1. divize, Soukyoku, Centrála 46

Firel
Jen mě zajímalo jestli by se někde nehodila pomocná ruka, navíc jsem dal za tu chvíli co tu čekám dohromady jeden možná dva šílené nápady na obranu seireitei.
Podíval jsem se na seijiho, potom nahnul hlavu abych zjistil jestli se v kanceláři nachází někdo kdo má nyní seireitei na starost.

Seiji

Vyslechl si žádost zástupce kapitána. Avšak v kanceláři ležela akorád obrovská hromada papírů, na kterou se spiklenecky podíval, zatím co se Firel ptal, jestli zde někdo není. Bohužel. Obrátil se zpět k Firelovi. Žádný z kapitánů zde momentálně není. Avšak své nápady můžete zdělit kapitánovi šesté jednotky nebo kapitánovi desáté jednotky, kteří jsou v Seireitei. Navedla Firela na správnou adresu i přestože již cítil, že Sei-sama se nachází kdesi okolo první divize. Myslel si, že tohle bude v momentální situaci jistější.

Shounagon Sei

"Rozhovoru? Jakého rozhovoru?" zavrčela a pokračovala dál do kasáren, i když ji Satoshi následoval. Bylo jí jasné, že chce asi vědět, co se stalo ve světě lidí, ale ona právě teď neměla náladu to někomu vykládat. "Podcenili jsme je. K tomu nepotřebujeme rozhovor. Ještě něco?" zastavila se a obrátila se na Satoshiho. Opravdu potřebovala, aby se dal do práce co nejrychleji.

Satoshi
Na Sei byla stále vidět neuvěřitelná frustrace. Docela by mě zajímaly detaily ohledně boje, ale asi za této situace bych pouze přilíval olej do ohně, tak přejdu k věci hned... Chápu, že tě to asi při tvém stavu mírně řečeno naštve, ale chtěl jsem akorát oznámit, že bych rád splnil misi v Hueco Mundo, kterou jsi mi uložila předtím, než jste všichni šli bojovat s Hiroshim. řekl jsem s uctivým tónem, jelikož jsem opravdu nechtěl, abych ze Seiretei zbyl já a další kapitáni, protože naštvat Sei by rozhodně neznamenalo nic jiného.

Tougou

se vůbec nepohnul, nepřikývl, zkrátka nic, jen hleděl na Ryuuku stále stejným, nevypočitatelným pohledem černých očí.

Shounagon Sei

se zarazila. Jako by na to zapomněla a teď se snažila rozvzpomenout, o co šlo. Ah... tohle. Potřebuju ho... ale mohlo by to být důležité...
"Opakovat, že zabezpečení Seireitei je momentálně prioritou, asi nemusím. Takže pokud to zajistíš... dělej si pak, co chceš. Tuhle válku nevyhrajeme pouhou silou... Všechno to spolu může nějak souviset, jsme v situaci, kdy informace jsou mocnější než meče..." Čím déle mluvila, tím víc se zdálo, že mluví spíš k sobě než k němu.

Ryuuka Hosentsu

Pohlédl jsem na důstojníka ještě více přiblbým, částečně nechápavým, pohledem a otázal se. "Ehm, důstojníku?" Pak nasledovaly vykulené oči a přibližení mého obličeje směrem k Tougouovi. "Um, co,.. co teda na to říkáte? Rozmístíte je? Nebo mi alespoň odpovíte?" Pověděl jsem mu z krátké vzdálenosti a náhle stáhnul obličej zpět. "Je divnej, kdyby aspoň vypadal, že přemýšlí, ale on na mě furt kouká tim zabijáckým pohledem, vůbec ho ten rozkaz nezaskočil, vypadá to, že o jeho realizování ani přemýšlet nehodlá, co je ten chlápek vlastně zač? No, ač je moc divný, tak mne přeci jen zachránil a za to jsem mu vděčný, takže bych proti němu asi neměl nic mít. Prostě počkám, až z něj něco vyleze a já budu moct jít zpátky za kapitánem. Fuj, ještě cítím tu pilulku od ďábelského doktora. Bléé."

