Hollowtown

Akio -> Vyšel jsi nahoru k jeskyni a rozhlížel se. Viděl jsi všechno, tedy... tak nějak, protože odtud byl výhled částečně zakrytý různými stromy. Jak jsi tam tak v klidu kvasil, najednou se vedle tebe ozval hluboký hlas, který patřil Rondemu, tomu hadovitému hollow.
"Jaké jsou tvé myšlenky, bratře?" pronesl rozvážně otázku.

Usagi -> Lavanda byla potěšená, že jí pomáháš, a hned začala hovor.
"A jak se vám tady líbí?" zeptala se. Potom začala do misek naběračkou vyřezanou ze dřeva dávat jakouši kašo-polévku, která ale po pravdě vypadala a taky voněla jako výborná houbovka!

Akio Ukitake

Si tak pohodlně seděl, kochal se a nad ničím nepřemýšlel, když se vedle něj ozval hlas. Když se otočil tak tam uviděl toho hadího hollowa. Oslovil jej bratře...tohle oslovení se mu zrovna nelíbilo. Nepřipadal si jako bratr hadího hollowa. přítel možná ale bratr ani smykem! Nad různými věcmi. Co bylo. Co bude? Jak je na tom má divize? Jestli jím chybím. A takové věci. Zahledí se na haďáka. Modos mi říkal, že se cítí jako by mu ostatní hollow nedůvěřovali. To je škoda! Chci říct..znám ho pár dní, ale zachránil mi život, i když nemusel a celou dobu se chová neuvěřitelně přátelsky. Nevím jestli existuje na světě nějaký jiný hollow...nebo člověk, kterému bych takto důvěřoval. Usměje se. A když už jsme u toho. Chtěl bych vás požádat, abyste propustili kapitánku Myu. Seireitei je na pokraji velké války. A ona tam musí být! Myslím, že se mohu zaručit čímkoli, že toto místo nevyzradí, přeci jen. Nedělal bych to, kdybych jí nevěřil. Pokud by sem poslala shinigami...znamenalo by to nejspíš i mou smrt. Koukne na něj s jistým pohledem a v očích mu bylo jasně vidět, že to myslí vážně.

Myamoto Usagi

Pomalu jsem od Lavandy převzala naplněnou misku. Ehmmm.... Přemýšlela jsem, jak odpovědět na tu tak nevině záludnou otázku. Budeme vás pozorovat. Problesklo mi hlavou a najednou jsem začínala mít vcelku jasnou představu o tom, co jí odpovědět. Není to tady špatné...je to rozhodně zvláštní a tak trochu k neuvěření, ale začínám si na ty překvapení pomalu zvykat... Ale pořát tomu nevěřím... Dodala jsem si pro sebe a pomalu ochutnala Lavandinu kašo-polévku. Mé očekávání k tomu pokrmu nebylo přespříliš dobré, obzvláště co se týkalo oblasti chuti a tak jsem byla překvapená, že se to dá opravdu jíst. Pak jsem si vzpomněla, že neznám vlastně Lavandinu verzi příběhu. Lavando-san, jak jste sem vlastně dostala vy?

Ronde

"Děkuji za to ujištění, ale právě teď nemůžeme důvěřovat ani vám. Vím, tenhle přístup asi trochu kazí váš názor na naše společenství a věřte mi, přál bych si abychom si mohli dovolit důvěřovat všem. Ponechali jsme vám vaše zbraně, už tím jsme prokázali dobrou vůli... ale víme o vás zatím jen velice málo. Kdyby víc shinigami bylo jako Lavanda-san, pak bych neměl žádné námitky. Bohužel ale většina vašeho rodu je k hollow nepřátelská právě proto, že jsou hollow. Nic jiného je ani nezajímá. Musíte uznat, že je to tak," dal se do rozvážné řeči svým hlubokým hlasem. Byl to zřejmě jeden z těch realističtějších tady a možná právě proto byl také v radě nejvyšších.

Lavanda

se spokojeně usmála, když slyšela, že si žačíná Usagi zvykat. Na její otázku bez váhání odpověděla. "Chtěla jsem! Setkala jsem se během bouře nad Seireitei s několika lidmi odtud. Ostatní je chtěli zabít, takže se rozhodli odejít, ale já jsem je poprosila, jestli by mě nevzali s sebou... a oni souhlasili! Jsou to doopravdy velice milí lidé!" Nemohla sis nevšimnout, že Lavanda nikdy nepoužívala slovo "hollow", když o nich mluvila.

