3. divize

Minami Isanami

Strapatila mu vlasy a potom sa zamyslela. Zamyslene sa dívala do strany a potom sa naňho pozrie nadšene.
“Amu-tan! Amu-tan! Nepôjdeme na nejaké jedlo? Som strašne hladová a niečo dobrého by som si dala.“ Povie s hviezdičkami a dúfala, že pôjde s ňou.

Amaru

No je pravda, že něco malého by se do mě vešlo řekl jsem. Nechtěl jsem se sice moc přejíst před párty ale něco bych sezobl. Tak půjdeme, ale kam? zeptal jsem se a zase si radši rozcuchal vlasy

Minami Isanami

Využila situácie, že s tým súhlasil a čapla ho rýchlo za ruku.
“To je jedno! Hlavne, že tam bude jedlo! Ty to tu poznáš, tak by si mal vedieť, kde čo je!“ Povedala nadšene a bežala po chodbách a Amara ťahala za sebou. On tu mal viesť cestu za jedlom, ale pritom ho ťahala za sebou.
“No ták! Naviguj, Amu-tan!“ Povedala a behala ďalej po chodbe.

Amaru¨

No jo, ale kam? Můžeme jít asi do jídelny, nebo můžeme jít někam mimo divizi ale to je daleko a tak vůbec řekl jsem a nechal se táhnout dopředu. Sice jsem musel ztratit i poslední zbytky úcty od těch, co mě viděli jak se nechávám táhnout ale bylo mi to jedno. Už dlouho jsem nebyl takhle veselej

Minami Isanami

Zastaví sa po chvíli a pozrie sa naňho. Začne mu ťukať po tvári pri každom slove, ktoré vysloví.
“Už sa rozhodni, Amu-tan!“ Povedala trošku prísnejšie a prestala mu ťukať do tváre a kývla ramenami. “Mne je to naozaj jedno, hlavne, že tam bude jedlo. Veľmi veľa jedla.“ Povie a usmeje sa naňho.

Amaru

Ale no tááák řekl jsem jí, ale jinak jsem nedělal nic. Tak pojď do jídelny! Tak sice nemají nejlepší jídlo na světě, ale není špatný řekl jsme. Pak jsem vyběhl dopředu a táhl prozměnu nee-chan za sebou. Ani jsem nevěděl, že jsem se celou cestu usmíval

Minami Isanami

Dívala sa naňho s prísnym výrazom, pretože, keď ide o jedlo, tak je nekompromisná a niekedy aj hrozne sebecká, ale to snáď nebude musieť vyťahovať. Potom sa usmeje spokojne, keď si už konečne vyberie a nechá sa ním viesť do jedálne.
“Juhúú! Bude jedlo! A potom sa poriadne najeme na tej párty!“ Zvolala natešene počas behania.

Amaru

Chvíli jsem utíkal tuhle a zase támhle. ale ve finále jsem nee-chan dotáhl až do jídelny. Tam sice bylo několik shinigami ale me to nejak nezajímalo. Tak zkusíme tady, ne? řekl jsem a zazubil se na ní a pro jistotu se ještě jednou zatvářil roztomile pro případ, že by jí nechutnalo

Minami Isanami

Behali sem a tam a trochu ju to unavovalo, ale nakoniec konečne dobehli do tej sľúbenej jedálne. Dívala sa okolo a usmiala sa naňho.
“Áno, tuto to skúsme.“ Povie, chytí ho za ramená zozadu a začne ho tlačiť ďalej dovnútra. Tentokrát si toho roztomilého kukuča nestihla všimnúť, keď ho zdrapila a tlačila.
“A ako to tu vôbec funguje?“ Opýta sa, keďže ešte nikdy v jedálni nebola.

Amaru

Trochu jsem se zase nafoukl, že dávala přednost jídlu ale asi jsem se nemohl divit. No, vezmeš si tác a pak si vezmeš naco máš chuť támhleocať řekl jsem a podal jí tác ze stolu co stál kousek od nás.

