3. divize

Kaiyo

se rychle uklonila a skoro utekla. Byla úplně zmatená! Doufala, že trocha jiné činnosti jí udělá v hlavě jasněji. Běžela tedy do svého pokoje, kde se převlékla a dala si svačinu. Ještě si rychle přečetla kousek z knížky, kterou četla. Byla o chudé dívce, která se zamilovala do vůdce vesnice... jak příhodné! Taky nečetla tento žánr jen tak pro nic za nic. Než uběhlo 15 minut, už byla na nohou a hledala, kde by se mohla uplatnit. Divize byla přece v pohotovosti!

Aki Maki

S velkým úsměvem, z kterého se mu až krčili oči, vešel na území třetí divize. Byl to pro něj maličko nezvyk, ale přesto byl rád. Dělal pomalý krok za krokem a přitom otáčel hlavu z jedné strany na druhou. Prohlížel si každičký maličký detail. Nakonec vešel přímo do budovy kasáren ve snaze vyhledat někoho kdo by byl schopný seznámit ho s tím jak to tady funguje, nebyl si totiž zcela jistý zda-li je to v každé divizi stejné.

Razaki -> Přiletěl k tobě motýl který ti oznamoval, že se máš zúčastnit porady v budově první divize od šesti hodin večer dnešního dne.

Aki -> Vypadalo to tady celkem poklidně a prázdně, jen před nějakou nástěnkou, která visela na chodbě, stála jakási hnědovlasá dívka, a mhouřila oči, protože nástěnka na ní byla trochu vysoko a ona tam špatně viděla.

Spoiler:

Izumi Razaki

V poslední době toho bylo trochu moc. Neustálé bojování, prolézání všech koutů světa teď byl konečně klid. Reimei dostali na frak, trhliny byly zaceleny, Jiten dostal na frak dokonce opakovaně a než do mocenského vakua vstoupí novej padouch, tak to bude chvíli trvat, jinak by to lehce kleslo do cliché. Přesto mě cosi trápilo, především jsem něměl rád, když mě otravoval hmyz když jsem si užíval menší odpočinek v obrovské vaně s přehnaně vařící vodou. Naštěstí přes páru v místnosti jsem si neviděl ani na špičku nosu, takže mě přítomnost motýla zase tak netrápila, akceptoval jsem jeho zprávu a pak se vrátil ke slastné lenosti. Do šesti bylo času dost...

Aki Maki

Všiml si nástěnky a tak se tedy ladným krokem vydal směrem k ní. U nástěnky však stála hnědovlasá dívka, celkem pohledná. Nenápadně si ji lehce prohlédnul a došel k nástěnce. Na tváři měl jeho obvyklý veliký úsměv. Podíval se na dívku, která očividně měla problémy s výškou nástěnky. Jemně si odkašlal, celkem často se mu stávalo že mu přeskočil hlas a to je nemilé. "Zdravím.." Pousmál se a na znamení pozdravu lehce zvednul pravou ruku. "Mohu vám pomoct?" Nabídnul se. Přeci jen byla dívka a na ty byl Aki hodný, tedy pokud nešlo o souboj.

Aki Maki

Když uviděl její reakci tak se prostě musel trochu zasmát. "Nó, tak..." Přišel blíže k nástěnce.Pohlédl na nástěnku a potom na ní, lehce se usmál. Budu potřebovat znát tvé jméno a jelikož by se žena neměla představovat první, myslím, tak začnu.." Opět nahodil jeho oblíbený úsměv a podal jí ruku. "Jmenuji se Akimoto Maki, stačí pouze Aki Maki..jsem v divizi nový, ale dříve jsem sloužil jako důstojník v druhé divizi" Mrknul.

Spoiler:

Izumi Razaki

Prohnal jsem se kolem dvojice u nástěnky shunpem, rozrazil dveře z divize, otočil se, zda za nimi nestála Baru a pak zmizel v oblaku prachu... v teplné vodě se tak rychle strácí pojem o čase a ta stará fosílie už čekala...
---------------------------------------

Aki -> V obličeji dívky se vystřídalo několik výrazů, ze kterých jsi vyčetl, že zřejmě konečně pochopila, odkud jsi jí byl povědomý. Ale nijak to nekomentovala, jen se taky představila. "Já jsem Kaiyo, těší mě!" usmála se. Ale nakonec si stejně neodpustila zkoumavý pohled. "To se nestává často, aby důstojník změnil divizi..." pronesla sugestivně, aby se nemusela přímo ptát, ale aby Aki pochopil, že ji zajímají jeho důvody.

