3. divize

Yasumaru

se podíval udiveně na Razakiho.
"Opravdu?" řekl tónem, který naznačoval, že by rád slyšel vysvětlení. Přitom se začetl do složky.

Izumi Razaki

Ano kapitáne... řekl mi to. A já mu věřím... mám k tomu svoje důvody. Víte nečekám že to všichni uznají, ale byl bych rád, kdyby se otevřelo vyšetřování znovu... řekl jsem zcela vážně kapitánovi... sice jsem ho příliš neznal, ale věřil jsem mu. Přeci jen byl jeden z těch co mi zachránili pr*el v Hueco Mundo...

Yasumaru

si tiše četl složku. Samotnému mu přišlo dost divné, že by malý chlapec byl vrahounem několika shinigami.
"Vhodná doba na to určitě není..." zamumlal si pro sebe, "ale nechci ho zavřít, jestli je nevinný, ani ho nechat na svobodě, jestli je vinný, takže nic jiného nezbývá, pokud máte skutečně důvod se domnívat, že se ti, co ho tenkrát odsoudili, mýlili. Ale určitě pochopíte, že chci znát ty vaše důvody, proč mu věříte, a taky všechny další okolnosti," rozmluvil se poněkud vážným tónem.

Izumi Razaki

Lehce jsem vzdychl... doufal jsem, že k tomu nedojde, ale ve finále to byla jen otázka času... otočil jsem hlavu a podíval se na chudáka Seika... bylo asi na čase jít s pravdou ven...
Hádám, že veškeré okolnosti toho, co se staly vám určitě řekne on... a pokud chcete znát důvod proč mu věřím... lehce jsem se zasekl...
Víte... abych byl zcela upřímný... chodil jsem kolem horké kaše... ale pak jsem viděl pohled kapitána Kuchikiho...
No víte... on... no zkrátka... je to můj syn...

Yasumaru

"Oooooo!" řekl překvapeně, ale vzpamatoval se z toho překvapivě rychle. Proč by ho nakonec mělo až tak šokovat, že má někdo syna? Na to měl přece právo každý. "Dobrá, Seiko-kun, řekni mi všechno."
Seiko mu řekl to samé, co už povídal i Razakimu. Yasumarovi se to ale očividně nelíbilo.
"Souchi-san? Souchi-san že by byl zrádce? To se mi nechce věřit..." mnul si bradu a tvářil se ustaraně.
"Možná jsem to jen špatně pochopil, možná to bylo jinak..." rychle couval Seiko, který ho zřejmě nechtěl naštvat nebo proti sobě popudit.
"Ano... každopádně si to ověřím, to vám slibuji. Zatím nechám na vás," kývl na Razakiho, "abyste chlapce měl pod dohledem. Věřím, že se stal nějaký omyl, ale zatím nemám důkazy, takže určitě chápete..."

Izumi Razaki

Jistě... dohlédnu na něj, nebojte se Kuchiki-taicho a moc vám děkuju... řekl jsem mu. Pak jsem ještě ale dodal...
Doufám, že mi dáte vědět pokud na něco přijdete...
Pak jsem se otočil na Seika a povzbudivě jsem se na něj podíval
A za ten stůl se vám omlouvám, seženu vám nový dodal jsem nakonec

Mitoshi
Zrovna jsem odcházel z kasáren když jsem zavětřil reiatsu kapitána Kuchikiho.
Jako dobře vycvičený hledací pes jsem míŕil přímo k místu kde se nacházel.
Počkal jsem raději o kousek dál, protoźe jsem ucítil i jiná reiatsu, a řekl jsem si, že by asi bylo neslušné vběhnou jim do rozhovoru.

Yasumaru

přikývl. Podařilo se mu se postavit a vydal se hned vše prošetřit za Souchim. Na cestě ven narazil na Antera-taichou a to v jeho hlavně spustilo jakýsi sled asociací, díky kterým si vzpomněl, proč je vlastně tady.
"Á, Mitoshi-san! Rád vás vidím. Nevíte náhodou, kde je váš 3rd seat, Kurotsuchi Midori? Měl bych pro něj jistou práci..."

Izumi Razaki

Vidíš prcku? Vše bude dobrý... kapitán Yasumaru to prověří a nakonec z tebe možná bude hrdina, co odhalil spiknutí nebo tak něco... snažil jsem se ho trochu rozveselit jako by se právě nic nestalo...

