6., 9. a 13. divize

Yasumaru

sice nepochopil Raidenovu obskurní narážku na nahého Yoshira, ale nenechal se tím rozházet a hned to pustil z hlavy.
"Kapitáne Tomisuro, dobrý den," pozdravil slušně s úsměvem. "Ale notak, kapitáni by měli jít příkladem celé jednotce a v Seireitei je ještě hodně práce... jak bych mohl čekat od své divize, že se pořádně obuje do práce, kdybych to sám neudělal?" řekl tónem, který naznačoval, že je o tom přesvědčen z hloubi své duše.

Mitoshi
Děkuji vám mnohokrát kapitáni řekl jsem a Yasumarovu i přes ten nevábný vzhled přijal.
Když mě tedy teď omluvíte, asi budu mít hodně práce...

Akio Ukitake

Se Suki po boku jde směrem kasárny 13.divize. Avšak kousek před divizí zabočí do jedné z uliček a otevře jeden z přízemních domků. Pojďte dále.Usměje se a pozve jí dovnitř. Byt vevnitř není příliš velký-chodba,obývací pokoj,ložnice a koupelna. Akio zmizí někde v ložnici a Suki má tak čas si vše prohlédnout. Na chodbě je na malém stolečku položeno několik fotek většinou s bělovlasým mužem a bělovlasýým chlapcem

Spoiler:

Spoiler:

nebo na některých je onen bělovlasý muž s ženou která už a fotkách s chlapcem není.

Spoiler:

V obýváku je na zdi visí haori se zankem 13.divize a vypadá dost staře.

Suki Taiketo

Přikývla, bylo jasné, že se tu Akio nebude procházet v medvídkovém pyžamu a společně s ním se vydala k němu domů. Když byla pozvána dovnitř a Akio zmizel v ložnici, zvědavě se rozhlédla po místnosti.
"Máte to tu moc hezké.." zavolala za ním, připomínalo jí to její vlastní dům, který byl zařízen podobně. Po chvilce si všimla menšího stolečku, na kterém bylo vystaveno několik hezkých fotografii. Na tváři jí naskočil veselý úsměv, přesně takto měla i ona svou rodinou vystavenou. Se zájmem v očích si je postupně prohlížela.
Ten malý chlapec bude nejspíš Akio... jeho otec.. matka. Zamýšlela se nad každou a chvilku jí vždy pozorovala. Moc se jí to tu líbilo..

Akio Ukitake

Se mezitím převlékne...na poznámku o hezkém domu se pousměje a zavolá.Díky...mám tu trochu nepořádek...Vyjde z ložnice...na sobě má shihakusho a haori bez rukávů tak bílé, že snad nikdy nebylo vytaženo ze skříně.Tak...můžeme jít...Vyjde se Suki z domu a zamíří k Vysmátému Arrancarovi.

Suki Taiketo

Nad poznámkou o nepořádku mávla rukou.
"Jste kapitán, určitě nemáte čas na to, aby jste seděl doma a uklízel.." dodala chápavě. "Navíc, když musíme čelit těm útokům.. Musíte mít hodně práce."Poté vzhlédla od fotek a trošku zrudla při pohledu na Akia. Slušelo mu to ještě víc, moc si to však příznávat nechtěla.
"Na těch fotkách, to je vaše rodina?" zeptala se s opravdovým zájmem v očích, když vyšli na ulici a společně s ním zamířila na čaj.

Izumi Amaru

Lezel jsem na posteli v kasárnach 6. divize
Vcera sem pomahal zabijet hollow a trochu sem upadl...
Ted jsem se snazil se trochu sebrat. Jeste jsem nebyl shinigami ani 3 dny a uz sem bojoval se 2ma hollow a jednou upadl

Konan

Vracela jsem se s lepší náladou do kasáren 9. divize. Od kasáren jsem byla ještě daleko, ale zvědavost nedala. Rozhlédla jsem se po okolí. Ale nikoho jsem neviděla, takže zatím žádné nebezpečí nehrozilo. Vytáhla jsem tedy foťák z kapsy a začala projíždět všechny fotky, které jsem tam měla, a že jich tam bylo dost. Nějaké byly krásně ostré, jiné trochu mázlé. Když jsem se konečně dostala na fotky dvou mužů v horkých pramenech, povzdechla jsem. Ta pára fotky zkazila.

