8. divize

Tomisura Raiden

Nepatrnou chvilku se ještě usmíval, ale nakonec se jeho obličej proměnil na přísný. Napřáhl se k ráně. Už to vypadalo, že Keiko rozpráší na kousky svojí pravačkou. Tiše doufal, že Keiko zavře aspoň oči. Už se rukou blížil k jejímu obličeji, blížil se nejspíš její konec. "Tak, tohle by snad mohlo stačit," pronesl si sám v myšlenkách. Ta chvíle předtím, kdy vzpomínal na svojí minulost ho donutila vzpomenout si na podobnou chvíli. Na chvíli kdy se podobně choval k bývalému kapitánovi 8. divize, Kyorakovi. Jeho obličej se opět změnil na úsměv a on lehce položil ruku Keiko do vlasů. Mírně jí rozcuchal, tak jak to udělal Kyoraku jemu a pronesl: "Chápu tě. Každý má svojí vůli a když někdo činí něco proti ní, je to stejně špatné jako porušování pravidel. Nechme to pro dnešek být. Seznam se s divizí, odpočiň si a pro mě za mě třeba vykopej tu bandu co teď vypadají jako lenoši k povinému úklidu chlívku. Rád jsem poznal někoho s takovýmto... jak to říct... šmrncem. Ale nakecal jsem toho již dost. Jestli si třeba budeš chtít pokecat najdeš mě v kanceláři," zase se mírně rozkecal a když to všechno skončil, usmál se zářivě a ještě jednou jí "rozčepířil" vlasy. Následně stáhl svojí ruku a pomalu se rozešel po svých k hlavní budově divize. "S touhle holkou to budu mít ještě těžké, ale je to příjemná změna po některých patolízalech co mi nedávno poslali z Akademie," zabrumlal v mysli a uvažoval o tom, že by měl v současné akademii udělat nějaký nábor nových členů, podobného rázu jako byla Keiko.

Keiko

Po chvíli pozerania do strany, jej nejako prišlo divné, že vôbec nič nehovorí ani nepočuje nejaké kroky. Čo zamrzol alebo čo? Zarazili ho jeho slová? Prečo sa tak blbo pýta samej seba, keď sa môže pozrieť na jeho tvár? Ale urobila zásadnú chybu, že sa otočila. Pozrela naňho a on už sa naťahoval rukou dozadu, že jej jedno hneď vlepí. Zavrela napevno oči a tvárila sa akokeby jej už hneď vlepil. Ale nič. Pootvorila jedno oko a začal jej hneď na to ničiť jej frizúru. Pozerala naňho nechápavo a počúvala jeho slová. Potom ju znova roztrapatil a odchádzal preč. Naštvala sa, keď rukami na hlave šmátrala, že jej tam spravil vtačie hniezdo. Mno tse! Som si to česala polhodinu a ty si mi to behom pár sekúnd zničil! Baka! Takého chlapa uznávať, čo dievčaťu zničí vlasy. Volala tak za ním a poslednú vetu si tak šomrala pod nosom a upravovala si vlasy, samozrejme to žartovala, ona si to učesala len za pár minút. Potom sa znova pozrela na kapitána a urazene sa otočila a kráčala k stromu svojmu vysnívanému milovanému.

Tomisura Raiden

Ještě se ohlédl na Keiko a mírně se usmál. "Neboj to učešeš," pronesl vesele a pokračoval dál. Pomalu přemýšlel nad tím co teď bude dál. Nakonec se lehce odrazil na špičce a zmizel za pomoci Shunpa na střechu hlavní budovy. Tam si ulehl do své oblíbené pozice na záda, sakkat si stáhl přes levé oko a pravým pozoroval nádvoří. Zajímalo ho kam to vlastně Keiko zabočí, když už je na pozemku 8. divize. Mezi tím vzpomínal i na minulost v 8. divizi a i v divizích předtím. Prostě si užíval klid, který jak očekával, beztak měl být brzo přerušen. Takhle to už přeci jen bylo v Seireitei nějaký ten pátek.

Keiko

Pomaly kráča k tomu svojmu milovanému stromu, do ktorého sa zamilovala na prvý pohľad. Ešte predtým si upravovala vlasy, pretože ich mala sem-tam porozhadzované na hlave. Potom sa ešte otočila za hlasom Raidena, zamračila sa a niečo si zamrmlala pod nosom. Potom prišla k svojej láske, na najkrajšie miesto v tomto chlievy. Pousmiala sa ako bola rozkvitnutá a vyliezla šikovne na ňu. Už to mala natrénované z akadémie. Snažila sa vyliezť, čo najvyššie, aby si mohla ľahnúť. Posadila sa na konár, ktorý ju ešte jakž-takž dokázal držať, oprela sa o kmeň stromu a za hlavu si dala ruky. Pozerala sa chvíľu na konáre ako sa jemne pohybujú vo vetri, zatvorila oči a počúvala už len šuchot lístkov a vietor.

