Hollowtown

Myamoto Usagi

Laboratoř?!? Přestala jsem se opírat. Přesnou polohu té laboratoře, asi neznáš? Co to asi mohlo být za zařízení? A co tam asi zkoumali? To vypadá dost zajmavě....ale kdyby měl někdo v lese laboratoř, bez vědomí Seireitei, to by nebylo moc dobře..........a nebo to je shinigamská laboratoř? Ve dvanácté divizy by klidně něco takového udělali, kdyby jim to k něčemu bylo.... Při rozvýjení svých myšlenek jsem si spíše pro sebe zamumlala. Až moc je podle mě slabé slovo.... Pak jsem se už normálním hlasem zeptala. Jak je to vlastně tady s hollow...normálně by měli mít potřebu požírat duše a nebo sebe navzájem...tak jak to dokáží překonat? Ta "změna" přeci nemohla vymazat jejich základní instinkt ne?

Hiroshi

"Tak s oblečením... s tím bude asi trochu problém..." zasmál se nervózně. "Hollow nic takového nepotřebují a my... no, Koi vždycky hrozně vyšiluje, když navrhnu začít tu dělat nějaká řemesla, protože prý potom rezignujeme a souhlasíme s tím, že tu budem dlouho... a to se jí nelíbí... Takže leda tak listí? Možná... kdybyste někoho požádal, něco by vám opatřil... nebo by vás vzali s sebou třeba na okraj Rukongai nebo tak, pokud vím, třeba Vilík tam bývá celkem často..." rozmluvil se. Akio si všiml, že po zmínce o Zřídlu se Hiroshi rozveselil, i když nic ohledně toho neobjasnil.

Koi

ohledně laboratoře jen zavrtěla hlavou, nic nevěděla. Ovšem když začala Myamoto začala o hollow instinktech, vrhla na ni velice významný pohled.
"Máš pravdu... nevymazala," pronesla zvláštním hlasem.

Myamoto Usagi

Nadzvedla jsem jedno obočí a čekala, jestli mi to dovysvětlí. Pak mě ale něco napadlo a já jsem vztala. Pomalu jsem se protáhla a otočila jsem se na Koi. I když je to tady nádherné, ráda bych něco snědla. Mohlo by mi to trochu pomoci....relaxace v horké lázni byla fajn, ale ještě to není úplně ono.... Jdeš se mnou? Nebo se budeš ještě kochat výhledem....? ....Hlavně pust z hlavy ty hloupé nápady........... Při protahování se mi uvolnil můj červený šál a tak jsem si ho zase vázala zpět, když jsem čekala na její odpověd.

Akio Ukitake

Vyslechl si Hiroshiho. No...palmové listy..to není zrovna to pravé, ale toho Vilíka se optám..to je takový ten vysmátý ne?Vysloví otázku, na níž nečeká odpověď. No Hiroshi...užij si zřidla. Já si půjdu sehnat oblečení...a něco zařítit za Modosem. Jinak děkuji za vše, určitě se ještě uvidíme. Zvedne se z vody popadne ručník a zamíří stranou. Pocestě si otře tělo, vydrhne vlasy a ručník si ováže kolem pasu. Když dojde ke svému oblečení tak znechuceně nakrčí nos. Teď když z jeho vlastního těla voní mýdlo, tak mu ty propocené šaty přímo bijí do nosa. Vezme tedy jen sandále a propláchne si je pod vodou. Pak si je obuje naboso a vyrazí ven. Vyjde ven, jen tak v ručníku. Jeho bílé vlasy, které teď v mokrých slepených pramenech splývají na jeho záda, byly po vydrhnutí mýdlem opět bělostné jako dříve. Jeho týdenní zárůst v obličeji mu po vymytí prachu a potu přidával co do vyzrálosti. Na jeho pobledlém, seč svalnatém těle se třpytilo několik kapek vody a z jeho rozehřátého těla stoupaly chomáčky páry. Zanpakuto, jenž držel v pravé ruce, měl položené na rameni. Druhou rukou si přidržuje ručník. Pak se vydá najít Vilíka. Hledá jej podle reiatsu, které si od něj tak trochu pamatuje.

Koi

čekala, že se Myamoto zeptá a Myamoto zas čekala, že jí to Koi vysvětlí, takže nakonec se nic nedozvěděla. Koi se na ni jen usmála.
"Já tu ještě zůstanu," oznámila a zahleděla se na vesnici.

Akio -> Hiroshi ti mávl na rozloučenou. Vilíka nebylo nijak těžké najít - byl spolu se Seikem a jakousi další blonďatou shinigami, která ti byla vzdáleně povědomá, u ohniště před jednou chýší a pomáhal jim vařit.

