10. divize, knihovna

Mokuto

Zehmo ? podivil jsem se. Je postižený nebo co ? pomyslel jsem si a o přel ho o zeď. Jsi v pořádku ? prohlížel jsem si ho jestli nemá někde nějaké zranění. Jestli sem mu něco udělal....ach jo...snad ne Rozhlížel jsem se jestli sem někdo nejde, aby mi pomohl, protože tyhle situace zrovna nejlépe řešit neumím.

Izumi Amaru

Razedhoz malasi pronesl jsem kdyz se ty dva obrazy zacali konečně spojoval v jeden. Konecně jsem se trochu vzpamatoval
Nějakej velkej shiniga mě napadl a ted se tyčil nademnou
ííííííh... vypískl jsem

Mokuto

Hmm...on se mně bojí ? zíral jsem nechápavě na Izumiho. A to je na vyšší hodnosti poškrábal jsem se na hlavě a dál jsem ho nechápavě pozoroval. Pak jsem jen pokrčil rameny a odstoupil jsme od něj asi o metr, aby se mně nemusel bát.

Izumi Amaru

Vzpamatoval jsem se konečně na 100%.
Co tohle mělo sakra bejt ?! vyprskl jsem a urovnal si šaty
Snažil jsem se působit najednou tak nějak reprezentatinějc ale pořád se mi motala hlava

Yoshiro

Vrhl jsem do své kanceláře jako blesk, shodil ze sebe Haori a mrskl jej na věšák. Opřel jsem se o stolek a chvíli hleděl na rozházené papíry, které se tam povalovaly. Pravou rukou jsem je shrnul ze stolu a vzal do ruky mikrofón od rozhlasu kasáren. Zmáčkl jsem tlačítko pro mluvení. "10. divize, mluví k vám Kapitán. Všichni se okamžitě dostavte na dvůr kasáren. Opakuji, všichni se okamžitě dostavte na dvůr kasáren.." Položil jsem mikrofón zpět a zamířil ke skříni s oblečením. Cestou jsem ze sebe shodil to strašné shihakusho. Otevřel jsem skříň, kde byla moje uniforma, kterou běžně nosím. Během chvilky jsem jí na sebe oblékl a začal připravovat vybavení. Kolem stehna na pravou nohu jsem si připevnil pouzdro na dva kunaie, které se už v pouzdře nacházely. Takové vrhací zbraně se občas hodí, třeba na odlákání pozornosti. Když jsem byl oblečený a vybavený, zavřel jsem skříň a vyrazil k věšáku, kde bylo mé Haori. To jsem si navlékl na jednu ruku a druhý rukáv jsem omotal kolem pasu. Let's roll!

Mokuto

Zdá se že se už spamatoval pomyslel si Omlouvám se... trochu se uklonil. Pak si vyslechl rozhlas. Hmm...co nám asi chce ? poškrábal jsem se na hlavě a rozběhl se na dvůr kasáren, doufajíc že někoho nesrazím.

Yoshiro

Vyrazil jsem na divizní dvůr, kde by se měli všichni shromáždit. Byl čas připravit je na válečný stav a rozdělit je do týmů. Pošel jsem kolem knihovny a zamířil další chodbou, která mě měla navést přímo ke dvoru. když jsem tam dorazil, už tam bylo celkem narváno. Ale ještě tu nebyli všichni.

Izumi Amaru

Stál jsem tam mezi ostatními. Stále bez svého zanpakuto. Chtel sem dal plnit svoje povinnosti ale netušil jsem prostě jak bych mohl. Bez sveho zanpakuto jsem nebyl shinigami, ale jen kido vrhající osoba

Yoshiro

Ještě asi 5 minut jsem tam čekal, než dorazili snad všichni. Chvíli jsem si dav prohlížel. "Hmm...No.." Přemýšlel jsem, jak bych začal svoji řeč. Nikdy jsem nebyl v mluvení před tolika očima moc dobrý, ale na tom teď nezáleželo. "Důvod tohoto svolání je prostý...Před pár dny se v Seireitei objevila skupinka několika Shinigami z reálného světa, kde se nachází jejich základna.. Říkají si Reimei.. No a tihle Reimei vyhlásili Seireitei válku..Možná si teď říkáte, že jich určitě není tolik jako nás.. Ano, to je pravda, ale podle slov Kapitána 6. divize jsou všichni velice silní.. Vrchní Kapitánka velí skupince, která se vydala do světa lidí, aby zkusila Reimei porazit... Je tu ale nějaká šance, že se jim to nepovede.. A proto jsme tu my.. Abychom připravili Seireitei na obranu..Tímto jsem vám vlastně chtěl oznámit, že je Seireitei ve válečném stavu. Neberte to na lehkou váhu..." Podíval jsem se na papírek, který jsem měl u sebe.. "Z každé divize si vyberu pár lidí, ze kterých pak poskládám tým, který bude v první obrané linii.. Tedy.. Počítám s tím, že to budou ti nejschopnější..V kanceláři jsem se ještě stihl podívat na pár z vás...Izumi Amaru, Takahiro Mokuto.. Přijďte do mé kanceláře.." Otočil jsem se a vešel zpět do budovy. Mířil jsem do kanceláře.