Yoshiro

Pomalu jsem mířil zpět ke kasárnám 6. divize. Potřeboval jsem si dát pořádně ledovou sprchu. S rukama v kapsách jsem zrovna procházel kolem Konan, které jsem si nevšiml. Měl jsem zase hlavu plnou myšlenek, které mě prostě nenechaly vnímat okolí.

Konan

Koutkem oka jsem zahlédla, jak kolem mě někdo prochází. Zvedla jsem hlavu od foťáku, abych zjistila, kdo to je. Trochu jsem sebou cukla, protože kolem mě procházel Yoshiro. Ale jako by si mě ani nevšiml. To..to je na mě až tak naštvaný?...No měla bych se raději omluvit. Už jsem otevírala pusu, ale zase jsem si uvědomila, že nevím jak ho oslovit. Ehm...pardon... Zkusila jsem tohle. Přitom jsem ještě schovala foťák za záda.

Izumi Amaru

Zvedl jsem se a dosel ke vchodu do kasaren a sedl si na schody
Docela jsem se zacinal bat, ze moje kariéra shinigamiho vezme rychlej konec
Zatím jsem se moc nevytáhl a navíc jsem se ještě zranil
Fakt jsem se začínal obávat

Yoshiro

Z myšlenek mě ale dostal dívčí hlas. Zastavil jsem se a otočil. Stála tam slečna paparazzi z lázní. Oskenoval jsem jí pohledem. Můj výraz nebyl naštvaný, spíše zklamaný. Jsi spokojená se svýma fotkama? Zeptal jsem se.

Konan

Při jeho pohledu jsem se cítila nejistě. Ano...tedy ne... Koktala jsem, ani jsem nevěděla co. Přerušila jsem to až povzdechnutím. Já...chci se omluvit. Nebylo to ode mě nejhezčí gesto. Možná za to trochu může i zaměření 9. divize, ve které jsem, ale spíš já. Nechtěla jsem Vás nějak urazit. Promiňte. Snažila jsem se omluvit za své chování.

Yoshiro

Zhluboka jsem se nadechl... Nooo.... A proč se mnou pořád mluvíš, jako bych byl nějakej dědek? Zeptal jsem se. Připadám si pak staře.. Navíc.. Když se tak koukám.. Ukázal jsem na odznak zástupce Kapitána, který měla na ruce. Tak bych měl, jakožto slušný člen 6. divize, vykat spíše já vám, slečno zástupkyně Kapitána 9. divize.. Usmál jsem se mile.

Konan

Na to jsem nevěděla co říct, ale Yoshiro měl pravda. Pohlédla jsem na svůj odznak, a pak zas zpět na Yoshira. Pravda... Řekla jsem a přitom jsem sklopila hlavu a podívala se na zem, jako kdybych tam hledala další slova. ...jen chci vyjádřit úctu. Přeci jenom jste....jsi byl kapitánem. pokračovala jsem už se zvednutou hlavou. Pak jsem zase ztratila slova a mohla nastat tprapná chvíle ticha.

Yoshiro

Ale nenastala.. Už ale Kapitán nejsem..O tu pozici jsem přišel, když jsem zachraňoval přítele a ženu, kterou jsem miloval.. V ten den jsem ztratil oba, stejně jako svoji hodnost.. Nezasloužím si být Kapitán, když nejsem schopný ochránit někoho na kom mi záleží.. Vylil jsem si trochu srdce.. Spíš omylem. Řekl jsem víc, než jsem měl.. Celkem jsem se zarazil, nesnášel jsem, když můj jazyk pracuje, kdy nemá. Sklopil jsem hlavu a hleděl do země.