Mitoshi
Kuchiki-taicho? bylo to první co jsem řekl když jsem ho spatřil.
Nemám tušení, ale možná by Midori-san mohl být ve svém pokoji. řel jsem mu.
A chtěl bych se vás taky zeptat, jakým způsobem se mám zapojit do příprav.

Yasumaru

"Hmm... a bylo by možné, abych mu tady něco nechal? Nezastihl jsem ho, ale potřeboval bych mu zadat jistý úkol..." zamával v rukou složkami, které se už změnily spíše na salát, po jeho setkání z dveřmi. "Ale vy jdete naopak právě včas. Objevila se jistá věc... Razaki-san tvrdí, že jeden z hledaných vězňů byl obviněn neprávem, dokonce obvinil jednoho z mých lidí, že je pravý strůjce všeho. Právě to jdu prošetřit... Byl bych rád, kdyby tam byl ještě další kapitán, přece jen, je to dost vážná věc... připojil byste se tedy ke mně?" navrhl trochu nesměle. Nechtěl, aby to vypadalo, že se bojí psychopatického vraha, kterého možná za chvíli odhalí, nebo že si myslí, že na to nestačí... i když možná obojí z toho byla tak trochu pravda.

Seiko

"Hmm..." udělal, ale bylo jasné, že Razakiho slova neměla takový dopad, jaký by si přál. Seiko byl stále neklidný. Teď se začal rozhlížet a těkat očima po místnosti. "Bylo jasné, že tomu Souchimu věří... tohle nevyjde, Razaki, určitě ne..." vydal ze sebe nervózně.

Izumi Razaki

Podívej se Seiko... teď když sem konečně řekl pravdu, tak už nikomu nedovolím, aby ti ublížil... a pokud mluvíš pravdu tak se nemáš čeho bát... kapitán Kuchiki je spravedlivý člověk, on na to přijde... už mě nebavilo ho neustále ujišťovat... bylo mi líto, že jsem tam pro něj nebyl dřív...

Mitoshi
Složky jsem si od Yasumara vzal a přislíbil mu že je Midorimu dám.
Po zmínce o obvinění a Razakim jsem se zatvářil mírně zmateně.
Jistě, půjdu. kývl jsem. Ale budete mi muset říct o co jde

Yasumaru

"Pokud možno mu to tady nechte, nevím, jestli se to neprotáhne a opravdu bych byl rád, kdyby začal co nejrychleji..." snažil se Mitoshiho přimět, aby nebral tu složku s sebou, protože to by bylo mírně kontraproduktivní. "No, ohledně toho, co se stalo..." začal vysvětlovat v chůzi, když vyrazili (dejme tomu, že Mitoshi to hodil Midorimu třeba do kanclu nebo něco). "Před pár lety byl jeden mladý chlapec, Suo Seiko, obviněn z několika vražd, i jeho zanpakutou bylo zničeno a byl považován za duševně nevyrovnaného. Při nedávném poškození vězení se mu podařilo uniknut a Izumi-fukutaichou ho našel, prý je to dokonce jeho syn! Tvrdí, že jeho obvinění bylo křívé a že ve skutečnosti se jednalo o spiknutí jednoho z mých podřízených a jeho skupiny... a to chci právě teď s ním vyšetřit. Je mi to celé opravdu divné. Nevěřím, že by tak mladý muž, jako je Seiko-kun byl schopen vražd, ale Souchimu-san také důvěřuji a nezdá se mi podezřelý z nějakého spiknutí..."

Seiko

jako by už ani neposlouchal, zřejmě byl ze všech těch zvratů a nervových vypětí už vyčerpaný. Sedl si na postel a chvíli koukal nepřítomně z okna. Pak se zadíval na Razakiho, jako by se ho ptal, co teď.

Izumi Razaki

Ale já jsem si nedělal legraci, když jsem řekl, že jsi můj syn... neříkal jsem to jenom proto, abych přesvědčil Yasumara... teda kapitána Kuchikiho... je to pravda... řekl jsem mu... ačkoliv to znělo nepravděpodobně...

Seiko

se podíval na Razakiho takovým zvláštním, skoro prázdným pohledem.
"Syn...?"