Cana (Zatím nesepsané NPC)

Pomalu se vykoulela ze svého pokoje a před ní se valil obrovský sud. Na boku měl značky, které v překladu znamenali jedinné: CANA! S takto označeným chlastem se valila až k sakuře na které již odpočívala Keiko. Jakmile zasedla pod strom, otevřela vrchní část sudu a strčila dovnitř hlavu. Lehce tímto způsobem do sebe dostala několik doušků silného, rudého vína. Když zaklonila hlavu, aby jí žádné víno neuniklo, spatřila Keiko jak si vychrapuje na stromě. Mírně vykřikla, protože se lekla, ale v zápětí ze sudu vytáhla svojí zanpakuto. Byla to katana s velmi úzkým ostří, ale vypadala dokonale nabroušeně. "HEJ! Ty tam, co tu děláš! To je moje nalejvárna!" zařvala do větví na Keiko a tvářila se překvapeně a naštvaně zároveň.

Keiko

Fajnovo už začala pomaly zaspávať. Normálne už akokeby sa strácala z reality a upadla by do sveta snov. Tak a teraz mám konečne... začala si hovoriť v hlave, ale nedokončila, pretože započula ako niekto na ňu kričí. Otvorila oči a pozrela sa dole. Nejaký hysterická ženská na ňu jačala niečo o tom, že je to jej strom. Povzdychla si a prevrátila očami. A je po kľude. Povedala a potom sa zamračila znova dole na tú dole. Čo na mňa vrieskaš?! Máš tu to podpísané? A mimochodom som tu bola prvá, tak si daj odchod! Zvolala na ňu nabrúsene, pretože keď ju niekto zobudí aj z toho polospánku, je to už zlé znamenie, pretože to je jedna z vecí, čo najviac nenávidí.

Cana

Protesty Keiko nebrala nějak vážně. Prostě jí považovala za vetřelce a rozhodla se svojí divizi bránit. Nebo spíše ze všeho nejvíce chtěla chránit ten soudek vína za sebou a další co měla ve svém pokojíku. Lehce se odrazila ze země a mávla úzkou zanpakuto kolem hlavy Keiko přímo do jedné větve. Jenže ejhle... její zanpakuto se v silné větvi sakury zaklesla a ona jí nemohla jen tak vytáhnout. To ovšem neznamenalo, že je konec všeho. Plná rozhodnutí, Keiko zneškodnit vykopla ve vzduchu pravačku nahoru a pokusila se jí rozplácnout celou svojí hnátu na jejím obličeji. Možná se to nezdálo, ale i tato opilkyně byla členka Gotei 13 a tak něco málo uměla. "Zmizni jsem řekla!" zařvala ještě výhružně.

Keiko

Myslela si zo začiatku, že už bude pokoj, tak už sa znova uvelebila a zavrela oči. Avšak sa mýlila a tá ženská vyskočila hore za ňou a chcela na ňu zaútočiť katanou. Teda aspoň to tak vypadalo než si ju zasekla v konári. Pozerala ako lístky sakury podajú bezmocne dole na zem. Bolo to vyvrcholenie jej hnevu za ten deň. Keď po nej šla nohou, rýchlo sa uhla. Teda aspoň sa o to snažila lenže ako ten konár ju jakž-takž udržal a ona spravila prudký pohyb, začala praskať a spadol konár na zem aj s Keiko. Našťastie tá nečakala dlho a rýchlo sa postavila, nanešťastie asi nebezpečne blízko toho jej obrovského suda.

Cana

S hrůzou v očích se podívala dolů na zem. Viděla jak ta nána pitomá dopadla v blízkosti jejího milovaného soudečku. "ÁÁÁ," zařvala dlouze a vytrhla za pomoci veškerých sil Zanpakuto ze stromu. Pak se skokem vrhla dolů, ale udělala něco neočekávaného. Dopadla hlavou přímo do sudu a zůstala v něm zapíchnutá. Po chvilce se ozvalo: "Ohmizu, Sakezuki!" Barel se rozpadl a veškerý jeho obsah se spojil s její zanpakuto. Čepel se mírně zvlnila a vypadala měkčí, ale to se mohlo zdát jen od pohledu. Hlavní změna ovšem byla, že změnila barvu na rudou. Následně se rozeběhla proti Keiko a volala: "Dlužíš mi soudek!" Už asi 2 metry před Keiko začala mávat mečem.

