Cesta za Bílým tygrem

Kitsune

Když se Ryu zmínil o bohu světla, Kitsune jen pozvedla obočí. Nepamatovala si, že by o něčem takovém kdy slyšela. Naklonila se k Tsuovi. "Ty víš, o čem mluví?" zeptala se ho šeptem. Mezitím pokračovali dál směrem do dalekého neznáma někde na západě. Jen s pouhou hádankou a tím, že ani člen nulté divize, který byl OP jak sviň nedokázal ten kámen získat. Ale tak podle toho, co říkala Koto to bylo nemožné jen pro něj nebo tak něco, takže tam nějaké šance pro jejich A-tým byly. Kitsune dokonce začala přemýšlet nad názvem jejich týmu. Kdyby byl Ryu z dvojky, mohli být 2D tým, ale on musel být z jedenáctky. Také mohli být KATR, ale to znělo taky divně. No a tak si hezky šla s rukama za hlavou a upřímně přemýšlela, o čem by s těmi dvěma měla mluvit. Pořádně je neznala a to ticho bylo dost trapné. Artemis sem tam nepěkně hodila pohledem po Ryuovi, jinak byl klid. Dokud tedy nedorazili do dvacáteho okrsku Rukongaie, kde se Artemis zastavila před jakousi budovou a začala na ní vrčet. Kitsune se na ten barák podívala a pak i na vlčici. "Co se děje Artemis?" zeptala se jí a pro jistotu sáhla po své zanpakuto.

Tsu Utsukushi

Kapitánka se naklonila směrem ke mně s celkem dobrou otázkou na kterou jsem také chtěl znát v tu dobu odpověď ale bohužel jsem jí nevěděl a sotva jsem pochopil co asi řekl ... možná je to nějaká víra nebo něco v tom smyslu. Takže jsem prostě jednoduše zakýval hlavou, že taky netuším a podíval jsem se na chvíli na Ryua. Jak jsme procházely různými okrsky Rukongaie nikdo toho moc nenamluvil, spíš tam bylo jaké si trapné ticho a nikdo nevěděl o čem mluvit. Dorazily jsme do 20 okrsku a zastavily jsme se, Artemis začala vrčet z ničeho nic na nějaký barák, který jsem nijak nepoznal ale radši jsem se chopil rukojeti svého meče a dával bedlivý pozor. Podíval jsem se rychle na Kapitánku, Artemis a Ryua a potom jsem se vydal pomalým krokem k té budově, snažil jsem se našlapovat opatrně abych nevydával skoro žádný zvuk. Začal jsme pomalu utlačovat svoje reiatsu aby ho skoro jak si nebylo cítit. Ale tohle moje plížení se k baráku trochu narušovalo to vrčení, doufal jsem aby Kitsune Artemis nějakým způsobem utišila. Nešel jsem přímo ke dveřím, spíš jsem se pohyboval okolo oken a nakukoval jsem do nich, jestli tam náhodou nikoho neuvidím. Jestli tam nikdo nebyl tak jsem dal jaké si znamení toho, že je v tom patře čisto ale jestli jsem tam někoho zahlédl nebo nějaký druh pohybu, dal jsem jim znamení aby se pomalu přiblížily taky k tomu baráku. Pokud to už neudělaly dříve stejně jako já.

Ryu Suzuki

Zdálo se, že nikdo moc nechápal, o čem jsem mluvil. Nebylo čemu se divit, jelikož většina shinigami věří pouze v Krále Duší. Rozhodl jsem se to dále nerozebírat, ale kdyby měl někdo nějaké otázky, byl jsem připravený na ně odpovědět. Cesta se zdála být neuvěřitelně zdlouhavá, jelikož nikomu nebylo zrovna do řeči. Bohužel nejsem tím typem, který by byl zrovna nějak zvlášť ukecaný a tyhle dva pořádně neznám, takže jsem vůbec nevěděl o čem by se mohlo dát mluvit. Nakonec jsme došli k 20. okrsku rukongaie. Dlouho jsem tudy neprocházel, ale přesto jsem to tu alespoň částečně poznával. Vlčice Hoshi-Taichou měla problém s nějakou zcela náhodnou budovou a tak na ní z ničeho nic začala vrčet. Necítil jsem nic podezřelého, ale je stále možné, že se zde někdo skrývá. Zachoval jsem si svůj klidný postoj, ale ač se to nezdálo, byl jsem připravený tasit svou zanpakuto, kdyby na to přišlo.

