Hollowtown

Myamoto Usagi

Při slovech Koi, jsem se k ní více naklonila, div jsem nespadla z toho špalku, jako bych ji pobízela, at pokračuje. Okamžitě na to jsem zase dosedla a narovnala se. Tady má někdo skvělé načasování... Už jsem se chtěla otočit na nově příchozího, ale zaujala mě reakce Koi. Počkat to je ten Hiroshi....? Co mi to jen chtěla říct? Mohlo to být třeba nějak důležité.....budu to muset zjistit....ale Ve chvíly, co Hiroshi promluvil, mi přejel mráz po zádech. Rychle jsem otočila hlavu, abych si ho mohla pořádně prohlédnout. Byla jsem zvědavá, jak asi vypadá. Zároven jsem ze sebe dostala krátký pozdrav. Dobrý den. Pak jsem ho přejela pohledem od hlavy k patě.

Myamoto Usagi

Jenom na mojich vytřeštěných očích, šlo poznat, jak jsem byla překvapená a šokovaná. Možná i trochu vyděšená. Snažila jsem, jak nejlépe jsem mohla, abych to zakryla. Ale přestat zírat na Hiroshiho pravou stranu obličeje jsem nedokázala. Co se mu to stalo?!?..........Že by to, co mnění hollow, takhle působilo na shinigami? Koi říkala, že mu nebylo dobře.......ale tohle?!? Jen co jsem se dostala z prvotního šoku, jsem se snažila koukat se mu normálně do očí. Tedy spíše do oka. Jestli se mu to vážně stalo tam, kde je ta "armáda" hollowů, pak je to ještě mnohem nebezpečnější...Nechápu, jak je něco takového vůbec možné............... Rozhodla jsem se prolomit ticho, protože už trvalo dosti dlouho a myslela jsem si, že bych něco říci měla. Těšímě Hiroshi. Já jsem Myamoto Usagi. Více jsem říci zatím nemohla. Jinak bych ze sebe také dostala i to obrovské množství otázek, které mi začeli výřit hlavou, jak jsem ho uviděla.

Myamoto Usagi

Chvilku jsem jen přejíždela pohledem z Hiroshiho na Koi a zase zpět. Takže ona mu zjevně v tomhle moc nedůvěřuje...nedivím se jí....věřit v něco takového............Věřit, že tohle všechno je možné. Čím déle tu jsem, tím přicházím na divnější a divnější věci....Co příjde pak? Hollow roznášející zmrzlinu?! Radši jsem přethla myšlenky, které stějně nevedly nikam. Opřela jsem si hlavu o ruku, kterou jsem měla položenou na noze. Trochu mě z toho všeho bolela už hlava. Seděla jsem mlčky. Váhala jsem, jestli se na to Hiroshiho mohu zeptat, ale zatím nevypadal na to, že by mu to mohlo tolik vadit. Nadechla jsem se, podívala se na něj a nenuceně se zeptala. A jak se ti to vlastně stalo? Myslim to... Nevěděla jsem, jak to nazvat a tak jsem si svojí nepodpírající rukou zamávala, před pravou stranou obličeje.

Myamoto Usagi

Trochu fanatici.... Nemohla jsem se nepousmát nad jeho výběrem slov. Sledovala jsem ty dva. Hm..Co s nima? Takhle nebudou asi moc sdílní. Můžu je buto rozdělit a nebo by možná zabralo....Jo to by šlo. Za zkoušku to určitě stojí...při tom se většinou lidé rozpovídají a uvolní. Narovnala jsem se a levou rukou jsem ze svého pouzdra, na obi, vytáhla karetní balíček. Začala jsem je míchat a už jen ten zvuk mi lepšil náladu. Ten tak známý zvuk, byl pořát stále stejný a o to ještě krásnější, bylo ho poslouchat obzvláště zde, kde bylo všechno úpně divné a nepřirozené. Nechala jsem se tím únést, že jsem málem zapomněla, co jsem chtěla udělat. Naštěstí jsem zvedla hlavu od karet a tak si uvědomila, kde to vlastně jsem. Tvářila jsem se tak trochu omluvně, když jsem se ptala. Hrajete karty? Při otázce jsem zvedla dokonale zamíchaný balíček do úrovně očí.