Keiko

Pozrela sa okolo seba a zbadala ten veľký sud. Pomaly jej stiekla veľká kvapka po boku tvári. Tak už viem prečo je taká agresívna. To mi niekoho pripomína. Povie a spomenie si na Raidena a znova na tú situáciu. Z myšlienok ju vytrhne výkrik. Pozrie sa hore a potom len vidí ako tá ženská letí dole a dá rybičku do suda. Eh? Vyšlo z nej a pozerala na to udivene. Potom započula tlmený hlas zvnútra a sud sa rozletel. Všetok alkohol sa vcucol do tej katany. Následne už na ňu začala útočiť s katanou. Rýchlo vytiahla tú svoju a dala ju pred seba na obranu. Sama si si ho zničila, ty krava šibnutá! Zvolala na ňu nahnevane a v rukách tisla katanu.

Cana

Prudce uskočila před katanou Keiko, ale pak přešla opět do útoku z boku. Bylo tu cosi divného, čepel zanpakuto se divně vlněla až najednou z ní vyletěla červená sprcha. Jestli Keiko kapku ochutnala, pocítila chuť červeného vína nejlepší třídy. Hold si Cana uměla vybírat značku svého pití. Ovšem toto ještě nebylo vše, náhle mávla zanpakuto směrem dozadu a všechny kapky se začali spojovat k sobě a propojovat se s mečem. Jestli Keiko kapku spolkla, začala se jí motat hlava jako kdyby vypila celý ten sud. Cana následně mávla zanpakuto, která měla formu jakéhosi tenkého biče z rudé tekutiny po krku Keiko. "TY JSI TU VETŘELEC!" zařvala na svojí obranu.

Keiko

Sledovala ju ako pred ňou uskočila a pevne zovrela katanu v rukách. Zbadala ako sa jej zanpakuto začal vlniť a už ju osprchovala červenou vodou. Pár kvapiek sa jej dostalo do úst. Hneď to chcela vypľuť, ale to už jej zašlo do krku. Pozrela sa na tú ženskú ako vcuciavala tú vodu späť do katany. Zrazu sa Keiko ocitla na šikmej ploche. Keďže nikdy nepila, tak toto bol pre ňu extrém a začala sa motať. Potkla sa o vlastné nohy a spadla na zadok. Katana sa jej niekam zakutálala opodiaľ. Oprela sa vzadu rukami a snažila sa zaostriť. Nehuč tak! Zvolala a chytila sa za hlavu. Hrozne sa jej motala nedokázala to udržať.

Tomisura Raiden

Vše co se dole odehrávalo pozoroval z vrcholku střechy. Docela se mu líbilo, že i když byla Keiko z akademie chvíli tak udržela krok s jednou ze starších v divizi. Jenže to co právě Cana prováděla se mu nezamlouvalo. Pomalu se vytáhl na nohy a lehkým krokem Shunpo překonal vzdálenost mezi děvčaty a svojí původní pozicí. Lehkým pohybem ruky dokázal uchopit to co vypadalo jako bič z tekutiny a nejspíše k překvapení všech to všechno začal jakoby pít. Po chvilce Caně zbyla jen zanpakuto v základním tvaru a její tvář se zkroutila do naštvané grimasy. Vykřikla ještě cosi o tom, že jí Kapitán dluží soudek a pak se rozešla k ubytování. Mezi tím se ovšem Raiden už zajímal o Keiko. Důvod proč to s ním neseklo, byl že na něho jeden soudek nestačil. Měl kapku větší výdrž než většina z divize. Následně se natáhl pro zanpakuto Keiko a vrátil jí ho do pouzdra u jejího pasu. Až pak jí nabídl ruku, aby jí pomohl vstát. "Tak jsi se seznámila s další členkou naší divize?" zamumlal potichu jelikož věděl v jakém stavu Keiko nejspíš byla.