Akio Ukitake

Pomalu došel k těm třem u ohniště a lehkým kývnutím hlavou je všechyn pozdravil. Pak pomalu přejde k Vilíkovi. Ty...Vilíku. Mohl bych tě o něco požádat. Koukne na něj s přátelsky prosebným výrazem. Slyšel jsem, že se často potloukáš kolem Rukongaie a tak jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys mi tam nemohl opatřit nějaké čisté oblečení, které je pro muže a asi tak v mé velikosti? Věděl, že to vyznělo dost nevděčně, ale šaty v poloviční velikosti by mu teď nepomohly. Vyčká tedy na odpověď.

Myamoto Usagi

Dobře. Tak se uvidíme později. Otočila jsem se ke Koi zády a pomalu jsem se vracela zpět. Doufám, že to co Lavanda uvaří bude dobré.....nebo aspon poživatelné. Vzpomněla jsem si na její zelené "bahno" a začala jsem o tom vážně pochybovat. Došourala jsem se k místu, kde jsem ze shora viděla Vilíka, Seika a Lavandu. Když jsem dorazila, všimla jsem si Utikateho jen v ručníku. Ksó...........nemám tady žádný fotoaparát! Byla jsem deprimovaná z takové promarnění šance, celá skleslá jsem se otočila na Lavandu. Neměla by jste něco k jídlu Lavando-san? Pak jsem k ní přišla blíž a pošeptala jsem, tak aby to slyšela jen ona. A nějaký...jakýkoliv foták tu asi nemáte co?

Akio -> Vilík se na tebe přívětivě podíval. "No jasně, brácho, žádnej problém!" vyzubil svůj děsivý úsměv. Asi ho bavilo krást duším věci... kdo ví?!

Lavanda

se usmála na Myu.
"Ano, ještě mi dej pár minut a bude to hotové!" ujistila ji. "Vy kapitáne s námi doufám taky pojíte...?" otočila se na Akia. Vypadalo to, že na ni jeho vzhled nemá pražádný účinek, ani malý pramínek krve í z nosu nevytekl. Poznámku o foťáku moc nepochopila, tak na ni raději nic neřekla. Naštěstí to Myu nemuselo mrzet, Akio byl celkem exhibicionista, takže jeho polonahých fotek byla v deváté divizi plná polička...

Akio Ukitake

Děkuji moc Vilíku. Poděkuje s mírnou úklonou. Vidina toho, že se bude mít do čeho obléci mu zlepšila náladu. Otočí se tedy na podpatku a koukne na Lavandu. Později se přidám. Jen si někam zajdu. Chce teď najít Modose, jelikož ho docela zajímá jestli zjistil kolem čeho se shromáždili ti hollow. A mimo to...měl divný pocit...jako by se mělo něco podělat a to bylo na pováženou, protože takové pocity nemíval často. vydá se tedy do míst, kde cítí Modosovo reiatsu.

Myamoto Usagi

Chtěla jsem se posadit, ale v okolí nebylo nic, co bych považovala za dostatečně bezpečné k sezení a tak jsem si šla stoupnout dál od toho, co Lavanda vařila. Nechtěla jsem se k tomu moc zatím přibližovat. Pokud to mám sníst, tak bude lepší nevědět...... Stála jsem jen tak na místě. Na chvilku jsem se zadívala na místo, kde jsem zanechala Koi, ale pak jsem zase sledovala Lavandu a Seika. Přestalo mě bavit stát a tak jsem začala pomalu chodit v kruzích a při tom jsem přemýšlela. V půlce mého jedenáctého kola, když už v půdě byla značně vyšlapaná cestička, jsem se velice náhle zastavila. Otočila jsem se směrem ke "kuchařům". Seiko? Můžu se tě na něco zeptat?

Modos

se procházel pomalu na západním konci osady. Meč měl přes rameno a zamyšleně se rozhlížel všude okolo a všechno si s velkým zaujetím prohlížel. Vypadalo to, že jeho pochůzka po osadě už končí.

Seiko

se překvapeně otočil na Usagi. Nečekal, že se ho shinigami kapitánka, které měl vždy za vrchol moudrosti a všech schopností, na něco bude chtít zeptat. Podal Lavandě svazek bylinek, co zrovna držel, postavil se a oprášil si kalhoty.
"No... jasně! Ptejte se, kapitánko!"

Akio Ukitake

Pomalými kroky dostihl Modose, který si kolem vše prohlížel. Potichoučku dojde zezadu až k němu a položí mu ruku na rameno. Vše v pořádku Modosi? Modose může trochu šokovat jeho vzhled. Já si mezitím trochu odpočinul a popovídal s Hiroshim a mimojiné jsem poprosil Vilíka o nějaké šatstvo. A co ty? Zjistils, kolem čeho se motali ti hollow? Zazubí se na něj. trochu se mu ulevilo, když se ujistil, že je Modos v pořádku. Měl pocit, jako by se mělo něco stát.

