8. divize

Raiden

Stál na budově, když v tom... "Cízí Reiatsu?" vydechl tiše a pokoušel se Reiatsu rozpoznat, ale podle všeho co dokázal vystopovat to nebylo Reiatsu nikoho od něho z divize. Žeby rozkazy? Blesklo mu hlavou. Lehce seskočil až na zem a rozešel se do své kanceláře. Jakmile rozrazil dveře, jeho pohled padl na cápka u jeho stolu. Rychle si prohlédl jeho kukuč. Byl si téměř jistý, že ho nikdy neviděl. Ale což, stále tu byli nováčci z akademie a tak dál. Mírně se tedy pousmál a promluvil: "Hoj, hledáš mě?" začal nenuceným, poměrně přátelským tónem mluvit na neznámého. Mezi tím si trochu rukou upravil i vlasy z polohy dikobraz na pouhé vrabčí hnízdo. Neměl ve zvyku se se svým účesem patlat 2 hodiny jako jeho přítel Yoshiro.

Yasuhiro

Zavřel oči a zakroutil hlavou. "Ta dnešní mládež.." Zamumlal pro sebe a znovu otevřel oči, aby se na Raidena podíval. "Tomisura-taichou.. Nemyslím si, že by jste mi měl tykat. Chápu, jste vysoká hodnost, bezstarostný kapitán, který se často utápí v lihovinách, takový ten typ, co si myslí, že může vše." Vstal a začal ukazováčkem jezdit po stole sem a tam. "Celkem mě to překvapuje.. Vzhledem k vašemu věku. Ale pořád jste ještě celkem mladý.. Na shinigamiho." Také si spravil účes. Byl teď trochu rozcuchaný od toho, jak musel uhýbat před mečem Suki, na který ho chtěla nabodnout. "Tomisura-taichou, nebudu tu zbytečně tlachat, protože mi utíká čas. Trošku se mi pokazil plán, tak budu muset improvizovat. Rozhodl jsem se, že vyvraždím centrálu 46. Všechny je pěkně postavím do řady a jednoho po druhém popravím. Chci ale, aby jste u toho byl. Vy, Antero-taichou, Ruyichi-taichou, pokud možno, Kuchiki-taichou.. Jestli je ještě naživu. Budu potřebovat, aby jste je všechny obeznámil se situací." Celou dobu mluvil strašně klidně a nedal najevo žádné emoce. Klasika. Už byl takový.

Raiden

Chvíli se díval na toho cápka a pak se zasmál dost nahlas. "Oukej, dobrej vtip. A teď začneme jednat vážně, protože doufám, že mě nechceš hned po ránu nutit k nějakým jatkám. Už takhle mám dostatečně zkažený žaludek," pronesl v žertu. Ovšem jeho vtipný podtón byla pouze přetvářka. Něco mu říkalo, že to co ten muž prohlásil, myslel také vážně. Lehce zavřel oči na 2-3 vteřinky a pak je plynule otevřel. "Jinak o mě máte vcelku pravdu. Alkohol je můj koníček, můj věk už je sice vyšší, ale proč odkládat dětinčnost. Moje divize je mi dosti podobná. Ale což... začneme tedy mluvit o tom, co se vlastně zde v Seireitei děje," pronesl a jeho humorný podtón se vytrácel. Po pár okamžicích Yasuhira probodával chladný pohled kapitána 8. divize. "Takže, co po mě chceš? A prosím vynech své dětinské sny o vyvraždění vedení Seireitei," zamumlal chladně.

Yasuhiro

Zakroutil hlavou. Už ho nebavilo všem vysvětlovat, kdo je, co chce a tak. Zasunul židli pod stul a vyrazil ke kapitánovi osmé divize. "Tomisura-taichou, obávám se, že není ráno, ale večer. Nemám moc času, jak už jsem ostatně řekl. Takže prostě uděláte." Shunpem se dostal k němu a jen se ho dotkl. "Co jsem řekl." Raiden se nemohl moc ovládat. Vlastně vůbec. Mluvit mohl, ale jeho tělo jednalo jinak. Vůbec nechtělo útočit na Yasuhira. "Vyhledáte všechny kapitány. A řeknete jim, že se sejdeme zítra odpoledne před budovou centrály 46. Až tam dorazíte, tak tuhle techniku zruším." Pak ho ještě Yasuhiro poplácal po rameni a v klidu si odešel. Ještě se pozpěvoval. "Zatím se mějte, Tomisura-taichou." Ozvalo se ještě z chodby.

