3. divize

Izumi Razaki

Neboj se, všechno dobře dopadne... řekl jsem, ale moc jsem tomu nevěřil... Bylo to příliš těžké... měl jsem Seika rád... ale nemohl jsem si zvyknout na tu představu... bylo to hrozně matoucí...

Mitoshi
Skutečně jsem hodil složku s ppíry od Yasumara hodil Midorimu do pokoje.
Šel jsem po boku Yasumara a poslouchal co mi říká.
Razaki-san má syna? vyvalil jsem na něj nevěřícně oči, i když zrovna tato informace nebyla tak nejpodstatNější.
Zatřepal jsem hlavou, abych se zbavil blbého pohledu, a odkašlal jsem si.
Asi to bude nepříjemné, ale vypadá to že budeme muset provést vyšetřování. Na bou stranách jsou velice důvěryhodní lidé.

Seiko

něco nesrozumitelně zahučel a převrátil se na posteli. Opravdu toho asi měl už dost, protože zanedlouho už klidně oddychoval a spal.

Yasumaru

přikývl. I on cítil, že nejsou ve snadné situaci. Bych by nejradši, kdyby se ukázalo, že jsou obě strany nevinné a šlo o nějaký omyl, ovšem ani to by asi nebylo ideální, protože by se jen těžko omlouval Seikovi-kun za ty roky ve vězení a zničené zanpakutou (i když s tím sám neměl vůbec nic společného, stejně se cítil zodpovědný).
(dál v šestce :-))

Izumi Razaki

Ležel jsem, ale přirozeně jsem nespal...
Měl jsem hloupý pocit, že by se večer mohlo něco stát, nebo že by Seiko mohl odejít... hodlal jsem celou noc hlídat... koneckonců co jsme umřel tak jsem nespal jako dřív

Razaki

Moc jsem toho nenaspal. Pořád jsem musel myslet co se stane a může stát... z mé "dřímoty" mě vyrušil pekelný motýl. Neměl jsem tyhle mršky moc rád. Nikdy nenosily dobré zprávy. Probral jsem tedy i Seika, řekl mu pár povzbudivých slov a nedaje mu šanci se vykroutit sem s ním vyrazil do 6té divize....
-------------------------------------------------

Mitoshi
Stál jsem ve své kanceláří nad stolem a díval jsem se do nějakých papírů.
Zrovna před chvílí jsem předal Seika a Souchiho do rukou několika členů divize. Jediné instrukce které jsem jim dal, byly že je mají hlídat.
Zrovna jsem dočítal poslední stranu jakého si dokumentu co se mi zjevil na stole.

Izumi Razaki

Konečně jsem se vrátil opět do své divize... vrátil jsem se poté, co jsem odevzdal veškeré získané informace a materiály pro další pátrání. Musel jsem si připustit, že na tohle jsem malej pán, pravděpodobně bych spíš něco zkazil, pokud se tak už nestalo... Teď jsem si chtěl jen krátce pohovořit se Seikem předtím, než jsem chtěl vyrazit za kapitány, optat se na další postup. Přeci jen jsem si uvědomil, že Seiretei hrozí větší nebezpečí, než to, že jeden špatnej člověk nedokázal ohlídat své potomstvo..

Izumi Razaki

Prošel jsem ke dveřím dovnitř. Členy 3. divize jsem neznal zdaleka všechny, ale oni mě snad ano, takže jsem ani nemluvil. Prostě jsem vešel dovnitř a hledal Seika. Halo? Jsi tu někde? zeptal jsem se

Izumi Razaki

Chvíli jsem přemýšlel, zda je moudré držet je ve stejném bytě... pak jsem si uvědomil, že není moudré držet jeho a mě ve stejné sféře existence... prošel jsem tedy do vedlejší ložnice... Je tu někdo?

Izumi Razaki

Tak co? Jak se držíš? Přišel jsem, abych se ujistil, že jsi... no... v pořádku... Víš, našel jsem pár věcí, co znova otevřou tvůj případ, ale sám na to nestačím, musím na to pustit profesionály... řekl jsem. Bylo mi Seika líto... přemýšlel jsem, zda mu nemůžu pomoci nějak jinak...