Mokuto

Zvedl jsem obočí. On...on vybral mně ? Nechápavě jsem se díval na kapitána který šel zpět do kasáren. Když jsem se vzpamatoval, pomalým krokem jsem mířil do kapitánovy kanceláře. Konečeně šance ukázat, co ve mně je.

Izumi Amaru

Pokračoval jsem za kapitánem Ruyichim. Trochu jsem se bál toho proč si mě volá tam. Asi mě tolik slušnosti, že mě chtěl vyhodit v soukromí. Ostatně bez svého zanpakuto jsem se mu nemohl divit. Ale zase říkal něco o nejschopnějších. Ale co sem si to chtěl nalhat dyť jsem byl v jen chvíli mimo akademii

Hideki Kanegawa

Se po nějaké chvilce objevil u kasárnách desáté divize. Přesněji v zahradách, které měl vždycky strašně rád. Zamračený obličej pomalu přešel do netečného výrazu, který se postupně změnil v úsměv, když se rozhlížel kolem. Za nového vedení se to v zahradách moc nezměnilo. Jen trávu nikdo neseče... pomyslel si, hledíc na trsy trávy přímo nevzhledné velikosti. Tohle nemůžu nechat jen tak... pomyslel a rychle se vydal k budově, která stála nedaleko.

O pár chvil později si vykračoval chodbami desáté divize směrem ke knihovně. Mapy byly v obyčejném oddělení s veřejným přístupem, nějak si nemyslel, že by s tím měl otravovat nového kapitána. Který tu asi ani nemusel být, divize se zdála nebývale prázdná. Pak by tu trávu ovšem chápal.

A o dalších pár chvil později už se hrabal v archívu a hledal ty mapy. Které by tu zatraceně měly být!!! zařval si pro sebe, což případný pozorovatel samozřejmě nezpozoroval. Ale teď to bylo prekérní, mapa, která by tu měla být, tu nebyla a zároveň tu nebyl nikdo kdo by mu řekl, kde tedy byla.

A o ještě pár dalších chvil později držel vítězoslavně mapu ve svých rukou. Byla o kousek vedle, založená mezi mapami východní části společenství duší. Spokojený sám se sebou ještě vytrhl stránku z jedné očividně nedůležité knihy, nějakého románu pro dospívající dívky z reálného světa... od nějaké B. Hývlové a rychle napsal vzkaz obsluze knihovny. Nezapomněl se zmínit o bordelu a vysoké trávě, samozřejmě si i úhledně podepsal. To vše bylo završeno shunpem směrem k východní bráně.

Yoshiro

Dorazil jsem před svoji kancelář, odšoupl dveře a vešel dovnitř. Zamířil jsem přímo ke stolu, ke kterému jsem se posadil. Teď bylo na čase řešit nějaké ty důležité věci s Amarem a Mokutem, takže jsem počkal až vejdou. Válka ještě ani pořádně nezačala a já se cítil, jako bych už roky pracoval vkuse. Za těch pár hodin, co jsem byl vzhůru, jsem byl zase dost mimo..

Mokuto

Vešel jsem do kapitanovi kanceláře. Podíval jsem se na kapitána a čekal co se bude dít. Jestli mně pověří vedením nějakého týmu...tak to se teda ve mně pěkně spletl...to bych teda vůbec nezvládl... říkal jsem si v hlavě a ohlédl jsem se ke dveřím a vyhlížel jsem Amarua.

Amaru

Běžel jsem taky
Těsně před kanceláři jsem samozřejmě uklouzl. Bylo ale poznat že chci abych teď nechal dobrej dojem. Odrazil jsem se od rukou a dopadl opět na nohy. Pak si to zamířil přímo do kanceláře

Yoshiro

"Jsem rád, že jste tu tak rychle.. Vás dva budu potřebovat... Zástupce je na důležité misi a já potřebuju někoho, kdo by velel ostatním členům při přípravě obrany Seireitei..A kdo jiný by to měl dělat než dva důstojníci?" Sledoval jsem střídavě Amara a Mokuta a čekal na jejich reakci. Tedy, nečekal jsem, že by mi odporovali. Byla by to jejich první zkušenost s velením a určitě by si z toho něco mohli odnést. "Jak jsem říkal, budu vést hlavní obranu, která bude na rozmístěná po celém obvodu Seireitei...Tu práci, kterou vám dávám, nechci dát někomu z jiné divize, protože nejvíc důvěřuju vlastním lidem..Určitě si rozumíme..A já sám prostě nedokážu velet hlavní obraně a těm, co se mají postarat o obranu ve městě.. "

Mokuto

Zvedl jsem obočí Hmm...to zas nějak pokazím...ach jo...budu se muset snažit Už jen pomyšlení na to mně rozbolela hlava. Jistě pokýval jsem hlavou. A to budu velet jen členům 10.divize, nebo i z jiné divize ? zeptal jsem se a vduchu jsem doufal že nebudu mít nastarost velmi početný tým.