Tsu Utsukushi

Zrovna jsem se v tu dobu přibližoval k jednomu oknu budovy a když jsem se chtěl zkusit aspoň trochu nakouknout, šla na akci Artemis. Musel jsem uznat, že je to vážně chytrá vlčice když dokázala sama otevřít dveře tlapkou. Stáhl jsem se a nakonec jsem se ani nepodíval skrz to okno, nebylo to už třeba když byly dávno dveře otevřené. Přidal jsem se ke kapitánce a Ryuovi, zkontroloval jsem je pohledem a pomalu jsem se vydal k otevřeným dveřím ze kterých vycházela vůně uzenin. Ne, že bych nějak neměl rád uzeniny ale na moje sladkosti to prostě nemělo ... Sladkosti 4EVER! Ale i přes to jsem nasál tu vůni a popravdě se mi trochu začali zbývat sliny. Slušně jsem zaklepal, vešel jsem a pozdravil "Dobrý den. Omlouvám se za vyrušení" porozhlédl jsem se po vnitřku místnosti "... je tu někdooo?" dodal jsem na konec a čekal jestli se někdo objeví.

Kitsune

Artemis se vydala blíž k tomu místu a pokoušela se dostat dovnitř. Kitsune absolutně nechápala o co jde, dokud to neucítila...uzeniny. Zacukalo jí oko a vydala se pro vlčici.  A to už dovnitř vtrhl Tsu. "Prosím řekni mi nebo teda spíš naznač, že jen nechceš kus salámu nebo tak něco..." pronesla směrem k vlčici. Jestli jo, tak by to byla pěkná ostuda. A tak se tedy vydala za Tsuem.

Ryu Suzuki

Nejprve to vypadalo, že vlčice cítila nepřítele nebo něco podezřelého, ale později se ukázalo, že spíš jde o planý poplach a že má spíš hlad. Po tom všem, šlo z onoho domu cítit snad jedině uzené maso. Pokrčil jsem rameny a oddychl si, jelikož asi nemělo moc cenu být na pozoru. Poněkud skepticky jsem šel jako poslední do onoho řeznictví a z pozadí sledoval, zda nás tam čeká nějaké nebezpečí. Jen doufám, že naše první mise nebude ve skutečnosti vykradení řeznictví rukongaie.. to by byla pěkně podprůměrná mise.

Tsu Utsukushi

Udělal jsem pár kroků po místnosti a celkem mě to znepokojovalo, nemyslím zrovna tu zimu ale spíš to, že se mi nikdo neozval. Takže jsem mohl dostat celkem velkého zprda a kdo ví co ještě, páč tohle by se dalo označovat také za vloupání. Prohlížel jsem si to tam s nadějí, že tam někoho najdu a třeba se mu omluvil. Ale nikdo se mi furt neozýval takže jsem se otočil na Artemis a asi tak trochu už mi došlo proč sem Artemis šla ... i když moc nedávalo smysl, že vrčela na kusy uzenin. Otočil jsem se na kapitánku a podíval jsem se jí do očí "Asi tady nic nenajdeme ..." bylo mi toho celkem líto, že jsme tady nic nenašli. Podíval jsem se na Ryua a potom na kapitánku a takhle jsem střídal mezi nimi svůj pohled který říkal "Co teď". "Asi by jsme měli pokračovat dál dokud nenajdeme něco slibnějšího" přemýšlel jsem nahlas což vůbec nevadilo, docela dost jsem chtěl slyšet jejich názor který může být o hodně lepší, chytřejší a epičtější což ten můj ani zdaleka nebyl. Když se v místnosti vytvořila jakási tichá momentka tak jsem něco zaslechl co šlo z ulice ... asi. Zřejmě to byli majitelé tohohle domu ale ... nebál jsem se, asi kdybych byl sám tak se jim začnu omlouvat ale měli jsme po svém boku přece kapitánku! Obrovskou autoritu pro všechny shinigami tak proč ne i pro normální obyvatelé rukongaie? Na chvíli jsem zamířil svůj pohled na kapitánčini vlasy ... neměl jsem pro to nějaký zvláštní důvod ale přišlo mi to lepší než se koukat na ty uzeniny. Co kdybych dostal hlad a celé bych jim to tam vyžral? Ach ... snad si budu moct aspoň nějaký ten kousek koupit ...