Myamoto Usagi

Přenesla jsem váhu na druhou nohu a mile se na Seika podívala. Víš....zajmalo by mně, jak se někdo jako ty... Poukázala jsem na jeho výšku, ale myslela jsem spíše na to, že je dosti mladý. Dostane do vesničky plné hollow? Na chvilku jsem se odmlčela. Navíc...proč odsut neodejdeš? Pochybuji, že by tě tu Rada držela. Copak se nemáš ke komu vrátit? Je možné, že jestli v té laboratoři nebo i někde jinde prožil něco hrozného, tak se mu to tady zdá hezké. Možná ani rodinu nepoznal. A možná bych se na to ptát ani neměla...probouzet vzpomínky není vždy nejlepší....ale...

Modos

se na Akia otočil, ale nijak zvlášť si nevšímal jeho skoro nové podoby, nebo na ni aspoň moc nereagoval. Hollow zkrátka vidí lidi jinak. Usmíval se ale, když svého přítele spatřil.
"Akio! Ano, prošel jsem to tady celé a zjistil jsem spoustu zajímavých věcí! I když se obávám, že mi většina zdejších obyvatel moc nedůvěřuje," zasmál se trochu rozpačitě. "Ale to se dá chápat vzhledem k mému původu... Ale abych se vrátil, zjistil jsem to, je to skutečně velmi pozoruhodná věc! Říkají tomu zřídlo!"

Seiko

byl trochu zaskočený otázkou, ale pak se usmál.
"No... mně se tu líbí! Je tady zábava, mám tady kamarády... Tihle lidi mě zachránili z divočiny, za to jim vděčím. A taky je mi tu dobře... nechci zpátky domů, tak byla jenom bída a spoustu dalších kluků si na mě dovolovalo... tady mám klid. Byl bych rád, kdyby tu mohla být i máma... ale ona by tu asi nechtěla být." Tentokrát se usmál široce a oči se mu rozzářily. "Aspoň mi neříká, kdy mám být doma a co nesmím dělat!"

Akio Ukitake

Vyslechne Modose a zamračí se. Nevidím důvod proč by ti neměli důvěřovat! Někdo s tak dobrými úmysly jako ty do jejich vesnice nedorazí každý den. Nicméně si myslím, že ze mě také nemají velkou radost..i když Vilík nebo Hiroshi se chovali přátelsky. Zastrčí si zanpakuto za ručník a rozhlédne se okolo. Ale pro změnu jsem někde, kde mě nechcou uvěznit nebo zabít. Zřídlo?! Koukne na Modose překvapeně, ale s výrazem, že ví o co jde. Hiroshi se o tom zmínil...co to je ?

Myamoto Usagi

Zachránili tě z divočiny? Co jsi dělal v divočině? Zeptala jsem se, ale nepříliš zaujatě. Protože touha "sednout si někam" ve mě postupně začínala narůstat. A tak jsem se znovu začala rozhlížela po něčem na sedění. Nakonec jsem to vzdala a jak jsem čekala na odpověd, přemohla mě zvědavost a já se pomalinku začala přibližovat k Lavandě, abych se podívala, co to vaří. Nenápadně jsem jí nakoukla přes rameno. Chvilku jsem se to snažila zanalizovat. Co to asi....? Že by! Je v tom grilovací omáčka? Zeptala jsem se naprosto vážně. Nutno dodat, že mé znalosti a schopnosti ohledně vaření mají "jisté" mezery.

Modos

"Nedůvěřují mi, protože můj pán Jiten nikdy nechápal jejich postoj a neustále se je pokoušel vypátrat a buď získat na svou stranu nebo zničit..." řekl trochu rozpačitě. "Ale ještě mě nezabili, jsou opravdu velkorysí!" pokýval potěšeně hlavou. Bylo jasné, že mu stačí málo. "Tím, že mezi sebe pouští cizince, hodně riskují. Nemohl si pomoct a musím jejich ochotu všem pomáhat obdivovat..." Během své řeči se dal zase do kroku. "Zřídlo je velmi fascinující věc. Nevím pořádně, jak to popsat... Je to zvláštní úkaz, prostě takový... artefakt, kolem kterého se toho hodně děje. Vypadá to, že ho dokonce uctívají. Když je hollow v jeho blízkosti, má to na něj zvláštní účinky, myslím, že to nějak ovlivňuje jeho mysl, možná i tělo, ale když jsem tam byl, pochopil jsem, že nejsem zrovna vítán, takže jsem raději rychle pokračoval v obhlídce. Ale rád bych se tam vrátil, možná za pár dní, pokud se mi podaří získat jejich důvěru..." zamýšlel se.

