Cesta na severozápad

Tomisura Raiden

Jakmile si "otevřel" cestu ven, jeho pohled padl na dvě postavy. Jedna postava byla cítit jako Hideki. I Reiatsu bylo stejné. A ta hláška to utvrdila. Mírně si tedy povzdechl a vyšel na denní světlo. Hned na to mírně mávl a usmál se: "Omlouvám se, nebylo v plánu vám dát dřevěnou sprchu. A kdopak je to s vámi? Další výkvět lesního života jako byl tam dole?" Pohled mu totiž padl na Kiiru. Mírně si povzdechl a skusil se zeptat i jí: "Asi neznáš podivně vypadající chlápky co umí vyjíždět a zajíždět do země?" Už tak nějak očekával negativní odpověď a tak se opřel o nejbližší strom a zanpakuto zapíchl jemně do hlíny. Nevěděl co dál, ale pak si náhodou vzpoměl, že i on šéfuje této misi. "Zjistili jste něco? A nechybí vám tu tak... 3/6 našeho týmu? Takže... co se stalo potom co jsem zmagořil a šel se projít sem do divadelního kroužku?" Jeho zvědavost byla dost vysoká. Přeci jen měli hlavní úkol najít úkryt.. a zatím toho moc nenašli.

Hideki Kanegawa

ležérnost a "coolovost" chování Raidena ho rozladila ještě o trochu více, přesto se na oko neuvěřitelně podivil. Tomisura-taicho... řekl jste právě přesně to co jsem slyšel? plán? možná nakonec i vy lehce překvapíte.
Zbytek mluvy Tomisury-taicho byl nějako podivně zašifrován... a rozladěnost mu právě lehce zatemnila mozek, takže luštit momentálně odmítal.

Kasumi -> Když Nancy viděla, jak jsi relativně klidná, taky jí to dodalo odvahy. Nakonec se přeci jen vydala co nejrychlejším tempem do nitra onoho úkrytu. Prošly jste dlouhou chodbou, která vyústila v něco, co nejspíše připomínalo skladiště. Byly tam bedny ale i očividně ručně vyrobené poličky, na kterých byly různé hliněné nádoby se zavoskovanými víčky. Spousta různých krámů tam zkrátka byla. V tom skladišti jste se skoro srazili s dalšími třemi lidmi, kteří se zřejmě právě chystali na cestu opačným směrem, tedy zadním východem ven. Byl to jeden celkem mladý muž, jeden starší, brýlatý a plešatějící a jedna žena s dlouhými vlasy staženými do ohonu. Ten mladý měl hezké hnědé vlasy a velké hnědé oči... vlastně se v hodně věcech podobal Nancy. Když ji ti tři uviděli, bylo vidět, že si oddechli. Ten mladík ji hned objal.
"Segra! Já už myslel, že tě dostali!" řekl s úlevou.
"Kdo mě měl dostat?" nechápala Nancy. "A co se to tu k čertu děje?"
"Nevíme... ale asi někdo útočí, musíme zmizet!" vypískla ona žena s culíkem.

Kiira

nevěřícně vykoukla zpoza svých předloktí, kterými si instinktivně zaštítila hlavu, když nastal ten výbuch. Ale nic na ni nedopadlo - ten shinigami ji ochránil! No, aspoň trochu vychování měl... Potom jen beze slova pozorovala rohovor těch dvou, vykukujíce zpoza Hidakiho. Nedokázala pořád rozpoznat, jestli jsou spojenci nebo ne. Jejich oblečení bylo stejné, ale na druhou stranu chování moc nenasvědčovalo tomu, že by k sobě chovali nějaké vřelé city. Že by tohle byl nějaký zběhlík, který ohrožoval jejich laboratoř, a ti ostatní dva ho sem přišli chytit??

