3. divize

Mitoshi
Zdravím Baru-san pozdravil jsem konečNé osobu kterou jsem čekal.
Co se tady dělo? Nu... pak jsem Baru převyprávěl věci které se v Seireitei udály od jejího odchodu ve velice krátké verzi.
A ohledně vašeho dalšího nasazení...
Řekl bych že se připojíte k obrannému týmu. řekl jsem ji.
A jak jste se měla vy? pokračoval jsem s úsmévem

Baru

naslouchala Mitoshiho líčení situace a její srdce klesalo čím dál víc a víc... Když se zeptal na ni, jen nevýrazně zamumlala: "Moc daleko jsme se nedostali a Haruka-taichou poslala mě i Hanu-fukutaichou domů, řekla bych, že dostala zprávy, že v Seireitei je potřeba každé ruky..." Zhluboka se nadechla. "Kdo má na starosti obranné týmy? A nebo... nemohla bych se připojit třeba v vašemu?" navrhla trochu rozpačitě. Rozhodně by jí to bylo milejší než kdyby třeba sama musela nějaký tým vést... i když i tak to bylo hrozné.

Izanagi

Došel k oněm dveřím, u kterých stáli strážci. Bylo mu jasné, že pokud chce z vězňů něco dostat, nesmí být přitom vyrušen někým nepovolaným. A tak položil svou hrůzostrašnou ruku jednomu z nich na rameno, tak, jako když otec vypráví synovi. "Jdu vyslechnout vězně, ale nepřeji si, abych byl rušen za žádné situace." Sdělil mu téměř šeptem, když čekal na to, až odemkne věznici...

Mitoshi
Myslím, že vaše připojení ke mě by nemělo být vůbec žádný problém. Potřebujeme ale ještě několik členů a poté se nahlásit. Hana-fukutaichou tým má? zeptal jsem se Baru mile.
Pochopitelně tak neskonale slušný, milý a vychovaný muž jako já neměl absolutně žádné zvrhlé myšlenky ohledně bytí v týmu jenom se ženami. Jen to tak prostě vyšlo.

Baru

"Uhm... tak to netuším... ale řekla bych, že se jí můžete zeptat sám," ukázala prstem na dveře, za kterými Konan stála. Cítila její reiatsu a kapitán určitě taky. Stačilo těch pár minut v Mitoshiho přítomnosti, aby si znova uvědomila, co se jí na něm tak líbí - byl velice slušný, milý a vychovaný a to čišelo z každého jeho slova! Byla ráda, že bude v jeho týmu. Pod jeho vedením se jim určitě nic nestane!

Mitoshi
Hana-fukutaicho? zavolal jsem.
Půjdete s námi? zeptal jsem se jí a mávnul na pozdrav.
Do týmu budeme potřebovat ještě čtvrtého... kdopak to bude?

Izanagi

Sundá ruku z ramena stráže, načež se mírně usměje, což odhalí jenom smrtící úsměv. "Naštěstí pro Vás, já nejsem nikdo." Odpoví stroze načež rukou rozlomí zámek a nenápadně vejde, jako by se nic nekonalo. Byl klidný stejně jako poletující vánek před bouří.

Konan

Když jsem uslyšela, jak mě kapitán 3. divize zavolal, odhodlala jsem se vstoupit do jeho kanceláře. Zdravím. Pozdravila jsem už ve dveřích a pak je pomalu za sebou zavřela. Ne že jsem chtěla nějak poslouchat za dveřmi,ale......ráda bych se k vám připojila a pomohla vám. Přikývla jsem na souhlas.

Izanagi

Prohlédl si vězení, které mu na vězení připadalo moc útulné. Podíval se na chlapíka, který vypadal, že bude brzo potřebovat první pomoc. Jeho úsměv se tentokrát ukázal v celé své kráse, jeho meč se blýskal odrazem matného světla. "Proč si pozměnil údaje v zápisech?" Zašeptal téměř neslyšitelně.

Souchi

jen nechápavě zamrkal, ale snažil se zachovat si chladnou hlavu. I když... ten meč mu to dost ztěžoval.
"Já... jsem žádné záznamy nezměnil!" řekl co nejklidněji a tónem, který naznačoval Izanagimu, že není důvod k násilí.

Mitoshi -> Jako na zavolanou právě dorazil posel ze šesté divize a donesl ti balíček od kapitána Kuchikiho. V něm byly dvě vysílačky a pokyny, že tvému týmu byla přidělena oblast kolem poničeného onsenu, kam už dříve Reimei vnikli, takže to bylo kritické místo.

Mitoshi
Výborně takže jsme nejspíše připraveni k odchodu řekl jsem a postavil se.
Přesně v ten okamžik dorazil posel. Převzal jsem od něj balíček a přećetl si pokyny.
Pak jsem podal Baru a Konan vysílačky. Máme hlídat oblast onsenu
Potřebujete si něco zařídit dámy? zeptal jsem se jich ještě.

