1. divize, Soukyoku, Centrála 46

Yasumaru

"To je další věc, kterou jsme probírali... Měli bychom zavést nějaké schůze, na kterých se všichni sejdem a sdělíme si, co bylo a je potřeba aby bylo vykonáno. Myslel jsem, že první byste mohl svolat, až budete mít nějaké hrubé plány obranných opatření...?" navrhl nesměle.

Satoshi
Yasumaru vyslovil něco trochu neočekávaného. Ach tak, no to by ovšem záleželo na tom, jestli se už Yoshiro nevydal na misi, protože jak jej znám, je do všeho velmi hrr.

Yasumaru

"On nikam nejde, řekl bych, že všechen výcvik či reorganizace jednotek bude probíhat v Seireitei, určitě alespoň v blízkosti..." opravil Satoshiho. I Yoshirovi bylo přece do rukou svěřeno Seireitei, stejně jako jemu a Satoshimu, určitě by nikam neodcházel.

Satoshi
Takže všichni zůstanou tady...? No co už... přemýšlel jsem Vidím, že návrat "domů" se trochu oddaluje... rezignovaně jsem si podložil hlavu pravou rukou a opřel o křeslo kapitánky. Tak potom nám tedy nic nezbývá. Proveďme to tedy. jaksi nuceně jsem souhlasil

Yasumaru

si ničeho nevšiml a usmál se.
"Dobrá, počítáme s vámi!" řekl vesele a vyšel z kanceláře. Zamířil ke kasárně šesté divize... teď byli na řadě ti uprchlí vězni!

Seiji

Vykračoval si to po chodbě s trochu zvláštním pohledem, protože právě na sobě měl další ze sloupků papíru, který nesl do kanceláře vrchní kapitánky. Nevěřil, že by Satoshi-taicho něco vyplnil, ale ty papíry přece nemohly hnít v jeho nádherně upravené a řádem zavedené kanceláři, která byla opravdu ukázková. Opatrně nohou zaklepal na dveře a za pomoci manévru s klikou vešel. Taichou, nesu další papírování... zahuhlal...

Satoshi
Stále jsem se jenom probíral hlášeními a posudky, když přišel opět Seiji. Další papíry...? To mi asi osud dává najevo, abych se co nejdřív odebral... pomyslel jsem si a podíval se na Seijiho pohledem no budiž, někam to dej.

Seiji

S hlasitým bouchnutím položí haldu papírů vedle stolu. Tak nějak chápe, že toho má Satoshi taichou dost, což by určitě Sei sama nechtěla, takže zvolil přívětivější variantu. Víte Satochi taichou, existují i přívětivější funkce vrchního kapitána. Utrousí se značným respektem v hlasem, jelikož přece byl ve funkci také chvíli. Můžeme třeba provést inspekci jednotlivých divizí, to dělá vrchní kapitána ráda. Navrhne tuto méně známou variantu, o které jen tak někdo neví, i když je to v celku logické.

Satoshi
Seiji mě trochu vyrušil z koncentrace zajímavým návrhem. Inspekci jednotlivých divizí, říkáš? No je to vskutku zajímavý nápad, popravdě jsem si chtěl obhlédnout, jak jsou na tom ostatní kapitáni se svými úkoly. řekl jsem Chtěl jsem původně poslat jen pekelného motýla, ale promluvit si přímo s kapitány nemusí škodit. rozhodl jsem se uposlechnout Seijiho návrh.

Seiji

Jenom pokývl hlavou na znamení, že je připraven k odchodu. Někdo musel uzavřít kancelář, takže pouze sečkal na odchod Satoshiho. V kanclu jinak bych opravdu velký nepořádek...

Satoshi
Viděl jsem, že Seiji opravdu neotálí, tak jsem se zvedl z pohodlného křesla a vyšel jsem směrem za Seijim. Vezmeme to popořadě, či máš nějaké preference? zeptal jsem se, protože mi bylo celkem jedno, jestli začneme ve 3tí, 6té, nebo 10té divizi.

Seiji

Jenom zakroutil hlavou na ukázání nerozhodnosti. Sei-sama totiž vždy brala potulování po divizích náhodně tak, jak ji napadlo. I když se nesměla upřít jistá obliba šesté divize, u které byla celkem dost často. Bylo úplně jasné, jaký důvod v této divizi sídlí, avšak to bylo poměrně jedno. Neexistuje na to žádný řád, nechám to na vás, Satoshi-sama. Odpověděl stroze, aby ho Satoshi úplně pochopil.

Satoshi
Povzdechl jsem si Dle mých kalkulací tohle byla předpokládatelná možnost... pomyslel jsem si Dobrá tedy, pak to tedy vezmeme popořadě. Tak tedy začněme třetí divízí, Mitoshi by snad mohl být stále tam.

Firel
po dlouhé procházce jsem se dobelhal do kasáren první divize.
Jako obvikle jsem jen zaklepal na dveře a čekal jestli někdo odpoví.
Zajímalo by mě jak je těm "bojovníkům" v reálném světě.
zeptal jsem se sám sebe s nadějí, že mě někdo poblíž uslyší.

Spoiler:

Shounagon Sei

než dorazila ke kasárnám, narazila na Satoshiho, který je právě opouštěl.
"Satoshi!" nezdržovala se obsáhlejším pozdravem. "Situace?" Ani teď neplýtvala slovy. Sil moc neměla a zároveň bylo potřeba mnoho vykonat.