Kasumi Haruka

Prolezla jsem za Nancy a... No toto... Tady toho je... Sklad...? Že by... Snad... Jsme ještě nebyli na místě?! Ne! Znova do toho tunelu, či co to je, nepolezu! Pomyslela jsem si a rozhlížela jsem se po 'místnosti.' Netrvalo ani chvilku a... Setkali jsme se tváří tvář s dalšími obyvateli toho to... úkrytu. Zpočátku jsem jim do rozhovoru nijak nevstupovala, ale pak přišla řeč na cosi jako, že někdo útočí. Eto... že bych se spletla... Nebo... Taky, že by oni snad... V tu chvíli, jako by se mi v hlavě rozsvítilo. Celou dobu přicházely v úvahu jen dvě možnosti, z toho jsem měla jasný tip na jedinou, jednoznačnou a přitom se zdá, že i tu pravou.
Počkejte chvíli! Zastavte se na moment, prosím. Řeknete mi, prosím, zda víte trochu konkrétněji, co za tímhle je?Prosím, mluvte. Myslím, že se není čeho obávat. Tvářila jsem se v tento okamžik velice nezvykle - neutrálně.

Tomisura Raiden

Sledoval Hidekiho a tu dívku za ním. Chvíli přemýšlel co dál, ale nakonec promluvil: "No... Hideki vy to tu určitě zvládnete. Já si jdu pro věci. Nezmizte moc z dohledu. Ať vás vystopuji." Kývl a s úsměvem zmizel bez jediné stopy za pomoci Shunpa. Objevil se o kus vedle, v místech kde by asi mohl mít své věci. Ovšem kdo ví. Nakonec ovšem zahlédl ten vysoký strom a v něm cosi bílého. Hbitě se odrazil od země a skončil na stejné větvi jako předtím. Spokojeně vrátil Zanpakuto do pouzdra a oblékl si bílé Haori bez rukávů se znakem 8. divize. Na hlavu umístil Sakkat a celkově se celý oprášil a dal do pucu. Když byl takto upraven, vyrazil důstojným Shunpem za panem Ironickým a neznámou slečnou, kterou stejně jako Hidekiho málem uzemnil. Neměl asi nejlepší den.... jenže u něho ten den trval nejméně... od dob kdy chtěl evakuovat Rukongai.

Kasumi Haruka

Rukou jsem si 'podpírala' hlavu a se zamyšleným výrazem jsem na slova té ženy přikyvovala. Začalo se to přesně rýsovat a už se skoro zdálo, že veškeré to dění, ta 'záhada' je vyřešena. Dost zřízený? reiatsu se zdálo být na téže úrovni jako vždy... Ale to s tou honičkou se mi nezdá...
Myslím, že už žádné nebezpečí nehrozí. I rána se ozvala jen jednou takže relativně by mělo být vše opět v klidu. Snažila jsem se uvolnit tu napjatou atmošku tady a... Nancy? Pokračujeme dál? Vyjdeme pak ven druhým vchodem.. tím předním, předpokládám... Bylo potřeba konečně zjistit, co se tu děje, získat informace, pro které jsme tu a dokončit misi. A to vše čím dřív tím líp!

Hideki Kanegawa

si povzdechl, když Tomisura-tajčó zmizel a promnul si spánky. Je to zatím unavující den. Potkal jednoho ze svých nejméně oblíbených kapitánů, měl další unavující "rozhovor" a byl téměř zasypán hromadou trosek. Baka... naštěstí se nám nic... oh počkat, nám... s tímto se otočil a podíval se Kiiru, které se nějako zraněně netvářila. Přesto za zeptání nic nedáš, Kasumi-tajčó by asi měla spoustu řečí, kdyby se někomu něco stalo. Ehm... jste v pořádku?
Mezitím už nejspíše dorazil Raiden, který shunpem musel plýtvat při každé příležitosti.

Kasumi -> "Ale... tam jsou přece oni..." snažila se namítnout ta žena s culíkem, ale Nancy byla žena činu a vydala se s tebou směrem, odkud přišel výbuch. Její bratr ji samozřejmě následoval a ti dva další nakonec váhavě také. Prošli jste něčím, co vypadalo jako improvizovaná laboratoř, až jste dorazili do obytné místnosti. No, místnosti... prostě části podzemního úkrytu. Byly tam složené pokrývky a za stolem nějaký starší muž, který něco psal.
"Kde je ten pán shinigami?" optala se žena s cuíkem zmateně. Muž na ni jen vrhl velice skeptický pohled a nenamáhal se odpovídat. Pak si přeměřil pohledem Kasumi. Jen si povzdechl, něco jako "Jako by jim to jednou nestačilo...", ale nic neřekl a pokračoval ve psaní. Asi s tím prostě nechtěl mít nic společného.