Minami Isanami

Zaujato ho počúvala a dívala sa na tu tácku. Bohužiaľ spravil jednu fatálnu chybu. Nemal jej povedať, že si môže zobrať to na čo má chuť. Ihneď sa rozbehla k jedlu a naberala si naozaj kopcom. Skoro to tam všetko vyrabovala, ale ona naozaj nie je až taká bezcitná a ešte troška jedla tam nechala. Usadla za stôl spokojne.
“Nebuj, Amu-tan. Niečo som ti tam nechala.“ Povie s roztomilým úsmevom, aby sa na ňu nezlobil. “Dobrú chuť!“ Povie, keď pride aj on k nej a pustí sa spokojne do jedla.

Izumi Razaki

Rozloučil jsem se s Yuri a ještě jednou jí popřál mnoho štěstí. Když odešla, tak jsem začal pomalu balit svojí kancelář. Pak jsem si ale uvědomil, že je jednodušší jen vyměnit cedulky na dveřích a nechat si svojí starou pracovnu, jistě, ta kapitásnká byla větší, ale to mě zase tak nezajímalo. Radši jsem sebral ze stolu několik pozvánek a začal je vypisovat. Pak jsem si nechal zavolat několik nohsledů a dal jim je. Pro toho, který měl jít do 12té divize jsem ale přidal také speciální balíček

Amaru

No tak Minami-neechan měla opravdu hlad. Nebo měla tasemnici protože tolik jídla prostě nemohla sníst. Vždyť by musela mít metrák nebo tři. Ale než si stačila sednout už jídlo někdo doplnil takže jsem si mohl nandat taky trochu víc. Doběhl jsem s tácem ke stolu kde seděla nee-chan a přisedl si. Asi nemělo cenu na ní mluvit když měla jídlo tak jsem taky jenom jedl. potichu

Minami Isanami

Jedla, jedla a jedla. Vypadá to, že má čiernu dieru v žalúdku, pretože naozaj sa to nemohlo fyzicky zmestiť do takého malého chudého dievčatka, ale táto záhada, ohľadom jej žalúdka, nebola ešte vyriešená. Obzrela sa na to, ako dopĺňali jedlo.
"Váá, to je super! Sem budem chodiť častejšie!“ Zvolala natešene a ďalej jedla. Vtom zhone omylom... naozaj len omylom, zjedla aj Amarove jedlo. Asi si nevšimla, že to bolo na druhej tácni. Keď dojedla, tak sa spokojne oprela o stôl.
“Yummy! To bolo tak dobré! Idem si ešte pridať!“ Povedala natešene, schmatla svoju tácku a išla ďalej rabovať.

Amaru

Nabral jsem si trochu nudlí a s chutí jsem snědl sousto. Pak moje hůlky zazvonili o prázdnou misku. Vylekaně jsem se rozhlédl ale Minami-chan už si nabírala další jídlo. Vyskočil jsem ze židle a nabral si naprosot nejvíc pálivé nudle.

Minami Isanami

Rabovala tam ďalšiu várku a brala jeho reakciu súťažne. Vrátila sa naspäť k stolu, usadla a jedla a jedla. Keď ju nejaké jedlo pálilo, tak to zajedla studeným jedlom a takto na striedačku. Ale potom prišlo to osudné jedlo, to jedlo, ktoré je nepriateľom jej hrdla. Ryba! A ona si nedá povedať a musela ju začať jesť celú a ako to vždy s rybou býva, jedna kosť sa jej zasekla v hrdle a začala kašlať a búchať po stole ako zmyslov zbavená.

Amaru

Konečně jsem se mohl najíst. Mina-neechan měla dost jídla bych si já mohl sníst v klidu jednu mističku. A taky jsem na ní dával pozor. Ale pak jí zaskočilo. Vyhrkl jsem a vdechl nudli. Naštěstí se mi jí povedlo vykašlat. Chtěl jsem praštit neechan do zad, ale to se asi dělalo když někdo kašlal. Nemohl jsem se k ní ani moc přiblížit protože kolem moc mlatila rukama a nechtel sem aby me prastila. Nakonec sem proklouzl jeji obranou a zacal ji lecit krk. Kdyz to dokazalo spravit krvaceni a spravovat kosti urcite to zvladlo i uvolnit kost z krku

Minami Isanami

Vypadalo to dosť komicky, ale tu šiel o holý život. Našťastie ju Amaru zachránil, aj keď mu vpálila jednu silnú facku a kopla ho do nohy. Naozaj omylom! Keď Isanami chce, tak vie dávať silné rany. Podarilo sa jej vykašlať kosť, ktorá letela a zapichla sa jednému shinigamimu tesne vedľa hlavy. Vydýchla si a pozrela sa na rybu. Zobrala ju do ruky a išla ju zase jesť a Amaru určite už nechce ďalšie rany, keď ju bude zase zachraňovať od kostí.