Firel -> (neignoruju tě, ale nevím přesně, kde klepeš, ani jestli tam je nebo není Seiji, takže odpověď nechám na DW :-))

Satoshi
Na cestě jsem zaslechl Sei, což mě velmi překvapilo. Ty už jsi zpátky? zeptal jsem se a otočil se na ni a pohled na ni mě vskutku šokoval. No vidím, že Hiro dostatečně zesílil... pomyslel jsem si Už jsi zestárla, Sei. poznamenal jsem, ale pak jsem přešel k otázce. Situace je řekl bych stabilizována, nenarazili jsme na žádné potíže.

Shounagon Sei

"Sakra, ty víš, jak zalichotit ženě," zavrčela ironicky, ale dál se nad tím nepozastavovala. "Stabilizována? A co obrana, vymysleli jste něco?" To bylo to, co ji skutečně zajímalo. Pravda, neměli moc času, takže toho asi moc nebude, ale chtěla vědět, jestli mána čem stavět.

Satoshi
Tak nějaký ten pátek už mě znáš, tak víš co o de mne čekat. zareagoval jsem s dávkou pobavení Co se týče obrany... je to popravdě záležitost zatím pouze divizní... popravdě řečeno opravdu jsme neměli dostatek času na vymyslení celoplošné obrany. podal jsem hlášení

Ryuuka Hosentsu

Konečně jsem dorazil do kasáren 1. divize, chvíli jsem se rozhlížel, chvíli producíroval, až pak jsem zahlédl zahlédl Shounagon so-tacihou. Nevěděl jsem, jestli bych se měl ptát, ale za pokus jsme nic nedal. Už z dálky jsem poznal, že nebude dvakrát nadšená z toho, že jí někdo ruší. I přes menší strach, kdy mi ukaplo pár kapek potu z tváře, jsem se pomalým krokem vydal k vrchní kapitánce. S klidným výrazem ve tváři jsem se otázal na Tougou, na nic jiného, prostě jsem šel k věci. "Zdravím so-taichou, Ruyichi taichou zřejmě buduje obranu Seireitei, současně mi byl zadá rozkaz k vyhledání vašeho důstojníka Tougou a po té následné sdělení pokynů. Vím, že bych vás s tím asi neměl otravovat, ale nevím, kde důstojníka hledat. Posledně, co jsem ho spatřil se vynořil ze stínu, ani jsem nevěděl jak."

Shounagon Sei

"Tak teď je ten správný čas na tom zapracovat!" vyštěkla podrážděně. Věděla, že by se měla víc ovládat, nenechat se zaplavit hněvem, který cítila kvůli někomu jinému... ale nechtělo se jí. Satoshi už ji taky zná dost dlouho, pochopí to. Potom k ní přistoupil nějaký mlíčňák z desáté divize. Nechtěla ho na místě zabít, tak jen cosi zavrčela a šla pryč.
Když zmizela, ze stínu u zdi se vynořil Tougou.
"Měls štěstí, asi je dneska v dobré náladě," prohodil směrem k Ryuukovi. Ten výstup ho nejspíš pobavil, jelikož se pokřiveně usmíval.

Ryuuka Hosentsu

Při odchodu Shounagon so-taichou jsem jen sevřel ruce v pěst. Pak se ale zjevil důstojník. "Skvělý! Ani jsem nemusel hledat, dnes budu mít opravdu šťastný den." Usmál jsem se a náhle zašklebil při pohledu na důstojníkův smích. V tu chvíli mi začaly skřípat zuby, z jeho úsměvu šel opravdu strach. Vzhledem k jeho chování mi ten smích vůbec neseděl. "Eh, zdravím důstojníku. Mám pro vás vzkaz od Ruyichiho taichou." Podíval jsem se na kapitána, který tu ještě stál. "Nemohli bychom to vyřešit někde jinde? Pojďte za mnou prosím." Pověděl jsem a šel neznámým směrem.

Tougou

pozvedl obočí. Často se mu nestávalo, že by někoho následoval. Také se mu často nestávalo, že by chodil obyčejnou chůzí. Ale dnes se cítil na to, že by mohl udělat pár věcí, které obyčejně nedělá. Následoval tedy Ryuuku tam, kam ho chtěl zavést.

Ryuuka Hosentsu

Připadalo mi to divné, vést někoho takového jako je Tougou za sebou. Raději jsem se přibližně po padesáti metrech zastavil a otočil se. Celou cestu mi totiž běhal mráz po zádech. Vážně jsem se na něj podíval a pověděl. "Tak, mám pro vás pokyn od Ruyichiho taichou. Máte rozmístit tajné jednotky po celém Seireitei, Rukongaii a všude v okolí, které kapitána okamžitě informují o nepříteli."

Seiji

Otevřel ona velká vrata, která znamenala vstup do kapitánčiny kanceláře. Porozhlédl se okolo, avšak zahlédl pouze zástupce kapitána páté divize. Ano? Řekl tázavým tónem směrem k Firelovi, který nejspíše na něco čekal.

Satoshi
Na Sei šlo vidět, že opravdu ji ta situace s Hirem dost vzala, ale přesto jsem se ji rozhodl následovat a dozvědět se něco více. Chápu, že tě asi budu vyrušovat, ale přesto by nebylo ideální odejít uprostřed rozhovoru. řekl jsem během chůze.