Izumi Razaki

Je to už dávno, co jsem poznal tvojí matku... bylo to v Rukongai... miloval jsem jí... a věřil jsem, že i ona mě... měli jsme spolu dobrý čas... Bohužel se časem ukázalo, že jí nešlo o mě, ale jenom o sebe... když potom zjistila, že spolu čekáme dítě tak se vyjádřila celkem prostě. Chtěla, abych zmizel z jejího života navždy... a ze všeho nejvíc, abych se nepletl do života jejího syna... A ačkoliv to bylo těžké, tak jsem respektoval její přání... samozřejmě, že jsem jí často pozoroval... sledoval jak se má ona i ty... a i potom, když zemřela jsem se nedokázal vzepřít jejímu přání, myslel jsem, že měla dobrý důvod pro to, co udělala, co chtěla... Potom si ale našel ty mě... Musel jsem ti pomoci, kdo by dokázal stát stranou a nepomoci vlastní krvy? Pomohl jsem ti, když jsi to potřeboval, ale stále jsem chtěl respektovat její přání i kdy to pro mě bylo těžké... teprve teď ale vidím, že jsem udělal chybu... Nikdy jsem jí neměl poslechnout... teď si kladu za vinu to, co se ti stalo... dokončil jsem monolog...

Kurotsuchi Midori

Ze své pokoje vyšel až po nějakých 5-ti hodinách. Za tu dobu se mu povedlo všechno prozkoumat a rozhodl se že půjde do kapitánského kanclu, zeptat se kapitána jestli neví kde kapitán Satoshi. Nebyl si jistý, jestli odešel do HM nebo zůstal tady. Když vešel do kanclu, nikdo tam nebyl, ale všiml si papíru na kterém bylo napsáno jeho jméno. Mmmm...Že by nějaký zpestření? Vzal si ji do svého pokoje, otevřel ji a uviděl fotku muže a k tomu informace o tom mužovi. To asi musí být ten vězeň.. no jdeme na to. a vyšel z kasáren ven

Seiko

"Hmmm... zajímavé..." řekl takovým zvláštním hlasem, jako by už dospělý syn, který se právě něco podobného dozvěděl, uvažoval, co všechno z toho pro něj plyne. Pozorně si Razakiho prohlížel. "Víš... nikdy mě nenapadlo se na to takhle dívat. Všechny děti, které jsem znal, byly adoptované do rodin, když umřeli v lidském světě, vždycky jsem si myslel, že i se mnou to tak bylo... A maminka se nikdy nezmínila... a..." najednou se chytil za hlavu, jako by ho popadla bolest.

Izumi Razaki

Ne, obávám se, že jsi se narodil tady v Soul society... řekl jsem mu...
Asi toho na něj bylo moc... asi ho z toho rozbolela hlava... no prošel si toho dost... Nevěnoval jsem tomu moc pozornost...

Seiko

se nepřestával držet za hlavu a opravdu vypadal, že trpí. Nakonec ze sebe dostal napůl výkřik:
"Proč pořád tak mňouká?! Přestaň... přestaň!!" Potom spadl z postele a svíjel se na zemi.

Izumi Razaki

Tohle se mi vůbec nelíbilo... tady evidentně bylo v sázce víc, než se zdálo...
Což byl možná důvod, proč jsem Seika nikdy nehledal... nikdy jsem nechtěl být otec... příliš mnoho povinností.... no trocha otcovských povinností...
Bakudō # 9. Geki znehybnil jsem ho... pak jsem ho popadl a vydal se do 4. divize... tohle nebylo normální a odborníci mohli být pouze tam... zřejmě...

--------------------------------------------------------------------------------------------

Keiji Kirako

Přišel jsem do kasáren , ale po nikom ani vidu ani slechu . To se opravdu může stát jen mě , určitě všichni odešli na nějákou misi zatímco jsem byl pryč . No nevadí pudu se porozhlédnout po kasárnách a možná cestou na někoho narazím .

Izumi Razaki

Byl jsem unavený... příliš... došel jsem zpět do svého pokoje, uložil Seika do posele a sám si natáhl nějakou šíť nebo tak něco...
Nechceš mi říct, co tě trápí? Pokud tu nechceš být, můžu ti pomoct utéct pryč... možná někam, kde tě nebudou hledat... ale byl bych radši, kdyby jsme to vyřešili jednou a provždy... když ti dají šanci ostatní dej jí sám sobě řekl jsem a lehl si do sítě...

Seiko

"Ale... já chci být s tebou! Tady, protože ty sem patříš. Už nechci nikam pryč... A taky chci, aby se to vyřešilo. Život na útěku... je těžký..." zasmušil se a koukal do stropu. "Ale ať to stálo cokoli... od začátku jsem to dělal jen proto, že jsem chtěl být zase s tebou a to se mi povedlo, takže... nelituju toho, čím jsem prošel... tati." To poslední slovo řekl jako na zkoušku, jako kdyby chtěl vědět, jak to bude znít. Znělo to dost divně.