Myamoto Usagi

Zajiskřilo mi v očích, když oba souhlasily. Jak jsme čekali na "hrací stůl", zdálo se mi, že mě Koi prokoukla. Neříkala jsem k tomu nic. Ona také mlčela, což jsem vzala jako dobré znamení. Jakmile Hiroshi donesl s nevídanou lehkostí špalek... ....zajmalo by mě, jestli byl takový i předtím.... ...rozdala jsem karty. První na řadě s hraním byla Koi a já si tak v klidu mohla projít svoji strategii. Tak...nejprve je nechat rozehrát. Uvolnit atmosféru. Potom do toho nenápadně zakomponovat otázky, které mě trápí. A samozřejmě vyhrát hru. Zasmála jsem se v duchu svému poslednímu bodu. Při svých myšlenkových pochodech, jsem neustále rengenovým pohledem zkoumala ty dva. Postupně jsem si začala uvědomovat, že můj první dojem z Koi se trochu změnil. U Hiroshiho jsem si nebyla ale jistá. Rozhodně jsem mu nevěřila. Raději jsem se koukla na své karty. První kola jsem se chtěla soustředit spíše na hru.

Myamoto Usagi

Jak nám to najednou spolupracují.........škoda jen, že je to proti mě. Ale aspon něco. Darovanému koni na zuby nehled... I přes své myšlenky jsem byla potěšena, že mi plán tak nějak vychází. Sledovala jsem jejich signáli a snažila se je zapamatovat a dešifrovat. A nebo aspon odhadnout. Kdybych prohrála byla by to ostuda...to nemůžu připustit. Prohrát v kartách....to by mi zkazilo skore. Začala jsem si prohazovat karty v ruce. Neznamenalo to nic, jen jsem mátla soupeře. Také jsem vypadala trochu nervozně a nesvá, což byl jen další klam. To mě zajmá, co si na mě vymyslí. Rozhodně to bude větší zábava, když nehraju s nováčkama. Už jsem dlouho neměla šanci si zahrát.... Mlčela jsem, protože jsem se plně koncentrovala na hru.

Myamoto Usagi

Rozhodla jsem se je ještě více přesvětčit o tom, že výhra nademnou bude docela snadná. Na okamžik jsem se zahleděla do prázdna a předstírala jsem, že nad její otázkou velice přemýšlím. Periferně jsem je ale nepřestávala sledovat. To nebyl špatný nápad...zkusit mě rozptylovat.... Zase jsem zaostřila na špalek a karty. Já rozhodně nezastávám váš názor. Podlě mě jsou karty příjemným spestřením dne. Ale bohužel mám šanci si zahrát velice zřítka.....A navíc kapitánkou nejsem zrovna nejdíl. Usmála jsem a dělala jsem, že si hry prakticky nevšímám. Opak byl ovšem pravdou. A kolik je tady vlastně ještě shinigami kromě nás? Schválně, jestli to odvedení pozornosti bude platit, aspon obráceně...

Myamoto Usagi

Sledovala jsem těd Koi dosti nedůvěřivě. nevím, co se s nimi stalo...?!? Co mi to zase tají? A řekla by mi to kdyby tu nebyl Hiroshi? I když jsem hořečnatě přemýšlela, nenapadlo mě nic, jak ji přimět, aby promluvila. Spíše to zkusim až bude sama...to jsou lidé většinou upovídanější... Hlavu jsem si zase opřela o ruku. Byla jsem z toho všeho nějak unavená, ale na hru jsem dávala ještě dobrý pozor. Dívala jsem se na své karty a přemýšlela jsem nad nejlepší strategii. Co vlastně všechno o těhle hollow víte? Vypálila jsem první otázku, která mě napadla. Chtěla jsem udržet rozhovor. Musím se dozvědět víc a taky je co nejvíce odvést od hry.

Mya -> "Nevím o nic víc, než ti pravděpodobně řekla Lavanda-san," pokrčila rameny Koi a také se soustředila spíš na hru.
"Ono se to s nimi zdá složité, ale vlastně v tom vůbec nic není," doplnil Hiroshi a táhl několik karet (já fakt nemám tušení, co hrajete :-D). "Prostě jsou jiní, a tak se skrývají, jelikož je proti jejich přesvědčení bojovat s kýmkoli, kdo má s jejich odlišností problém," shrnul to s úsměvem. Bylo vidět, že má ty hollowy celkem rád, nebo je alespoň respektuje. Rozhodně víc, než Koi.

Akio -> Po celkem dlouhé cestě, během které se však nic moc zajímavého nepřihodilo, jste všichni čtyři dorazili k jakési velké jeskyni, kolem které byl plácek volného místa, jinak byla obehnána skoro neprostupným lesem. Nikde nikdo nebyl.
"Tak jsme tady!" řekl Vilík vesele. Potom se se svým nákladem houbiček (nebo co to bylo) vydal rovnou do jeskyně.
"Jen musíme nahlásit, že jste tady... jestli chcete, počkejte venku, a nebo můžete jít s námi, to je na vás," usmál se Seiko a taky se vydal směrem do jeskyně.

