Hollowtown

Modos

byl tím gestem hodně překvapený. Nedůvěřivě hleděl na Akia a ty červené kuličky, co mu dal do ruky. Zatímco Akio odešel o kus dál, opatrně vzal jednu z nich do ruky. Byla měkká! To nečekal. Díval se, jak z ní teče červená šťáva, když ji trochu zmáčkl. Potom, i když mu to připadalo dost divné, si ji dal po Akiově vzoru do pusy. Oči se mu překvapeně rozšířily, když ucítil na jazyku sladkou chuť. Byla to první věc, co kdy v životě jedl. Ten pocit byl... vlastně ani nevěděl, jak to říct. Dal si do pusy další kuličku v naději, že se mu třeba podaří nějak to pro sebe popsat.

Akio -> Pátral jsi po dalších jahodách a pomalu obcházel skálu. Už sis začínal říkat, že tímhle směrem asi žádné nebudou a chtěl ses otočit, ale najednou jsi něco zahlédl přes křoví, které se v tom směru táhlo za skálou. Udělal jsi pár kroků k místu, kde bylo nižší, aby ses líp podíval...

Otevřel se ti dost nečekaný pohled... Dolů vedla jakási pěšina, místy do ní byly i vytesané schody. A dole pod skalnatým komplexem se rozprostíralo malé údolí, ve kterém bylo vybudováno něco, co trochu připomínalo vesničku. Bylo tam mezi stromy pár přístřešků, zahlédl jsi něco, co ti připadalo jako cvičiště, taky zřídlo horkých pramenů se ti zazdálo, že vidíš. Ovšem to všechno bylo zahnáno do pozadí množstvím hollow, kteří v údolíčku byli. Pravda, až tolik jich nebylo, ale dost, pár desítek určitě. Srocovali se pod skalou u jakési věci, kterou jsi přes jejich těla ani pořádně neviděl.

Akio Ukitake

Jeho mise za jahodami dopadla fiaskem, avšak se mu podařilo najít něco, co nečekal. Za křovím se táhla cestička, směřující do jakési vesničky. Bylo v ní spoustu věcí. Dalo se tam stoprocentě dobře ukrýt...a vyžít. Pak si, ale všimne hollow, kteří se schází u něčeho. Rukou mávne na Modose. Hej Modosi, rychle se pojď na něco podívat. Jakmile Modos dojde, tak mu ukáže vesničku. Co na to říkáš? U něčeho se scházejí, jen nevím u čeho. A také si nejsem jistý zdali je dobrý nápad tam jen tak vejít.

Myamoto Usagi

S triumfálním výrazem jsem vyložila své karty na špalek. Byla jsem si jista, že s touhle kartou musím vyhrát. To by musel mít jeden z nich velké štěstí, aby trumfli tohle....ale tak možný je všechno... I přes jednu pochybnost jsem byla spokojená. Mohla jsem si po delší době příjemně zahrát a zdálo se, že jsem své triky ještě nezapomněla. Čekala jsem na jejich výsledky a přemýšlela jsem nad tou radou o které se zmínil Hiroshi. Zajmalo by mě kolik hollow v té radě je............a mají v radě jen hollow?!? Pravděpodobně ano ale... A ta jeskyně...je v ní něco zajmavého, že jí zmínil samostatně? Prohrábla jsem si vlasy a promluvila. A když už jsme dohráli, neprovedli by jste mě tu? Bude lepší znát dobře prostředí...pro všechny případy...

Modos

"Bylo by to rozhodně neslušné, dokud nás ti dva neohlásí," přikývl a se zaujetím sledoval dění v prapodivné vesničce. Vypadalo to mnohem lépe než jak doufal podle historek, které v Huecu Mundu slýchal...

Mya -> Hiroshi a Koi se na sebe kysele podívali a svoje karty jen dali zpátky do balíčku.
"No, malá prohlídka neuškodí," zavrčela Koi, která byla rozladěná, že se jim nepovedlo ani ve dvou vyhrát. Jako první se zvedla.

Akio Ukitake

Jo to je pravda. Přikývne. Tak se vraťme zpátky k jeskyni a počkejme až nás pozvou dále. Usměje se, otočí se na podpatku a vydá se zpátky k jeskyni. Cesta zpět uběhne rychleji, jelikož už nic nehledá. Pak se postaví před vchod a čeká.

