Cesta na severozápad

Nancy

"O Hiroshim?" optala se. "Co víc chcete vědět? Je mu jedno, že kvůli němu už stovky, možná dokonce tisíce duší zahynulo, je mu jedno, že možná zničí celé světy!" rozkřikla se, ale hned se zase uklidnila, i když se mírně třásla. "Ten výzkum, který jsme prováděli... měl... Hiroshi chtěl postavit armádu umělých bytostí. Výzkum dál pokračoval, když jsme odešli, tedy aspoň si to myslíme, jen se s ním přesunuli jinam... Takže nevíme, jestli se mu jeho záměr podařil, nebo ne..." doplnila ještě ke svému vyprávění. Bylo toho ještě tolik, co neřekla... bylo dost těžké ze všech těch informací vybírat to nejdůležitější.

Kasumi Haruka

Zachovávala zatím naprostý klid. Teď si při Nancině otázce vlastně uvědomila, že vůbec neuvedli, proč se o Hiroshiho vůbec zajímají. Přesto se chtěla zeptat ještě na jednu určitou věc, která se přeci jen více stahuje k současné situaci. I když, asi bylo dobře, že to neuvedla hned na začátku, jinak by se o té hrozbě nejspíše nedozvěděli.
Kývla. Chápu... Ještě tedy přesněji mám jednu otázku... Tož, věděli by jste, jaký měl asi Hiroshi pohled na shinigami?

Nancy

"No..." rozhlédla se po ostatních, jestli by nevěděli, jak nejlíp na tohle odpovědět. Slova se ujal její bratr.
"Hiroshi byl sám shinigami, to víme. Ale celkem zdůrazňoval, že s... jejich oficiální organizací nemá nic společného," odpověděl. Zarazil se, když si zřejmě nemohl vybavit jméno "Gotei 13", ale nakonec i tak dokončil. "Víc podrobností nevíme... řekl bych... Ty pravé shinigami ale asi moc v lásce nemá, chtěl udělat kopie nějakých kapitánů, co se mu podařilo zajmout, aby pomocí nich mohl vyzvídat a nahlodávat jejich... vaši... organizaci zevnitř..."

Kasumi Haruka

Dobře, dobře. Ještě se na chvíli vrátím k té trhlině. Myslím, že vím o někom, kdo by to dokázal vyřešit rychle... Snad... Zarazí se a obrátí se na Raidena a Hidekiho. Ok, to vede k závěru, že je tam někdo musí dovést... Kdo... Když je pošlu s Raidenem, asi mu moc věřit nebudou... Možná Hideki, ale... Ten se zdá zase... že by... Ale kdybych já... Ne, nemůžu ty dva nechat samotný dokončit misi, vždyť vzhledem k tomu, jak moc se mají v oblibě, by se už nemuseli vrátit... Hm... Raidene, Hid... Kanegawo, potřebuji někoho, kdo by je zavedl za kapitánem 12. divize a jemu aby objasnil, o co jde. Tyto informace se samozřejmě po sléze musí dostat i k Vrchní kapitánce. Kdo z vás je doprovodí? Zeptala jsem se nakonec, neboť po rozmýšlení jsem došla k závěru, že by se situace stejně nějak rovnali.

Hideki Kanegawa

Kanegawa-san dovolil si opravit kapitánku...
Každopádně možnost relativně rychle se vrátit do seireitei byla velice lákavá vyhlídka... Mohl bych... nezabilo by mne to. Satoshi-san by si s tímto problémem zcela jistě dokázal poradit a přecijen jsem použitelnější někde jinde než zde. Vhodné místo a další úkoly mohou zvládnout ti dva... popřemýšlel si, hrabajíc se ve vlasech a sledujíc oba kapitány. Pokud je to nutné, klidně půjdu.

Tomisura Raiden

Po dobu rozhovoru co vedla Kasumi a ta "vědátorka" raději držel klapačku. Už tyto lidi vystrašil víc než dost, na co tedy přilévat oleje do ohně. Většinu času přemýšlel nad krásou oblohy a listí na stromech. Ovšem jakmile se Kasumi optala na otázku ohledně návratu s vědátory do Seireitei zbystřel. Toto se nejspíše týkalo i jeho takže bylo na čase vnímat. Nakonec se nabídl Hideki že půjde on. Chvíli váhal a pak promluvil: "Dobrá a já s Kasumi se nejspíše vrátíme k našemu původnímu úkolu a vydáme se hledat onu záložní základnu. Prohledáme ty hory a snad najdeme to místo z mích vzpomínek." Kývl na Hidekiho a pak zase utichl.

