8. divize

Chizu Nakayama

Pomalými kroky se z akademie dopotácím do kasáren osmé divize. Docela dlouho mi to trvalo. Dvakrát jsem zabloudila. Napřed jsem skončila v páté divizi. Naštěstí mi pomohli a nasměrovali mě správným směrem. To mi moc nepomohlo. I přes velkou snahu znovu nezabloudit jsem se nějakým zázrakem objevila v kasárnách desáté divize. Ale teď už jsem správně. Dokázala jsem to! Oddechnu si a porozhlédnu se. Tak... co teď? Všichni kolem se zdáli být až příliš zaneprázdněni na to, abych je rušila. Rozhodnu se tedy nejprve prozkoumat kasárny a porozhlédnout se tu. Pak mi určitě někdo poví, co a jak. Nenápadně si to namířím do velké budovy, když tu náhle se ozve hlasitý náraz, prasknutí skla a jeho padání na zem. Vlastně skončím na zemi i já.

Lus -> Nevěděla jsi, co se stalo (já to po pravdě taky moc nechápu :-D), zatočila se ti však hlava, všechno se kolem tebe tak nějak zhouplo, potom jsi pocítila bolest a upadla jsi do temnoty...
(Pokračuj v tématu Hueco Mundo -> Las Noches :-))

Zpráva za pomocí kidou (slyší jí všichni Shinigami, i ti, co jsou u mě v druhé divizi.):
"Takže, všichni Shinigami Seireitei, co mne slyší, mluví k vám kapitán 11. divize, Hosentsu Ryuuka. Tímto nařizuji celé Seireitei shromáždění v 2. divizi u hlavní budovy. Jak už asi víte, v Seireitei se ztrácejí lidé, nikdo o tom skoro nic neví, takže musíme být pohromadě, vyslechnout svědky a zjistit kolik nás chybí. Po cestě do druhé divize si rozhodně najděte nějakého partnera, to znamená, nechodťe sami!" Prohlásil jsem a nějak se pokusil odpojit od kida.

Nataku Ichisen
Nataku len vošiel pokojne do svojej kasárne, pričom tam sám bol prvý krát, po úspešnom ukončení akadémie. Dalo mu to dosť práce, no očividne to stálo za to. Nataku bol typ človeka, ktoré takéto události veľmi prežíval, no tentokrát to nedal moc na sebe poznať, pretože kasárňa, do ktorej patril bola v celku obyčajná, jediné, čo bolo zvláštne, bolo to, že počul oznam.
"Hm, žiadny shikai, a ani kido... Očividne sa tu niečo deje... No aspoň môj príchod nie je taký všedný.." Jeho myšlienkové pochody boli celkom zvláštne, no sám si uvedomoval vážnosť situácie, hlavne pre neho, pretože s obyčajným mečom moc bojovať nevedel, a jediné čo mohol bolo utekať, takže mu zostávalo veriť, že sa to čoskoro spraví, aj keď by ho zaujímalo aj to, čo to spôsobilo.

Kumori Toorima

Keď som konečne dorazil na miesto a ciel mojej momentálnej cesty, moje pocity ktoré sa mi motali v hlave boli kombinácia nadšenia, šťastia, radosti a neprekonateľnej chuti si dakde zabojovať. Samozrejme toto všetko som musel potlačiť a chovať sa ako racionálne mysliaci človek, teda aspoň by som sa mohol o to pokúsiť, aby som zapadol do môjho momentálneho pôsobenia ako jeden z členov 8. divízie.

Kumori Toorima

Keď som počul ako niekto zakričal arogantne svoj požadavok som si len povzdychol a hral som tu jeho hru. "Pane! 8. divízia pane!" - rýchlo, zároveň rázne a zrozumiteľne som zareagoval s dostatočným rešpektom. Nepokračoval som ďalej a po vede som stál v pozore a čakal čo sa bude ďalej pýtať.

Kumori Toorima

Preboha to ma bude očumovať? Solidne mi to vadí.. ah... musím sa chovať ako predtým. - vravel som si v hlave. "A..áno ..." - ajaj.. ja som zakoktal, to nie je zrovna dobré. Toto bude otravné...