Firel
Jakmile zjistím jestli ty nápady fungují tak jak si představuji zajdu jim to podat jako návrh. Kdyžtak mě můžete najít na tréningovém prostranctví.
Zamířil jsem pomalu k nejblyšímu oknu, odejít hlavním vchodem kterým právě přicházela naštvaná vrchní kapitánka by mohla být sebevražda.
Nebylo by na škodu připomenout si shunpo.

Tougou

ještě chvíli na Ryuuku netečně koukal, potom mu v tváři cukl křivý úsměv a on v mžiku zmizel, jen pár listů, co kolem leželo, po něm zavířilo.

Satoshi
Opakovat to vskutku není třeba zareagoval jsem Jen jsem naznačoval, že komplexní obrana zatím není možná, dokud se všechny zainteresované divize nesjednotí své plány na vlastní obranu. Až teprve poté můžeme myslet na celoplošnou obranu Seiretei a nejsem si jistý, jestli jsem na to potřeba, když už je většina kapitánů zpět.

Ryuuka Hosentsu

Jeho chování mě samozřejmě trošičku naštvalo. "Páni, ten umí být tak arogantní! Mohl mi aspoň odpovědět, no, doufám, že si ten rozkaz vzal k srdci a vykoná ho, protože jestli ne, tak jsem v pěkném průšvihu. Raději odsud rychle zmizím do kasáren, ale ještě předtím ohlásím kapitánovi splnění rozkazu." Pomyslel jsem si a vydal se směrem k severní bráně, kde by ostatně, pokud teda neodešel, měl být. Po cestě jsem si hvízdal a přemýšlel o tom, že bych si měl dát odpočinek, protože ta hnusná pilulka přeci jen není žádný zázrak. Opravdu bych potřeboval odpočinek někde v lázních, ale to momentálně asi nepůjde, když to tam Yuki vyhodil do vzduchu.

Shounagon Sei

"Máš pravdu, to zvládnou bez tebe, ale po tobě chci to technické zázemí," řekla unaveně. Byla by nejradši, aby Satoshi už vypadl a dělal, co je potřeba dělat, a ona si mohla urovnat myšlenky v hlavě. "Mimochodem..." napadlo ji ještě. "Pokud můžeš, nepouštěj se do ničeho v Huecu Mundu dnes večer. Až se dám dohromady, ještě s tebou něco přijdu probrat." Bylo vidět, že nerada přiznává svou slabost, ale prostě teďneměla sílu o ničem náročném mluvit. "Jde o Hiroshiho schopnosti."

Satoshi
Takže technické zázemí... dobrá tedy. zopakoval jsem a už už jsem se měl k odchodu, abych tedy konečně potěšil Sei, ale ta mě ještě zastavila a řekla něco, co jsem tedy ani ve snu nečekal, že řekne a dost mě to zaskočilo, ale nedal jsem to pro jistotu najevo. Tak tohle téma... no to bude jistě zajímavá konverzace. odvětil jsem a pokynul na znamení rozloučení a vydal se po dost dlouhé době zpět do kasáren 12 divize.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Yoshiro

dveře do kanceláře vrchní kapitánky se odsunuly a dovnitř pomalu vešel Yoshiro. Vrchní kapitánka seděla za svým stolem. Na mnoha místech na těle měla obvazy. Vypadalo to, že to v lidském světě opravdu nebylo moc příjemné. Yoshiro se opřel o zeď a překřížil si ruce na hrudi. Tvářil se celkem ztrápeně. "Jste v pořádku, so-taichou?" Zeptal se jí opatrně. Věděl, že ho teď nejspíš pořádně seřve a řekne mu něco v tom smyslu, že se o to vůbec nemá starat a ať si radši hledí svého.