Raiden

Najednou se ho dotkl ten parchant. Od té chvíle se stal jakýmsi vězněm ve vlastním těle a jeho tělo mělo v plánu plnit úkol, který mu byl dán. Vypadalo to, že neměl na výběr. Jeho tělo začalo mířit pryč z 8. divize. Nejprve vyšel z budov a nakonec prošel hlavní bránou ven. Snažil se vycítit jakékoliv Reiatsu na Kapitánské úrovni. Nakonec zmizel z dohledu celých kasáren. Najít nějakého živého kapitána nejspíš pro něho bude nadlidský úkol.

Proběhl časový posun o jeden den.

Seireitei se celkem uklidnilo, většina zraněných byla v kasárnách 4. divize, kde o ně pečovali doktoři. Pořád ale nebylo vše tak, jak by mělo. Kapitánka první divize a kapitán třinácté divize byli nezvěstní. A nebyli sami. Shinigami, kterých nebylo k nalezení pořád přibývalo. A navíc tu ještě někde byl ten chlápek, který to všechno způsobil.

Keiko

Trvalo jej to hodiny než prišla z akadémie do 8. divízie. Ešte to musela nájsť a to fakt netušila, kde to bolo. Nikoho sa nepýtala a hľadala 8. divíziu sama. Už predom vedela, že sa stratí, pretože tu nikdy predtým nebola. Našla asi štyri divízie, ale ani jedna nebola ta jej. Keď si mala vybrať cestu, vždy zabočila zle.
Keď sa znova dostala na to isté rázcestie, vybrala si dobrú cestu a konečne dorazila do 8. divízie. Pozastavila sa a trochu zaváhala. Pozrela sa ponad rameno dozadu, ale nakoniec si povzdychla a vykročila dovnútra do kasárne. Dneska jej moc šťastie nehralo do tanca, pretože nikoho v kasárňach nebolo. Toto je len strata času.. Zamumlala si pod nosom a kráčala ďalej po kasárňach v nádeji, že niekoho nájde, kto to tu pozná.

Tomisura Raiden

Kde se vzal, tu se vzal v kasárně 8. divize černovlasý můž oděný v mírně zaprášeném, ale stále bílém Haori se znakem 8. divize. Mírně zívl a otočil se na osobu s neznámým Reiatsu za sebou. Přejel jí pohledem a polkl. Chvíli dělal, že strašlivě přemíšlel, ale nakonec se prostě musel zeptat: "Eto... Ahoj. Kdo jsi? Zdá se mi, že jsem tě tady u nás v divizi ještě neviděl." Trochu rozpačitě si prohrábl, už takto neupravené vlasy a nervózně se usmál. Co se týkalo nějakých nováčků v divizi byl mimo. Veškeré papíry, které oznamovali příchod prcků z akademie. Byl prostě úředník k pohledání. V minulosti totiž nic takového neřešil, takže proč se to měl jako učit nyní?! Takže pouze zíral na Keiko jelikož neměl páru kdo to je.

Keiko

Kráčala už asi štvrť hodinu po kasárňach, samozrejme, že vždy dorazila na také isté miesto. Už ju to začalo štvať. Asi sa jej v tej akadémii vytvorila antiorientácia. Našťastie ju zachránil nejaký týpek, ktorý sa objavil priamo pred ňou. Skoro doň ho vrazila, ale stihla sa zastaviť a trochu zacúvala. Premeriavala si ho a potom sa na ňu otočil. Pozeral na ňu strašne divne, akokeby sa snažil naštartovať mozog. Potom To na ňu prehovorilo. Potom z nej vyjde jej obľúbené Eh? A pozerá ako to na ňu pozerá. Možno sa toho zbaví, keď odpovie. Trochu odvrátila hlavou a dosť nedôverčivým výrazom naň ho pozerala Keiko.. bola som pridelená do tejto... divízie Ako rozprávala tak si ho ešte premeriavala.

Tomisura Raiden

Jakmile zaslechl to její "Eh?" mírně se pousmál. Také si jí pěkně přeměřil pohledem a pak se zamyslel. "Oukej, Takže tě tu vítám. Já jsem kapitán tohohle chlívku, Tomisura Raiden," pronesl vlídně a mile. Pak mávl k budovám za sebou. "Toto je ubytování pro členy a důstojníky. Támhle..." ukázal na mnohem lépe vypadající budovu, nejspíše i čerstvě natřenou... "To je hlavní budova. Najdeš tam jídelnu, můj pokoj a také pokoj podkapitána. Je tam zároveň i jídelna a hlavně kancelář. Sklep na saké je pod tou budovou. Nedávno jsem nechal doplnit zásoby, takže se můžeš kdykoliv zajít napít," dokončil tak krásný monolog. Nakonec jí nabídl ruku jakožto na pozdrav. Přeci jen nyní do 8. divize přicházelo méně lidí a tak si je hodlal vycvičit a dodat jim to nejlepší jako kapitín.