Myamoto Usagi

Sebrala jsem balíček karet a zandala ho na své místo. Lehce jsem se protáhla, jak jsem se postavila. Zdá se, že jim prohra moc nechutná......možná jsem je měla nechat vyhrát........... Zkontrolovala jsem zanpakuto jestli dobře drží. Při tom jsem si všimla, že se mi do unifomi zarylo pár třísek a tak jsem je postupně vytáhla. Pak jsem se pomalu narovnala. Snad už trochu vychladli. Nasadila jsem malý úsměv. Takový přátelský, ne samolibí. Tak kde začneme?

Akio -> Netrvalo to zas tak dlouho a zaslechli jste hlasy - přicházely od té pěšiny, co vedla dolů podél skály. Zřejmě se jeskyní dalo projít skrz do údolíčka. Objevil se Seiko, Vilík a ještě jeden hollow, který vypadal jako velký had.

Spoiler:

Seiko na vás ukázal a hadí hollow se plazil rozvážně blíž k vám, aby si vás prohlédl.

Mya -> Koi to nesla těžce, ale Hiroshi byl sdílnější. "No, ono toho tady až tolik k vidění není. Zřídlo, horké prameny, cvičiště... do jeskyně bysme tě možná mohli vzít...?" pohlédl na Koi. Ta jen pokrčila rameny, že je jí to jedno.

Akio Ukitake

Po chvíli čekání se nakonec objeví Seiko i s Vilíkem...nemohl se ubránit úsměvu, když si vzpoměl na jeho jméno a s nimi přišel i nějaký hadí hollow. Když se k nim začal plazit, tak jen stál a sledoval je. Ruce měl založené a sledoval haďáka, jak se k nim plazí. Nebál se, jelikož hollow nevypadal nějak nebezpečně. Mlčky dále stojí a čeká na reakci haďáka a je připravený mu setnout hlavu, kdyby se pokusil zaútočit.

Akio Ukitake

Hadovi na pozdrav pokyne hlavou. Neohne se ani neukloní, jen přikývne na pozdrav. Já jsem Akio. Copřesně jsem vám neřeknu, jelikož to nevím, ale jediné co v současné době heldám je úkryt na dostatečně dlouhou dobu. Takže pokud mě přijmete mezi sebe budu velmi polichocen...pokud ne...vyspím se v lese. Usměje se a sleduje hada jak se obtáčí. Poškrábe se ve vousech a zivne si, jelikož už déle nespal. Mírová? Konečně něco s mírem. A nebojte nemám sebemenší důvod činit něco zlého zdejším obyvatelům, pokud se budou chovat přiměřeně. Sleduje hada jak mizí někde ve větvích a uvažuje...jestli tu jsou někde jahody.

Myamoto Usagi

Kam mě zavedete tam půjdu. To vy to tady znáte, ne já. Usmála jsem se. Snažila jsem se zlepšit Koi náladu. Moje hloupá soutěživost mi ted zrovna moc nepomohla. Kdybych jen prohrála, mohlo to být možná lepší....ale to ne, já prostě nemohla prohrát prohrát..........A přesto jsem asi přeci jen prohrála............. Hloubala jsem sama nad sebou, při tom jsem sledovala zem pod sebou. Lehce jsem sistematicky kopala do malého kamínku, když mě to přestalo bavit, zvedla jsem hlavu a čekala, jestli už mi náhodou neutekli.

Akio -> Ronde chvíli mlčel, ale vypadalo to, že Akiova řeč ho celke uspokojila. Otočil se na Modose. Ten se znova uklonil.
"Já jsem Modos, velmi mě těší, Ronde-sama. Hodně jsem o vás slyšel, tedy myslím o vašem hnutí, a jsem poctěn, že nás přijmete," pronesl.
"Vypadá to, že jste v nouzi, stejně jako my. Nemáme důvod vás odmítnout," odpověděl Ronde a tak nějak pohnul hlavou, jakože se taky uklání. "Pojďte za mnou, dovedu vás za Radou," vybídl Akia a Modose a vydal se dolů po pěšině podél skály. Ještě před tím něco řekl tiše Seikovi a ten běžel napřed.

Mya -> Než tě ale kamkoli zavedli, přiběhl k vám pomenší chlapec.