Akio Ukitake

Cháou vaší nedůvěru. Byl bych na tom stejně. Už to, že jste nám ty zbraně ponechali je od vás dost velkorysé. Vlasy, které mezitím prosušil vítr si stáhne černou stužkou do koňského ohonu a pak se otočí zpět na haďáka. Nemůžete jim to zazlívat. Od malička je jim vštěpováno, že jsou hollow zlí a také je to jedno z našich hlavních poslání, očišťovat duše hollow a posílat je do Seireitei. Moc hollow tak nezajímá něco jiného než pojídání duší. I když vás chápu...já jsem také částečně hollow a vím jaké to je když po vás jdou shinigami. Jako demonstraci tohoto se mu na obličeji vytvoří maska, která po chvíli zase zmizí.

Akio Ukitake

Nechtěl ho vyděsit. Ale stalo se. Možná..jednou... Usměje se a sleduje jak se odplazí na nějaký strom. Otočí se zpět a pokračuje v prohlížení města. Vše bylo tak klidné.

Myamoto Usagi

Dojedla jsem, misku jsem stále držela v ruce, protože jsem se na potřebovala zeptat dříve než ztratím nit. Myslíte tu hollow bouři? Oni tam při ní byli? Vědí nebo i vy o té bouři něco více? A kam asi zmizel Utikate...docela bych se chtěla od něj dozvědět víc....hlavně o Reimei..... Neměla jsem nejmenší ponětí, co dělat s tou miskou, když jsem se nad tím tak zamyslela. Váhala jsem mezi tím ji někde umýt, ale netušila jsem kde. Chvilku jsem se upřeně dívala na tu prázdnou nádobku. Asi jsem si s tou miskou ted docela podobná...........jestli se mám vrátit do Seireitei a být tam k užitku, možná bych měla trochu trénovat...přeci jen naposledy jsem bojovala v reálném světě...a ted už mám příliš zodpovědnosti a přátele na to, abych byla poloprázdná.....

Lavanda

"Tak něco málo vím! Byl to takový... něco jako poznávací výlet do Seireitei," zasmála se Lavanda, jako by o nic nešlo a jako by vůbec při tom výletu neumřelo několik lidí a Seireitei nebylo dost poničeno. "Tedy aspoň pro tyhle lidi, ti se šli podívat, jestli se s nimi někdo chce bavit. Pak tam bohužel byli tací, kteří si přišli vyzkoušet svoje nové schopnosti..." pokrčila rameny a už se moc nesmála. "Pořád je většina těch, kteří i po změně myslí jen na to, jak zabít co nejvíc shinigami a sežrat co nejvíc duší, bohužel."

Akio -> Jak sis tam tak seděl, zazdálo se ti, že odněkud z lesa cítíš docela silné a poměrně hollowistické reiatsu. Bylo sice pár stovek metrů od tebe, ale za á jsi kapitán a za bé se rozhodně neskrývalo.

Myamoto Usagi

Výraz mi zamrzl na něčem mezi nechápavým a škovaným pohledem, když jsem uslyšela druhou větu. Poznávací výlet?!? Tohle opravdu k smíchu není....copak neviděla, co se stalo? Drtila jsem misku ve své ruce, abych se uklidnila. Pomohlo to, ale jan na chvilku. Pokud to chápu správně...tak jak se změnili, dostali nové síly?! To nezní moc dobře........ I když jsem se snažila myslet racionálně, nešlo mi to, protože se ve mně vařila krev. Obvykle mě vykolejí jen málo co, ale tón a výběr Lavandiných slov mě abnormálně vytočil. Snažila jsem se to zadržet. Po tichu jenž následoval, když Lavanda domluvila, se miska v mé ruce rozletěla na několik kousků. Praskající zvuk mě vytrhl z mého dušeného vzteku. O..omlouvám se. Rychle jsem začala zbírat kusy nádoby. Měla bych začít něco dělat... Je tady nějaký prostor, který by se dal využít ke cvičení? Zeptala jsem se Lavandy, zrovna když jsem popadla jednu větší část.

