1. divize, Soukyoku, Centrála 46

Shounagon Sei

seděla bez pohnutí ve své kanceláři. Jen ruku posunula mírně k jílci zanpakutou. Hleděla na dveře. Tougou se někde zdržel a Yasumaru už tu nebyl. To bylo poprvé, co byla v podobné situaci coby vrchní kapitánka.

Ryuuka Hosentsu

"K**va!" řekl jsem v duchu. Když nereagovali na moje slova, tak jsem okamžitě použil bleskový krok ke dveřím do budovy, kde sídlila vrchní kapitánka, v jedné ruce jsem stále svíral rukojeť své Zanpakutou a prohlásil. "Dál už ani krok! Opakuji, kdo jste a co tu chcete?!" tázal jsem se znovu, a proto, že jsem se tázal po druhé, tak jsem do toho křiku dal o to větší tvrdost a uvolnil kolem sebe průměrnou dávku reiatsu.

Suzaku
Musím sebou pohnout, je potřeba o tom spravit co nejdříve. pomyslel jsem si a přidal jsem do kroku. V blízkosti kasáren jsem ucítil neznámé reiatsu To snad ne! Že by to byli oni?! pomyslel jsem si a rozhodl jsem se vydat se druhou cestou, abych varoval kapitánku a tak jsem vešel balkónem. Kapitánko, mám tady zprávu z výzkumného ústavu, ale nejdříve musím spravit o tom, že se v prostorách 1 divize zdržují nějaké neznámé reiatsu!

Shounagon Sei

"Vím o nich," kývla na Suzaku. Zpráva z výzkumného ústavu? Jestli to bylo o tom, že jsou v Seireitei vetřelci, tak to šel trochu s křížkem po funuse, jelikož očividně tři z nich už byli přímo tady v kasárnách. "Suzaku, raději zmiz. Míří sem a nevím, co budou chtít... ale kdyby mělo dojít k boji, byla bych radši, aby nikdo nebyl na blízku."

Suzaku
Trochu jej překvapila reakce vrchní kapitánky, ale co od ni jiného čekat. Tak chtěl jsem spravit o neoprávněném vytvoření Senkaimon bran, ale jak vidím už to není potřeba. odpověděl pokorně Rád bych sice pomohl s ochranou, ale mé služby pravděpodobně stejně potřebovat nebudete. řekl, uklonil se Tak mě tedy omluvte.

Vetřelci si velmi rychle poradili s obranou, jelikož jejich reiatsu dosahovalo dostatečně velké velikosti, Ryuuku to doslova znehybnilo. V klidu okolo něj prošli, jako by se nikdy nic nestalo. Následně vstoupili do kapitánčiny kanceláře.

Horoshi
Když viděl vrchní kapitánku za stolem, bylo mu jasné, že je již v očekávání. Jeho malá návštěva nejspíš nezamaskovala vše, tak jak by si představoval. Navíc Yuki také nijak extrémně neodvedl pozornost. Už jsme se dlouho neviděl, Sei-sama. Prohodím ledovým až arogantním hlasem ke své bývalé velitelce. Přišli jsme vám nabídnout obchod. Začal úvodní konverzaci s kapitánkou. Také velmi dobře věděl, že většina kapitánů je mimo Seireitei, takže si mohl dovolit pohodlí bezpečí.