Kasumi Haruka

Dobře... o to to bude snazší... Snad... Pohlédla zpět na vědce. Jelikož je ta trhlina problém nás všech, tady Kanegawa-san... Při čemž zdůraznila to '-san' a po očku se ohlédla na Hidekiho. ...vás zavede za jedním z kapitánů, který by tomu mohl přijít na kloub. Jděte s ním, prosím. My ještě musíme dokončit misi. Snažila se objasnit svou záměr a doplnila to úsměvem. Doufám, že nebudou nějak proti. Věřím Hidekimu, že to dál sám nějak zvládne...

Kasumi Haruka

Oukej... Můžeme jít? Kanegawa-san... Jistě víte, co je vaším úkolem, ale ještě bych vás požádala... dejte nám pak, třeba prostřednictvím pekelného motýla, vědět, jaká je situace v Seireitei. Ať jsme trochu v obraze i něj mimo. Pronesla směrem k Hidekimu a už nečekala na jinou reakci. Vše bylo jasné a teď už se mě cokoliv tady netýkalo.
Raidene? Jdeme, myslím, že vím jak dál... Musíme tudy! Určila směr, hned jak se k němu přiblížila. Vlastně, byl to směr, ze kterého přišla - od toho potůčku, či čeho....

Tomisura Raiden

Najednou se semlela jakási domluva jejiž výsledek byl takový, že Hideki si měl sbalit saky paky a vrátit se s několikati vědci do Seireitei. Byl docela rád, že nebude muset poslouchat sarkastické a ironické projevy Hidekiho. "Uvidíme se Hideki. Nezapomeň na svůj úkol. Jak tě znám, zase by jsi mohl číst nějaké knihy místo práce," neodpustil si dementní poznámku a vykročil za Kasumi kamsi do neznáma. Už aby byl zase venku z lesa. Třeba by mohl najít další vodítka k místům z dob před sto lety. Ovšem... najednou se ozval zvláštní zvuk. Vrčení divokého zvířete! Ale kdepak... jeho žaludek vydával takové ty krásné kručivé zvuky na široké okolí.

Kasumi Haruka

Když dorazili k tomu... potůčku, dlouze se, napůl nahlas, jak měla ve zvyku, zamyslela. Hm... takže kdybychom šli proti... Jo,jo... to by mohlo... Musí být nahoře... Tam by možná... kdyby se... Jo! Vyrazila ze sebe a uhodila si pěstí do dlaně.
Raid... Ohlédla se po něm, jestli jde vůbec za ní, aby si nepokračovala dál sama. Raidene! Jestli chceš něco říct, tak normálně. Nerozumím břichomluvectví, víš... Snažila se mu ujasnit, že takhle by se asi nedomluvili.

Tomisura Raiden

Zasmál se Kasumině poznámce a zamumlal: "Ale prosímtě... já jen signalizuji, že mám prázdnou nádrž. Mám hlad a taky bych se rád něčeho napil. Asi tu nepotkáme motorest, že?" Nakonec ho napadlo razantní řešení. Zaklekl k potůčku a napil se z něho chladné vody. Jakmile se aspoň slabě občerstvil vydal se zase za Kasumi. Nakonec, jelikož byly sami tak jí chytil za packu a mírně se na ní usmál. "Musíme se dostat ven z lesa... pak už to bude jednoduché. Prostě půjdeme směrem k horám, najdeme ten kaňon a na druhé straně pokuď budeme mít štěstí tak ideální místo pro základnu," konstatoval svůj "chytrý" plán.

Kasumi Haruka

Kdyby to bylo tak lehké, tak neřeknu. Ale ty pověz tedy, kudy si myslíš, že se odtud dostaneme. Pobídla ho, když se už zase ukázalo, že je zpět v obraze, kdežto u těch vědců netušil, která bije. Sice mám nápad, jak pryč... Ale proč to chvíli nenechat na něm... Šance stejně vyjdou nějak nastejno... Trochu si oddechla, když nemusela za sebou vláčet celou skupinu. I když na to při některých misích byla zvyklá, tady jí přišlo, že čím méně, tím líp. Navíc, teď je možnost, že se udání cesty ujme Raiden, takže by si mohla dát pauzičku.