Amaru

Pomáhal jsem a za to jsem dostal šílenou facku a to před všema lidma v jídelně. To bylo už moc. Nemohl jsem ani pořádně utíkat protože mě nakopla ale i tak jsem odhopkal co nejdál od jídelny jsem mohl a vůbec se naotáčel dokud jsem nebyl u svého pokoje

Minami Isanami

Než sa zahryzla, pozrela sa okolo seba. Netušila, čo sa stalo, pretože sa všetko strhlo všetko rýchlo, ale vie, že sa Amaru stratil.
“Aaaaa! Amu-tan zmizol! Určite ho uniesli!“ Zvolala vydesene a s rybou v puse vybehla z jedálne. Bežala a bežala a kričala niečo, čo malo byť jeho meno, ale nebolo jej moc rozumieť, keďže mala v puse rybu. Keby ta ryba nebolo posledné jedlo, ani by sa z jedálne nepohla, ale našťastie bola.

Izumi Amaru

Zalezl jsem si do pokoje a lehl si na postel. Bylo to tak nefér! Já jí pomáhal a ona mě praští před místností plnou lidí! Je zlá! Zlá a umíněná! Úplně stejně jako strejda Razaki! trucoval jsem

Minami Isanami

Bežala neúnavne z miestnosti do miestnosti.. teda, keď omylom vbehla do chlapských záchodov, tak odtiaľ vyletela z jakotom akoby ju vystrelili z dela. Nakoniec ho našla a usmiala sa.
“To som rada, že som ťa našla, Amu-tan! Myslela som si, že ťa uniesli!“ Povedala natešene a prišla k jeho posteli. Jej úsmev jej zmizol, keď ho videla takého smutného.
“Čo sa ti stalo, Amu-tan? Niekto ti ublížil?“ Opýtala sa a trošku sa nad ním zohla. Premýšľala čím ho rozveselí.
“Chceš rybu?“ Opýta sa ho a podáva mu ju, lenže ju rýchlo stiahne späť. “Nie, rybu nedám!“ Povedala rýchlo a zamyslela sa. Spomenula si na lízatko, čo mala pri sebe. Vytiahla ho a podávala mu ho.
“Na, tu máš lízatko" Povedala, lenže jedna ruka chytila tú, v ktorej držala lízatko, takže ryba spadla na zem. Jedna jej ruka tlačila k Isanami a druhá ruka s lízatkom tlačila k Amarovi. Bol to celkom vnútorný boj, ale nakoniec ruka s lízatkom vyhrala.
“Zober si, Amu-tan!“ Povedala s úsmevom a podávala mu lízatko.

Amaru

Nechtěl jsem s ní mluvit. Chtěl jsem jí odehnat pryč, ale to lízátko vypadalo tak hezky. Vzal jsem si ho, rozbalil a začal cumlat. Ale pořád jsem se tvářil uraženě jak to jen šlo, když jsem cumlal lízátko. Jen ta rybina tu nemusela smrdět teda, bez ní bych to i přežil

Minami Isanami

Dívala sa naňho a usmiala sa viac, keď si zobral to lízatko. Pozrela sa na zem.
“Bééé, moja rybička!“ Zvolala nešťastne a zobrala tu rybu do ruky. Nie je príliš vyberavá, ale zo zeme naozaj jesť nebude. Díva sa na ňu nešťastne a smoklí nad ňou. Premýšľa, kam ju dá.
“Hned som tu.“ Odišla z izby a potom po chvíli rýchlo pribehla. Usmiala sa. “Tu som!“ Povedala natešene a roztiahla ruky.

Amaru

Než se neechan vrátila už jem měl snězené lízátko. Isa-chan řekl jsem když se vrátila. Lízátko mi vrátila náladu, teda ne úplně ale aspoň trochu. Pořád jsem se ale díval smutně. A dokonce jsem i zněl smutně