Akio Ukitake

Si tak v klídku seděl a pozoroval okolí, když ucítil dosti silné a dosti hollow reiatsu. I když je v hollowtownu a tak by ho to nijak udivovat, že cítí hollow reiatsu, tak toto bylo jiné a předtím jej necítil. Zprudka se otočil dozadu ale nic neviděl. Byl tam jen hluboký les, z něhož se z dálky několikaset metrů šířilo ono reiatsu. Vstane. Ručník není zrovna úbor na průzkum, ale v tomhle necítím nic dobrého. Řekne si pro sebe a pomalými, seč jistými kroky se vydá za zdrojem Reiatsu.

Usagi -> Lavanda tě trochu váhavě odkázala na místo, které sloužilo shinigami jako cvičiště.

Akio -> Prodírat se lesem jen tak v ručníku nebylo zrovna moc příjemné, navíc jak ses blížil, musel jsi vyřešit otázku - budeš se skrávat, nebo o sobě dáš onomu neznámému už dopředu vědět kapitánským reiatsu?

Akio Ukitake

Se pomalu prodíral houštím a některé větvičky ho škrábali do těla, avšak rány to nebyly hluboké, dokonce z nich netekla ani krev. Cítil, že se blíží ke zdroji, a tak ztlumil své reiatsu na nejnižší možnou hladinu. Pokud to byl přítel, nechtěl jej vystrašit pokud nepřítel chtěl jej zmást. Pomaličku nakračoval jednou rukou si držíc ručník a druhou má na zanpakuto.

Akio

Zastaví se a zahledí se na ženu před sebou. Vypadala, že s bojem má zkušenosti, avšak s prodíráním lesem nikoliv. Její vzhled vyvolával spoustu otázek, jelikož kdyby to nebyla žena řekl by, že si Modos nechal narůst vlasy. Přes to vše bylo její Reiatsu úplně jiné. Modos se nikdy nezmínil, že by měl sourozence. Možná je to...ale i tak nevypadá, že si přišla pokecat. Popřemýšlí co udělat a napadne ho jen jedna věc. Pomalu vyleze z houští tak, aby jej žena viděla. Reiatsu drží velmi nízko a levou rukou di přidržuje ručník, kdyby náhodou.

Akio

Pomalu kráčí k ženě. Oči má přihmouřené a prohlíži si ji. Ta podoba s Modosem byla nezpochybnitelná. Berou? Co tím myslíš? A když už jsme u toho, kdo vlastně jsi a co zde hledáš? Stále na ní kouká dost nevěřícně a také překvapeně. Snaží se navodit jí pocit, že jí od něj nic nehrozí, aby řekla co ví.

Akio Ukitake

Tak nějak mi tu chodíš kolem domu, tak by mě zajímalo co tu okouníš. Nasadil kapku výhružnější výraz a postavil se jí do cesty. Chci vědět, co tu hledáš! Dřív tě nikam nepustím! Zahledí se jí do očí.

Akio Ukitake

Muže? Jediný muž široko daleko jsem tu co vím já, a pak spousta hollow. Tedy ještě Modos že, i když je to vlastně hollow, ale považovat jej za hollow nemůžu, protože je jiný. Ale to je teď jedno. Poodstoupil dozadu. V tom případě ti nebudu stát v cestě. Nehodlám nyní čas na řešení cizích problému a navíc nejsem vhodně oblečen, na cesty lesem, takže se vrátím, odkud jsem přišel. Pomalu se otočí, že se vrátí do osady.

Akio Ukitake

Vyšlo mu to, tedy částečně. To, že znala Modose jen podpořilo jeho doměnku, že je s akiem nějak spřízněná. Odhodil svůj přitloublý hlas, ale reiatsu nechal tam, kde bylo. Modose? Ano znám ho. Zachránil mi život a ano, má se docela dobře. Jen by mě zajímalo, odkud ho znáte vy? Nadzvedne obočí.

Akio Ukitake

Aha, takže ty jsi taky sloužila tomu Jotenovi..Jatenovi? Zamračí se na ní. No jestli mu to tvé promluvení má způsobit bolest, nebo nějakou újmu tak tě k němu nemůžu pustit. Je to příliš dobrý člověk a můj přítel. Dlužím mu život a nedovolím nikomu, aby mu ublížil. Pokud zaručuješ přátelské jednání, mohu tě k němu zavést. Moc jí nevěřil.