10. divize, knihovna

Hizashi Makoto [NPC]

Ač měl sto chutí tento rozkaz slpnit, tak byla věc, kvůli které se to doopravdy nedalo. Teda zatím. "Eh,..
Víte, pane. Samozřejmě rozkaz splním, ale musíte mi dát seznam Shinigami, kteří jsou povoláni na obranu a také jejich divize, abych je nehledal po celé Seireitei" Jakmile dopověděl, postavil se do pozoru a čekal na odpověď svého velitele. V jeho očích byl šťastný pohled. Hizashi si totiž vždycky přál správně plnit rozkazy svých nadřízených. Kdyby náhodou velitel ten seznam neměl, byl ochoten ty Shinigami na obranu Seireitei shromáždit i bez něj, avšak ztratil by tím hodně času a to by bylo asi zlé pro současnou situaci.

Mokuto

SEZNAM ?! Docela hlasitě jsem polkl. Seznam ?....ém...žádný jsem nedostal....budeš asi muset obejít všechny divize...vem si někoho, kdo by ti stim pomohl řekl jsem mu. Hmm...ja ted budu muset vymyslet, jak to vše bude probíhat pomyslel jsem si.

Amaru Izumi

Eeeeeeh? řekl jsem
Vůbec jsem nevěděl co mám dělat. Trochu jsem začal panikařit
No myslím, že bude potřeba každé ruky která je momentálně v Seiretei. Pokud vás mohu požádat eeeh.... Hayashido-san oslovil jsem Hizashiho
Tak prosím vypomoc tady Mokutovi. Já si musím ještě něco nutného zařídit řekl jsem mu. Ucítil jsem totiž něco neurčitého. Ale říkalo mi to, že moje Zanpakuto není daleko

Yoshiro

Už jsem si to vykračoval k východu, ale zničehonic se tu zjevil Tougou. "Eeeto..." Koukal jsem na něj trochu podezřele. Tougoua jsem nikdy neměl rád a sám jsem ani nevěděl proč. Možná že mě odpuzoval ten jeho strašidelný vzhled nebo to divné reiatsu. Odkašlal jsem si a postavil se do "důležitého" postoje. "Plánování jde dobře, Tougou-san.. Potřebujete ode mě něco?" Zeptal jsem se.

Tougou

"Ne, ale vy ode mě ano, nemám pravdu, kapitáne?" řekl téměř hadím hlasem a pohlížel na Yoshira potměšile ze stínu své kápě. Ne nadarmo se mezi shinigami říkalo, že na ně "šáhl Tougou", když se zničehonic jen tak otřásli, jak se to občas stává.

Yoshiro

Šel z něj celkem strach. Trochu jsem pokřivil obličej a váhal nad tím, co mu mám vlastně říct..."Vy mě sledujete?" Zeptal jsem se ho opatrně.."Každopádně..." Odkašlal jsem si.."Budu potřebovat podporu tajných jednotek při obraně Seireitei.." Doufal jsem, že Tougou by to mohl zařídit za mě, když už je tak informovaný o každém kroku, který kdo udělá. Dost mě znepokojovalo to, jak rychle a pohotově byl u mě s tím, že ho potřebuju.."A přestaňte mě sledovat...".. S posledními slovy jsem se vydal pryč.

Tougou

se podivně usmál, když se Yoshiro zeptal, jestli ho sleduje. "Jistě že ne, proč bych to dělal?" řekl tónem, který dával najevo, že ano a že s tím Yoshiro nemůže nic udělat. "Tu máte dnem i nocí," odpověděl na jeho žádost ohledně tajných jednotek. "Už jsem přece říkal, že vás nesleduji," zakončil rozhovor, jakoby říkal "Nebo co?" a zmizel stejně jako se objevil.

Ryuuka Hosentsu

Běžel jsem do našich kasáren, co mi jen nohy stačily. Už jsem nebyl daleko, když v tom jsem zahlédl kapitána, jak vychází z kasáren neznámo kam. "Támhle je..!" Pomyslel jsem si a zrychlil tempo. Ještě z dálky jsem pro jistotu zařval. "Taichou! Stůjte prosím!" Po té jsem doběhl asi na vzdálenost dvou metrů, odkašlal si, zhluboka se nadechl a pustil se do hovoru s kapitánem. "Taichou, právě jsem se vrátil z reálného světa. Dostali jsme zavelení k ústupu. Moment, jen vydechnu a vše, co vím, vám sdělíím" Pak jsem kašlal trochu víc "Eh.." a čekal na kapitánovu reakci.

