Centrála 46

Čtvrť centrály 46 je místo, které je samo o sobě velice omezeně přístupné pro všechny členy Gotei 13. Samotná budova centrály je potom naprosto nepřístupná pro všechny, nehledě na jejich funkci či postavení...

Izumi Razaki

Došel jsem až k místu, kde sídlila centrála 46. Neměl jsem tohle místo rád, vždycky jsme si myslel, že je centrála jen přežitkem starých časů a jejich užitečnost byla při nejmenším sporná. Nicméně teď už nebylo cesty zpátky. Došel jsem až k hlavní bráně a oznámil strážím. "Vyřiďte centrále, že je tu Izumi Razaki, kapitán 3. divize a přeje si mluvit s jedním členem centrály... záleží na tom osud celé Gotei 13..." řekl jsem smrtelně vážně a oznámil jim jméno člena, se kterým potřebuji mluvit.

Tomisura Raiden
>>> 9. divize, redakce Ban-Kai

Raiden šel za Razakim. Vyčkával, jestli jeho "cíl" vyjde ven, přeci jen nemělo smyl, aby tam nalezli všichni najednou, že jo. Počkal tedy na výsledky a pokud se to kapitánovi 3. divize povedlo, vyšel k hlavním dveřím on. "Zdar chlapi," pozdravil stráže a přelétl je přísným pohledem. "Hledám..." vyslovil jméno toho, koho si vybral a pak pokračoval: "Je to nouzová situace, jinak bych si ho nevyžádal. Jde o vážnou věc ohledně Vrchního kapitánství!" Nějak netušil, co dalšího by mohlo zabrat, vždycky přeci mohl říct, že musí s tím zrádcem vyřešit třeba... pozůstalost po Sei.

Firel
Z deváté divize jsem s určitou vzdálenotí následoval Razakiho a Raidena až před centrálu.
Jakmile Razakiho pustili dovnitř, ať už byl jeho důvod schuze jakýkoliv, nebo se plán zvrtnul, se ke dveřím vydal Raiden. Zatímco mluvil se stráží jsem se pomalým krokem vydal ke dveřím.
"Zdravím, kapitáne Tomisuro, omlouvám se že vám tady do toho skáču, ale mám velice důležitou zprávu přímo do uší jednoho ze členů centrály." vyžádal jsem si tedy od stráží člena centrály, kterého jsem dostal z Razakiho listu a spolu s Raidenem jen čekal na reakci stráží.

Lus Ayazaki

Kasárny osmé divize --->

K centrále dorazila, jak nejrychleji mohla, ačkoliv spěch již byl možná v tuto chvíli zbytečný. V ruce svírala papír, který jí ležel na stole a stále přemýšlela, co po ní můžou chtít. Před centrálou se zastavila a pohlédla na ni. Z tohoto místa měla vždy trochu respekt. Při pohledu na stráže u dveří jí zaplavil divný pocit. Pomalými kroky zamířila ke dveřím a když k nim došla, pozdravila stráže a ukázala jim zprávu, kterou dostala.

Ayazaki Lus

Po nějaké době vyšel z centrály poslíček a ten ji zavedl dolů do síně. "Kdyby jste mi tu zprávu předali osobně, mohla jsem dorazit včas." Světlo, které jí osvětlovalo, jí nepříjemně svítilo do očí. Ačkoliv neviděla nikoho z přítomných, cítila na sobě pohledy každého z nich. Připadala si tak trochu jako před popravou. "Dobrý den. Ano, jsem to já." Odvětila jen a očima těkala ve tmě. Znervózňovalo jí, že nikoho z přítomných nevidí.

Ayazaki Lus

Když viděla, jak se na ní klučina vrhá, instinktivně ustoupila o krok dozadu a rukama začala mávat ve vzduchu. To ji však před tím klukem neubránilo. Misi nejvyšší priority si představovala jinak, než že bude dělat chůvu tomu špuntovi. Otázkou však bylo, proč by měla dělat doprovod někomu takovému. Nahlas ji však nepoložila. Uvědomovala si, že pokud chtějí, aby ti dva měli při jejich cestě po svém boku někoho dalšího, určitě k tomu mají důvod. Navíc ve světě lidí dlouho nebyla a ráda se tam zase podívá. "Kdy vyrážíme?" byla jediná otázka, kterou položila. Směřovala ji spíše na ženu, než na osazenstvo centrály.