Kumori Toorima

Keď som mlčky nasledoval toho.. uhm.. shinigamiho, ktorý sa tuším ani nepredstavil som začal strácať postavenie a správanie potom ako sme sa pohli. No ale po chvíli sa mi vrátilo. Netrvalo dlho a som si všimol že keď sme pokračovali, tak z jednej strany prechádzali shinigami so strachom a rešpektom v očiach ktore smerovali na nás. Teda hlavne tej osoby ktorú som nasledoval. V tom momente som si uvedomil. To je ten shinigami tak desivý alebo len oní majú nedostatok sebavedomia? - pomyslel som si a pokračoval v nasledovaní Nemenovaného shinigamiho.

Kumori Toorima

Keď sme dorazili na cielené miesto kam ma navigoval doteraz neznámy shinigami. Ani chvíľu som tam nebol a už som dostal prvú úlohu a to dajaký predmet v predmete dakomu odniesť na dáke miesto. (samozrejme som si pamätal všetko čo bolo treba len sa mi nechcelo všetko opakovať.)
"Ďakujem ihneď vyrazím" - pokúsil sa včas zareagovať a hodil šprint a vyrazil na miesto určenia.

Keď si nebol docela istý či ide správnym smerom, tak sa nachvíľu zastavil pozrel sa naokolo a keď si bol takmer istý že ide ako tak správnym smerom tak sa rozbehol a pokračoval ďalej.

/: Len tak ma napadlo nemáte náhodou vlastnú skype miestnosť ohľadom tohto fórka? Nech si aj pokecáme? Všimol som si váš humor už len pri pohľade na môj character keď ešte nebol povolený xD

Pokračuj u Severní brány

//Nejsem si vědoma žádného hromadného skype chatu na BA téma

Tomisura Raiden

Na nádvoří divize se zvedl menší obláček praku. No menší... Byl velký asi jako Červík, kterého Kapitán 8. divize opustil před pár minutama. V kasárnách byl totiž okamžitě cítit nárůst Reiatsu. Správně. Uprostřed kouře se vynořila postava v bílém, částečně rozervaném Haori, se zbytkem černého "pyžama" na těle a s více méně necitlivou, pravou rukou. I přes péči Kasumi byla hybnost značně omezená, což bylo vcelku nepraktické, jelikož byl Raiden pravák.
Tiše kývnul na několik přihlížejících členů divize a vydal se do své kanceláře. Jakmile tam vešel, sedl za stůl, hodil si nožky na stůl a levou rukou otevřel láhev saké. Přivřel mírně oči a dlouze se napil. Mezi tím co si tak popíjel, zaměřil se na kontrolu silných Reiatsu v okolí. Najednou se zastavil. Cítil její Reiatsu!!! Sei žila! Nedokázal jí sice plně lokalizovat, ale věděl, že byla zpět! Ze srdce mu spadl obrovský kámen. Konečně bylo vše jako dříve, tedy až na to, že zatím necítil Akia, ale jestli byla v cajku Sei, tak určitě i on. Proto jakmile si trochu oddechl, přešel ke skříni kterou otevřel. Bylo tam záložní oblečení a taktéž druhé - rezervní Haori. Serval ze sebe zbytky černé uniformy a oblékl si to nové. Staré haori pověsil do skříně, jelikož ho chtěl nechat pouze vyspravit. Na sebe si natáhl čisté, voňavé a nažehlené. Na hlavu si posadil sakkat a tak rychle jako se objevil v divizi zmizel. Potřeboval něco udělat s tou svojí rukou.

Cana Alberona

Bloudila po kasárnách 8. divize, před sebou si volně koulela svůj soudek vína a mírně si pískala. V tom ovšem spatřila jakousi osobu s modrými vlasy, jak vlezla do kanclu jejich kapitána. Co to zase bylo za kreaturu? zeptala se sama sebe a zamířila za ní. Sice předtím cítila Reiatsu svého kapitána, ale byla si téměř jistá, že v kanceláři již nebyl.
Jakmile dorazila, rozrazila dveře a zahleděla se na dívku, která si to zakempila na čistém fleku v místnosti. Pohledem přejela od Natsumi k hromádce špinavého šatstva a taktéž k potrhanému Haori ve skříni. Její kapitán byl vskutku zpět.

"Kdo jsi a co tu chceš?" zeptala se přímo té modrovlásky, která si tam jen tak dřepěla. Upřela na ní svůj pronikavý pohled a dokoulela se i se soudkem dovnitř. Mezi tím co čekala na odpověď, zvedla sud a napila se přímo z něj.

