Hollowtown

Myamoto Usagi

Jo, zcivilizovat by se potřebovali a když už jsem u koupele.... Všimla jsem si totiž Lavandy. ....to od tamtud vylezla až ted? Divím se, že se nerozpustila... Čekala jsem, jestli rada ještě něco bude chtít a nebo se budu moci vzdálit. Vzpomněla jsem si totiž na okamžik, kdy mi Koi chtěla něco říct, ale vyrušil nás Hiroshi. Když budem sami, tak mi to třeba prozradí... Zamyšleně jsem při tom sledovala malého kluka, ktetrý mluvil s Lavandou. Neustále mi vrtalo hlavou odkud ho znám. Byla jsem si ted už jistá, že jsem ho předtím viděla, jen jsem netušila kde. Když už sukničkář nic neříkal, otočila jsem se na Koi. Tak kam půjdeme? Jestli mě ted budou sledovat, měla bych se chovat, co nejlépe....

Akio Ukitake

Ano. Hygiena by bodla. Usměje se na Hiroshiho a pak se otočí na Modose. My se ještě uvidíme..teda pokud se tedy nejdeš mýt s námi? Postaví se a popojde k Hiroshimu. Tak či tak ať teď budeš dělat cokoli...sejdem se pak v místní hospodě. Mám chuť se opít. Otočí se k Hiroshimu. Tak kdeže máte ty lázně? Má neuvěřitelnou chuť shodit ty propocené hadry a smýt tu vrstvu prachu a potu.

Koi

se tvářila celkem kysele, ostatně to byl její obvyklý výraz.
"Půjdem se projít... ještě by nás ty testosterony porazily..." ucedila, když slyšela o "drsné, chlapské hygieně". Vydala se směrem skrz osadu.

Hiroshi

"Tudy!" zavelel a rukou naznačil směr, kterým se sám taé vydal. Kurz se trochu lišil od toho, který nabrala Koi. "Ale s tou hospodou tě asi budu muset zklamat, ehmm..." zatvářil se trochu rozpačitě.

Modos

"Já se tu zatím trochu porozhlídnu, než si odpočineš, Akio," usmál se Modos a přehodil si meč přes rameno. Udivilo ho a zároveň příjemně překvapilo, že je nikdo neodzbrojil. To byl skutečně znak, že už zpočátku jim důvěřují. Tihle hollow byli víc než fascinující! Vydal se zhruba sěrem, kudy šla Koi, jen kousek za ní.

Myamoto Usagi

Pohled na kysele se tvářící Koi mi hned o něco zvedl náladu. Pomalu jsem se vydala za ní. Měla jsem v plánu se jí zeptat, co mi to chtěla říct, ještě než jsem poznala Hiroshiho, ale až příliš blízko nás šel Modos a tak jsem to odložila na později. Jak jsme kráčeli, sledovala jsem okolní ruch a tak jsem za Koi brzy zaostávala. Budu se muset Ukitakeho zeptat na detaily... Vzal to vcelku rychle. Pravda, neměli jsme moc času, ale ted ho tu budu mít asi dostatek..... Ukládala jsem si do paměti vše, co mi předtím řekl. Až ted mi došla jedna skutečnost, která mi předtím celou dobu unikala. Sei se rozhodla provést útok...jsme byli dosti nehezky poraženi a byli jsme nuceni se stáhnout. Z toho vyplívá.............že by někdo dokázal porazit so-taicho?!? To zní opravdu vážně...Seireitei asi potřebuje ted každou ruku... Začala jsem se lehce mračit, jak jsem přemýšlela. Za chvíly jsem to ale radši pustila z hlavy. Nemělo cenu se trápit něčím, co stejně bohužel nemohu ovlivnit. Rychle jsem dohnala Koi, která mi zatím utekla o značný kus cesty. Promin, trochu jsem se ztratila v myšlenkách.... Řekla jsem napůl úst na svoji obhajobu, když jsem ji doběhla. Kam mě to vlastně asi vede?