Ryuuka Hosentsu

Ve chvíli, kdy se ke mně vetřelci blížili jsem ucítil divný pocit. Bylo to něco, co jsem ještě v životě nezažil. Reiatsu vetřelců bylo tak velké, že jsem se nemohl ani pohnout, natož vchod k vrchní kapitánce nějakým způsobem ubránit. Snažil jsem se z toho nějak dostat, ale v tu chvíli, kdy všichni tři vetřelci prošli kolem mne, ucítil jsem tlak tak velký, že jsem ztrácel pojetí o realitě. Cítil jsem úzkost a hořkost. Vyčítal jsem si spoustu věcí. "Ku**a! Nedokážu to, jsem jenom obyčejnej zbabělec. Nedokážu nic! Nestojím jim ani za zabití!". V průběhu, kdy se dostali vetřelci za mne a tudíž i k vrchní kapitánce, tak se mi ztmavil obraz před očima a ačkoli už byli o pár metrů dál, pocity jsem cítil i nadále. Když jsem neviděl nic a myslel jsem si, že jsem se udusil, tak jsem se zjevil po několika letech opět v mém vnitřním světě. Vzbudil jsem se uprostřed hořících plamenů sahajících do obrovské výšky. Vstal jsem, otočil jsem se a uviděl hořícího vlka, byla to má Zanpakutou. Hibashiri! "Hibashiri! Rád tě zase vidím, jak už asi víš, zvoral jsem to." Smutně jsem oznámil, avšak věděl jsem, že to věděl. Věděl to od začátku, že to nezvládnu. "Baka!" zakřičel na mě a hned po té se rozběhl a i když jsem se chtěl ubránit, nešlo to. Bylo to stejné jako s těmi třemi vetřelci, nezvládl jsem to. Dostal jsem ránu takovou, že jsem proletěl několik stovek metrů hořících plamenů. Když jsem letěl, tak začaly plameny stoupat výš a výš. Stoupaly, protože jsem letěl rychlostí tak velkou, že kolem mne vál silný vítr, který oheň zesiloval. Avšak můj vnitřní svět je nevyspitatelný, když jsem proletěl asi kilometr, tak jsem se objevil zase u Hibashiriho. Podíval jsem se na něj a prohlásil "Proč?! Chtěl jsem být se svou Zanpakutou jako jeden. Bít se se vším společně a né vzájemně! Proč Hibashiri?!". Hibashiri mě na zemi přišlápl svou tlapou, po té se na mě zklamaně koukl a snažil se mě poučit a probudit z mé neschopnosti. "Probuď se sakra Ryuuko! To co jsi předvedl tě pošpinilo na úroveň zbabělce!" trochu tlapou přitvrdil a opět do mě bušil slova. "Probuď se!". Po několikanásobném bušení jednoho slova do mé mysli mne ponaučil. "Seber se a ukaž jim, co to znamená ochrana uctívaných a milovaných osob! Ryuuko nesmíš zklamat svou divizi, nesmíš zklamat svého kapitána, nesmíš zklamat vrchní kapitánku!". Po té nazvedl tlapu a zařval "Vzchop se!". Pak jsem jen otevřel oči a cítil se prázdný. Snažil jsem se pohybem dostat dovnitř kanceláře vrchní kapitánky a zjistit, co jsou vetřelci zač.

Spoiler:

Ryuuka -> Dal ses odhromady natolik, aby ses uklidil někam mimo dosah jejich reiatsu. Ale pokud půjdeš blíž, jejich duševní tlak tě začne drtit. Zřejmě si nepřejí žádnou společnost pouhých členů.

Shounagon Sei

Také jí nebylo zrovna dobře, ale svým vlastním duševním tlakem se dokázala bránit. Zdálo se jí, že to reiatsu poznává, jen nechtěla věřit tomu, co cítila... nakonec se to však ukázalo jako skutečnost.
"Hiroshi..." zaskřípala zuby a hleděla na muže ze své pozice v sedě. "Vzhledem k tomu, že ses kvůli tomu táhl až do Seireitei a vypouštíš tu takové reiatsu, předpokládám, že se mi ten obchod nebude líbit." Ale vyslechnout ho chtěla. Už ho dlouho neviděla, příliš dlouho... málem už si začínala myslet, že zmizel ze světa... Bohužel ne.

Tak ať :-) to by pošpinilo jeho charakter, kdyby se dal někde do klidu a utekl by. :-)

Ryuuka Hosentsu

Udělal jsem sotva dva kroky směrem ke kanceláři a už jsem zase cítil obrovský nátlak reiatsu všech vetřelců. I v tom tlaku jsem si byl jistý, že jeden z nich je něco o dost hrozivějšího než ostatní. I já, jakožto člen jsem dokázal rozpoznat, že jeden z nich má celkem navrch, avšak já jsem byl zaneprázdněný obrovským nátlakem reiatsu. Po dvou krocích jsem se pokusil udělat třetí, ale ten jsem nedokázal. Bylo to jako kdybych se snažil projít zdí. Přitvrdil jsem v síle, přitvrdil jsem v reiatsu a i přesto jsem nic nezmohl. I když jsem byl doslova ničen nepřátelským reiatsu, tak jsem neztratil odhodlání a stále jsem do toho tlaku reiatsu tlačil a to nejen svým reiatsu, ale i fyzickou silou.

Ryuuka -> Omdlel jsi.

Hiroshi

Jeho spiklenecká očka teď již koukali arogantněji a přitom tak chladně jako nikdy předtím. Hodně se změnil od doby, kdy zmizel z Seireitei. Jeho reiatsu vzrostlo na opravdovou špičku kapitánů, jeho vzhled a chování působili stejně majestátně, jako samotné Sei. Reálný svět bude mít vlastní akademii shinigami a vlastní společenství, které ho povede. Společenství, ve kterém neexistuje nesvoboda, přesto existují zákony a práva. Pak se podíval o něco vážněji přímo Sei do očí. Pokud to svět duší nebude akceptovat, vyhlásím zákaz vstupu shinigami z Gotei 13 do reálného světa, pod trestem smrti. Když viděl výraz vrchní kapitánky, bylo mu jasné, že musí odpovědět to, co si myslí. Ano, tohle by znamenalo válku. Věta, která se rozezněla v kanceláři byla naprosto jasná a zřetelná. Její význam však manipuloval s myšlenkami každého jedince.