Shounagon Sei

Yoshiro si mohl všimnout, že před tím, než vešel, se těžce opírala o stůl. Jakmile vešel, narovnala se. Nepozdravil a ani ona nic neřekla, jen ho sledovala celkem nesouhlasným pohledem. Bylo vidět, že ji naštvalo, že ji přištihl ve chvíli slabosti.
"Jistě že jsem," zavrčela v odpověď na jeho otázku, která byla dost zbytečná, protože i ona věděla, že nevypadá na to, že by byla v pořádku. "Doufám, že jsi připravený na všechno, brzo tady možná bude dost horko," změnila hned téma.

Yoshiro

vůbec nechtěl reagovat na to co právě řekla. Zavřel oči, aby se trochu uklidnil, takhle totiž vrchní kapitánku ještě neviděl. "Měla by jste zajít do 4. divize. Aby se tam na vás alespoň podívali.." Tohle ale nebyl návrh, Yoshiro totiž mluvil dost neústupně a taky se tak tvářil. "Věřte mi..Opravdu umí pomoct..Genma je sice sadistickej Satanův služebník, ale jako doktor svoji práci vykonává na jedničku.." Teď ale řekl něco, co nechtěl. Původně měl na jazyku něco jiného.. Otázku, na kterou by si přál znát odpověď...."So-taichou....Co se tam stalo?" Zeptal se nakonec..

Shounagon Sei

Stejně jako on ignoroval prve ji, ignorovala ona jeho, tedy tu část o nemocnici a Genmovi. Neměla zájem jít se nechat léčit, polykat nějaké prášky a poslouchat, jak musí týden ležet. Neměla na to čas ani náladu. Chvíli se odmlčela a jen si Yoshira zamračeně měřila. Potom řekla:
"Podcenila jsem nepřítele. Měla jsem je za tlupu kriminálníků, ale vypadá to, že nezaháleli a že to myslí vážně." Bylo vidět, jak je na sebe naštvaná. Možná ta zranění také brala jako trest za svou lehkomyslnost, proto se nechtěla zbavit bolesti, kterou si podle sebe zasloužila. "Hiroshiho schopnosti jsou..." nedokončila, jen zavrtěla hlavou. "Ale příště už budu připravená. Nenechám ho, aby mu tohleto prošlo!" zavrčela nenávistně.

Yoshiro

Yoshiro sklopil pohled někam k zemi a nervózně se nadechl. "Takže je opravdu tak silný.." Pomalu se vydal směrem ke kapitánčině stolu a asi metr před ním se zastavil. "Každopádně.. Obrana Seireitei by měla být zajištěna..Tedy.. Ne podle plánu, ale pokud ostatní vše dodrželi dle rozkazu, tak by po celém Seireitei měly být rozestavené speciální jednotky, které okamžitě upozorní na případné nebezpečí. A kdyby ani to nevyšlo, tak 12. divize monitoruje celé Seireitei. Myslím, že kdyby se něco začalo dít, budeme to okamžitě vědět." I když se Yoshiro snažil nekoukat se na to, jak moc je kapitánka zničená, moc mu to nešlo. Jak sakra někdo mohl zřídit nejsilnější shinigami v celém Seireitei?

Shounagon Sei

"Fajn," přikývla. Už něco věděla o Satoshim, tohle ji jen utvrdilo v tom, že kapitáni dělají svou práci, což ji hodně uklidňovalo. Nemohla si ale nevšimnout Yoshirova pohledu. Povzdechla si. "Je silný, jo. Ale už o tom víme. Navíc, příště už mu to neprojde tak lehko. Kdyby něco, my budeme ti na domácké půdě, my budeme mít početní převahu. A i když on je možná mocný, jeho lidi se kapitánům Gotei 13 nemůžou rovnat. Ať plánuje cokoli, zatrhneme mu to. Tak tady nečuč na starou ženskou, co dostala po tlamě, a jdi něco dělat," promluvila k Yoshirovi celkem vlídně.