Akio Ukitake

Když uslyší, že hospoda padá jen si povzdychne. Pak tedy doufám, že je tu aspoň nějaká sahrada nebo sad. Pronese potichu tak, že nečeká odpověď. Pomalým krokem šel mlčky zamyšleně za Hiroshim až dokud nedošli až k budově, která měla být lázně. Akio na nic nečeká a vejde dovnitř. Potom co si sežene ručník odejde do mužské části lázní, kde ze sebe okamžitě shodí všecky propocené, uprášené a kdovíčím ještě zmazané svršky. Ručník si přehodí přes rameno a jakmile vleze do vody a ponoří se až po bradu do horké vody, tak si jej odloží bokem. Užívá si tepla..tepla..pomalu začne klimbat.

Koi

si to rázovala kamsi dost cílevědomě, ale Modos ji znervózňoval. Když ji doběhla Myamoto, Koi se otočila a zpražila Modose pohledem. Ten hned pochopil, s omluvným úsměvem zamával a vydal se někam vlastní cestou. Sice původně doufal, že by se tu mohl porozhlédnout s ženami, ale asi si bude muset stačit sám.
"Je mi nějak podezřelej," zamrmlala Koi. "No... pojďme." Vedla Myu dál, mimo vesničku a nahoru do nějakého kopce.

Akio -> měl asi o těch lázních a celkově této osadě jakési iluze. Horké prameny vůbec nebyly v budově, nýbrž pod širým nebem, jen byly okolo obehnané několika rohožemi na kůlech, i když ani ty nezakrývaly příliš výhed. Což nevadilo, protože nikdo zřejmě neměl zájem Akia šmírovat. Také nebyly rozdělené, bylo to prostě jen jedno přírodní zřídlo a jezírko, ve kterém se dalo koupat. Hiroshi si také vlezl dovnitř. Akio si mohl povšimnout, že podivný, bílý, hollow připomínající povrch nemá jen na obličeji a hlavě, ale i na dalších částech celé poloviny těla. "Se sake by to bylo lepší... ale to tu jaksi není k dostání..." prohodil Hiroshi.

Myamoto Usagi

Nijak jsem její slova k Modosovi nekomentovala. Můj pohled na něj byl rozpoluplný. Nevěřila jsem mu, ale zase byl zjevně Ukitakeho přítel a tak jsem snažila být objektivní. Překvapilo mě, že mě vede někam mimo vesničku. Navíc někam do kopce. Koi...? Kam že to jdeme? Neubránila jsem se otázce, která mě napadla, už když jsem se za ní vydala.

Akio Ukitake

Projede pohledem Hiroshiho. Né že by se mu líbili muži, to né jen mu ta bílá, typicky hollow pokožka něco připoměla. Je na tom minimáln tak, jako já. To jak to tu vypadalo mu vůbec nevadilo. Potom co shofil svršky si i Hiroshi mohl všimnout, že jeho pokožka je dosti bledá, ale nebyla typicky hollow pokožkou. Jakmile jsou oba ve vodě a Hiroshi nadhodí cosi o saké tak přitaká. To ano..ale mýt tu Kyouheiovici...tak sténám blahem. Zasměje se a užívá si horkosti vody.

Koi

"Uvidíš!" odpověděla ti Koi a vypadala už mnohem veseleji. Vešly jste do lesa za vesnicí a vylezly pěšinkou do poměrně strmého svahu. Byla to celkem dlouhá cesta, ale Koi nechtěla nic říkat. Nakonec jste vyšly na vysoký, zarostlý kopec. Na jeho vrcholku bylo jedno místo odkud byl dokonalý přehled na celou hollow vesničku. Mezi stromy tam byla položená kláda, na které bylo vyhlazené místo, jak tam častoněkdo sedával. Koi si tam sedla a pozvala tě, ať si uděláš pohodlí vedle ní. "Tohle je moje místečko. Je tady klid, chodím sem přemýšlet... Takže jsem si říkala, že to je ideální místo na rozhovor."

Hiroshi

Až teď Akia praštilo, že je Hiroshi vlastně dost nervózní.
"No takže... kapitán třinácté divize, co? Hehe..." zasmál se dost nesvůj a díval se na Akia s úctou. "Nečekal bych, že tady uvidím zrovna vás... je to... zvláštní... Tak nějak mě to nutí přemýšlet, co se děje v Seireitei, když se kapitán musí skrývat mezi hollow..."

