3. divize

Izanagi

Moc dobře věděl, že to nepůjde tak snadno, přeci jenom tu byli chytřejší a mazanější než on, který se snažili dosáhnout stejného cíle. "Chceš mi snad říct, že se ty spisy přepsaly sami?!" Zamračil se na nebožáka, který oproti němu vypadal jako by právě vychodil školku. Zatvářil se nanejvýše přísně, jelikož věděl, že musí hrát přesvědčivě. "Mám rozkazy přímo z centrály podepsané tvým kapitánem.... Víš co v nich stojí?" Zabouřil.

Souchi

"To... nemám tušení... To platí na obě dvě otázky..." začal pomalu ustupovat před hrozivým maniakem, který ho sem přišel vyslýchat. "Jaké spisy se přepsaly? O čem to mluvíte?" osmělil se. Přeci jen, byl to san seki! Což moc neznamenalo, ale on si namlouval, že ano.

Izanagi

Kdyby mu okolo hlavy šlehaly blesky, byl by to úplný obrázek sametového vraha s jasný úmyslem. "Buď mi řeknete celou pravdu a já vás do jednoho dne pustím, nebo v opačném případě mám rozkaz vás ihned popravit jako nedůvěryhodnou osobu." Tak co mi povíš ptáčku? A co když nic nepovíš? Co potom? Budu muset odejít s nepořízenou a zároveň se zodpovídat nějakým vepřohlavům za výslech vězně? To nemůžu, budu to z něj muset vymlátit! Zůstával v očekávání reakce....

Souchi

už měl vážně co dělat, ale pořád se snažil uklidnit tím, že Izanagi určitě jen blafuje. Nemůže ho opravit tady na místě... nebo ano?
"Kentaro-san, ujišťuji vás, že o žádných dokumentech nic nevím. Stojím si za tím, co jsem řekl před několika lety - Seiko-san zabil před mýma očima několik lidí a všechny vodítka ohledně vražd v Seireitei také vedla k němu. Pokud je nevinný, musel to na něj někdo velice dobře narafičit, ale nezdá se mi to pravděpodobné. Domnívám se, že bych to odhalil." Trochu se mu třásl hlas, ale snažil se zachovat si klid a důstojnost. Dokonce se i vzpřímil a hleděl Izanagimu do očí, i když ho to mírně děsilo.

Izanagi

V klidu stál, přemýšlel, jak vyřešit tento zapeklitý problém. Ono totiž věřit někomu, kdo je v cele mu nepřipadalo zase tolik rozumné řešení. Obvzláště v době, kdy se Seireitei mohlo hemžit spoustou kolaborantů a špehů z nepřátelské strany.

Yasumaru

dorazil do kasáren a po chvíli vypátral, kde jsou drženi Souchi a Seiko. Zaťukal na dveře, čímž celkem zničil Izanagiho vražednou atmosféru, kterou s takovým umem navodil. Dokonce i strážní se trochu uklidnili, když viděli kapitána šesté divize.
"Kentaro-san, omlouvám se, že ruším, ale potřeboval bych si Souchiho na chvíli vypůjčit," oznámil milým hlasem, který ale naznačoval, že protestovat nemá smysl. Věděl, že to není moc pěkné, odvádět zadržovaného, když tu není ani kapitán ani zástupce divize, která ho zadržuje, ale cítil, že to tak musí být.

Izanagi

Tušil, že se něco stane, ale že to bude až tak hrozné netušil. V klidu se obrátil na patě a pomalým krokem vyšel naproti Yasumarovi. Za normální situace by ten někdo byl mrtvý, avšak teď to vypadalo neobvykle.... Izanagi se usmíval. Samozřejmě že v tu chvíli musel Yasumaru dostat nejméně dvojitý infarkt křížený s astmatickým záchvatem podporovaný bolestí slepého střeva, protože tohle opravdu původně nevěštilo nic dobrého. Avšak Izanagi v klidu pošel spokojen s prostou odpovědí. "Jistě, Yasumaru-taichou." Načež zmizí venku, jeho směr byl určený do první divize.

Yasumaru

Pravda, byl trochu zneklidněný, protože s Izanagim nikdy moc dobře nevycházel, ale dlouho se tím nezdržoval. Když Izanagi odešel, oklepal se a vkročil dovnitř. Netrvalo dlouho a on i trochu zaražený Souchi opustili kasárnu třetí divize. Yasumaru měl tak naspěch, že se ani nepodíval, jak se má Seiko.

----------------------------------------------------------------------------------------------