Tomisura Raiden

Chvíli vypadal, že vážně přemýšlel a pak se usmál. Vypadal že má nápad! "Dej mi momentík a snad najdu tu správnou cestu," zamumlal a pustil její ruku. Hned na to prudce vyskočil k obloze. Nohou se odrazil od jedné větve a pokračoval výš a výš. Nakonec skončil na vrcholku jednoho průměrného stromu zde v lese. Rozhlédl se kolem dokola a snažil se dohlédnout co nejdále. Doufal, že kdesi v dálce uvidí již štíty hor. A i kdyby neviděl hory tak aspoň náznak zvyšování nadmořské výšky v okolí. A nebo... nejlepší by bylo kdyby viděl krásná a drahý hotel s apartmánem pro dva. Trochu relaxu by jim neškodilo. Po chvíli se mu ovšem podařilo z hlavy dostat svojí zamilovanou část a raději se zase věnoval "sondování"

Tomisura Raiden

Sledoval ještě chvíli okolí a když se ujistil, že nevidí tu průrvu z minulosti, lehce seskočil dolů ke Kasumi. Dopadl do kleku a pak se narovnal se ztrápeným výrazem ve tváři. Nakonec promluvil: "Ten kaňon jsem nenašel. Ale je to sto let. Třeba najdeme něco lepšího." Pak jí chytil zase za ruku a ráznější chůzí se rozešel lesem na jednu stranu. Mířil přímo k horám. Doufal, že Kasumi s ním udrží tempo. No v nejhorším za ním bude vlát jako prapor. Mezi chůzí se podíval na Kasumi a začal mluvit: "Co myslíš, že se teď děje v Seireitei? A povíš mi prosím něco o tom Hiroshim nebo kdo to byl? Nějak asi nejsem obeznámen." Jenže... najednou se potkal se stromem a KŘACH. Zastavil prudce a rychle, rozmáznutý o strom.

Kasumi Haruka

Čekala, než se vrátí Raiden a oznámí 'kde, kudy, kam'. Když se konečně zase objevil nohama na zemi, čekala tedy trochu jiné zprávy. Tohle jí moc pozitivně neznělo, vůbec netušila, o kterém kaňonu to mluví.
Než se stačila jakkoli vyjádřit, táhl ji za sebou. Tedy, z počátku, než se z toho vzpamatovala, ale nestihla nic namítat.
Eto... Hiroshi? Co bych... Začala, při čemž se zamyšleně podívala vzhůru. O pár sekund později slyšela ránu, jako by do něčeho něco narazilo. Taky že ano.
Ztratila myšlenky na to, co se ptal ohledně Hiroshiho a trochu překvapeně na něj pohlédla. R-Raidene? Není ti nic? Jsi... Jsi v pořádku?

Tomisura Raiden

Pomalu jí pustil ruku, aby se mohl odlepit od stromu. Chvíli mu to trvalo, jelikož měl vlasy nalepené smůlou ke kmenu. Pomalu mu docházela trpělivost a tak nakonec vytasil Zanpakuto a prostě se od stromu odřízl. Jeho obličej nyní zdobila rudá skvrna, ale vypadal v pořádku. Vztekle nakopl strom, což ovšem způsobilo další bolest. Najednou začal skákat po jedné noze, až mu vypadla zanpakuto z ruky a málem mu probodla tu zdravější nohu. Nakonec se uklidil, vydýchal a podíval se mile na Kasumi. "Jo... vše v pořádku. Vypadám snad na to, že jsem si dal francouzáka se stromem, zlomil si šest prstů z pěti a z druhé nohy si málem udělal cedník?" optal se jí s úsměvem, opatrně a s respektem obešel strom a uklidil si u toho Zanpakuto. Pokynul jí ať raději pokračují v cestě. Na dohled už by měl být výstup z lesa ven.

Kasumi Haruka

Ale ne, to vůbec ne... Odvětila s lehce ironickým nádechem. Sledovala, jak ustoupil stromu. Při tom, jak mu opětovně přikývla, se této události trochu zasmála a následovala jej dále po cestě, kterou on zvolil.
Rozhlížela se kolem. Původně měla za to, že Raiden chtěl co nejdříve opustit les a tak si domyslela, že taky jdou směrem k východu z něj. Ale zatím všude jen samé stromy a křoviska. Začínala se jí do hlavy dostávat myšlenka, že tady nenajdou, co chtějí. Ještě měli před sebou ale kus cesty. Tak se mi zdá, že ten les nikde nekončí... Pochybuji, že dokud tu budeme, tak něco najdeme. Povzdechla si při pomyšlení, že tu ještě můžou 'bloudit' bůh ví jak dlouho.

