3. divize

Izumi Razaki

Ne, neměli... Mitoshi má jen problémy s vnitřními démony a krizi středního věku... zasmál jsem se, když v tom ke mě vpadnul nějakej chlap... divnej...
Ehm... s tím musím souhlasit Fosílie-san... vpadnout do vícekapitánovi kanceláře bez zaklepání a místo omluvy si začít stěžovat... řekl jsem dost naštvaně...

Izumi Razaki

Támhle jsou dveře... reagoval jsem na protivného skrčka... Pokud si myslíte, že potřebuju protivného a neurvalého dědka, který se neumí chovat slušně a navíc ze 4. divize, tak se mýlíte... jste tu jenom proto, že kapitán Kuchiki si myslí, že s podporou 4. divize budou teamy bojeschopnější... já jeho názor nesdílím... sprdnul jsem ho ještě a pak podal Kaiyo skleničku vody...

Izumi Razaki

Jo, ještě jeden malej a otravnej prcek... ale ten je aspoň uctivej k nadřízeným... řekl jsem trochu otráveně... přecevzal jsem si, že radši umřu, než bych na sebe dovolil šáhnout támhle starým otrapou... Ale netuším kdy dorazí, je z desátý divize... a je trochu... pošuk... ale celkem schopnej... dodal jsem ještě

Izumi Razaki

No jsou jisté věci, které by bylo dobré mít s sebou... předně bych si s sebou vzal zanpakuto... to se může hodit... a pak tohle... podal jsem jí jednu vysílačku... Máme jenom 2, ale můžeme se jimi spojit s ostatními a s 12tou divizí... dodal jsem. Jinak moc věci s sebou nebrat, budeme muset být značně mobilní a možná se budem muset rychle přesouvat na velké vzdálenosti...

Kaiyo

měla trochu problémy chytit vysílačku,protože se jí docela třásly ruce, ale nakonec ji přece jen neupustila.
"A... ano, samozřejmě, promiňte," začala se omlouvat za svou hloupou otázku. Zanpakutou s sebou měla a nic jiného nepotřebovala... "Myslím, že jsem tedy připravená!" pokusila se o úsměv, zatímco držela vysílačku v ruce, protože nevěděla, co s ní.

Izumi Amaru

Utíkal jsem z knihovny. Z četby mě tam vyrušil nějaký shinigami s tím, že se mam dostavit do kanceláře zástupce kapitána 3. divize. Vběhl jsem tam dost s pěnou u huby. Cestou jsem smetl pár lidí a vběhl do kanceláře za zvuku rozražených dveří
3rd 10divize Izumi Amaru (to jako já) ehm, dorazil

Hiboru Baru

se cítila dost trapně. Ale bylo naprosto logické, že se vydala právě sem! Jediná bližší divize byla dvanáctá a po pravdě... tam by se nejspíš ani nedostala do kasáren, natož se něco užitečného dozvěděla. Osmička byla zhruba stejně daleko jako trojka, ale její kapitán byl někde kdovíkde na severu v lesích, takže ani tam by nikoho ve velení nejspíš nezastihla. Posílena těmito naprosto racionálními argumenty, vydala se Baru ke kanceláři kapitána Antera, kde rázně zaklepala.

Nenápadně dorazil posel z taktického centra s obálkou, která obsahovala rozkazy pro Razakiho jednotku.

Izanagi

Si to štrádoval rovnou do kanceláře kapitána třetí jednotky, kterým potřeboval mluvit ohledně držených vězňů. Měl docela naspěch a moc se neohlížel, takže pokud se někdo této dvou metrové chodící věži postavil do cesty, měl docela slušný problém s existencí.

Mitoshi
Z mé kanceláře se ozvalo velice vlídným hlasem slovo Dále.
Velice rychle jsem se totiž uklidnil. Věděl jsem, že spánek byl jen zkrat.
Přesto mě vyděsil...
Něco mi říkalo že ta osoba za dveřmi byla Baru. Možná instinkt? Možná pocit že jsem ji chtěl vidět? Možná fakt, že bych si s někým rád popovídal?
Kecám, cítil jsem její reiatsu. Ale přesto mi bylo milé že se na mě přišla podívat.
Jen jsem nechtěl aby to bylo z pracovních důvod...
Né, proboha, zase to začíná... první práce, pak ostatní

Izumi Razaki

Podíval jsem se na nenápadného posla...
Ještě jeden člověk mi sem vleze bez zaklepání a vykopnu s ním dveře... řekl jsem tonem, při kterém se se třásly zdi a venku se stmívalo... samozřejmě jsem přitom přeslechl představování se toho prcka...

Baru

"Dobr - " začala s pozdravem, ale nedořekla. Ve dveřích ji převálcoval kolos jménem Kentaro Izanagi, který ji smetl ze své cesty za kapitánem třetí divize, takže skončila někde na stěně nejspíš.

Kaiyo

byla Razakiho tónem dost vystrašená. Stála v pozoru a po očku se na něj dívala.
"Umm... fukutaichou, neměl byste... otevřít tu obálku?" zeptala se velice opatrně a prstem naznačila směr k obálce, kterou přinesl neznámý muž. Vypadalo to, že celý tým už je na místě, ovšem Razaki-san se stále tvářil zuřivě a obláku okázale ignoroval.

Izanagi

Nějak nezpozoroval, kolik neboštíků za sebou zanechal. Rozhlédl se po kapitánské kanceláři s jistou nadsázkou. Přeci jenom on byl kapitán v "důchodu", kdežto kapitán třetí divize byl čerstvé maso. Přesto věděl, že musí dodržovat určitý "kodex". "Chci si promluvit s vězni." Oznámil kapitánovi svůj záměr, který ho nejspíše musel těšit.