Yoshiro

Poslední věta mu vyčarovala lehký úsměv na rtech. "Rozkaz, so-taichou.." Otočil se a pomalu vyrazil ke dveřím, které byly ještě pořád odšoupnuté. Kousek před nimi se ale zastavil. "Málem jsem zapomněl.." Znovu se otočil na kapitánku a zase se vydal k jejímu stolu. Mezitím se snažil něco nahrabat v kapse. "..Než jsem sem přišel, tak jsem si udělal malou zastávku na jednom krásném místě..Počítal jsem s tím, že můj žaludek bude jako vždy bezedný a já se pořádně přejím sladkým..Ale nevyšlo to a tenhle chudáček tam zůstal.." Nakonec se mu z kapsy podařilo vytáhnout karamelový věneček, který byl samozřejmě obalený ve dvou ubrouscích. Položil jej před kapitánku na stůl a usmál se na ní. Doufal, že jí to alespoň trochu spraví náladu. Pak se otočil a tentokrát už opravdu zmizel ve dveřích.

Shounagon Sei

za ním mávla rukou, ať už proboha jde, a pak se zadívala na stůl, co jí to tady nechal. Celkem ji to pobavilo a usmála se. Ještě chvíli si věneček měřila. Přemýšlela, jestli ho má sníst, ale nakonec se rozhodla, že si ho nechá na horší časy, které by mohly přijít v následujících dnech.
Podívala se z okna. Venku bylo celkem pěkně, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl přijít útok, jakému Seireitei nečelila už stalení, možná dokonce nikdy. Přesto bylo ve vzduchu určité napětí. Sei se ale teď cítila zase o něco klidnější. Kapitáni - jedním z nich byl i Yoshiro - byli pilíři Gotei 13. Zdálo se jí, že její organizace se nemusí bát, protože stojí hodně pevně. Nevěřila, že by ji Hiroshi mohl zničit a zprovodit ze světa. Jen se trochu bála toho, jak by ji mohl poškodit...

--------------------------------------------------------------------------------------------

Shounagon Sei

byla v místnosti přiléhající k její kanceláři a dělala něco, co se nesměl nikdy nikdo dozvědět. Masírovala si nohy Alpou. Samozřejmě by to ráda nechala udělat Seijiho... ale kdyby se rozneslo, že se uchýlila k jiným metodám než k šumáku, ztratila by tvář.

Seiji

Přebral ony tajné dokumenty od poslíčků a rovnou si to namířil ke kanceláři vrchní kapitánky. U boku mu plandal vak s čerstvě nasbíranými bylinkami, které potřeboval na jednu důležitou mast. Bohužel po vyrušení poslíčky musel konat svou primární práci. Nenápadně zaťukal na dveře kanceláře vrchní kapitánky. Moc dobře věděl, že se uvnitř mohou dít věci mimo jeho chápání.

Shounagon Sei

byla sice ve vedlejší místnosti, ale přesto zaslechla ono zaťukání, dokonce i ve svém věku! Rychle hodila lahvičku Alpy ven z okna, aby se zbavila důkazů, bohužel oné typické vůně, která z jejích nohou teď táhla, se zbavit nemohla. Aspoň si natáhla ponožky a sandály, aby to trochu překryla, i když to asi bylo marné. Potom se pomalu vyškrábala na nohy a došourala se do konceláře.
"No?!" zavrčela na dveře. Nechápala, kdo ji to zas ruší!

Seiji

Sei taichou! Z taktického centra přišli dokumenty, které si máte neprodleně vyzvednout! Zvolal spíše hlasem, který se ozývá z jeskyně, jelikoý tíha dokumentů ho k tomu téměř nutila. Docela ho paralyzovala neznámá vůně, která rozhodně příjemně nepůsobila...