Spoiler:

Poznala jsi, že není hollow a nejspíš ani shinigami, i když to sis nebyla až tak jistá. Každopádně neměl na sobě nic, co by připomínalo shihakushou, měl obyčejné šaty, jaké nosily duše v Rukongai.
"Rada vás chce vidět!" oznámil udýchaně a na tebe se usmál. "Dobrý den," pozdravil. "Já jsem Seiko," představil se, když se na sebe Hiroshi s Koi podívali a změnili směr chůze.
"Nebojte, jen vás chtějí přivítat," řekl ti Hiroshi na vysvětlenou.

Myamoto Usagi

Sledovala jsem, jak k nám někdo běží. Byl to malý kluk. Nejprve mě zarazilo, že se zrovna tady někdo takový objevil. Kdo je prozměnu tohle? Co pohledává uprostřed hollow vesnice kluk? Nevypadá na hollowa ani shinigamiho....... Prohlížela jsem si pořádně chlapce, protože mi přišel nějak povědomý. Neviděla jsem ho už někde.....? Ten obličej mi příjde známí.....ale odkud?! I když jsem se snažila nemohla jsem si vzpomenout, jestli a kde jsme se viděli. Nepomohlo mi, ani když se představil. Já jsem Myamoto Usagi, těší mě. Následovala jsem je, když mě z mého vzpomínání vyrušil Hiroshi. To zní jako by tam bylo něco, čeho se bát dá......Rada řídící "mírumilovné" hollowi....jak asi vypadá? Zjevně se to brzy dozvím.....snad mě nechají odejít, co nejdříve...............musím se vrátit do Seireitei.

Akio Ukitake

Jsem rád, že jsme se dohodli a bude mi ctí setkat se s vaší radou. Poškrábe se na předloktí a pomalu se vydá za hollowem. Ruce má v kapsách, protože neočekává žádný útok, avšak své reiatsu mírně popustí, aby si nemysleli, že jě nějaký páprda.

Akio -> Vedli vás dolů pěšinou. Už zdálky sis mohl všimnou skupiny tří lidí, které vedl Seiko na stejné místo, kam jsi sám mířil. Byly to podle všeho shinigami, dvě ženy a muž. A jedna z žen měla kapitánské haori. Potom ti skupinka zmizela za skálou. Sestoupili jste na dno útolí a vydali se také kolem skály. procházeli jste kolem něčeho zvláštního - velké skupiny hollow, která se kolem něčeho seskupovala, viděl jsi je už shora. Ale nezastavili jste se, šli jste dál. Všiml sis, že i Modos si ten zástup prohlíží zvědavě. Koukl se na tebe a bylo jasné, že by rád věděl, kolem čeho se to tak mačkají. Ušli jste ještě pár desítek metrů a otevřela se před vámi jakási jeskyně nebo spíš celkem velký prostor pod převisem uzavřený ze tří stran. Skupinka shinigami se Seikem už tam stáli. V té kapitánce jsi poznal novou posilu, Usagi Myamoto.
Mya -> Došli jste... do místa, co jsem popisovala kousek výš a už se mi ho nechce popisovat znova :-D Chvíli jste jen stáli u vchodu, dokud se nepřiblížila další skupina. Byl tam Ronde a Vilík a další dva muži. Jednoho jsi rozhodně neznala, měl snědší pleť, rusé vlasy, světlé oči a držel velký meč. Druhý... připadal ti trochu povědomí, ale po pravdě vypadal dost... no. Dlouhé bílé vlasy, zarostlý, špinavý... ale podle všeho to byl silný shinigami.

Akio Ukitake

Zprvu si všiml několika lidí, kteří spolu se Seikem odešli někam, kam je posléze vedl i Hadí Hollow. Po cestě si prohlíží celé město a i skupinku hollow shluklou podél něčeho, co zůstávalo jeho zraku skryto. Z Modosova pohledu vyrozuměl, že by chtěl znát kolem čeho je ten shluk a Akio mu jen kývnutím hlavy naznačil, že ještě bude čas. Pak dojde spolu s průvodcem a ostatními až do jakési jeskyně. Pár lidí, převážně shinigami tam již bylo. Jedna z nich byla nová kapitánka. Matně si jí pamatoval, byla totiž zvolena nedávno. Přes to vše je nepřivítal jinač, než pokynutím hlavou. Stejně byla malá šance, že by si jej pamatovala, nebo dokonce ho poznala.