Aki Maki

Trošku doufal že se na to nezeptá. Usmál se a letmo se poškrabal na zátylku. "No tak tedy... nebyl jsem zrovna šťastný v druhé divizi. Dokonce jsem jim to dával dost najevo." Opět se zasmál. "Je to celkem dlouhý příběh. Dokonce jsem byl i zatčen." Opět se zasmál jako by to bylo bůh ví jak vtipné. "No, prvně jsem byl v divizi celkem šťastný, dokud jsem nepotkal s prominutím lehce přitroublého a neschopného podkapitána... ovšem vnímal jsem to spíše jako výhodu, rychle si získat kapitánku a sám se dostat na tuto pozici.." Lehce polknul. "Bohužel to ale nešlo příliš dobře. Ať jsem udělal cokoliv tak jsem se snad kapitánce nikdy nezalíbil. A tak jednoho dne se k nám do druhé divize dostal vězeň. Měl jsem za úkol ho vyslechnout. Což jsem tedy i udělal, šel jsem na něj dobrým způsobem a brzy mi vše řekl. Byl to shinigami. Z organizace kterou vedl ehm... bohužel na jméno si nevzpomenu.." Opět se usmál tak že mu téměř zmizeli oči. "Ta organizace bojovala proti prvnímu kapitánovi. Prý měl dosazeno několik kapitánu, kteří měli za úkol udržovat nadějné členy n anízkých pozicích, aby je neohrožovali. Věřil jsem mu a z vězení se ho pokusil dostat. Porazil jsem dva, možná tři členy druhé divize, nejsem si přesně jistý. Ale přeci jen nemohl jsem je zabít, přeci jen za to nemohli. Pouze měli z aúkol hlídat. Tudíž jsem je jenom pouze zranil abych mohl z vězněm utéct. To ale byla chyba, jeden zavolal pomoc a v tu ránu jsem byl obklíčenej. Nu což, zavřeli mě, já se poučil a šlo to dál. Opět jsem věrně sloužil druhé divizi. Byl dokonce na misi, ze které jsem se jen zázrakem vrátil, neboť nás přepadli jaký si cizinci, zabili dokonce i kapitána, kterého jsem se snažil usilovně bránit. Bohužel marně, onen kapitán mě vlastně zachránil, když mě dostal i přes moje úsilí zůstat z bojiště. Poté byli zkoušky na podkapitána druhé divize. Celkem jsem si věřil že bych to mohl dostat, přeci jen jsem byl po nejbližší hodnost podkapitánovi a v testech jsem podle mého uspěl. Ovšem podkapitánem se stala jiná členka. To jsem již psychicky neudržel a divizi prostě musel opustit." Raději se na ní ani nedíval a pozoroval spíše oblohu. Přeci jen se trošku bál jak zareaguje. "No a nejhorší na tom bylo... že jsem měl v druhé divizi už od začátku jednoho kámoše, všichni tam byli strašně nepřátelští.." Pokrčil rameny.

Kaiyo

"No... vypadá to, že máte celkem barvitou minulost, Aki-san..." zasmála se trochu nervózně. Zatím moc nevěděla, co si o tom myslet. Někdo, kdo zaútočil na členy vlastní divize? To si ani nedokázala představit. Ona nikdy nechápala ctižádostivost lidí, kteří chtěli vyšší pozice, ale zas, většinou to byli muži... takže... se ničemu nedivila, oni jsou prostě takoví. "No... tak co ty hlídky?" odvedla radši hovor jinam, tohle si musela promyslet.

Aki Maki

Pousmál se a opět se poškrabal na týlu. "Doufám že jsem vás nevyděsil. Nemusíte se ničeho obávat." Přátelsky mrkne, pousměje se. Poté trochu zamžourá očima a pohlédne na onu nástěnku. "Jak tak koukám, dnes večer máte hlídku slečno. Poté ovšem vidím další den volno, to by se dalo využít a mohla by jste mne trochu seznámit s divizí. Pokud tedy budete tak ochotna, prosím." Opět se pousmál a pohlédl na ni.

Izumi Razaki

Rozrazil jsem dveře následován svým nejnovějším přírůstkem do divize. Vedl jsem pomalu svého prasynovce do kanceláře, kde jsem s ním chtěl vyplnit převodové papíry pro přechod mezi divizemi. Potřeboval jsem pomoc s vedením divize, navíc jsme byly rodina. Cestou jsem minul Kaiyo a nějakého nováčka... měl jsem dojem, že jsem ho někdy viděl už... ale to jsem neřešil. Ahoj, Kaiyo, rád tě vidím v plné síle usmál jsem se na ní. Vždycky mi zlepšilo náladu, když jsem jí viděl. Co bys řekla na oběd? Hned co uvedu našeho nového důstojníka do úřadu vybafnul jsem na ní a bacil Amara po zádech

Kaiyo

"Zdravím, Izumi-fukutaichou!" pozdravila zástupce a tváře jí hned zčervenaly. Ještě víc po jeho následujícím návrhu. "Ehm..." podívala se trochu omluvně na Akiho. "Ano, proč ne, ráda půjdu!" přijmula, i když si nebyla jistá, jestli se to hodí. Ale co už... sám ji pozval!
"Nezapomeňte se taky kouknout na svoje hlídky!" dodala ještě k Akimu. "Zítra vám to tu ráda ukážu!" Potom se uklonila na rozloučenou a někam odběhla, nejspíš se připravit na onen osudný oběd.