Kiira

"Ano... jsem..." řekla trochu zaraženě. Nechápala tak úplně, co se to děje. "Ehmm..." zadívala se na Hidekiho. Ochránil ji před tím bordelem, tak by pro něj snad mohla tohle udělat na oplátku... Natáhla ruku a sundala mu z ramene jakýsi kus prošlé zeleniny, který zahodila štítivě do křoví. Pak se začala koukat jinam, konkrétně směrem k východu. Nikdo další z něho nevycházel...

Kasumi Haruka

Jak velká může vůbec být takový skrýš... Proběhlo mi jen tak hlavou, docela mimo věc, ale i s tím vším jsem měla pocit, že se to bude třeba i hodit.
Tedy... příště radši žádné představy... jen pro jistotu. Pomyslela jsem si, když jsem tak viděla to místo zde. Ano, i já jsem chtěla znát odpověď na otázku, kterou položila ta neznámá žena, ale ten chlápek za stolem se k tomu nějak neměl. Nezdálo se, že by měl náladu nějak spolupracovat, tak ho čert vem. Prošla jsem sama od sebe tímto... prostorem... směrem, kde by měl nejspíše býti přední vchod.

Tomirusa Raiden

Mezi vším tím děním se vrátil k Hidekimu a jeho nové chráněnce. Mírně si odkašlal a nakonec promluvil: "Takže Hideki-exTaicho. Napadá vás něco, jakožto bibliofila? Musel jste něco číst v příručce Kapitána zálesáka!" Domluvil a následně ucítil další Reiatsu v okoli. Nahlédl do otvoru a začal pohledem hledat Kasumi. Byl si jistý, že to cítí její Reiatsu. Čekal a čekal. Pak začal cítit velmi zvláštní a svíravý pocit. Nebezpečí?! Problémy?! Najednou se ozval zvláštní zvuk. Pekelně mu zakručelo v žaludku! HLAD! Oddechl si potom a otočil se na Hidekiho: "Asi jste nezabalil pojízdný bufet 6. divize, že?"

Kasumi Haruka

Když jsem vyhlédla ven a spatřila jsem ty tři, napadlo mě pouze jediné. To jsme jako fakt museli jít takovým obloukem, jen abychom se zase vrátili... I když... to bylo účelem... Vrátím se zpět do 'obytné místnosti' kde by měla ještě být Nancy. Byla tu možnost, jít i za Kiirou, ale to by asi nebylo moc platné.
Nancy, prosím. Teď, když je vše objasněno, když nikomu nic není, přistoupíme k tomu, proč že tu vůbec jsme? Co tedy víte o Hiroshim? Přešla jsem už rovnou k věci.

Hideki Kanegawa

Idiot... pomyslel si, když hleděl na kapitána Raidena, který nyní zase matlal páté přes deváté a jeho šifrovanému jazyku šlo jen stěží porozumět. To že dal v potaz jeho bývalou hodnost taky na ničem nepřidalo. Sumasumárum... doufal jsem v brzký přícho kapitánky Kasumi, což by znamenalo mírné uklidnění jak Raidena, tak situace. Na otázky kapitána nakonec nereagoval, pokora z dob předkapitánských před některými "autoritami" se mu očividně ještě nevrátila. Aneb, mluviti stříbro, mlčeti zlato... v tomto případě to zlato je pěkně třpytivé.

Nancy

"Objasněno? Co je objasněno? Jsou tu tedy nějací nepřátelé? A kdo byl ten zraněný shinigami, o kterém ostatní mluvili?" Nevypadalo to, že by z toho byla moudrá. Všichni přítomní vědci (kromě toho staršího pána) viseli Kasumi na rtech. Doufali, že všechno vysvětlí a taky objasní, kdo je ona sama a její společníci, a co to má vlastně všechno znamenat.