Myamoto Usagi

Ta je mi najednou záhadná... Šla jsem vedle ní a snažila se něco vičíst z jejího obličeje. Marně. Nakonec jsem to vzdala a pokračovala v cestě. Když jsme došli na místo lehce se mi roztáhly zorničky. Nádherný výhled.... Pomalu jsem se posadila vedle Koi. Vybrala si opravdu krásné místo na přemýšlení... Nejprve jsem nevěděla s čim bych měla začít. Pak jsem si vzpomněla, ale ještě chvilku jsem tápala v mysli, jak to co nejlépe podat. Prvně bych se tě chtěla na něco zeptat....Víš......než se k nám přidal Hiroshi, jak jsme seděli na těch pařezech, chtěla si mi něco říct, ale nedokončila jsi to......Docela by mě zajmalo, co to bylo?

Koi

se podívala na Myu docela vážně.
"To je přesně to, o čem jsem s tebou taky chtěla mluvit. Nevím, jestli to je tím, že jsi z deváté divize... vlastně moje nová kapitánka... ale věřím ti. A zdá se mi, že chceme ty stejné věci. Musíme se odtud dostat, v tom se myslím shodneme," začala bez dlouhého úvodu. "Seireitei je v problémech a já tady nechci sedět na zadku kvůli nějakým hipízáckým hollow, které to vůbec netrápí. Jo... starají se o mně dobře, nemůžu o nich říct nic špatného, ale zkrátka... rozumíme si. Po tom, cos mi řekla, jsem ještě víc odhodlaná se odtud dostat, i když nemám tušení, co se stane, až na to přijdou..." zahleděla se na mírumilovnou vesničku.

Akio Ukitake

Všimnul si, že Hiroshi je trošku nervózní tak se přátelsky zasmál, natáhl se a poplácáho po zádech. Ano zatím ještě ano...a říkej mi Akio. Podá mu ruku. Delší dobu jsem tam nebyl...od té doby co se přišlo na mou hollow stránku už tam nejsem chtěný... Posmutní. Každopádně teď čelí velkemu nebezpečí. I když je v Seireitei je hodně silných...obávám se..aby nepřátelé nebyli silnější. Jsem připraven pomoct své divizi...nedovolím, aby se jim něco stalo...proto jsem zde jen přechodně.

Myamoto Usagi

Dívala jsem se ji přímo do očí, když jsem na ni promluvila. Moc dobře vím, jak se cítíš......Sama bych se nejradši okamžitě vydala do Seireitei, ale.... Povzdechla jsem si. Existuje hned několik důvodů, proč by jsme to neměly udělat. Kdybys ses pokusila o útěk, nevím, co by s tebou udělali. Trvdí, že jsou mírumilovní a možná je to i pravda, ale pořát to jsou hollow... Na okamžik jsem se odmlčela. Bylo pro mě těžké jí tohle říkat. I já chtěla jít na pomoc přátelům, ale cítila jsem za ni zodpovědost a tak jsem pokračovala. Navíc, kdybys utekla, tak já u nich s nějvětší pravděpodobností ztratím důvěrihodnost, ale já nemůžu utéct s tebou....mohli by si pak myslet, že je budeme chtít vyhladit a tak by mohli zaútočit první, což by Seireitei jen přitížilo.......Musím počkat a doufat, že to pochopí....raději si s nimi ještě brzy promluvím... Poprvé jsem uhnula pohledem a sledovala hlínu pod nohama. Pak jsem se zase narovnala. Prosím, slib mi, že neprovedeš nic nerozvážného. Jak ji znám, pochybuji, že si to vezme příliš k srdci....Jen at neprovede nějakou hroznou blbost...

Akio -> Hiroshi nic neřekl, i když se tvářil ztrápeně, jakože přemýšlí o tíživých věcech.