Amaru

Eeee kapitáne? Nechci být ten kdo kosnta... kostna... kontsa... říká to co je naprosto zřejmé, ale myslíte si, že mě ostatní budou brát vážně? sezptal jsem se. Veděl jsem že já bych se teda vážně nebral

Yoshiro

"Pravděpodobně lidem z více divizí. Několik Kapitánů šlo totiž s vrchní kapitánkou do světa lidí.." Odpověděl jsem Mokutovi na dobře položenou otázku a pohledem se začal věnovat i Amarovi. "Amaru..Na tohle teď není čas.. Jsi třetí důstojník desáté divize..A nebudeš velet nikomu s vyšší hodností, než jsi ty sám.." Pokusil jsem se ho trochu uklidnit. Amaru nebyl moc sebevědomý, ale já v něm viděl obrovský potenciál a zkušenosti, které tímto získá jednou moc dobře využije.

Hizashi Makoto [NPC]

Zpozad sledoval řeč vznešeného kapitána a začal si v hlavičce dávat věci dohromady. "Reimei? To zní trvrdě. Doufám, že naší bojovníci v lidském světě svedou celý boj na výbornou." Když pak uslyšel jména Shinigami, kteří budou nejspíše velet několika jednotkám, odkašlal si a nasadil neutrální výraz. Hlavně věděl, že se k nim teď musí chovat lépe, než doposud. U Izumi Amara, jakožto třetího důstojníka je to samozřejmost, ale toho Takahiro Mokuta jsem doteď skoro neznal. Po té kapitán odešel a hned na to i vybraní velitelé. "Možná bych jim měl popřát hodně štěstí, když už budou mít na starosti velení několika jednotek. Ano, ale teď jsou s kapitánem v kanceláři. Nu což, počkám na ně na chodbě." Jakmile se všichni rozešli, odešel do budovy kapitána a čekal přibližně pět metrů od kanceláře kapitána.

Yoshiro

"Žádné další otázky? Ne? Dobře..Když mě teď omluvíte, musím jít..." Vstal jsem a vydal se pryč z kanceláře. Namířil jsem si to přímo do kasáren druhé divize. S pomocí jejich tajných jednotek, bych mohl mít hodně posílenou hlavní obranou linii. Pořád mě tak nějak nechtěla opustit ta myšlenka na Razakiho smutný obličej, protože mě opravdu mrzelo to, že jsem mu nemohl pomoct. Dost jsem přemýšlel o tom, kdo byl ten, koho tak strašně hledal a nic mě nenapadlo. Vůbec nic...Teď jsem od těchto myšlenek ale musel odpustit.

Tougou

se zjevil jako duch za Yoshirem.
"Kapitáne?" řekl takovým tím tónem, jako by říkál "vím, co hledáte, tak už nehledejte". "Jak jde plánování obrany Seireitei?" To už znělo naprosto neproniknutelně, takže bylo těžké odhadnout, na co při tom myslel.

Mokuto

Pomalu jsem vyšel z kapitánovy kanceláře. Hmm..velet více divizím...to bude zajímavé pomyslel jsem si a vytáhl láhev s které šel cítit alkohol. Pořádně jsem se napil a otočil se na Amarua. Hmm...aspon nám mohl říct kam teď máme jít....hmm...nebo se to nějak dozvíme ? zamyslel jsem se.

Hizashi Makoto [NPC]

Chvíli stál v pozoru a zpozoroval kapitánův odchod. Chtěl pozdravit, ale kapitán byl tak rychlý, že mu utekl dřív, než popadl dech. Navíc před kapitánem byl vždycky nervózní. Jakmile vyšel Takahiro Mokuto, uvědomil si, že je tu právě kvůli nim. Neváhal tedy a přišel ho oslovit. "Zdravím, jak už z proslovu kapitána vyšlo, vy asi budete nynější nadřízený. Samozřejmě vám gratuluji a přeji hodně štěstí." Slušně mu popřál a hned se ho dotázal na rozkazy. "Mimochodem, nějaké rozkazy pro mne? Současně mám volno, taže jsem plně k dispozici."

Mokuto

Podíval jsem se na shinigamiho. Prv jsem vypadal docela nechápavě. Pak jsem se zamyslel a odpověděl. Hmm...rozkazy ? Znova jsem se zamyslel. Hmm...asi by to chtělo, aby se shinigami, kteří byli povoláni na obranu města, sešli na jedno místě...abych jim řekl co dál Hmm...sem v koncích...ani nevím jestli může pouhý člen zajít do dalších divizí a povolat sem ty shinigami Pomyslel jsem si. A bylo by dobré, kdyby se sešli na dvoře kasáren 10.divize. znova jsem řekl. Hmm...co to dělám ? Ani nevím jestli dělam dobrou věc, nebo se řítím do velkého maléru pomyslel jsem si.