Kasumi Haruka

Už jsem si myslela, že jsem jen kousíček od toho, proč jsme vlastně tu, ale jako by to mělo křídla a *frnk*! Zamyšleně jsem přikyvovala, vlastně jsem ani nevěděla na co a pak, jako by proletěl blesk nebem, probrala jsem se z 'transu'. tak co takhle jít ven, aby jsme měli nad věcí trochu jasno? Nahodila jsem povzbudivě a ani jsem nečekala a už už... A nemějte obavy! Nikdo neútočí, vzduch je čistý. ... Dodala jsem, jelikož mě ještě napadlo, že by si mohli pak myslet, že jsem šílenec, že je zvu ven na bitevní pole!
Když jsem se dostala ven, nebylo to zrovna nejdál k Hidekimu a Raidenovi, taky jsem k nim měla v plánu jít.....

Tomisura Raiden

Sledoval jak skupina v čele s Kasumi vycházejí napovrch. Chvíli přemýšlel co udělat, ale nakonec jen Kasumi mile zamával. Potom se podíval na Hidekiho. Vypadalo to, že si buď překousl jazyk a nebo se s ním prostě odmítal bavit. Následovala taková ta anime chvilka kdy z jeho oka vyletěl pomyslný blesk do jeho oka a chvíle nelítostného pohledu. Pak se od Hidekiho odvrátil a povzdechl si. Tak nějak teď čekal na veškeré vysvětlení co se tu vlastně děje. Teď mu teprve začalo docházet, že to jeho divadlo nebyl dobrý nápad.

Kasumi Haruka

Jen Raidenovi kývla na pozdrav a když byla u nich, obrátila se švihem na ty vědce, jenž jí následovali. Tak tedy...! Začala bez dalšího otálení. Aby vše bylo jasné, už snad všem. Jmenuji se Haruka Kasumi. Tady tohle jsou Kanegawa Hideki... Ukázala směrem na Hidekiho a následně na Raidena. ...a Tomisura Raiden, jak předpokládám, taky ten, díky kterému jste došli k závěru, že na vás někdo útočí. Určitě jste si všimli, všichni jsme shinigami... No, shinigami na misi, kterou jsme na chvíli pozastavili. Doneslo se nám, že víte něco o muži jménem Hiroshi Suyrouchi. Chvíli ještě pokračovala o tom, jak se to vlastně dozvěděli, jak že se setkali a jak se sem vůbec dostali....
A teď vlastně, se tu zdržujeme kvůli tomu infu. Dokončila a ohlédla se na své dva společníky, jestli Hideki by ještě něco nedodal, což ale nějak nečekala, nebo jestli Raiden nedodá nějaké vysvětlení.

Nancy

Když si vědci vyslechli pravou verzi toho, co se stalo, uklidnili se, ale na Raidena teď vrhali opravdu černé pohledy. Nancy vám pokynula, abyste si s nimi sedli k dřevěnému stolu postavenému pod jednou z plachet. Ostatní také následovali, tedy kromě Kiiry, která vypadala celkem nesouhlasně a zašla dovnitř do skrýše.
"Takže... víte, pravda je, že se tu před ním tak trochu skrýváme," začala Nancy nejistě. "Tedy, my ani nevíme, jestli po nás nějak jde, ale radši to nechceme riskovat. Pracovali jsme pro něj..." rozhlédla se po svých kolezích, "ale po jistých událostech jsme si to rozmysleli a jeho projekt opustili."

Kasumi Haruka

Jeho projekt.... my přeci víme co má v plánu... I když.... I tak... Přemýšlela jsem a k tomu jsem Nancy přikyvovala. Chápu... když budu chtít nějaké detaily... Tedy... přesněji, jaký projekt? A události... asi se vám o tom nebude chtít zrovna mluvit, ale možná by nám to pomohlo... Vyptávala jsem se dál. Teď by nám mohla pomoci každá informace na víc. Možná by to pro příště i Vrchní kapitánku přesvědčilo, jak hloupé, je jít dobrovolně proti nepříteli bez rozsáhlejších informací....