Koi

celkem dlouho mlčela a upřeně na tebe hleděla. Potom promluvila.
"Teď je mi jasné, proč tě udělali kapitánkou. Už je to dlouho, co jsem plnila něčí rozkazy... Fajn. Chci hlavně jedno. I tady si zachovat svou podstatu. Jsem shinigami a tím taky zůstanu. A to znamená, že poslouchám kapitána své divize." Nelíbilo se jí to, ale poprvé jsi v jejím hlase pocítila, že sis vysloužila její úctu.

Akio Ukitake
(Špínu umyl předtím, než vlezl do lázní)
Mezitím si všimne Hiroshiho smutného a zamyšleného výrazu. Děje se něco ehm..Hiroshi?! Řekne mezi ponářením do horké vody, avšak hlasem přátelským a zaujatým. Pokud ti nějak můžu pomoci, pokusím se jen mi musíš říct, co tě tíží. Usměje se na něj svým typickým Akiovským úsměvem, který dodává jeho slovům sílu.

Myamoto Usagi

Docela se mi ulevilo, když promluvila. Ano, rozhodně je to dobrý shinigami.... Mlčela jsem a sledovala vesničku z ptačí perspektivy. Měla jsem ráda dobré výhlídky a tak mi tu bylo mnohem lépe, než když jsme byli dole. I když mi tu bylo fajn, rozhodla jsem se, že nějak zvednu náladu Koi, aby se zas nevrátila k těm uprchlickým myšlenkám. Proto jsem se zase otočila k ní. Už mě trochu unavují ty zdlouhavé rozhovory. Ted jsem trochu lhala. Má zvědovost nebyla ještě ani zdaleka uspokojena, ale říkala jsem si, že si ji budu moct ptát i po cestě nebo při nějaké činnosti. Co kdyby jsme udělaly něco zábavného? Co tady děláš, když se nudíš? Nebo co tě baví?

Hiroshi

"Ale ne, ne... jen si tak říkám... Taky bych se rád někdy vrátil do Seireitei a žil jako dřív, ale sám jste řekl, že s hollow stránkou vás tam neradi vidí... co by teprve říkali na mě...?" Pokrčil rameny. "Ale co se dá dělat. Tihle hollow jsou fajn, sice jsem si svou budoucnost nepředstavovat takhle, ale hádám, že to mohlo být horší..."

Koi

se podívala na Myamoto dost překvapeně. Jako by nedokázala odpovědět na otázku, co dělá pro zábavu.
"Nevím... většinou sedím tady a přemýšlím... Taky vyřezávám ze dřeva..." Podívala se směrem k jednomu stromu, ale Myamoto neviděla nic, co by napovídalo, jak ten strom souvisí s vyřezáváním. "Nedokážu se tady moc uvolnit... vlastně ani moc dobře nespím..." pokrčila rameny. Zdálo se, že nerada přiznává, že je ve stresu z čehokoli. "Netuším, co by se tady dalo dělat zábavného... možná jít na houby?" navrhla napůl žertem, dost sarkasticky.

Akio Ukitake

Vyslechne si Hiroshiho. V jistém ohledu, je to pravda, ale jeden moudrý muž mi jednou řekl. "Jsi tím, čím chceš být. A ani hollow v tobě, ať je jakkoliv silný z tebe hollowa neudělá, pokud o to sám nebudeš stát." Usměje se na něj. Jsem si jistý, že v seireitei jsou lidé, které nezajímá nějaká vaše stránka, ale vy jako celek! Má divize také ignoruje to co jsem...rozhodli se mě přijmout takového jaký jsem a za to jsem jim vděčný a jsem připraven za ně padnout. Trochu posmutní při myšlenkách na divizi, která je mu tak vzdálená. Chtěl by být s nimi.

Myamoto Usagi

Já přímo miluji houby.... Řekla jsem v žertu. Tak tohle se moc nepovedlo....když tu není ráda, asi tu pro ni zábava nebude, že mi to nedošlo dříve..... Položila jsem hlavu na ruce, které jsem si opřela o stehna. Ač jsem si to nechtěla přiznat byla jsem ze všeho už značně unavená. Asi to bylo zbůsobené také tím, že jsem se necítila ještě stoprocentně v pořátku. Mlčky jsem se dívala na nebe a přemýšlela nad Seireitei. Snad se tam budu moct brzy vrátit......Kde je asi ted Konan?! Co si pamatuji, byla naposledy na misi v Hueco Mundu..... Doufám, že jsou všichni v pořátku...