Konan

Překvapilo mě, že toho Yoshiro řekl až tolik. Na misi v RW jsem z něho sotva dostala půl slova a teď najednou mluví sám od sebe. Snažila jsem zachovat klid a neříct v tenhle okamžit nějakou blbost. Přítele a ženu, kterou miloval? O Suiren vím, ale nevěděla jsem, že i přítele. To už je mnohem větší ztráta, než mám já. Přemýšlela jsem při pohledu na Yoshira. Podceňuješ se. Sice nevím jak to všechno bylo a kdo za to může, ale kdyby jsi nebyl hoden stát se kapitánem, tak už by ses jím nestal dříve. Podle mě ti Suiren věřila, tak jí nezklam. Řekla jsem nakonec. Nevěděla jsem, jestli mu to pomůže, ale snažila jsem se.

Yoshiro

To co Konan řekla, mě potěšilo. Mile jsem se na ní usmál. No... Nebude troufalé, když někam pozvu zástupkyni Kapitána deváté divize? Zeptal jsem se jí s trochu rozklepaným hlasem. Takhle to bylo vždycky, když mi byla nějaká slečna sympatická.

Konan

Spadl mi kámen ze srdce, když se Yoshiro znovu začal usmívat. Hned mi bylo o to lépe, že jsem mu dokázala trochu pomoci. Radostí jsem se usmála. Nebude to vůbec troufalé. Ráda přijímám. Přikývla jsem na souhlas. Zase jsem začala cítit, jak se začínám červenat. Takhle červená jsem už dlouhou dobu nebyla. Pomyslela jsem si přitom.

Yoshiro

No.. A copak máte ráda, fukutaichou..? Dnes jsem byl ve výborné kavárně, kde měly skvělý čaj a zákusky... Mohli bychom zajít tam. Navrhl jsem jí. Všiml jsem si, že se Konan trochu červená a popravdě mě to celkem potěšilo. Nicméně, já byl asi taky celkem rudý.

Konan

Opravdu?...To je výrobný nápad. Dala bych si zákusek. Po těch masáří jsem dostala na něco malého chuť. Přikývla a úsměv mi z tváře nemizel. Jo a raději jenom Konan. Stačí mi, že všichni v divizi mě oslovují fukutaichou. Dodala jsem ještě a přitom jsem přišla o něco blíže k Yoshirovi. Můžeme vyrazit?

Yoshiro

Tak v tom případě.. Já jsem Yoshiro.. Moc rád tě poznávám, Konan.. Tohle bylo vlastně poprvé, co jsme spolu pořádně mluvili. Jistěže, jdeme. Není to daleko.. Dal jsem se do cesty. Je to celkem zvláštní, že se ještě pořádně neznáme ... Eh, no.. A už jsi mě fotila nahého.. Ale bral jsem to celkem s humorem. Byl jsem si téměř jistý tím, že jsem byl půlkou těla pod vodou a za své tělo jsem se nestyděl.

Konan

Vykročila jsem po boku Yoshira. Taky tě ráda poznávám...Jo...Za to focení se ještě jednou omlouvám. Začala jsem chytat ještě červenější barvu do tváří. Foťák jsem nenápadně zandala hluboko do kapsy. Stejnak jsem měla baterku už na nule. Zajímalo by mě, kdo vůbec byl ten druhý, který mě poslal pro ručník. Znáš ho? Zeptala jsem se. Chtěla jsem vědět, kdo tam přišel v nevhodnou chvíli.

Yoshiro

Nikdo důležitej.. Jen.. Ehm.. Pan nezodpovědnej Kapitán 8. divize... Ten chlap má přes 200 let a chová se jako naprostej idiot... Řekl jsem Konan o Raidenovi. Byl jsem na něj ještě dost naštvanej. A když se ještě vrátím k těm fotkám... Ehm.. Co s nimi máš v plánu? Zeptal jsem se.

Konan

Kapitán 8. divize, který se chová jako idiot? Huh. Spíš jako dítě. Přemýšlela jsem nad tím, než se Yoshiro zeptal na fotky. Se svým zamyšlený výrazem jsem se podívala na kapsu, kde byl foťák ukrytý. No...pára okamžitě zamlžila objekvit, takže na fotkách není nic než šmouhy...takže půjdou do koše. Odpověděla jsem s pokrčenými rameny a úsměvem na tváři.