Hollowtown

Myamoto Usagi

Nevim, jestli mě zklidní to, že je zase uvidim...............ale to Posvátné zřídlo, o kterém pořát mluví zní tak zajmavě...to musim vidět! Přikývla jsem. Dobře, tak jdeme. Ale pomalu, prosím. Opatrně jsem vyšla s očekáváním, co mě asi za tou skálou dalšího čeká. Od té doby, co jsem se probudila, mi to všechno příjde spíš jako sen nežli skutečnost. Cestu jsem využila na další vyptávání. A co myslel Ronde-hebi tou bránou? A to tu žijete v jeskyních nebo někde jinde? Dala jsem Lavandě čas a při tom si ji vlastně poprvé pořádněji prohlédla. S tou šarlatánkou, jsem nebyla až tak daleko......

Myamoto Usagi

Jen, co jsme se dostali za skálu, se mi oči roztáhly úžasem. Panečku...tolik jsem jich nečekala...jak dlouho tohle museli budovat? Mlčky jsem sledovala tu neobvyklou podívanou před sebou a volně se pohybující desítky hollowů. Ruku jsem opět položila pro jistotu na zanpakuto ale pomalu a aby si toho Lavanda v nejlepším případě nevšimla. Po té, co jsem se vzpamatovala z prvního pohledu, jsem se vydala dolů. Hlavu jsem měla tak přeplněnou vším co vidím, slyším a nad čím přemýšlím, že jsem mlčela. Tohle je neuvěřitelné....tolik "mírumilovných" hollow přeci nemůže ani být? Tedy jestli existuje vůbec nějaký... Dávala jsem si dobrý pozor na cestu a tak jsme šli trochu pomaleji. Když Lavanada zmínila zřídlo, podívala jsem se za jejím prstem. A co to vřídlo přesně dělá? A proč je tam hollow nejvíce? To je to, co je mnění? Hádala jsem.

Myamoto Usagi

Kdo je Hiroshi-san a Koi-san? Zeptala jsem se, když jsme procházeli davem. Procházet, tak lehce, takovou skupinou hollowů bylo nepřirozené. Měla jsem z toho špatný pocit. Pravá ruka mi neustále poklepávala na jílec. Co to tady jenom sakra dělám...? Ptala jsem se sama sebe. V tu chvíly jsme ovšem došli, až k zřídlu. A můj neklid začala zvolna střídat zvědavost. Lavanada naznačovala, že mám jít blíž. Ale můžu jí věřit? A co se vůbec stane....navíc co tohle vůbec je? Nevim, jestli je to bezpečné.....bylo by rozumnější tam zatím nechodit...... Nerozhodně jsem přešlapovala na místě. Pak jsem se ale nevědomky sama od sebe pomalu rozešla k zřídlu. Ku předu mě popoháněla hlavně moje zvědavost. Navíc pokud by mě chtěli zabít, mohli to provést předtim nebo ted....v tomhle stavu, by mě k smrti umlátila i veverka.... Obhajovala jsem si sama předsebou své počínání.

Myamoto Usagi

Ohlédla jsem se přes rameno, kdo mě to vede pryč. Lavanda..... Na rtech mi zůstal malý úsměv, který se ale postupně zmenšoval, jak jsme se vzdalovali. Až zmizel úplně. Hollowů kolem jsem si vůbec pro ted nevšímala. Nechala jsem se odtáhnout dál, protože to, co se stalo, když jsem se přiblížila bylo tak skvělé, že jsem se bála. Měla jsem obavu, že bych tam mohla chtít jít znova. A při tom jsem o tom nic nevěděla. Kde se to tady asi vzalo? A proč to takhle působí? Všechno bylo najednou bylo táááááák krásné a klidné.........................k tomu se už nikdy nesmim přibližovat! Tupý to smysly.... Přikázala jsem si. Poté jsem chytla Lavandu za ruku a otočila ji tak ke mně. Lavando- san... Chvilku jsem si formulovala otázky. ....proč to takhle působí? Je to u všech stejné? A je to nějak nebezpečné? Kde se to tady vzalo? A.... Najednou mi došli otázky. Mlčky jsem hleděla na ženu před sebou a přemýšlela o tom všem, co se stalo od doby, co jsem se probrala.

Lavanda

se zasmála.
"Vidím, že máte hodně otázek," pohlédla na Myu dobrosrdečně. "Co kdybychom si je nechali do horké lázně? Právě jste se probrala po pár dnech spánku, určitě vám to udělá dobře," rozhodla v podstatě za tebe a vydala se směrem k takovému zvláštnímu přístřešku z listí, zpoza kterého stoupala pára. Byl dost daleko, až kus za pomyslným okrajem této provizorní vesničky.