Mitoshi
No... myslím že bude lepší, když si jednu vysílačku nechám řekl jsem a cítil jsem se docela trapně, protože mi mohl dojít že po mě bude někdo něco chtít.
O? Dobře, jsme na cestě řekl jsem do vysílačky po příjmu krátké zprávy z dvanácté divize.
Takže půjdeme dámy řekl jsem a poněkud spěšně jsem vyrazil ze dveří směrem k cíli naší cesty.

Konan

Máme hlídat oblast onsenu? Tak krásné místo....to bylo. Neslyšně jsem si povzdechla a už jsem chtěla odpověď, že já nic zařizovat nemusím. Ale dalo se čekat, že mě něco vyruší.....jako vždy. Jenže tohle nebyla nejhezčí zpráva...narušení. Kapitán 3. divize vyrazil a mně nezbývalo nic jiného než ho následovat. Vypadalo to, že zase po dlouhé době potkám Yoshira.

Baru

jen naprázdno polkla. Takže to nevypadalo na klidnou hlídku... Sevřela jílec Giovanniho, ale pak jí došlo, co to dělá za pitomost, a zase ho pustila. Z jeho směru ochranu asi opravdu čekat nemohla. I když kdo ví... možná asi po nějakých deseti letech bude dneska nucena ho zase použít... Ta představa ji zděsila, tak raději vyrazila za Anterem-taichou.

Izumi Razaki

Fajn. tak teame, vyrážíme... cestou probereme strategii a možnosti, které se můžou naskytnout... hlavně mějte oči na stopkách... řekl jsem a vydal se na cestu, pomalu, rozhodně jsem nechtěl svůj team uhnat hned na začátku...

(pokračujte v tématu směr Tagaki)

Lus Ayazaki

Super... mapa se nám bude zajisté hodit. Pousměji se. Po tom, co vstoupím do kasáren třetí divize se začnu rozhlížet po někom živém, kdo by mi pomohl najít mou druhou polovinu. Snad budu mít tentokrát větší štěstí při hledání.

Keiji Kirako
Při pochůzce jsem náhle spatřil známou tvář . Byla to tvář Kapitánky 5 . Divize , a tak jsem se jí vydal přímo naproti . Zdravím Kapitánko . Co vás přivádí do kasáren 3 . Divize , pokud se mohu zeptat ?

Toshio Ozaki

Celou dobu jsem následoval kapitánku 5. divize. Když jsme dorazili do kasáren 3. divize, znuděně jsem si vstoupl a rozhlédl se po nich. Během chvíle k nám dorazil nějaký kluk. Vyřizování bylo na kapitánce, takže jsem si v klidu zapálil novou cigaru a doufal jsem, že třeba tuhle si vychutnám celou.

Lus Ayazaki

Otočím se za pozdravem, jenž zaslechnu vedle sebe. Spatřím osobu, kterou jsem již dlouho neviděla. Její tvář se mi ihned spojí se jménem, které bylo napsáno v pokynech. Keiji Kirako... Jak je možné, že jsem si tě nevybavila? V hlavě se mi promítne bojiště na akademii, kde jsme se poprvé setkali a také ona událost, na kterou nerada vzpomínám. Přivádíš mě sem ty.... Pousměji se. Spolu s Ozakim jsi v mém týmu, který bude střežit dolní chodby Seireitei. Takže pokud si potřebuješ něco vyřídit, tak šupem, ať můžeme vyrazit. Oznámím mu.

Keiji Kirako
Paráda , konečně budu dělat něco užitečného . Počkat ... dolní chodby ? To jako budeme hlídat stoky ? To by mě zajímalo co v těch "dolních chodbách" hlídat . Ale kdo ví třeba to nebude tak špatné jak to zní . Každopádně jsem připraven na odchod , takže můžeme kdykoli vyrazit .

Lus Ayazaki

Jen se pousměji nad Keijiho stejnou reakcí. Ano... doufám, že s tím nemáš nějaké problém. Já bych s tím i problém měla... hlídat něco takového... vždyť do těch vod teče všechno z.... Představa, co mě tam dole čeká mě děsila čím dál víc, ale rozkazy jsou rozkazy. Jestli jsi teda připraven, můžeme vyrazit. Poté pohlédnu na Ozakiho. Veď nás.

Toshio Ozaki

Stál jsem si tak stranou a kouřil cigaretu. Doufal, jsem, že to ten prďola o trochu zdrží, ale očividně se tam hrozně těšil. Když na mě kapitánka promluvila, trochu jsem se zakuckal. Podíval jsem se na ní nechápavým pohledem. Eh?.....Oh, jo...no...kde ji....jenom mám. Začal jsem prohledávat všechny kapsy mého bílého nemocničního pláště. Ohh,....tady je. Řekl jsem výtězně, když jsem ji konečně našel. Rozložil jsem ji a začal ji zkoumat. My jsme tady....a musíme......sem...jo mám to. Mile se zazubím a vyrazím směrem....tam s mapou před sebou.