Tomisura Raiden

Jelikož byl východ z lesa v nedohlednu, po nějaké době chůze do kopce se zastavil a usedl na pařez. Stále ovšem svíral ruku Kasumi a oddechl si. "Tak jo, nevíme kde přesně jsme, ale víme že již lezeme do kopců. Takže vidím to takto. Buď polezeme dál a náhodou najdeme něco kam nacpeme Seireitei. A nebo se na to tady vykašleme, otočíme se a necháme si od babči nakopat pozadí za nesplnění úkolu. Nevím proč... ale ani jedna možnost se mi nelíbí!" dokončil svůj proslova podíval se na cestu kterou by asi měli jít k horám. Nějak mu začínaly docházet nápady jak ven z této šlamastyky. Nakonec vstal z pařezu a podíval se k nebi. "Kdybych tak mohl vyletět k obloze a rozhlédnout se po velkém okolí," byl tak zmaten tím lesem, že si neuvědomil, že vlastně může vyletět k obloze.

Kasumi Haruka

Zdálo se jí, že jsou tu už dlouhou dobu zbytečně. Když Raiden navrhl jako jednu z možností, se s nesplněnou misí vrátit do Seireitei, zarazila se. To přeci nešlo. Ještě nikdy nedokončila misi, před jejím splněním, co by tomu pak říkala So-taicho? A co by to byl pak za příklad pro podřízené? Že jejich kapitán nesplnil zadaný úkol? Ne, přes tohle prostě nemohla připustit, aby se takto vrátili. Ale jak dlouho ještě půjdou. A hlavně, jak dlouho ještě do kopce. Začínala být totiž zatím jen nepatrně, unavená z toho všeho. Celý den se skoro nikam nehnuli, jelikož se starali o věci kolem těch vědců a Hiroshiho. Po delší době mlčení nakonec promluvila. Nemůžeme se vrátit. Možná... je tahle mise důležitější, než si myslíme. Hlesla celkem tichým hlasem. Možná bychom... Se ale mohli na chvíli zastavit... Pokračovala stejně tak a jak dořekla, sedla si na zem, nejspíše do listí, či co tam bylo, ale o to se nestarala.

Tomisura Raiden

No to byl nápad, akorát když vstal, tak si Kasumi chtěla sednout. Nakonec si tedy zase sedl na pařez a odpočíval. Navíc zase nahmatal její packu a zahleděl se na nebe. "Nějak mi docházejí nápady co a jak. Nejraději bych si dal doušek saké a dlouhý spánek." prohodil jen tak do vzduchu a nakonec si sedl na zem hned vedle ní. Hlavou mu běželi různé myšlenky. Starosti o divizi, jeho city k ní a hlavně bezpečí Seireitei. Bylo toho moc a on už nějakou tu chvíli nespal. Navíc měl hlad a žízeň. Prostě jedna smůla vedle druhé. Kdyby mu aspoň něco napovědělo kudy dál. Blbý strom, šutr a nebo třeba zvíře. Ale tady byl jen les co nekončil snad nikde.

Kasumi Haruka

Následovala krátká pouza, než se ozvala. Docházejí nápady.... Ale tak, ty bych řekla, že nebyli od samého začátku. Šli jsme prostě tam, kam nás vedla mapa a... ztratili jsme se. Potom jsme pro změnu mířili tam, kam nás nohy nesli. A co.... ztratili jsme se, opět. Postupně klesala hlasem a pohled měla v té chvíli spíše upřen před sebe, někam do prázdna. Nechtělo se jí teď hledat, kde udělala chybu, tak se to radši snažila dostat z hlavy. Hluboký, ale tichý nádech, výdech jí v tom pomohl. Otočila svůj pohled na Raidena. Zdálo se, že je nějak... zamýšlený. To u něj nebylo vidět tak často.....

Tomisura Raiden

Sledoval tiše Kasumi a trochu se červenal. "No jo, nejlepší by asi bylo kdybychom se vrátili tam kde jsme nebyly ztracení. Myslím, že to bylo v Rukongaii. A nebo je tu jedna možnost jak se dostat někam rychleji. Mohu... použít křídla a výnést nás na ty Hory," když mluvil, stočil svůj pohled nahoru do kopce a snažil se prohlídnout skrz stromy vzhůru. Stále ho trápila momentální situace. Nevypadal vesele i když byl s Kasumi. Prostě, nešlo to. Přišlo mu, že zase všechny zklamal. Proč měl úděl vše zničit nebo zklamat všechny co má rád. Kasumi počínaje a Akiem na konci. Co vůbec ještě v SS dělal kromě bordelu?!