Myamoto Usagi

S tím nemůžu nic, než souhlasit. Přikývla jsem rychle. Horká lázen to zní dobře. I když asi stejně nemám na výběr...... Pokrčila jsem rameny a následovala Lavandu. Při chůzi, jsem se na okamžik pozastavila, nad vzhledem přístřešku z listí. Pak už jsem šla mlčky Lavandě těsně v patách. Navíc říkala, že mi tam odpoví. Když se tě ptají, neprozradíš nic, ale sám od sebe řekneš vše.......... Napadlo mě. Za chvilku jsem se sama přistihla, jak se koupele nemohu dočkat. I přes to náhlé nadčení jsem si dávala pozor na okolní reiatsu a hlavně hollow. Navenek by nikdo nepoznal, jak se moc těším. Zkryla jsem to za masku klidného výrazu, jenž neprozrazoval nic. Aspon jsem si to tedy myslela.

Myamoto Usagi

Na pozdravy hollowů jsem vždy jen lehce kývala hlavou. Když jsme dorazily k horkému prameni, někdo už tam byl. Koi-san...to jméno tu už dřív padlo...jsem si jistá. Vzpomínala jsem, kdy to bylo. "Tihle dva právě byli skoro u toho, když se... ta změna, když nastala" Vynořila se mi slova Lavandy, které pronesla před tím, než jsme se dostali k zřídlu. Z myšlenek mě vyrušilo, vyslovení mého jména. Těší mě. Dodala jsem, ale pak jsem začala mít jisté obavy. Budu muset být bez své zanpakutou....to se mi moc nechce.......nevim, jestli jim mohu věřit. I když zatím nevykazují žádné nepřátelské znaky, kdo ví co se jim honí v hlavách. Ale když to neudělám, bude to neslušnost a navíc potřebuji, aby oni začali věřit mě. Jinak se do Seireitei brzy nevrátím....A navíc ta teplá voda.... Povzdechla jsem si a po delším váhání jsem následovala Lavandina příkladu.

Myamoto Usagi

Voda byla skvělá a mě v ní bylo dobře. Docela mi to i zvedlo náladu. Pak jsem se zaměřila na Koi. Nevim proč, ale něco mi na ní nesedí...možná to bude jen ten její úsměv....Stejně nechápu, jak je tohle všechno možné....a co se dělo u toho zřídla..... V obličeji jsem měla zamyšlený výraz, mlčela jsem a snažila se přijít na taktiku, jak se toho dozvědět, co nejvíce. Šílené...lépe bych to asi neřekla. Odpověděla jsem po chvilce směrem ke Koi. Mám se ptát...a nebo je nechat at se rozpovídají sami? Možná bude lepší nechat jim prostor....otázek už jsem dnes měla tolik. Ani nevim, kdy jsem se naposledy takhle intenzivně na něco ptala...........ale tady je všechno, tak nepochopitelné.... Nechala jsem pusu zavřenou a čekala, co se stane. Při tom jsem byla ráda, že jsem si mohla dát tuhle koupel.

Myamoto Usagi

Lehce jsem si pobublávala, až po ústa potopená ve vodě a pozorně poslouchala. Snažila jsem se to celé pochopit. Ne, že by to vysvětlovala nejasněji.......ale pořát lepší než ten had. Pomalu jsem vynořila celou hlavu, protože mi začínalo být opravdu horko. Takže...někde v Soul Society z nebe padají hollow?!? A je jich tam zjevně víc....Tohle zní dost špatně. Obzvlášt pokud to jsou spíše "normální" hollow... Na čele se mi objevila od přemýšlení malá rýha. Když jsem zvedla pohled od vodní hladiny, zachytila jsem zrovna Koin lehce morbidní smích. Mě to nepřipadá moc vtipný.....nechápu jak... Náhle jsem se zarazila. Podle mě to zřídlo taky kdysi býval hollow. To zřídlo...u kterého jsem byla... Zavřtěla jsem se nebo spíše oklepala, při té představě. Ten pohyb vytvořil na hladině kruhy, které se šířily po celé ploše. Další důvod se tomu vyhýbat. Přešla jsem k tomu, co mě trápilo více. A ti hollow...tam, jak jste je viděla, jsou taky "mírumilovní"? A kde to přesně je? Navíc, jak jste sem tedy dostala vy? A k jaké divizi patříte? Svou vlnu otázek jsem zakončila tázavým pohledem, který jsem upřela přímo na Koi.

Myamoto Usagi

Můj výraz zesmutněl. I když jsem předchozího kapitána osobně neznala, podle toho, co jsem o něm slyšela, byl dost dobrý. Nerada jsem poslem špatných zpráv.... Koukla jsem se na Koi. Je mrtvý... Řekla jsem prostě a na okamžik se odmlčela. Nejsem kapitánkou moc dlouho. Byla jsem na misi. A pak jsem se najednou probudila tady. Ukázala jsem rukama kolem. A všechno se, od toho okamžiku, zdá spíše jako sen...protože prostě uvěřit, že tohle vše je skutečnost, je dost těžké....Uvěřit hollowů je asi nad moje síly..... Byla jsem ráda, že jsem řekla to, co mě tížilo. Hned mi bylo lépe a ten skleslí obličej zmizel. A jak dlouho, už tu jste Koi-san? A je Hiroshimu lépe?