Hiroshi

"Mě takhle nepřijímá ani Koi, nedokážu si představit, že by to překousla divize, kapitánka... a co teprve Centrála 46..." zasmál se hořce. Ale vypadal, že už je se svým osudem smířený. Na chvíli se odmlčel, ale potom zase promluvil. "Máme novou kapitánku... takže hádám, že Masamune-taichou je mrtvý. Nevíte... náhodou... co se s ním stalo?" zeptal se trochu přiškrceně.

Koi

Nic neříkala. Utrhla stéblo trávy, dala si ho do pusy a pozorovala dění ve vesničce. Lavanda se Seikem a Vilíkem právě zapalovali oheň. Vypadalo to, že se chystají něco uvařit.
"Lavanda-san si to tady celkem užívá," prohodila Koi, když ji chvíli pozorovala. "Myslím, že je naprosto nadšená ze skupinky hollow, kteří se tváří přátelsky. Tvrdí, že to nebude trvat dlouho a utvoří se prý nějaká aliance mezi hollow a shinigami... No, myslím, že tomu nápadu fandí jenom ona sama," zasmála se. "Pokud vím, dokonce sem s nimi šla dobrovolně..."

Myamoto Usagi

Trochu jsem ožila, když Koi promluvila. Také jsem si všimla Lavandy pod námi, jak s hollowem a tím klukem připravují ohen. No....ona je taková...eterická bytost... Nevěděla jsem, jak bych to jinak popsala a tak jsem se do bližšího charekterizování radši ani nepouštěla. Jak jsem seledovala ti tři napadla mě otázka. A to nejenom jedna. A nevíš náhodou, kdo je ten kluk? Nebo vůbec něco o něm? Mě jen příjde, že ho od někud znám....A docela by mě to zajmalo, kde se malý kluk vezme ve vesnici hollow....

Akio Ukitake

Centrála 46. se s tím nesmíří nikdy, je to banda starců, tupě lpících na starých pravidlech. Pronesl hořce s dost neobvyklou zlostí v hlase. Otázka na Dateho jej dost překvapí. Moc toho nevím, jelikož jsem u toho nebyl a tak mohu říct pouze to, že umřel a jediné co z něj zbylo je jeho sokol. Škoda toho muže...byl to dobrák...zasloužil si lepší konec. Zavrtí hlavou. Má podkapitánka to dosti těžce nesla. Hodně lidí v poslední době zemřelo a to především v řadách kapitánů a to způsobilo hodně smutku vnašich řadách. Posmutní.

Koi

"Seiko..." hodila si Koi nohu přes nohu. "No, přesně to nevím. Našli ho někde v lese. Mám dojem, že to bylo v okolí nějaké laboratoře, ze které utekl... nebo možná byla zničena? Nikdy o tom moc nemluví, ale pravděpodobně tam nezažil nic pěkného," odpověděla na otázku Myamoto. "Po pravdě... laboratoř tady v lesích? Jako... jsem z toho tak trochu nervózní. V poslední době se vyrojilo až moc podezřelých věcí..."

Hiroshi

"Nojo... hádám, že Seireitei asi teď už stejně není stejné, jako jsem ho znal... už je to celkem dávno..." Vypadalo to, že upadá do nějaké nostalgie a melancholie. Po těchto slovech zmlkl a chvíli se jen tak namáčel. "Myslím, že se půjdu kouknout na Zřídlo..." pronesl potom jakoby k sobě.

Akio Ukitake

Ano...hodně se toho změnilo... Natáhne si nohy a prokřupe klouby. Zřídlo?! Jaké zřídlo? Zeptá se zvědavě. Jo a prosímtě..kde se tady dá sehnat nějaké oblečení? Mé je trochu...zašpiněné... Usměje se. Je už docela unavený a docela rád by si i schrupl, ale ve vodě by to bylo trošku riskantní.