Keiko

Tá ženská sa už k nej blížila s tým bičom až bola skoro u nej, ale potom zbadala nejakú šmuhu a miznúcu červenú farbu. Počula ako niečo hentá zajačala a odišla potom preč. Potom tamtá šmuha sa začala približovať k nej. Už si myslela, že upadá do bezvedomia, ale prehovorilo to. Spoznala ten hlas, zbadala jeho ruku a zamračila sa. Ja nepotrebujem tvoju pomoc, Tomisura. Povedala protestne a snažila sa ho pacnúť po tej ruke lenže bolo jasné, že tak blízko vidí dvojmo a pacla len do vzduchu, jeho ruky sa ani nedotkla. Mno ona bola za tým názorom, že dotkla. Potom sa snažila nejako postaviť lenže stále jej to nešlo a padal stále na zadok. Sem-tam si aj chytala hlavu a snažila sa zaostrovať alebo skôr, aby neupadla pred tým šaškom do bezvedomia.

Tomisura Raiden

Mírně se pousmál nad Keiko a následně jí proti její vůli pomohl na nohy. Vlastně jí prakticky přidržoval za paži, aby se zase nesložila na zem. "Tak jo... pomoc nepotřebuješ, ale co třeba osvědčený životobudič? Mám nějaký v kanceláři, tak jestli by ti to nevadilo, pár kapek bych ti věnoval, aby jsi byla zase normální," zamumlal tiše a v hlavě mu blesklo, že Keiko asi nikdy nebude normální. Ale mohla být aspoň nenormální jako normálně. Mezi tím se obrátil k obloze a jen tak čuměl na mraky. Bylo to vcelku ironické, že právě pomáhal na nohy někomu, kdo ho nejspíš neměl ani kapku rád. Ale přeci jen byl starostlivý kapitán a tak se musel starat o své kolegy.

Keiko

Nejako sa teda už postavila a stále sa tam tackala, aj keď ju držal. Pozrela sa na šmuhu pred sebou mysliac si, že je to on alebo bol to len väčší krík opodiaľ. Ale ja som úplne v pohode. Prečo si sa do toho vôbec miešal, som ju skoro porazila! Začala hovoriť k tomu kríku, takže bolo úplne jasné, že vôbec v poriadku nie je. Vytrhla sa od Raidena nejako a začala sebou tackať k tomu kríku a ukázala naň. Ha! Vidíš? Normálne chodím, tak drž hubu, Tomisura. Povie a potom sa snažila nejako chodiť, aj keď nevedela kam. Nejako sa jej podarilo potom vpáliť do stromu. Odlepila sa a spadla na chrbát. Snažila sa nejako hrabať a postaviť sa alebo bola taká zblbnutá tým alkoholom, že to fakt nebolo možné.

Tomisura Raiden

Potichu se začal smát když to všechno viděl. Nechal jí ať se pokusí někam dojít, ale když si zase rozmlátila xicht o strom, přišlo mu to kapánek přehnané a tak se přestal smát. Nakonec si přehodil Keiko přes rameno, pevně jí chytil a rozešel se k hlavní budově 8. divize. "Jestli se budeš mrskat, hodím tě do kanalizace a 4. divize tě najde až za pár století!" Tentokrát už bylo z jeho tónu hlasu poznat, že to myslel vážně. Jakmile tu polomrtvolu donesl do své kanceláře (pokuď se tedy nepokusila o útěk - v tom případě následující neplatí), položil jí na gauč a začal cosi hrabat na stole, který byl momentálně pohřben pod hromadou papírů. "Lež nebo na tebe pustím Canu! Myslím, že teď bude na tebe pěkně naštvaná," zamumlal nakonec a vítězoslavně vytáhl láhev nějaké ohavné černé břečky. Následně tu láhev hodil po Keiko a zamumlal rázně: "Vypíj to! Všechno."

Keiko

Stále sa snažila nejako hrabať na zemi a postaviť sa, ale bezvýsledne. Zbadala šmuhu, čo sa k nej blížila. Chcela niečo povedať, lenže ucítila tlak na tele a menšiu bolesť v oblasti brucha. Zistila kde je. Tomisura, pusti ma, inak ti takú tresnem, že budeš ešte tri dni cúvať! Povedala výhražne a začala sebou cukať, ale nič viac. Na viac už nemala síl. Dokázala ho však búchať do chrbta rukami, ale nie moc veľkou silou. Potom zistila, že sa ocitla v nejakej budove, len nemohla zistiť kde. Hodil ju na gauč a začal sa jej vyhrážať. Ja na ňu kašlem! Skoro som ju porazila, keby si sa mi do toho nemiešal, baka! Povedala protestne a začala si sadať. Keď už sa jej to darilo, tak po nej hodil fľašu, ktorá ju trafila do hlavy a znova spadla na gauč. Zobrala tu fľašu, ktorá jej pristala na tele a pozerala naň. Otvorila to a začala to piť, ale bolo to moc hnusné a tak len vyplazila jazyk a obsah vyprskla preč. Chceš ma zabiť? Nič také piť nebudem! Povie protestne, zavrela to nejako a hodila to po ňom. Aspoň si teda myslela, že po ňom, ale hodila to do druhej strany miestnosti, kde bol väčší kvetináč s dlhou rastlinou.