Yoshiro

"Eeeh.." Můj zástupce mě trochu vyděsil. Vypadal hodně zničeně a objevil se tu tak náhle. "Co se stalo?" Zeptal jsem se. Že by měli nějaké potíže? Nejhorší by bylo asi to, kdyby potřebovali nějaké posily, protože by to značně oslabilo obranu..

Ryuuka Hosentsu

"Kruci, zapomněl jsem pozdravit." Pomyslel jsem si a ihned jsem to napravil. "Pardon taichou, zapomněl jsem pozdravit, tak tedy, dobrý den kapitáne". Opět jsem si odkašlal. "A teď k věci, po příchodu do reálného světa nás Reimei ihned překvapili tím, že o nás celou dobu věděli. Spadli jsme jím zjevně do pasti, ale to nebylo to nejhorší. Ten, Hiroshi se hned po té, co se tam objevili Shinigami z Reimei, odebral spolu s Shounagon so-taichou sama kamsi do neznáma, kde nejspíše bojovali. Mezitím jsme bojovali i my proti těm ostatním z Reimei. Šlo to dobře, dokud se v oblacích nezjevil ten Shinigami, co jsem ho tehdy potkal v Horkých pramenech Onsen. Ostatně, on je ten, co může za to, že to explodovalo, teda aspoň podle mě. No, jakmile se zjevil ten,... myslím, že se jmenoval, ... Ehmm, vím, že ho v Onsenu tehdy ten jeho spolubojovník oslovoval... Ano, jmenoval se Yuki. On se zjevil na těch oblacích s nějakými ďábelskými křídli. Hned posléze nám všem byl zavelen ústup Izanagim taichou, který se zjevil za našími zády s Shounagon so-taichou sama. Vrchní kapitánka byla dost vyřízená, avšak né mrtvá, což je v současné situaci velké plus. Navíc, z boje se vrátila ona, takže ten Hiroshi by měl být mrtvý. Hned na to se zjevila za jejich zády brána Senkaimon, kterou jsme měli všichni projít a dostat se do bezpečí. Já jsem prošel jako první, jakmile jsem došel do Seireitei, tak jsem počkal přibližně dvě minuty, jestli jsou tu i ostatní, když se nikdo neobjevoval, rozhodl jsem se vám ohlásit situaci. " Odkašlání. "No, ehm, a tak jsem tady." Po té jsem si oddechl, přeci jenom mluvit tak dlouho po ukrutném běhu není snadné.

Yoshiro

Vyslechl jsem si všechno, co mi můj zástupce řekl a snažil se to nějak spravovat. "Takže už se vracíte? Sakra, potřeboval bych víc času.." Začal jsem přemýšlet a pochodovat na místě.."Musíme okamžitě zmobilizovat všechny jednotky..Reimei tu může být co nevidět..Jak moc velké byly ztráty? Zranění ? " Zeptal jsem se ještě svého zástupce.

Ryuuka Hosentsu

Na poznámku o brzkém příchodu Reimei jsem řekl svůj názor. "Kapitáne, myslím, že Reimei tu nebudou hned. Dle mého názoru se taktéž zmobilizují a připraví." Po té jsem chvíli zapřemýšlel. "Vlastně, máte pravdu. Proč by se ten, Yuki, měnil na okřídleného fantoma, když by nás chtěl jenom zastrašit. Každopádně ztráty nebyly žádné, co jsem koukal. Měl jsem dost starostí s bojem, ale stíhal jsem si všímat i okolí. Tvrdé zranění obdrželi jen Izanagi taichou a Shounagon so-taichou sama, zbytku jsem si moc nevšímal, ale myslím, že ostatní jsou bez zranění." Oddechl jsem si po svém projevu a následně si opět odkašlal, stále jsem byl ještě udýchaný z toho běhu. Jakmile jsem popadl dech, napadlo mě, že kapitán možná bude něco potřebovat. "Takže asi tak, mimochodem taichou. Máte pro mě nějaké rozkazy?"

Yoshiro

"Izanagi a babča jsou zranění? Sakra.. To trochu komplikuje situaci.. " Přestal jsem pochodovat na místě a zastavil se před Ryuukou. "Jo.. Nějaké rozkazy by tu byly...Řekni mi, co umíš..Tedy..Spíš.. Schopnosti tvojí Zanpakuto.. Když jsem byl Kapitán v 6. divizi, tak jsme s Mitoshim dokázali dobře spolupracovat a naše kombinovaný útoky zničili nejednoho nepřítele...Ale teď jsi můj zástupce ty.. A budeme potřebovat hodně velkou sílu na to, abychom porazili někoho, kdo dokázal zranit Izanagiho a bábu.."