Ryuuka Hosentsu

Po několika několika sekundách, co jsem tlačil a snažil jsem se dostat blíž ke kanceláři jsem najednou přestal zvládat ten duševní tlak. Nevěděl jsem co mám dělat, ucítil jsem zvláštní pocit, jako by mne reiatsu nepřátel drtilo ze všech stran. V tu chvíli jsem padal k zemi. Když jsem spadl, tak jsem ještě stačil říct "Zase jsem to zvoral.". Pak už jsem zavíral oči a dostal se do bezvědomí.

Shounagon Sei

se rozhodla pro tuto chvíli ignorovat fakt, že se Hiroshi nejspíš naprosto pomátl, protože to, co říkal, nedávalo žádný smysl. Chvíli na něj zachmuřeně hleděla a potom řekla jen:
"Proč?" Nebyl v tom žádný náznak, jen prostá touha pochopit jeho smýšlení.

Hiroshi

Se pousměje, což nabudí v místnosti hrůzostrašnou atmosféru. Je to prosté - svoboda. Seireitei je vojenská organizace dohlížející na pořádek v reálném světě, avšak co když někdo chce z této organizace odejít? Co se stane? Odmlčí se, aby měl každý čas si v hlavě srovnat, co se děje. Reimei je v základech tvořena bývalými vězni Seireitei, kteří se nehodlali smířit se zdejší diktaturou. Dovysvětlil Sei nastávající situaci. Všem bylo jasné, že vyjednávání se blíží ke konci.

Shounagon Sei

se pomalu postavila. Spalovala Hiroshiho pohledem. Vždycky byl drzý, ale tentokrát překročil všechny meze.
"Nikoho nenutíme, aby vstoupil do řad shinigami. Každý přísahá věrnost ze své vlastní vůle a tu věrnost vyžaduji. Křivopřísežník jako ty nemá v mé kanceláři co šermovat slovy, jako je diktatura. Gotei 13 je vznešená organizace stojící na tisícileté tradici. Se skupinou zločinců a slaboduchých, kteří si neváží vlastního slova a nemají k ničemu úctu, uděláme krátký proces." Věděla, že zašla moc daleko. Věděla, že kdyby tu byl Yasumaru, uklidnil by ji a snažil by se zjistit, co Hiroshi doopravdy chce, a dosáhnout nějakého kompromisu. Jenže tu nebyl. A ji to rozčílilo na nejvyšší míru, nedokázala svá slova zadržet.

Hiroshi

Zjistí, že dosáhl toho, o co celou dobu usiloval. Opět nahodil svůj tajemný - kamený výraz, který zahaloval jeho myšlenky. Odcházíme. Zašeptal do větru, který se začal v místnosti zvedat. Okamžitě se všichni tři pomocí shunpa někam přemístili. Kancelář zůstala naplněná pouze hrůzostrašnou atmosférou, kterou sem přinesli.

Shounagon Sei

zuřila. Silou vůle se ale zklidnila a pátrala po jeho reiatsu.

Mitoshi
Asi deset minut po opuštění skupinky jsem se objevil v kasárnách 1.divize.
Vletěl jsem dovnitř jako tajfun, běžel jsem ke kanceláři velící kapitánky a několikrát jsem do nich silně udeřil.

Razaki

Zhruba v tu chvíli jsem dorazil já s prckem
Toho jsem položil na zem a čekal co se bude dít...
Vypadalo to že kapitánka je nějaká naštvaná...

Mitoshi
Zuřivý nezuřívý, musel jsem dovnitř.
Bylo mi jasné že jestli je teď naštvaná, tak potom co řeknu co se stalo mě zabije, ale nedá se nic dělat.
Vešel jsem spěšně do místnosti.
So-taicho! Pŕedchvíli jsem se vrátil z Hueca Munda, jak, to vám vysvětlím později. Ale máme jeden vážný problém. Kuchiki-taicho a Ruyichi-taicho tam zůstali. Nestihli projít Gargantou. teprve až po krátké řeči jsem dal možnost kapitánce k odpovědi.

Shounagon Sei

"@#$*@^ @# )(!!!! &%$# )%#& &&&&&!!!!!!" zařvala kapitánka. Nebylo úplně jasné, jestli to patřilo Mitoshimu nebo ne, nebylo ani jasné, jestli si jeho hlášení vůbec poslechla či právě nevnímala. Pak chvíli jen drtila rukou všechny věci ve svém dosahu. "No a zjistili jste tam něco užitečného?" zeptala se.

Mitoshi
Našli jsme tam Razakiho-san, který by tu měl brz...už tu myslím je. řekl jsem jako první.
S Kuchikim-taicho jsme našli podzemní komplex ve kterém byly znetvořené duše. Po krátké rozmluvě s nimi nám sdělily, že jsou Hollow, kteří prošli Hollowfikací, jenźe naopak. Říkali že v Huecu Mundu je nějaká trhlina, do které když skočili, tak to z nich udělalo to co jsou. Zkusili jsme je poslat sem, ale nešlo to. Dále So-taicho... řekl bych že stojíme před velice mocným nepřítelem. O něm by vám ale mohl něco říct Razaki-san.