Keiko

Hneď ako sa začala predstavovať a všetko jej vysvetľovať, postavila sa mu čelom a netvárila sa ani trochu priateľsky. Asi kvôli tomu ako na ňu hneď na začiatku zapôsobil. Hmpf, chlívek, to je slabé slovo. Znova si ho premerala, či naozaj toto je jej kapitán. Toto je náš kapitán? Tak toto je naozaj tupé. Povie si v mysli a potom si všimne, že k nej naťahuje ruku. Namiesto toho si prekríži ruky na hrudi a drzo odvráti hlavu od neho. Nemôže uveriť, že jej bude rozkazovať niekto takýto. To sa jej moc nepáči, tentoraz výnimočne nebude poslúchať tohto takzvaného kapitána.

Tomisura Raiden

Pohlédl na Keiko a povzdechl si. Ta holka mu trochu připomínala jeho, když v Seireitei začínal. Okamžitě stáhl ruku a rozešel se pomalu k budově, kde bylo ubytování pro členy. "Tak pojď, ukážu ti která část chlívku je tvoje. Podestýlky jsou, ale vcelku kvalitní," prohodil do vzduchu a ruku si volně položil na jílec zanpakuto, která byla umístěna za obi v černém pouzdře. Doufal, že se tato dívčina, také časem zlepší, jako se "zlepšíl" on. Jen tedy nechtěl, aby chlastala jako on. Na to fakt neměla divize finance. Musel by začít okrádat ostatní divize a hlavně první. Jenže na toto neměl myslet. Jakmile si vzpoměl na 1. divizi, vytratilo se z jeho srdce štěstí. Jeho pohled poteměl a mlčky pokračoval do budovy. Znovu si uvědomil, že Sei a Akio jsou nejspíš mrtví a nebo ztracení někde díky Senkaimonu. Vzpoměl si totiž na rozhovor, který slyšel jen útržkovitě od Suki-fukutaicho a Yoshira. Ale... aspoň nějaká naděje tu byla, že ti dva přežili a vrátí se zpět s těma dvěma.

Keiko

Stále tak drzo stála až teda on vykročil k budove. Ona teda odhodila svoj drzý výraz, zvesila ruky a kráčala vedľa neho. Potom sa zamračí nad jeho slovami a pozrie sa radšej na tú budovu Tak na to teda zabudni, že budem v tomto chlievy spať. Určite sa vyspím lepšie niekde inde. Odfrkla len drzo a pokračovala v ceste. Určite tomuto mužovi nebude tykať a už vôbec ho nebude oslovovať kapitán. Pochybuje o jeho schopnostiach. Neurobil na ňu dobrý dojem. Ale teraz ju skôr zaujalo ako sa jeho výraz zmenil. Začala naň ho civieť.

Tomisura Raiden

Pomalu se otočil na Keiko a chladným pohledem jí skoro doslova "probodl". "Tak podívej holčičko! Jiné ubytování tu není. Je to normální pokoj, kde budeš spát," vyjel na ní prudce. To, že si zase vzpoměl na to co se dělo mu úplně změnilo náladu. Rukou křečovitě svíral jílec zanpakuto. Kolem něho zase začalo vystupovat Reiatsu, ale tentokrát neměl chuť nikoho zmlátit. Více ho štvalo to, že nebych schopný ty dva ochránit. Měl přijít dřív a ne vyspávat do večera. Stále se jí díval do očí a nevypadal jako tne milý chlápek předtím. Teď vypadal chladně jako ledovec s chutí něco pořádně nakopnout. Tedy spíše chtěl sám sebe nakopnout, ale to se mu nikdy pořádně nepodařilo.

Keiko

Pozrie naň ho úplne vydesene, keď na ňu tak zrazu zaútočil až sa zastavila. Pozerala na ten jeho pohľad. Vypadal ako keby ňou pohŕdal, ale možno sa aj mýlila. Proste ju to naštvalo, ale ten jeho pohľad ju desil. Odvrátila pohľad a niečo si šepla pod nosom. Pozrela sa následne na zem a zovrela dlane v päsť a vykročila rázne a za to opatrne okolo neho. Našťastie jej ofina zakrývala oči a nebolo vidieť, či je vydesená, naštvaná alebo tak. Popravde bola oboje. Nič mu na to neodpovedala. Proste bez slova vykročila rýchlym krokom vpred.