Seiko

se ošil. "No... já přesně nevím, moc si to nepamatuju..." Bylo vidět, že se mu o tom nechce mluvit, ať to bylo cokoli. "Bylo to trochu jako ve snu, nevím, co z toho byla pravda... ale... probudil jsem se jednou na takovém divném, strašidelném místě... ale bylo zničené, nikdo tam nebyl, jen samí mrtví... Bál jsem se utekl odtamtud, vůbec nevím, jak jsem se tam dostal... ale po pár dnech mě našli tihle lidi. Nejdřív jsem se jich bál, ale pomohli mi, přivedli mě sem... a od té doby tady s nimi jsem a mám se dobře," dokončil už zase s úsměvem.

Lavanda

se zasmála, protože to pochopila jako vtip.
"Není, jenom bylinky a houby!" ujistila Myamoto. Naslouchala Seikovu vyprávění a bylo vidět, že je jí ho líto. "To už je za tebou, zlatíčko, neboj," objala ho, což se mu moc nelíbilo, a šla připravit nějaké misky na svou polévku/omáčku nebo co to bylo.

Akio Ukitake

Koukne na Modose. Neboj, až poznají, že máš tak dobrou povahu jistě tě přijmou s otevřenou náručí. A jestli ne! Nasadí výhružný výraz a prokřupe si prsty, což doplní žertovným zasmáním. Ale máš pravdu. Mají velmi...neobvyklou potřebu pomáhat. Až nezvyklou. Ale to se mi na nich líbí, je to něco s čím jsem se dlouho nesetkal. Pak si vyslechne popis zřídla. Hmm to zní velice zajímavě. Taky se na to asi potom podívám. Ale netrap se tím, že ti nedůvěřují. Poplácá ho po zádech. Jsi dobrák a oni to zjistí. Usměje se na něj.

Modos

"Díky, Akio," usmál se Modos. "I když v Rukongai jsem často od lidí slýchal, že dobrák je jen jiné slovo pro hlupáka..." zasmál se. "A ono na tom něco bude," dodal stále s úsměvem. Potom si opřel meč o zem a rozhlédl se po okolí. "Takže... co budeš dělat teď?" zeptal se. Myslel tím asi spíš vyhlídky do delší budoucnosti, jako v následujících dnech, než přímo teď.

Akio Ukitake

Jo s tím máš asi pravdu. Zasměje se. Taky si někdy přijdu jako hlupák. V mysli se mu vybaví akce "Evakuace Rukongaie". Co dál? Nevím jistě. Budu se zde skrývat do doby, dokud mě má divize nebude potřebovat. Pak je pudu ochránit. Nedovolím, aby se jím něco stalo. Slíbil jsem otci a především divizi, že tu budu vždy, když mě budou potřebovat. A nehodlám to měnit, i kdyby mě to mělo stát život. Přeci jen mým úkolem je bránit je jakožto budoucnost Seireitei dokud nezesílí...a nepřekonají mou sílu. Pak oni budou tvořit kostru novým generacím, aby tak mohla být oporou další. Domluví a koukne na Modose. A ty?

Modos

"Já si asi... dočtu knížku!" řekl a vytáhl odněkud ze svého oblečení knížku. Našel si pěkné místo v trávě na zemi, sedl si, vedle sebe položil meč a dal se do čtení.

Akio Ukitake

Jeho neuvěřitelně strohá odpověď jej rozesměje. Chechtá se a drží se za břicho. To jsou mi plány do budoucna. Pozorně si prohlédl obal knížky, aby zjistil co to čte. Pak se otočí a začne pátrat po jahodách. Už dlouho nic nejedl a ty co jedl před chvílí mu neuvěřitelně nabudili chuťové buňky.

Akio Ukitake

Zajímavá kniha...nebo deník...když je to psáno rukou. Pomyslí si a vydá se na jahody. Sem tam nějakou najde, sehne se pro ní a následně ji hodí do úst. Takhle se pomaličku prochází v oblasti asi 100-200 metrů kolem Modose. Objeví spoustu zajímavých věcí, jako to, že celé hollowměstečko je velmi dobře bráněno a skryto. To byl také nejspíš důvod, proč jej nikdo neobjevil. Pomalými kroky vyjde po schodech nahoru nad městečko.(Pokud jej nikdo nezastaví) Rozhlédne se npo celém městečku a s úsměvem tu tak stojí.

Myamoto Usagi

Bylinky a houby..........to zní docela nebezpečně.......Obojí může být jedovaté..................obzvláště, když to má v rukou někdo jako Lavanda..... Řadši jsem si pospíšila okamžitě za Lavandou. Já vám s těma miskama pomůžu... Díky tomu uvidím, kolik a hlavně co mi tam bude dávat... Usmála jsem se a vzala jsem jí misky z rukou. Pomalu jsem je poté donesla k jejímu "výtvoru" a čekala, až je naplní.