Izumi Razaki

Neboj se, mám tu nejlepší lidi z mé divize, ochrání tě... a víš co? Pošlu ti sem někoho, s kým by sis mohl trochu popovídat, mohla by ti i trochu pomoct, uvidíš... řekl jsem, rozloučil se a zase odešel. Venku jsem ještě oslovil jednoho ze členů své divize. Mohl by někdo kontakovat Kaiyo a požádat jí, zda by neprohodila se Seikem pár slov? Vyřiďte jí, že to není rokaz, ale osobní žádost... řekl jsem a odšel i odsud... bylo na čase zapracovat na obraně Seiretei...
-------------------------------------------------------------------

Izumi Razaki

Dorazil jsem do svého kanclu... poslal jsme pár svých minionů, aby přivedli moje 3 kandidáty do teamu a mezitím jsem se dal do papírování, zase se mi nějaké nashromáždilo... kupodivu mi to pomáhalo odreagovat se... nebo spíš zapoemnout na současné trable...

Izumi Razaki

Samozřejmě jsem netušil kdo dorazil... jemné zaťukání znamenalo, že přišla žena, dítě nebo nějaké ořezávátko... a já čekal ženu, dítě a ořezávátko...
No pojďte dovnitř... řekl jsem co nejpříjemněji jsem uměl...

Kaiyo

"Dobrý den, Razaki-san, chtěl jste mě vidět?" vešla nesměle dovnitř. Vlastně se i dost červenala. Napůl se usmívala, ale nevěděla, jestli se to hodí.

Izumi Razaki

Ach ano, to je pravda řekl jsem najednou trochu vyvedený z míry a pokynul jsem jí, ať se posadí... Víš... věc se má tak, že hrozí útok nepřátel... kapitán Kuchiki organizuje teamy, které budou "patrolovat" po Seiretei a hlídat, zda se nepřítel nepokouší vniknout dovnitř. A já bych v teamu rád měl lidi, na které vím, že se můžu na 100% spolehnout... řekl jsem jí

Kaiyo

Chvíli Razakiho sledovala, ale potom se jí začalo rozednívat a v očích se jí zalesklo porozumění.
"Takže... jestli to chápu správně... jste si mě vybral do týmu?" řekla velice nejistě, jako by tomu nemohla sama uvěřit a styděla se, že něco takového vůbec navrhuje.

Mitoshi
Seděl jsem ve své kanceláři a hleděl do nějakých papírů.
Takhle to vypadalo pro kohokoliv kdo se na mé díval.
Ale skutečnost byla jiná... SPAL JSEM!!!
V pohodě jsem si podřimoval a přitom se tvářil strašně moc vzhůru.
Najednou by ale ten, který by se na mě díval, viděl něco ještě komičtějšího.
Trhnul jsem s sebou a strašlivě nahlas zařval POMOC! YOSHIROVATÍM!
Lekl jsem se... bylo úděsné...
Spal jsem v práci... jsem divný... ne.. někdo mi musel dát něco do pití...

Izumi Razaki

Nějaká hluboko ukrytá část ve mně, pravděpodobné ovládaná mýtickým démonem Redem už skoro chtěla odpovědět "Tebe?! nedělej si iluze, od tebe chci abys mi přinesla složky ostatních členů divize" ale nestalo se tak... místo toho jsem se klidným a vlídným hlasem odpověděl: Ano...
V tu chvíli mě vyděsilo halekání z vedlejší kanceláře... vnitřní démon Red si asi vybíral další oběť...

Kaiyo

se taky dost lekla. Nerozuměla slovům, ale pochopila, že ten skřek vychází z kapitánovy kanceláře.
"Umm... neměly bychom - " Ale než dořekla, rozrazily se dveře a dovnitř napůl spadl nějaký stařičký dědouš v ohozu shinigami, s batůžkem tak typickým pro čtvrtou divizi na zádech.
"To šou mi mórešy!! Ťrefí mě šlak!!" rozkřikl se třesavě a držel si rukou hruď v místě, kde měl srdce.