Ryuuka Hosentsu

Kapitánovi rozkazy mě docela překvapily. Chvíli jsem váhal, ale prostě to byl můj nadřízený. Nemyslel jsem si, že moje schopnosti nějak pomůžou Seireitei, ale za pokus jsem nic nedal. "No, popravdě nemám svojí zanpakutou moc rád, protože neumí nic jiného než ničit, respektive pálit. Takže, po uvolnění mé zanpakutou kolem čepele vplane oheň. Nějakým způsobem se celkem hodně zvětší síla následných útoků. Z toho pak vyvíjím manipulaci s ohněm, konkrétně dokážu dělat libovolné ohnivé zdi. Velké fakt jen za předpokladu, že vynaložím značnou část svého reiatsu. No a nakonec jsem se ještě naučil používat ohnivý bič, který je sám o sobě připojený ke hrotu mé zanpakutou. Je prakticky nemožné, aby ho přesekl někdo na mé úrovni. Používám ho ke spoutávání. Kdysi jsem to trénoval na panácích. Dřevění okamžitě shořeli. Takže asi tak. Opravdu nevím, zda-li nám to bude platné." Dopověděl jsem a čekal na kapitánovu reakci.

Yoshiro

Celou dobu jsem kýval hlavou, čímž jsem naznačoval, že tomu tak nějak rozumím.. "Ok..A teď běž sehnat ... " Chvíli jsem přemýšlel, jak ho mám pojmenovat.. "Prostě potřebuju, aby se za mnou, k severní bráně Seireitei, dostavil ten.. Ďábel Genma ze 4. divize.. Budu ho potřebovat.. I když se mi nelíbí, že budu muset spolupracovat s takovým.. Blbem.. " Zadal jsem Ryuukovi rozkaz a sám vyrazil k severní bráně.. (nikam se nejde, jen mě nenapadlo jiný místo setkání a do 4. divize se mi nechce...)

Ryuuka Hosentsu

Jakmile kapitán vyslovil jméno GENMA, okamžitě mi přeběhl mráz po zácdech. "T-to je ten doktor?! To snad ne! Že já se vůbec ptal na rozkazy, k čertu se mnou!" Pomyslel jsem si a přikývl. "Ro-..Rozkaz taichou!" Prohlásil jsem se sklopenou hlavou jsem se vydal do kasáren 4. divize. Po cestě jsem přemýšlel, jak ďábelského doktora oslovit, aniž by mě psychicky roztrhal. "Ach jo, myslím, že v tom reálném světě mi bylo přeci jen lépe a to bez ohledu na to, že mi šlo o život."

Akisha Shihomaru

Když jsem dorazila do knihovny, hned jsem si uvědomila: Co tu vlastně hledám, když je Seireitei zaneprázdněná zabezpečováním před hrozícím nebezpečí, tak bych přece měla nějako pomoct, ale co mám dělat když moje kapitánka je na misi a můj podkapitán je ve vězení s třetím důstojníkem. Ách jo, potřebuju něco dělat nebo se zblázním. Touhle myšlenkou jsem se zabývala celou cestu k oddělení s romány. Vzala jsem první knížku co jsem viděla a šla si sednou někam do rohu kde bych nebyla vidět a začala si číst.

Mokuto

Seděl jsem v pokoji. Všude kolem mně byli pohozené prázdné láhve. Co se semnou stane až narazím na nepřítele. Budu dostatečně silný na to, abych je porazil ? Zadíval jsem se na strop. Jestli zemřu, stejně to bude všem jedno. Říkal jsem si v hlavě a sevřel pěsti. Říkal že jsou silní...jestli je vpustí do města....ksakru...nevím co dělat

Yoshiro

Okolí bylo dokonale zmapováno a Kapitán 10. divize měl tím pádem padla. Docela dost ho to lítání okolo unavilo a tak byl rád, když se konečně posadil za svůj stůl. Předtím si toho nevšímal, ale měl na stole celkem dost papírů a různých hlášení. "Ježiši..." Opřel se a sklopil hlavu. Vůbec se mu do toho nechtělo, ale jako Kapitán musel občas plnit své povinnosti..Ano, jiný Kapitán by tam to občas ani nedával, ale Yoshiro ano. Ještě chvíli se snažil neupadnout do totální deprese a dokonce si musel dát facku, aby se vůbec vzpamatoval. "Tak.." Opřel se o stůl, vzal pero a pustil se do papírů. "Chraň mě, Bože.." Mnohem radši by si třeba lehl a spal, ale Ryuuka byl někde pryč a tak si prostě lehnout nemohl. Kdyby tu jeho zástupce byl, mohl to papírování udělat za něj a Yoshiro by si pěkně odpočinul. Tak to aspoň fungovalo, když byl v 6. divizi jako Kapitán a Mitoshi byl jeho zástupce. Moc rád na ty časy vzpomínal a také věděl, že to bohužel nikdy nevrátí.