Tomisura Raiden

Zahleděl se chladně za Keiko a až pak si uvědomil co jí vlastně řekl. Jenže... teď neměl ani potuchy jak té nové holčině vysvětlit v jaké situaci právě byl. Cítil se kapánek zničeně. Nakonec naštěstí dokázal uklidnit své Reiatsu, jelikož kdyby ho upouštěl ještě chvíli, nejspíš by Keiko odpařil do věčných lovišť. Tiše jí dohnal a položil jí ruku na rameno. "Počkej, stůj. Omlouvám se, ale nevíš jaké pro mě je, když jsem ztratil několik lidí, které znám již velmi... velmi dlouho," pronesl něco jako omluvu a pak použil Shunpo, aby zmizel někam hodně daleko odtuď.

Keiko

Kráčala ďalej k východu z tejto divízie. Radšej sa chcela ísť pozrieť niekam inam a nájsť nejaký strom, kde by si mohla ľahnúť a zabudnúť na túto situáciu. V tom ucíti ruku na ramene. Zastaví sa, otočí sa bokom a pozrie sa hore. Bol to ten takzvaný kapitán. Privrela trochu oči a jemne sa jej zachveli zornice Neviem, čo za bolesť prežívaš, naozaj neviem aké to je. Ale mám pocit.. že viem.. aké to je, keď ťa zradí niekto hodne blízky, ktorému si veril do konca. Povie na to jediné s trochu chladným podtónom, pretože z predošlej situácie bola dosť rozladená. Vtom zmizol. Aj ona sa rozhodla zmiznúť, ale radšej dala prednosť chôdzi. Pomaly vykročila von z kasáreň a preč z divízie.

Tomisura Raiden

Za nedlouho po jeho hádce s Keiko se opět vrátil na místo "činu". Zase se nějakým způsoem dokázal uklidnit a vypadal dokonce i střízlivě. Tiše došel pod jednu jedinou sakuru na jakémsi nádvoří 8. divize a tam ulehl do trávy. Přes obličej si stáhl svůj sakkat, který si někde mezi tím splašil na hlavu. Do úst si vložil obyčejné stéblo trávy a dlouze si povzdechl. Poslední události mu pěkně pocuchaly nervy. Potřeboval by opět to klidné Seireitei jako před léty. Jenže nejspíš již doufal marně. Aspoň mohl vzpomínat na ty klidné časy. Mezi tím ovšem čas plynul a jeho přemýšlení přecházelo k únavě. Proto se otočil na druhý bok a sledoval vchod do divize. Třeba tamtudy mělo přijít nějaké nové dobrodružství, které mu zase pocuchá už takto rozcuchané nervy. Uvažval o tom, že si je nechá někde učesat!

Keiko

Kráčala znova hodinu po uliciach. Trochu jej to rozohnalo myšlienky. Lepšie ako chodiť shunpem. Takto si asi aspoň mohla premyslieť udalosti a hlavne to, čo bude robiť. Chcela by si niekde odpočinúť a veľmi dobre a dlho spať. Musí nájsť nejaké pekné miesto. Hej, to bude najlepšie. Začne sa okolo seba obzerať, či nenájde nejaký strom. Z diaľky zbadala "záblesk nádeje", pretože zbadala strom. Usmiala sa a pomaly tam kráčala. Hlavu mala vztýčenú hore k oblohe a prešla bránou 8. divízie. Potom však sklonila hlavu k stromu a zbadala toho predtým. Zastavila, vyvalila naňho oči a dala pred sebou ruky do obranného módu. Uvedomila si, že prišla na zakázané miesto a tak sa snažila hneď vycúvať k bráne.

Tomisura Raiden

Čekal a čekal, až nakonec něco přišlo... ovšem bylo to něco jiného než nový příběh do jeho životopisu. Byla to opět ta nová členka Keiko. Mírně se pousmál a mávl na ní, na znamení, aby šla k němu. Hodlal jí vysvětlit proč předtím vybouchl. Neměl náladu na hádání se s vlastním členem divize. Doufal, že zase neuteče. Pro jistotu se připravil použít Shunpo, aby jí lehce dohnal a zastavil jí. "Keiko-san, pojď sem prosím. Musím ti něco vysvětlit," zvolal s klidným a zatím vyrovnaným hlasem. Pořádně se rozhlédl, aby se ujistil, že v okolí ještě nikdo nebyl. Jen on a Keiko. Nejspíš opravdu vzal celé jejich seznámení za špatný konec. Proto se rozhodl začít v míru a znovu!