Akio Ukitake

Po dlouhé a celkem nudné cestě hlubokým lesem, během které si párkrát pokecal s Modosem ohledně různých názorů atd, došli až k jeskyni. Nikde nikdo nebyl a Akio ani nic necítil. Jakmile se ti dva vydají do jeskyně jen se pousměje, koukne na Modose a pak odpoví oboum. Myslím, že chvilka čekání nás nezabije. Aspoň mohu s Modosem probrat pár věcí. Počká až odejdou a otočí se k Modosovi. Nikde nikdo...co si o tom myslíš?

Akio Ukitake

To je...dobré zkrácení času. Usměje se a ruku položí na zanpakuto. Pak se ydá za Modosem podél skály a také si jí obhlíží. Jak čekal nenašel toho na ní moc co by stálo za zmínku. Avšak pozorně prohlíží každý kousek a snaží se najít něco..zajímavého. Ty Modosi..vím, že mi do toho nic není...ale...kdo je ten Jiten? Mluvis teddy o něm a tak mě to zajímá. Ale nemusíš odpovídat pokud nechceš. Odkryje jednu z větví a pohlédne na díru, která je ve skále zakrytá porostem. Nevypadá zajímavá.

Akio Ukitake

Aha. Uznale pokývá hlavou. Myslím, že pokud to někdo jako ty považuje za správnou věc, tak je to správné. I když nepovažuji zradu za správnou, ale někdy nejsou názory jedince shodné s názory toho druhého. A než abys dělal něco proti svému přesvědčení... Mrkne na něj. To já jsem se stal částečně hollow, protože...jsem měl strach. Bál jsem se smrti a tak jsem přistoupil na tohle. Tím jsem ohrozil svou divizi a celé seireitei. Říkal jsem si, že když už jsi mi řekl ty proč jsi tady...řeknu ti to i já. Usměje se a pokračuje dál.

Myamoto Usagi

Lízla jsem si kartu a s vnitřním nadšením jsem ji poté pozorovala. Tuhle jsem přesně potřebovala! Navenek jsem zachovala obličej pokrového hráče. Byla jsem tak ponořena do hry, že jsem se zapomněle dále vyptávat. Až po chvilce jsem si vzpomněla na tu hromadu otázek, které mi vrtaly hlavou. Potřebovala jsem odpovědi a tak jsem systém "jedna otázka" opustila. Rozhodla jsem se toho ze sebe vysypat více najednou. A nemáte tušení kolik jich tu přesně je? A mají nějakého vůdce nebo něco takového? A co víte o tomto místě? Poté jsem zmlka, abych jim dala prostor a potřebovala jsem se zaměřit na hru. Její konec byl už blízko, z mého úhlu pohledu.

Modos

chvíli koukal na Akia, a potom se usmál.
"Vypadá to, že jsme oba udělali něco, na co nejsme zrovna hrdí," řekl s nenápadným uchichtnutím. "Ale svedlo nás to dohromady a nikdo neví, co se ještě všechno stane!" řekl a každý pochopil, že tím myslí dobré činy ve prospěch celé Soul Society a né jakési pochybné yaoi narážky.

Mya -> Všimla sis, že Koi po Hiroshim vrhla poplašný pohled, asi si uvědomila, že Mya začíná mít navrch. A nebo nechtěla, aby Hiroshi něco prozradil?
"Kolik jich tu je? Těžko říct... v podstatě pořád přicházejí noví, je jich tu...pfff... desítky, možná i stovky už to budou!" odpověděl Hiroshi na tvou první otázku a u toho se škrábal na hlavě a hleděl do svých karet. "Ale vůdce mají! Hned několik dokonce," usmál se potom a podíval se na tebe. "Mají takovou radu, dříve nebo později s tebou nejspíš budou chtít mluvit, přivítat tě a tak..."
"A tohle místo... je prostě dobrý úkryt, v horách, obklopené hustým lesem a skalami, navíc je tu ta jeskyně, takže chápu, že si to tu vybrali..." pokrčila rameny Koi a mračila se n a své karty.

Akio Ukitake

Se uchechtně nad Modosovou poznámkou, částečně i kvůli tomu, že jí přijme dvojsmyslně. Ano Modosi, už to tak bude, ale jsem rád, že mě to dovedlo k někomu jako jsi ty. Dnes je charakter jako máš ty velmi vzácný. Mrkne na něj a pak se sehne. Chvíli dole něco kutí a pak se zvedne. Ruku má plnou červených kuliček-lesních jahod. Hmmm tyhle jsem už dlouho neměl. Hodí pár do pusy a blaženě se zatváří. Chceš taky? Zeptá se a bez čekání na odpověď mu do ruky vrazí zbytek jahod. Dej si..jsou dobré... Otočí se a pokračuje v pátrání po lesních plodech.