Ryuuka Hosentsu

Poklidně jsem došel ke kasárnám 10. divize a namířil si to přímo do budovy kapitána. Jakmile jsem vstoupil a udělal pár kroků směrem kde dveřím do kanceláře, zahlédl jsem Kuchikiho taichou. Vypadal celkem udýchaně a to i ze zadu, dle toho, jak se pohyboval. Jednoduše jsem kolem něj prošel, tedy spíše se bokem proplazil, když už stál v těch dveřích. Mezitím jsem celkem normálním tónem pověděl "Dobrý den, Kuchiki taichou." a hned po té, co jsem byl v kanceláři se otočil na Ruyichiho taichou. Vypadal dosti otráveně a na stole byla ještě kupa papírů. "Myslím, že mise počká, tohle je fakt akutní situace, kapitán vypadá, jako by měl právě vybouchnout" Pomyslel jsme si a pousmál se. "Kapitáne, teď máte asi něco důležitého, jestli chcete, dodělám za vás to papírování a vy si v klidu můžete vyřídit to-něco s Kuchikim taichou." Prohlásil jsem a čekal na kapitánovu odpověď.

Yoshiro

už chtěl pozdravit Yasumara, ale vešel Ryuuka a nabídl něco, co Yoshiro nemohl odmítnout. Rozzářili se mu očka a radostí vyskočil do vzduchu. "Já věděl, že jsi ten správný muž na pozici zástupce!" Sotva to dořekl, už byl pryč z kanceláře i s Yasumarem, kterého cestou chytil za rukáv a táhl ho pryč. Celou dobu se smál jako dítě, které v první třídě dostalo velkou jedničku na vysvědčení a chtělo to ukázat rodičům, protože měl fakt radost. Pak se prostě zastavil před kasárnami, postavil Yasumara na zem a odkašlal si. "Ehm, ehm..Copak potřebujete, Kuchiki-taichou?"

Ryuuka Hosentsu

Naprosto vykuleným pohledem jsem se koukal na reakci kapitána. "Éééé?" Pověděl jsem jen tak do vzduchu s přiblblým jak výrazem, tak i tónem. "No, vypadá to, že je to na mně. Ikuze!" Prohlásil jsem v duchu a vydal se ke stolu, kde byla ještě kupa nepodepsaných a neorazítkovaných papírů. Na akademii jsem četl rád, takže mi spousty papírů nedělaly problém. Možná by to někomu vyznělo ironicky, ale papíruju rád. "Takže. Papír č. 1. Pan bla bla bla.." Pověděl jsem a pokračoval v papírování.

Yasumaru

"Éééhh..." nervózně se zasmál za prvé proto, že právě byl svědkem, jak kapitán zdrhl od své povinnosti a smál se tomu jako měsíček na hnoji, a za druhé proto, že se pokoušel vybavit si, o čem to vlastně se Satoshim-san mluvil, a urovnat si to co nejlépe v hlavě, aby to mohl říct dál a nezpůsobit nějaký zmatek. "Ruyichi-taichou, byl jsem za Satoshim-san ohledně těch bran. Špatná zpráva je, že zavřít je bohužel nepřipadá v úvahu, tedy hlavně podle mě a myslím, že i sotaichou by souhlasila. Dále vzhledem ke schopnostem Reimei nemůžeme spoléhat na to, že by se nám podařilo brány nějak přesměrovat na námi hlídané výstupní body... ale něco přece jen můžeme. Satoshi-san mě ujistil, že dokáže mnohonásobně zdokonalit detekci bran, takže bude vědět s dostatečným předstihem, kam se brána otevře a pravděpodobně i její velikost. Myslel jsem, že to bude nejlepší řešení... pokud ustanovíme speciální jednotky, které budou neustále ve spojení s dvanáctou divizí, rozmístěné po celém Seireitei a stále připravené zasáhnout, měla by to být snad dostatečná obrana, spoléhám tak nějak hlavně na překvapení a na to, že budeme mít v boji první tah..." Yasumaru si moc dobře uvědomoval, že pokud přijde shinigami, který nějak porazil i sotaichou, asi jim jednotky budou na nic... ale ten byl jen jeden a oni měli třináct jednotek a také pár skutečně silných lidí, takže naděje tu byla.

Yoshiro

"Rozumím.." Přikývl chápavě. "No...A co teď?" Zeptal se. Svoje domácí úkoly měl už hotové, takže neměl v podstatě nic jiného na práci. A té tu určitě bylo dost. Nejradši by si ale šel lehnout a pořádně se prospat. Ono je docela únavné, být takovou dobu na nohách a plánovat obranu Seireitei před někým, kdo jí pravděpodobně zničí mávnutím ruky.