Kitsune

Kitsune chytila Artemis za obojek, aby jí zastavila. Nemohli tam přece jen tak vpadnout, když majitel očividně nebyl doma.
Bylo jí divné, že je vevnitř takový chlad. Cítila z něj reiatsu, takže to muselo být nějaké kido, ale čí. Už chtěla odpovědět Tsuovi a odtáhnout Artemis dál, uslyšela čísi hlas a blížící se vůz. Podívala se tím směrem a čekala, kdo že to přichází.

Ryu Suzuki

Stále jsem poněkud skepticky následoval jako poslední do onoho poněkud pochybného řeznictví. Je tohle vůbec řeznictví? Čím víc jsem postupoval dovnitř, tím chladnější mi přišla atmosféra, která je v těchto krajinách rukongaie poněkud nezvyk... nebyl jsem si jistý, čím by to mohlo být. Snad jedině nějaké kido, ale ze samotné představy jsem mrzl víc, než z té chladné atmosféry. Nebyl jsem si jistý, jestli jsme si měli hrát v této chvíli na detektivy nebo skryté zabijáky, ale stále víc mi to připadalo, jako kdyby se chtěla naše skupina akorát pořádně najíst. Nakonec jsem tomu neodolal a musel jsem se jich nechápavě zeptat. Ehhh.. asi to nebude úplně nejlepší otázka, ale... uhh.. nemáte doufám v plánu to tu vykrást, že ne? Pak jsem zaslechl nějaký hlas a příjezd nějakého vozu. Hmmm, to zní jako nějaký vedoucí řezník... ale je to opravdový řezník? Toť otázka...

Tsu Utsukushi

Na Ryuovu otázku jsem vůbec nevěděl co říct, jak ho to mohlo vůbec napadnout? Vypadám já nebo kapitánka jako nějací zloději co by si říkaly "Uzené prsty" nebo nějaký název zlodějské skupiny spjatý s uzeninami? "Jak tě tohle mohlo jen napadnout ..." řekl jsem tiším hlasem ale stejně to určitě bylo slyšet, dalo by se klidně říct, že jsem myslel nahlas. Dál mojí pozornost dost získala Artemis která zase začala vrčet, zřejmě na ten vůz který se k nám pomalu přibližoval. Ještě než k nám přijely, protože se zastavily hned jak nás zahlédly, tak jsem stihl kapitánce říct toto "Co budeme teď dělat?" namířil jsem směrem k ní ale klidně mohl odpovědět i Ryu jestli by měl nějaký nápad. Když k nám jeden z nich přišel tak jsem mu oplatil pozdrav "Zdravím ..." a teď jsem jenom doufal aby to nějak kapitánka vyřešila a nebo jestli má na to koule Ryu, tak v pohodě i on to může nějak vyřešit. Já jsem si zatím prohlížel vůz, muže co na něm nebo v něm byly a hlavní pro mě zatím byl ten zápach. Byla cítit z vozu uzenina, jak nečekané, ale neviděl jsem nic co by uzeninu nějak připomínalo ... kdyby sundaly tu plachtu ... no, zatím počkám co udělají ti dva.

Kitsune

Kitsune se podívala na Ryua s povytaženým obočím. "My zločince zavíráme, nestáváme se jimi." pronesla. Co by to byla za kapitánku druhé divize, kdyby kradla uzeniny. A to už se blížili pravděpodobní majitelé tohoto domu. Kitsune si všimla, jak znervózněli a zároveň i Artemisina vrčení na ně. Něc tady nehrálo. "Zdravíčko. Vyšetřujeme tu jednu takovou stížnost. Údajně tu prý máte problémy s hygienou."zalhala jim s milým a upřímným úsměvem na tváři. Původně chtěla říct, že jsou z inspekce, ale nerada by se nechala sejmout Raidenovým stolem.