Tomisura Raiden

Když viděl její reakce na nejsilnější životobudič co kdy namíchal pro sebe, ani se nedivil, že většinu obsahu musela vyprsknout. Jenže se mu nelíbilo, že tu flašku následně odhodila kamsi na druhou stranu místnosti. Rychle využil své rychlé shunpo a láhev zachránil před zničením. Lahev pak odložil zase na stůl a sedl si do křesla naproti Keiko. "Jestli jsi vypila jen pár kapek, mělo by se ti za chvilku udělat lépe. To víš, musím mít nějaký prostředek jak se rychle dostat z opileckého stavu," mírně se zasmál a položil svojí zanpakuto v pouzdře na zem. "No a k tomu, že ty by jsi jí porazila... no prostě ti řeknu asi toto. Neměla by jsi proti ní nejspíš šanci když tě zasáhla tím útokem. Stačila by jedna do krku a myslím, že už by jsi se semnou a s nikým jiným v životě nepohádala." Pohodlně si následně dal ruce za hlavu a odechl si. "Tak co teď s tebou?! Už se uklidníš a dáš si své věci do pokoje? Nebo sis z akademie nic nepřinesla?" optal se na závěr a sledoval jí tiše.

Keiko

Ešte to trochu vykašlávala, pretože to bolo také odporné až jej bolo na vracanie. Našťastie teda nevracala, do žalúdka sa jej dostalo pár kvapiek. Už videla normálne, už nebola na šikmej ploche takže si pomaly sadla a pozrela sa na Raidena. No pchá! Určite by som ju porazila ľavou zadnou, keby si mi do toho neskočil! Akurát som mala pripravený super-ultra-mega silný prekvapivý útok, ale si mi to pokazil! Povedala protestne, aj keď to vôbec ale vôbec nebola pravda. Bola naozaj v koncoch, ale nechcela pred ním vypadať, že je slabá. Pri posledných slovách sa postavila a kráčala k nemu a ucítila bolesť v hlave. Chytila sa rýchlo za ňu a spadla na zem na kolená a držala sa za ňu. Nehuč tak! Praskne mi z teba hlava! Zvolala naňho agresívne.

Tomisura Raiden

Mírně si povzdechl a prohlížel si konání Keiko. "Vidím, že nejsi moc dobrá oslavenkyně. Ale tak třeba časem se naučíš pít alkohol podobně jako zbytek divize," pronesl v žertu a prohlížel si zanpakuto u jejího boku. "Nemyslím si, že ten tvůj útok by se povedl. Máte obě štěstí, že jsem vás nepotrestal. Souboje mimo vyhrazené prostory jsou pokud vím zakázány," pronesl o trochu tišeji, aby se jí neroskočila hlava. Sám totiž moc dobře znal bolesti hlavy po alkoholu. Rozhodl se jít ještě jednou na Keiko mírovou cestou a proto zachovával klidnou hlavu a čekal na její reakce. Nakonec ještě než cokoliv pověděla, došel k umyvadlu a do sklenice jí napustil studenou vodu a do té hodil.... hodil tam šumák co mu zbyl po Sei! Poslední památka, jelikož si stále myslel, že je mrtvá. "Na... tohle je dobré... je to poslední šumák po So-taicho... je jahodový, ten mi vždycky.... vždycky dávala... na ... na... akademii," Jeho hlas se najednou třásl a po tváři mu sjelo několik slz.

Keiko

Pozrie sa naňho zamračene a ukáže naňho prstom. Drž hubu! Ja sa teda piť nebudem učiť! Na to zabudni. Ožraté prasatá. Povedala nahnevane a hladila si hlavu, aby ju až tak hrozne nebolela. Potom sa pozrela znova naňho a nafúkane sa pozrela do strany. Určite by sa podaril! Na to ti kašlem, na také tresty. Ona si začala! Ja som sa chcela vyspať.. Zamumle dosť nabrúsene. Dnešný deň bol fakt blbý pre ňu. Jediné za čo je rada, je za ten jahodový pohár. Hneď ako prestane bolieť hlava si dám aspoň desať jahodových pohárov! Povedala rozhodne a potom sa pozrela na Raidena, ktorý jej doniesol pohár a videla, že plače. Napriek bolesti v hlave sa postavila a pozerala sa na zem. Jemne sa dotkla jeho ruky a pritisla mu opatrne jeho ruku s pohárom na jeho hruď. Len si ho nechaj. Preniesla potichu a pomaly začala mlčky kráčať k dverám.