Keiko

Pomaly cúvala k bráne trhavým pohybom vo svojom obrannom móde a potom na ňu mávol. Stiekla jej kvapka po boku hlavy a trochu zrýchlila trhavý pohyb dozadu. Potom na ňu zavolal. Prehltla Ono to na mňa prehovorilo, tak to budem mať prúser, dneska mi to už stačilo povie si v mysli a trochu si povzdychla, pretože sa chcela v pokoji vyspať na strome a túžobne pozrela na korunu sakury a potom späť naňho. Otočila sa a rozhodla sa odísť, dneska nemala náladu sa s ním fakt vybavovať.

Tomisura Raiden

Naštěstí byl na tuto situaci připraven. Jakmile začala rychle couvat, použil Shunpo a objevil se u jejího pravého boku. Položil jí ruku na rameno a pronesl vlídně: "Takže takže... vypadá to, že to v klidu nepůjde..." Nakonec byl donucen zvednout úroveň svého Reiatsu na úroveň, která každého člena zbavila schopnosti se hýbat. Pokuď y se ovšem Keiko chystala padat, okamžitě by jí chytil! "No... jakožto kapitán bych ti měl udělit trest. Bud budeš čistit naše záchody, ale v tom případě by tě nejspíš čekala smrt, tak to riskovat nebudeme a nebo mě konečně vyslechneš?" nabídl jí dvě rozumné alternativy dalšího postupu a nakonec uklidnil své Reiatsu, aby se mohla znovu volně hýbat. Jakmile toto všechno nepříjemné bylo za ním, narovnal si sakkat a díval se jí přímo do očí, které byly podobně modré jako ty jeho.

Keiko

Zbadala, že zmizol a vyľakala sa, keď ju chytil za rameno. Ucítila od neho vyššie reiatsu a keďže bola uňho úplne blízko, nielenže sa nedokázala hýbať, ale padala na zem. To ju on chytil a začne k nej hovoriť. Zamračí sa pri jeho slovách a mrzuto odfrkne Trest?! Za to, že si na mňa vyletel? Tse! Zabudni, že ťa budem uznávať, Tomisura. A vypočuť ťa? Už mi to stačilo pre dnešok. Tvoje kecy nič nezmenia Povie nahnevane a keď už sa mohla hýbať tak vyskočila na nohy a pozrela naňho zamračene pripravená znova zdrhnúť, keď na ňu prestane čučať.

Tomisura Raiden

Smutně se usmál a pronesl: "Je to nyní těžké... ztratil jsem nejspíš svého prvního kapitána a zároveň přítele a k tomu i svojí učitelku." Pokusil se takto vysvětlit své předchozí chování. Nejspíš to nebyla nejlepší omluva a tak pronesl ještě: "Chápu, že se tě to asi dotklo, ale i tady v Seireitei tu máme jisté zákony, které nás svazují. Měla by jsi ke kapitánům chovat určitou autoritu. Vím, je to těžké, sám jsem býval členem 13- divize a choval jsem se skoro stejně jako ty," dokončil krátký monolog o své historii. Nyní už jí nechal chvíli ať si to přebrala podle svého a nakonec dodal: "Takže jsi mě vyslechla. Trest nejspíš nebude. Takže nyní... vítej u nás, Pochopím, když mi hned nevletíš do náruče, ale pokusme se společně začít vycházet. Třeba brzy poznáš skutečnou tvář 8. divize." Byla to pravda, to co zatím Keiko viděla, byla jen lenošská část osmičky. Ta pravá bojovná a přátelská tvář divize zůstávala skryta.

Keiko

Prekríži si ruky na prsiach a pozrie sa do strany a potom začal hovoriť. Pomaly naňho obracala pohľad. Nevie aké to je, keď niekoho dôležitého stratí, nikdy nič také nezažila, takže to nepovažuje ani za ospravedlnenie ani za výhovorku za to, že sa tak choval. Potom sa naštve pri jeho ďalších slovách. Tak toto je naozaj tupé! Ja teba nikdy nebudem uznávať a už vôbec k tebe nebudem mať žiadnu autoritu! Sám si si to pohnojil! Mne je jedno, či je to proti pravidlám, nebudem robiť nič proti mojej vôli! Povie rozhodne a pozrie sa znova do strany. Len nad tými jeho poslednými rečami prevráti očami a pokrúti hlavou. Mno, tak toto bola tá zlá a drzá stránka Keiko, ktorá sa asi v tejto chvíli nezmení. Teraz čaká už len na to najhoršie.