"Hygienou?" pronesl muž překvapeně a podíval se na své kumpány. Ti problémy asi trochu měli... trochu víc. Ale vypadalo to, že je tahle hláška fakt vykolejila. "Ale... my jsme naprosto čistí, to vám povídám! To bude rozhodně nějaká chyba," vykoktal ze sebe, když si tak vás shinigami prohlížel. Artemis nepřestávala vrčet.
Tsu a Ryu si mohli všimnout, že v dálce se mezi stromy něco hýbalo. A bylo toho víc.

Ryu Suzuki

Jak jsem očekával, mé obavy byly zbytečné, jelikož to vypadá, že si svou serióznost zanechali. Oddychl jsem si a v duchu si řekl díky bohu... Zanedlouho přijeli jacísi 4 podivní chlapi i s poněkud velkým vozem. Dost mě zajímalo, co to asi přepravovali. Z nějakého důvodu jsem pochyboval o tom, že by se jednalo o maso. Po chvíli jsem si všiml, že se v dáli něco pohybuje ve stromech. To zvyšovalo mé pochyby ještě víc, a tak jsem se připravil na to, že bych mohl každou chvíli vytasit zanpakuto na vykrytí útoku nebo čistou sebeobranu, nezaujal jsem však žádný zvláštní postoj. Zdravím vás, vypadáte na velmi slušné lidi, mohl bych se vás na něco zeptat? Měl jsem v úmyslu se zeptat na to, co mají ve svém voze, abych zjistil, zda jsou špatní či dobří, a tak jsem nahodil úsměv, aby mé úmysly nebyly příliš zřetelné.

Tsu Utsukushi

Dost neočekávaná odpověď. Osobně jsem nečekal takovýto druh odpovědi, když už od pohledu bylo jasné, že se tu ten problém vyskytuje. Vážně dost nečekaná odpověď od dospělých pracujících lidí. Prohlédl jsem si ještě jednou prostor okolo vozu a nadhodil jsem "Myslíte, že je to nějaký vtip?" díval jsem se vážným pohledem přímo do očí toho muže, který odpověděl Kitsune. "Určitě vám musí být jasné, že zejména u potravin se musí hygiena dodržovat. A pokud ne, může to mít nehezké následky a to určitě nikdo z vás nechce, ne?" dokončil jsem to co jsem chtěl říct. Popravdě, takové to věci mi nejsou moc blízké, protože se moc o rukongai už nezajímám atd., ale tohle by nám mohlo nějaký způsobem pěkně nahrát do karet. Raději jsem už ukončil můj vážný pohled na jednoho z mužů, protože už měly dost věcí co vysvětlovat a nechtěl bych, aby začal stoupat stres v okolí. Místo toho následně mojí pozornost získal nějaký neznámí objekt daleko v lese. Vypadalo to, že se asi něco k nám blíží, něco velkého.
Lehce jsem si položil dlaň na rukojeť svého meče u mého boku a zvětšil jsem mojí pozornost. "Něco se blíží ....asi ...." upozornil jsem Kitsune a Ryua. Doufám, že snad nedojde k nějakému boji.

Tsu Utsukushi

Vypadalo to, že jsem celkem svým výstupem překvapil Kitsune. Ale když potom potvrdila má slova, tak jsem už nic dál neřešil. Bohužel než nám muži stihly jakkoliv odpovědět, tak se neznámý pohyb konečně objasnil. Smečka hollow vlků, vážně roztomilé. Jen jsem na chvíli otočil svůj pohled na Artemis a ta se nějak nabyla elektřinou a začala střílet paprsky z očí! "Co to sakra ..." udivil jsem se v duchu, ale je to přece Kitsunin společník, takže kdyby to byla klidně chodící atomovka tak proč ne? Potom si mojí pozornost zase přivlastnily vlci, vypadalo to tak, že se rozdělují na lovce a na sběrače. Vytasil jsem svůj meč a tišším hlasem jsem řekl "Ochraňuj ... Hogo!" a než byste něco stihly jenom říct, tak jsem měl ve svých pazourách aktivovaný shikai! Shunpnul jsem za vůz a rozhodl jsem se ho bránit i s lidmi na něm. Pokud nějaký civilista nebo spojenec přede mnou nestál, zaútočil jsem! "Supāku!" pravil jsem zaklínadlo a poté co jsem švihl mečem tak se cca 10 metrů přede mnou zformovala jakoby zeď z jisker. Když doběhly vlci tak blízko k té jiskrové zdi, aby je trefil následný výbuch, nechal jsem jí jednoduše odbouchnout. Zbytek co prošel nebo se nějakým zázrakem dostal skrz jsem nechal Ryuovy a Kitsune.