Tomisura Raiden

Mezi tím co čepoval tu vodu poslouchal výlevy Keiko a usmíval se. Ovšem po změně nálady mu už do smíchu nebylo. Ovšem pak se stalo něco co opravdu nečekal. Velice ho překvapila reakce Keiko. S vděkem na ní následně pohlédl a pousmál se. "Ne... myslím, že bude lepší když předám i nějaké zkušenosti další generaci," pronesl a volnou rukou si otřel slzy. "Dej si," řekl a vložil jí skleničku do rukou. Jakmile to udělal, došel k oknu a pohlédl na nebe. Pamatoval si na chvíli kdy tento jahodový šumák dostal. Bylo to tehdy když byl povýšen na kapitána. Byl to jeden z nejlepších dní v jeho životě. Rád vzpomínal na Seiinu lidskou stránku. Někdy s ní byla i zábava. Pak si ovšem uvědomil něco.... něco co do této doby přehlížel. Sei stále nemusela být mrtvá. Třeba jí Yoshiro už našel a brzo by se s ní měl navrátit do Seireitei. S touto kapičkou naděje se usmál a otočil na Keiko. "Ty poháry si dej na můj účet. Koneckoncům za to, že jste se s Canou setkali mohu já. A jestli ti mohu něco doporučit.... nech si dát čerstvé jahody a ne ty kompotované co obvykle dávají. Všechno je to na můj účet," pronesl a usmál se nefalšovaně po delší době.

Keiko

Zastavila sa, keď na ňu prehovoril a otočila sa naňho. Strčil jej ten pohár do ruky a odišiel k oknu. Ona naňho stále pozerala a premýšľala. Pozrela sa potom na pohár a späť naňho. Určite to musí byť hrozné, keď niekto stratí niekoho moc blízkeho. Našťastie, ona ten pocit nepozná, ale keď ho videla plakať, tak proste jej to trochu prišlo ľúto. Potom sa na ňu otočil a ona zamrkala prekvapene, pretože ju vytrhol z myšlienok. Zamračí sa, aby si nemyslel, že nejak zmäkla. Na to zabudni, ja ti nebudem nič dlžná, nikomu. Povedala a pozerala naňho. Bolo jej divné takto odísť, tak to spravila inak. Pozrela sa smerom k oknu a dosť presvedčivo prekvapene naň pozrela a ukázala tam prstom. Hen! Pozri, letí papagáj! Povedala a hneď ako sa otočil, tak položila pohár na jeho stôl a shunpom sa vyparila z budovy. Vydýchla si a teda začala zdrhať z divízie. Bohužiaľ, keď bežala, tak šla tým smerom, ktorým mal Raiden okno, takže ju mohol vidieť ako uteká preč za múry divízie preč. Takéto situácie nemá fakt rada.

Tomisura Raiden

Jen si povzdechl když odmítla babčin šumák, ale už s ní neměl co dělat. Když mu řekla, že za ním je papoušek samozřejmě na to nenaletěl. Znal ten vtip moc dobře, ale jelikož nechtěl problémy tak se prostě otočil a koukal ven z okna. Když se po chvilce zase otočil zpět byla Keiko fuč. Mírně se pousmál a došel ke skleničce se šumákem a vypil ho na ex. "Na tebe babčo," pronesl si v duchu. Následně došel ke stolu a otevřel zamčenou přihrádku. Z ní vytáhl tykev se sakém se značkou 13. divize a nalil si doskleničky pořádně velkou dávku alkoholu. Tu taky do sebe kopl na ex a zamumlal: "Na Akia, doufám, že to přežiješ." Následně došel k oknu a všiml si Keiko jak někam peláší. Jen jí lehce mávl a dál sledoval okolí divize.
Nakonec po několikati minutové, myslové nepřítomnosti se otočil ke dveřím a rozešel se ven z divize. Venku se rozhlédl, mávl na několik řadových NPCček a krokem Shunpo zmizel z pozemků 8. divize. Měl totiž v plánu navštívit Kasumi.