Myamoto Usagi

Prohlížela jsem si místo, kam jsme došli. Uslyšela jsem něco za sebou a tak jsem se otočila. Byl tam Ronde, Vilík a ještě další dva. Jak jsem si sledovala toho s velkým mečem, položila jsem si pro jistotu ruku na zanpakuto. Pak se obrátil můj zrak na toho druhého a já měla dnes už podruhé pocit, že ho od někud znám. Některá dnešní setkání jsou jako dežaví.... Oplatila jsem malé pokývnutí na pozdrav. Nenapadalo mě nic, co říci. Navíc jsem neměla nejmenší tušení, co se ted bude dít a tak jsem radši dávala pozor.

Myamoto Usagi

Zamyšleně jsem přejížděla pohledem po té bizardní pětici. Takže takhle vypadá ta jejich rada.....Čím více vím a umím tím více zjištuji jak mnoho toho neznám a neumím, nikdy by mě nenapadlo, že tohle může existovat a to že je někdo vede mě spíše děsí.... Proud myšlenek, které mi výřila hlavou, zastavil hollow v sukni, když promluvil, protože jsem si konečně uvědomila odkud toho zarostlého shinigamiho asi znám. Rychle jsem se ohlédla, abych se mohla přesvěčit. To jméno! Akio.......Utikate Akio, kapitán 13. dvorní divize....Je možné, že by to byl on?!? Vzpomínala jsem na kapitánskou poradu a fotografie do časopisu, který vydává devátá a kde jsem ho viděla. Jeho podobu jsem si ale pamatovala jen velice matně a tak jsem si nebyla zcela jistá. To je ted vlastně jedno....ale mohl by vědět něco o Seireitei a co se děje...jestli je to on. A kde se tu asi vzal? Až tohle zkončí zjistím, jestli to je skutečně on, ale ted neni čas na tyhle otázky.... Nikdo nic neříkal a tak jsem využila šance promluvit. I když jsem normálně na moc dlouhé projevy nebyla, měla jsem toho ted na sdělení hodně a tak jsem se pořádně nadechla. Nejprve jsem hlavou lehce pokynula radě. Moc vám děkuji za přivítání i za vaši pohostinost. Opravdu si vaší pomoci vážím. Ovšem ráda bych s vámi prodiskutovala velice důležité téma. Co ted? Říct jim to přímo? Nebo ještě chvilku chodit kolem horké kaše? Na okamžik jsem se odmlčela, než jsem pokračovala. Potřebovala bych se, co nejdříve vrátit do Seireitei. Neberte to jako urážku nebo nevděčnost, ale nevím, co se tam děje a jako kapitánka mám a cítím zodpovědnost více, než jen za sebe. Myslím, že zrovna vy to chápete. A proto bych se ráda vrátila, co nejdříve to bude možné. Dokončila jsem svoji řeč a čekala na verkdikt.

Akio Ukitake

Sleduje celé to divadlo a všechny ty podivné hollowy. Přes to vše mu to přijde dosti roztomilé. Vyslechne si také uvítání a neustále sleduje kapitánku Usagi. Musí si překrýt pusu rukou, aby nešlo poznat jak moc k smíchu mu hollow v sukni s klepety přijde legrační. Pak ale musí nahodit klidnou tvář a tichým klidným hlasem mu odpoví. Já vem opravdu děkuji a jsem vám velmi zavázán, že jste mi poskytli útočiště v době, kdy jej nejvíce potřebuji. Kdybych vám mohl nějak pomoci, tak aby to bylo v mých možnostech. Přátelsky se usměje. Pak promluví kapitánka Usagi. Stočí svůj pohled na ni a přátelským hlasem jí oznámí. Být vámi tak si pospíším. Seireitei je teď tak trochu v problémech. po té fatální prohře s Reimei se jim bude hodit každá ruka. Zazubí se na ni a podrbe se ve vousech.