Nancy

Zdálo se, že je rozhodnutá do vás vložit svou důvěru a říct vám všechno, asi už ji nebavil tenhle život v nejistotě. Ostatní nijak moc neprotestovali, i když se tvářili bojácně a nejistě.
"Ohledně toho projektu... je to zajímavé, to ano. Experimenty se spirituálními částicemi a co všechno je možné z nich uměle vyrobit. Ze začátku jsme měli trochu problémy při jednom pokusu s urychlováním a štěpením. Stalo se něco hodně divného, bylo to..." Nedokázala to popsat, takže pokračovala dál. "Všechno se ale vrátilo do normálu, takže jsme pokračovali. Výzkum pokročil a dostali jsme za úkol vymyslet způsob, jak vytvořit umělou bytost ze spirituálních částic. Ovšem takovou, aby byla k nerozeznání od skutečné, žádné stroje nebo něco podobného. Bylo ale nemožné vytvořit něco tak složitého úplně bez předlohy, proto jsme se rozhodli zkusit vytvořit něčí kopie. Už tenkrát hodně z nás mělo pochybnosti, jestli je to správné. Potom se k nám navíc dostala zpráva, která všechny znepokojila. Vypadalo to, že ona komplikace při jednom z raných pokusů přece jen nebyla bez efektu - zjistili jsme, že to způsobilo něco jako... trhlinu ve spirituálním kontinuu, a ta se od té doby zvětšuje a mění vlastnosti všeho ve svém okolí, prý tak vzniklo několik hodně nebezpečných hollow. Naléhali jsme, že je potřeba pokusy zastavit, aby se nestalo něco podobného, a také se začít věnovat opravení té trhliny, protože pokud bude pokračovat ve zvětšování, způsobí postupně nestabilitu celé Soul Society! Hiroshi ale odmítl. Když nějací shinigami objevili a zničili laboratoř skrytou na východě v lesích, využili jsme toho a utekli. Od té doby se schováváme a snažíme se přijít na kloub tomu, co se stalo a také vymyslet způsob, jak to zastavit... Zatím ale nemáme moc štěstí. Ta trhlina se naštěstí rozpíná čím dál pomaleji, ale... i tak už je část Soul Society hodně nestabilní. Zatím jen malá část. Ale obáváme se, že u toho nezůstane..." rozhlédla se po vás, jestli rozumíte.

Hideki Kanegawa

byl poněkud překvapen danými informacemi. Něco takového by si stěží mohl představit. Přesto bez připomínek poslouchal a snažil se raději nějako hlouběji asociovat informace a známá fakta. Proto jen tiše přikývl... mluvení zatím určitě mohli obstarat oba vůdci mise.

Tomisura Raiden

Napínavě poslouchal celé vyprávění té dívky a u toho chtěl sem tam něco říct. Popravdě, právě teď jen přikyvoval, jelikož nevěděl ani kdo je Hiroshi. Prostě, zase mu jednou něco ušlo. Buď byl nalitej a nebo byl někde kde neměl být a chyběl tam kde měl být. Ale teď mu bylo hloupé ptát se na něco, což by zabralo velkou část jejich času. Prostě jen poslouchal a čekal co bude dál. Ovšem ve tváři měl výraz, jako padlého marťana, který přiletěl z domovského světa Venuše!

Kasumi Haruka

Opět, absolutně mimo, absolutně nepřítomně jen přitakávala na to, co vysvětlovala Nancy. Vnímala jí a zároveň si to tak nějak srovnávala, takže nebylo jasné, zda poslouchá.
Takže to máme trhlinu... Laboratoř.... Počkat! Laboratoř, ano, řekla to slovo... S tím by nám mohl pomoci kapitán 12.divize... Jak se to jen... To je teď jedno... Mohlo by posloužit, i když to není to... Ale teď když to víme... Měli bychom... A nebo radši... Pravda byla opakem, že si to spíš ještě víc rozházela, což uměla velice dobře.
Je mi to jasné. Možná známe někoho, kdo by s tímhle dokázal trochu víc pomoci. Pronesla po chvíli ticha, která nastala hnedle po sáhodlouhém osvětlování situace,s pohledem upřeným do země. Je ještě něco, co by jste k němu věděli? Jestli ne, čas nám asi hraje taky určitou roli...