Aki Maki

Najednou vešel podkapitán divize. Trošku na Akiho pohlédl, toho využil a lehce zvedl ruku na pozdrav. Přeci jen nebyl zrovna ze svoji divize naučenej nějak respektovat podkapitána. "Nebojte, nezapomenu. Dobrá tedy, zítra si vás najdu." Zasmál se a sám se tedy začetl do seznamu hlídek. Měl celkem nabytý program, ale naštěstí měl zítra volno, to ho potěšilo.

Aki Maki

Naštěstí si ještě letmo poheldem všiml svého jména úplně nahoře na nástěnce. "Jéj, mám hlídku" Zasmál se a opět, jak bylo jeho zlozvykem se poškrábal na týlu hlavy. "Tak se malinko připravíme na tu nudu..." Zívnul, dlouze se protáhl a šel si pro čutorku s vodou. Poté volným krokem vyšel k severní bráně.

Izumi Razaki

Posadil jsem se ve své kanceláři a vyplnil nějaké papírování další, velice rychle. Prohlédl jsem si nějaké zprávy o tom, jak probíhají opravy mých nových skromných domečků (což by mě docela zajímalo) a pak jsem ještě projel stav divize. Nebylo to zase tak hrozné, naštěstí se už všechno dalo víceméně dohromady. Po prostudování papírů jsem udělal něco, co jsem neudělal už dlouho - šel jsem vařit! Protože když už jsem měl Kaiyo pozvat na oběd, tak proč ho neudělat sám! Otázka jen bylo, co bych měl udělat... snad nadívané žirafí krky? Nebo lososa na olivách... a proč ne oboje... bwahahahaha! Teď jen přijít na to, jak se používají trouba...

Razaki -> Mohl jsi být potěšený tím, že mezi vším tím zmateným papírováním se našla i obálka, ve které tě firma Proper a syn informovala, že je vše připraveno k tomu, aby ti potřilo sídlo s jabloňovým sadem na západě Rukongai, a strašidelný dům někde v lese. Bylo to za skutečně symbolické ceny, i když zas ne tak symbolické, jak by člověk čekal. Ale tak, i Proper a syn musejí z něčeho žít! Jakmile částku uhradíš, budou tvoje. Dále sis vzpomněl, že v severním křídle kasáren sídlí nějaká stará členka, která údajně ví, jak se používá trouba.

Izumi Razaki

Chvíli jsme přemýšlel a pak jsem radši vzal sakra velkou obálku, co jsme měl uloženou ve svém stole. Teď jí jen donést tomu divnému chlápkovi. To ostatně nemohlo bejt tak složitý. Použil jsem telefoní kido, abyc mu zdělil, že si má pro peníze skočit, nebo si pro ně poslat nějakého nohsleda. Pak jsem se ale musel vrátit k vaření. Už jsem nevařil dost dlouho, ale pamatoval jsem si to celkem dobře. Teď jsem si jen musel přečíst manuál k troubě a začít... shunpnul jsem si ještě pro nějaké zásoby na vaření, pečení a smažení. Možná to nebylo nejzodpovědnější, využívat takhle svoje schopnosti, ale tak bylo to jen pro jednou. Smetl jsem ty myšlenky ze stolu a začal shunpo-krájet mrkev, zatímco Batariel rozehříval troubu...

Izumi Razaki

Batarieli, příteli... člověk by řekl, že když jsem holejma rukama nakopal pr*el tobě i Henrymu, tak bys mohl konečně pochopit, kdo je tu šéf. Navíc trouba už je rozehřátá, tak si nestěžuj! Mám tu v divizi jednu shinigami, která si svým zanpakuto stříhá nehty na nohou! A další, která používá to svoje k holení nohou... nejenom! po tom posledním slovu jsem ucítil jak se Batariel lehce uklidnil. Nebo to bylo zhnusení? Pak jsem si zavolel libovolného ze svých nohsledů, zda by nebyl tak nesmírně laskavý a nesehnal mi mr. Propera, odpustil bych mu za to jednu hlídku, jako projev dobré vůle. Přeci jen, staral jsem se o svojí divizi ve dne v noci, takže když jsem potřeboval pomoc, bylo jen fér, aby mi to někdo z divize vrátil. Teď jsem shunpoval z jedné strany místnosti na druhou! Uvařit polévku! a ukuchtit dezert! A také uvařit čaj! A Limonádu, a zmrzlinu... a možná jsem lehce ztratil pojem o čase...

Izumi Razaki

Že zrovna Batariel si stěžoval na nedostatek "partnerského vztahu" byla ironie století. Bylo to, jako kdyby si oteplování chtělo spolupráci od sněhuláků. To už ale přišel mr. Proper. No, chtěl jsem vám zaplatit za služby, které jste mi poskytl, je to celkem očividné, ne? Možná vás to překvapí, ale spát v kanceláři 100 let je poněkud otravné... řekl jsem a zamával před ním sakra velkou obálkou.