Myamoto Usagi

Otočím se znovu zpátky, když na mě promluví, podle mého úsudku, kapitán 13.divize. Problémy?! Prohra?!? Reimei? Cože?! Na tváři se mi objevý značně překvapený výraz, ale díky posledním událostem, mě už jen tak něco nepřekvapí a tak se z prvotního překvapení dostanu velice rychle. Můžete mi ty problémy upřesnit? A tu prohru také? A kdo nebo co je Reimei?! Já jsem naposledy v Seireitei byla nedlouho po té hollow bouři..........tedy co si pamatuji... Mluvila jsem velice naléhavě a překotně, až na poslední slova, která jsem pronesla spíše smutným toném. Měla jsem strach, co se tam děje. Najednou jsem si vzpomněla na Konan, Bukimi, Yoshira a všechny. Jen at jsou v pořátku.... Pak promluvil hollow v sukínce a já si musela pročistit hlavu, abych mohla pořádně odpovědět. Poté jsem se obrátila na radu a při řeči, jsem se podívala jednotlivě na každého jejího člena. Chápu váši opatrnost. A co vám k tomu mohu říct je, že nemám nic, čím mohu zaručit to, že moje slova jsou pravdivá a upřímná. Jedině vy musíte posoudit, jestli mi věříte natolik, že mě pustíte. S poctivostí nejdál dojdeš....no nevím, kdo to vymyslel, ale snad to bude fungovat...

Akio Ukitake

Si povzdychne a posadí se na nejbližší kámen a projede přítomné pohledem.
Mohu li si dovolit promluvit, ač vím že mě neznáte a tak mé slovo velkou váhu nemá. Znám tuto ženu a myslím, že pokud vám dá slovo, že o tomto místě nic neprozradí, tak to neudělá. A je to i v mém vlastním zájmu aby to neudělala, jelikož i mé současné vztahy se Seireitei nejsou zrovna nejlepší. Ve zkratce, zaručím se za ní čímkoli. Promne si oči jelikož by se docela rád vyspal. Pak pohlédne na Myu. Co se týče Seireitei. Po bouřce jsem byl nucen se z něj stáhnout kvůli jistým osobním problémům a tak se vám to nějak pokusím nastínit, jelikož ani já toho moc nevím. Prsty si projíždí ve vousech a vypadá to, že hledá vhodná slova. No pro začátek...Reimei, neboli skupinka odpadlých Shinigami, vyhlásilo Seireitei válku, pokudnepřistoupí na jejich podmínky. No znáte Sei...takže byly uzavřeny všechny Senkaimony vedoucí do Karakury a zde operující jednotky byly odříznuty. Sei se rozhodla provést útok, ale co vím Senkaimon se jí otevřel mimo Karakuru, kde již byla očekávána. Přerušil svůj monolog a párkrát nabral vzduch do plic. Pak se pokusil vhodně navázat. Ač jsem měl v plánu jí spolu s ostatními Shinigami operujícími v Karakuře pomoci, tak jsem byl zajat Reimei a uvězněn v bariéře. Abych se z ní dostal musel jsem zredukovat svou sílu na minimum, ale to odbočuji. No a v nadcházející bitvě jsme byli dosti nehezky poraženi a byli jsme nuceni se stáhnout. Já jsem musel zpátky spolu s nimi, i když se po mě v Seireitei striktně jde, ale chcu být nablízku divizi. Pak jsme potkal Modose a teď jsem tady. Pfuuu no...dlouhý monolog...snad jste z toho pochopila vše potřebné. Já bych rád poprosil radu jestli je možné se někde najíst, umýt a vyspat. Poslednéí sloa směřuje k radě.

Myamoto Usagi

Přikyvovala jsem celou dobu, co Akio mluvil. Válka? To zní ještě hůř, než jsem si představovala....v Seireitei se dějí takové věci a já tam nejsem.... Myslim, že jsem to důležité pochopila. Odvětila jsem kapitánovi. Promnula jsem si jednou rukou oči a přemýšlela nad vším, co jsem se ted dozvěděla. Zas tolik prostoru k rozvýjený myšlenek jsem neměla, protože hula sukničkář znovu promluvil. Při každém jeho dalším slově jsem víc a víc zatínala pěsti. Já se potřebuji vrátit! Nemůžu ted tady trčet, když vím, co se tam děje..... Zkusit se probojovat? Ne to je jednoznačně blbost. Je jich tu na jednoho příliš mnoho....a ted když mě budou "pozorovat" se mi nepodaří ani nenápadně vypařit. Evidentě tu budu muset opravdu vyčkat... Při úsměvu, jenž jsem směřovala k radě, jsem lehce skřípala zuby. Trpělivost přináší růže....trpělivost přináší růže....trpělivost přináší růže... Otříkávala jsem si jako nějakou mantru. Doufám, že mě poznáte a budu se moci těšit z vaší důvery, co nejdříve. Lehce jsem sklonila hlavu, když jsem domluvila a jak jsem byla skloněná, věnovala jsem Koi dosti výmluvný pohled, kterým jsem reagovala na její předešlá slova.