Izumi Razaki

Velice rád bych si tu obálku přečetl, kdyby se někdo obtěžoval mi jí podat... zabručel jsem a došel si pro obálku a vytrhl jí poslovi z ruky... pak jsem se podíval, co nám velení chce... Jinak zatím se seznamte, budeme jeden team... řekl jsem aniž bych zvedl hlavu od obálky

Kaiyo

se trochu potila strachy, ale i tak přátelsky mávla na toho malého shinigamiho, který dorazil jako poslední.
"Ahoj, já jsem Kaiyo!" představila se co nejveselejším tónem, jakého byla právě schopna. "Těším se na naši spolupráci!" Po pravdě, ten shinigami se jí opravdu jako kolega zamlouval, z velkých bojovníků měla většinou respekt a strach, ale tenhle vypadal hrozně roztomile!

Amaru Izumi

A...ahoj řekl jsem trochu vystrašeně
J...já jsem Izumi Amaru z 10té divize. Rád v...Vás poznávám dodal jsem jeste trochu zmateně. Vzdyck jsem byl trochu nejistý v přitomnosti žen - shinigami

Mitoshi
Dobrý den Ba...zanagi-taicho proměnil jsem svůj vlídný pozdrav v takové, který zněl aspoň trochu seriózně.
Mohl bych se vás otázat z jakého důvodu? zeptal jsem se ho potom co mi položil žádost o promluvení s vězni.
Přeci jen jsem k nim nemohl pouště každého jak chce, i když to je kapitán.

Izanagi

Se koutkem jednoho oka poohlédl, jestli je ona shinigami v pořádku. Přeci jenom byl teď pouhým členem, kterého mohl klidně Mitoshi naprášit kapitánce. I když zrovna nepředpokládal, že by ho vrchní kapitánka v tuhle dobu zrovna trestala uklízením haizlíků ve třetí divizi. "Jsem pověřený případem uprchlých vězňů a pokud by to bylo možné, chtěl bych tento případ dořešit co nejdříve. Né, že by šlo o přímou nutnost, ale za současné situace by to bylo nanejvýš vhodné." Vydalo jeho slušné já, které se moc často na veřejnosti neukazovalo.

----------------------


Rozkazy z taktického centra:

Velitel Izumi Razaki a jeho jednotka tímto získává status první průzkumné jednotky. Celá skupina se neprodleně přesune do oblasti Tagaki, které leží severovýchodně od Seireitei v přibližné vzdálenosti sto dvaceti mil. Cílem jednotky je zajistit oblast starých lesů nad, které se rozprostírají za zdejší vesnicí. Jejich úsilí podpoří dvacátá první úderná jednotka, která již v oblasti operuje.

Izumi Razaki

Takže dámo a ... ehm... "pánové" vypadá to, že jsme dostali na hlídání nějaké bezvýznamné místo a snaží se nás opít tím, že nám dali prominentní číslo.... No každopádně vyrážíme kamsi... do nějaké bezvýznamné lokace, jste všichni připraveni teď? řekl jsem velice inspirační řeč...

Mitoshi
Chvíli jsem se upřeně díval na Izanagiho a pak jsem řekl
V tom případě bych řekl že na to máte plné právo. usmál jsem se na něj.
Trefíte sám? Musím ještě něco dodělat. okem jsem hodil po menší hromádce papírů vedle mě.

Izanagi

"Jsem si téměř jistý." Ujistil Mitoshiho, načež mu pokynul a se zahučením větru zmizel směrem k "vězení" třetí divize. Nahodil mezitím hodně drsnej výraz typu "mám zácpu". V duchu si tak nějak promítal budoucí scénář, který bude muset před nimi sehrát.

Razaki -> Kaiyo stála už v pozoru a ten děda ze čtyřky taky kývl, že je připravený, takže ti dva už mohli vyrazit.

Izanagi -> Vězni byli v jedné z ubikací. Venku hlídali dveře dva shinigami a další byli v zahradě blízko oken, kdyby náhodou některého ze zadržovaných napadlo utíkat tamtudy.

Baru

se vyškrábala na nohy. Bylo jí celkem trapně, že se nechala Kentarem-san tak zaskočit. Měla přece vědět, že když jde on, tak všechno musí stranou! Každopádně byla i celkem naštvaná, ani se jí neomluvil! Ne že by ji to až tak překvapovalo, nebyl to zrovna člověk známý svým dobrým vychováním... Ven ho vyprovodila velice nemilým pohledem, zatímco si oprašovala oblečení. Pak si ale uvědomila, kde, proč a s kým je, a zase se začala tvářit mile.
"Antero-taichou!" oslovila a zároveň pozdravila kapitána. "Promiňte, asi vás ruším... ale právě jsem se vrátila do Seireitei a vůbec nemám tušení, co se děje, tedy spíš co mám dělat..." začala v tváři rudnout. Styděla se za sebe, přece kdyby byla schopný zástupce, dokázala by se už dávno zorientovat v situaci a ne tady chodit brečet za kapitánem.

Konan

Tak jsem si nakonec prošla asi půlku Seireitei, abych se dostala do 3. divize. Než jsem vkročila dovnitř, pořádně jsem si prohlédla 3. divizi zvenku. Tak třeba tady se dozvím o něco více. Pronesla jsem si pro sebe a vešla dovnitř. Opartně jsem se procházela chodbami. Dorazila jsem až ke dveřím, které označovali kancelář kapitána, ale slyšela jsem nějaké hlasy, jak se tam baví, a tak jsem nechtěla rušit. Opřela jsem se o zeď naproti kanceláři a vyčkávala.