Myamoto Usagi

Neveděla jsem, co říci. Povzbuzování lidí nebyla má nejsilnější parketa. Zaklonila jsem pomalu hlavu a zavřela oči. To ticho, co nastalo, mi usnadnovalo myšlení a tak jsem za něj byla ráda. K mému překvapení i Lavanda pro změnu mlčela. Takže jsou tu už asi měsíc....a já po tom, co jsem se stala kapitánkou, jsem si ani nevšimla, že někdo chybý......Kvůly ztracenému hřebíku, podkova byla ztracena. Bez podkovy byl kůň ztracen. Bez koně nemohla být zpráva doručena. Z důvodu neobdržení informace válka byla prohrána...až se vrátim musim se začít více zajmat o divizy. Teda pokud se vrátim.... Už mi začínalo být na můj vkus příliš vedro. Otevřela jsem oči a koukla se na Lavandu. Stejně možná bude lepší, když necháme Koi samotnou... Můj hlas prolomil to uklidnjící ticho. Lavando-san, mohli by jsme již jít?

Myamoto Usagi

Jak jsem si myslela...dostat odsud Lavandu nebude nijak snadné... Už jsem spřádala plány, jak se dostat z té vody, když se zvedla Koi. Moje spása... I přesto, že jsem viděla, jak Lavanda mlčky odpověděla, dodala jsem. Ne, jste vlastně první shinigami, kterého jsem zde potkala. Tedy kromě Lavandy-san. Na nic jsem nečekala a rychle následovala Koi z vody. Ne, že by to nebylo příjemné....ale všeho moc škodí... Shrnula jsem si sama pro sebe. Nikde jsem neviděla ručník. Chvilku jsem sledovala, jak si s tim poradila Koi. Takže tu asi vážně nikde není.............zajmavé, lázen bez ručníků?! Oblékla jsem se do své uniformi a haori. Hned, co jsem měla u sebe zanpakuto, byla jsem klidnější. Řekla bych, že je docela zarážející, že mi k pocitu většího bezpečí stačí mít u sebe zanpakuto......i kdybych byla v nejlepší formě, asi bych tady všechny hollow neporazila, kdyby všichni zaútočili, bylo by mi vlastně k ničemu a při tom se cítím silněji, když ho u sebe mám........ Přestala jsem dále rozvýjet svou myšlenku a otočila jsem se ke Koi. Tak mě vedtě. Ráda poznám další shinigami....

Myamoto Usagi

Nejprve jsem šla jen mlčky. Nenapadalo mě nic vhodného, co bych jí na to mohla odpovědět. Až když jsme byli skoro před chýší ze dřeva a listí, jsem chěla něco říct. Něco, optimistického i když sama jsem tomu nevěřila. Možná to zkoušet muset ani nebudete...třeba se mi je podaří přesvěčit... Okamžitě po tom, co jsem to řekla nahlas, to i mě znělo divně. Ona je tu už asi měsíc.....na jak dlouho se tady zaseknu já?!? Musim se dostat do Seireitei a to co nejdříve....mám své povinosti. Jsem kapitánkou, tak krátce a už jsem v zajetí "mírumilovných" hollow....Sedmkrát upadneš, osmkrát vstaň....

Myamoto Usagi

Posadila jsem se a rozhlížela se kolem, jako bych čekala, že se někdo objeví. Otočila jsem se zpět na Koi, hned po její otázce. Proč se musela ptát zrovna na tohle? Už tak jsem jí musela říct, že její kapitán zemřel a ted bych jí měla říct, jak ta hollow bouře otřásla Gotei 13..... Na chvilku jsem si vzpomněla na ten první pohled na Seireitei, když jsme se vrátili z lidského světa. ...na ten výhled nikdy nezapomenu...ale co říci Koi? Je možné, že by pod tou úpnou pravdou udělala nějakou blbost? Jako například pokusit se o útěk, jak už jednou naznačovala? Je to členka deváte divize...divize, kterou mám já na starost. Ale lhát ji.........? Překřížila jsem nohy, než jsem se dala do vyprávění. No Seireitei je ted...tedy co jsem tam byla naposledy....v relativním pořádku. Stalo se tam dosti změn a problém byl útěk několika věznů z druhé divize....díky tomu jsem se vlastně dostala sem..... Ale přímí, otevřený útok hollow neproběhl. Jenom jednou se nad Seireitei přehnala taková podivná bouře, která poničila větší množství budov. O ničem dalším nevím... Snad jsem toho neřekla až příliš mnoho. Někdy je vážně, mlčeti zlato...