Ryu Suzuki

Můj plán dostat se do jejich mysli a zjistit jejich úmysly kompletně selhal.. kvůli pouhé smečce vlků.
Samotnej důvod selhání byl tak žalostnej a zároveň komickej v současnou chvíli, že se to vynulovalo, ať už se jednalo o jakékoliv vlky. Nicméně co mě překvapilo víc byl náhlý pohyb Tsua. Sice nechápu, proč na pouhé hollow vlky používá shikai, ale došlo mi, že má mnohem větší reiatsu, a tím pádem větší bojovou kompetenci, než mám já. Neuvěřitelné, je daleko víc užitečný v boji, než jsem já, jehož životem je bojování samotné, i přesto, že nevypadá zrovna nejvíc impozantně... mám to opravdu ještě hodně dlouhou cestu k síle... Rozběhl jsem se proti vlkům, vytáhl jsem svou zanpakuto velmi krátce předtím, než jsem cokoliv udělal a hned zaútočil na rozbíhající se vlky pomocí rychlých zásahů zanpakuto a shunpo, jestliže přežili bleskový očistec. Když už nemůžu zaujmout svou spirituální silou, můžu alespoň být užitečný svým umění šermu.

Hoshi Kitsune

ANi nestihli zjistit, co to ta podezřelá banda veze, když se objevili hollow vlci. Proč to museli být zrovna vlci a ne třeba nějaké hnusné potvory. Kitsune měla vlky ráda...vždyť jednoho chovala. A kde se tu vůbec hollow vlci vzali? Tohle bylo Soul Society...tady by nepřátelští hollow být neměli. Mah. Tsu se okamžitě pustil do útoku pomocí ohnivého útoku. Nice. To se jejich schopnosti budou dobře hodit k sobě. Kitsune si spočítala nepřátele. Dvacet. Ryu se do nich už také pustil ale bez shikaie. No..přece za nimi nebude zaostávat. A tak se také vrhla mezi vlky svým shunpem a pomocí své ostré zanpakuto se pokusila sejmout, co se dalo. Převážně bránila ty lidi a pokud viděla, že je Tsu nebo Ryu v nebezpečí, přispěchala na pomoc.

Tsu Utsukushi

"Hm? To by všechno?" pomyslel jsem si, popravdě ... byl jsem trochu zklamán, že hned první nepřítel byl normální podřadný hollow. Takhle vůbec nemůžu zjistit jak jsou mé schopnosti doopravdy silné ... no nic. Vypadalo to tak, že můj plán zlikvidovat jich co nejvíce jedním plošným útokem celkem zabral. Švihl jsem mečem do pravé strany a při tom si zrušil svůj shikai, nebyl už potřeba, snad. Porozhlédl jsem se okolo sebe, pevně jsem stiskl rukojeť mého meče a jestli jsem zahlédl nějakého přeživšího hollow, shunpnul jsem k němu. Když jsem se k jednomu z nich dostal, srazil jsem ho k zemi kopnutím do žeber a na jeho hollow masku jsem špičkou mého meče tvořil nepříjemný tlak, který mu měl naznačovat, že mu můžu kdykoliv vzít život pouhým zatlačením. "Takže ... podívejme se na to." díval jsem se přímo do očí hollow vlka pod mým mečem. "Mohu se tě zeptat, proč jste na nás zaútočily a odkud jste sem přišli?" tvářil jsem se vážně a neměl jsem zrovna náladu brát si servítky, takže pokud mi nic nebude chtít říct jednoduše bych mu vzal život. Muže na voze jsem dál neřešil, protože před tím vším to vypadalo tak, že Ryu má s nimi nějaké plány a na druhou stranu ... už jsem od nich dál nic nepotřeboval.