlavy... řekl jsem a zatvářil se trochu provinile... přeci jsen jsem jí měl asi chytit... ale... opravdu jsem to nečekal. Navíc zase taková rána to nebyla... Sakra uklidni se, Razaki! radši jsem se kousl do rtu, abych se vrátil do reality...

Kaiyo

"Eh... opravdu?" V jejím snu se tady uhodila do hlavy... ale... byl to sen, ne? Začínala pomalu panikařit a uvědomovat si, že to asi sen nebyl. To bylo poznat na tom, že postupně rudla a nemohla se na Razakiho ani podívat. Vůbec nevěděla, co má dělat! Zoufale přemýšlela nad nějakou výmluvou, aby mohla odejít. Ne že by chtěla, tohle, jestli to nebyl sen, byla ta nejkrásnější věc, co se jí kdy stala! Ale tak nějak to vůbec v tomto životě nečekala a netušila, co s tím teď dělat, takže by raději někam utekla a tam si to v klidu pro promyslela. A nebo možná dostala záchvat kawaii fanynkování spojený s omdlíváním a nosebleedem. Jedno z toho.

Izumi Razaki

Jsi v pořádku Kaiyo? Vypadáš opravdu nějak zvláštně... řekl jsem starostlivě. Trochu jsem se o ní bál. Samozřejmě jsem netušil, co se děje v její hlavě (zaplať pánbůh). Měla by jsi odpočívat nejspíš, přeci jen ty trhliny a tak... řekl jsem ještě trochu rozpačitě. Začínal jsem být lehce nervozní

Kaiyo

"No... asi máte pravdu, Razaki-san. Jestli dovolíte, půjdu do svého pokoje a trochu se dám dohromady. Nebude to trvat dlouho, opravdu! Jaké jsou vaše rozkazy na potom?" vychrlila ze sebe.

Izumi Razaki

Jen si odpočiň... beztak není co dělat... žádné zprávy z venku, divize je v pohotovosti, víc se zatím asi dělat nedá... řekl jsem a šel se podívat, zda už se konečně vrátil některý z poslů, který měl zjistit, co se děje venku, jaká je situace a co je třeba dělat... To čekaní bylo deprimující, ale teď jsem měl zodpovědnost především za svou divizi...