Cana Alberona

Dopila asi pátý super lok, odložila sud ke svému pravému boku a usmála se na Natsumi takovým správným opileckým úsměvem. Dvakrát kývla a pak pronesla: "Cana Alberona. Jeden z nižších důstojníků 8. divize. A pokoj jste si nespletla, jen nám kápoš zase odběhl na moment. V jeho nepřítomnosti jsem to tu kapánek hlídala, jelikož jinou šarži nemáme..." V tom spatřila to, co měla Natsumi ovázané kolem ruky. Zornice se jí rozšířily a mírně překvapeně otevřela pusu. "Ty... ty... ty jsi..." stihla ze sebe vykoktat, když v tom to za ní zasvištělo...

Tomisura Raiden

Najednou se objevil Caně za zády a položil jí ruku na rameno. "Ano, ona je nový Fuku-taicho naší divize. Nějaké problémy v mé nepřítomnosti?" pronesl klidným hlasem a jakmile Cana zavrtěla hlavou na znamení, že vše bylo no problemo, jeho úsměv se rozšířil. "Vem pár lidí a skákněte pomoc do čtvrté divize. Trochu jim tam opadla omítka..." zavelel. Měl na mysli tu rozpadlou kancelář, které chybělo tak 70% zdiva. Jakmile se Cana i se soudkem odklidila, podíval se na Natsumi v růžku a na svojí starou, rozpadlou uniformu na podlaze. Z levé ruky mu vyšlehlo Kido modré barvy a oblečení se rozpadlo na prach. Jakmile bylo uklizeno, zasedl za svůj stůl a vydechl si. "Tak dobře Natsumi. Vítej u nás v divizi. Pokoj budeš mít hned vedle mého. Mě patří ta velká hala vzadu v zahradě. Tvoje je ta o trochu menší přední..." pronesl a nadechl se. Byl to vskutku velký pokoj, kam by se v pohodě vešla celá rodina o 4-5ti osobách. Pak pokračoval: "Máš nějakou představu, co obsahují tvé poviností?"

Tomisura Raiden

Jeho modré oči pevně spočinuli na Natsumi když odpověděla, že její prací je udržet kapitáná živého. Mírně zavrtěl hlavou a pak pronesl tichým hlasem. "Pleteš se Natsumi. Tvým úkolem není držet při životě mě. Tvým údělem je chránit naší divizi, ale mě ne. Můj úděl je chránit vás všechny, to si pamatuj. Bojujeme společně jako jeden a je povoleno použít jen jednu osobu jako živý štít. Uhádneš koho?" zeptal se jí tajemně a na tváři se mu objevil mírný úsměv. Pokud na to příjde, bude vědět, že vybral vskutku dobře. Pokud ne, tak jí to bude muset vysvětlit a snad to pochopí. Během chvíle co mluvil, ucítil zvláštní pocit. Temnota a chaos, který ho prováděl od návratu zmizel. Taktéž mu na moment stříbrně zazářili oči, jelikož se mu vrátila zpět jeho utlumená síla. Už jen zbývalo vyléčit pravou ruku, která byla zafáčovaná v dlaze, namatlaná kdejakým sajrajtem a zavázaná podivně vypadajícím obvazem.

Tomisura Raiden

Mírně se pousmál a pokrčil rameny. Pochopila to zřejmě po svém, takže neměl to srdce jí z toho vyvracet. Co se týkalo jeho pravé ruky, mírně s ní pohl a tiše si zanadával na ten zámotek, který na ní měl. "No .. dovolím se tě vyvrátit z omylu. Tohle mé zranění je první po opravdu hodně dlouhé době. Navíc jsem byl oslabený těmi dírama v obloze a podobnýma volovinama, takže asi tak. Každopádně, máš ještě nějaké otázky, nebo budem moc skáknout za Sei, aby jsem tě nahlásil a taktéž podal hlášení o tom co se v Hueco Mundo stalo?" položil jí vcelku prostou otázku, přátelským hlasem a k tomu si otevřel malou láhev saké, co měl ve stole a napil se. Saké to bylo vskutku dobré a staré, takže bezeslovně nabídl pohybem ruky i Natsumi.