Východní brána

Aiyuu

se se sotva slyšitelným "aiyuu..." zastavila. Potrhané haori na ní mírně povlávalo a ona stála velice soustředěně s nakloněnou hlavou a hleděla do tmy okolní džungle, jako by poslouchala... nebo možná přemýšlela, rozhodovala se k něčemu... Potom se prudce otočila na Izanagiho.
"Yo-chi-ko..." řekla potichu, ale její hlas získával postupně na naléhavosti. "Yoshi... Yoshiro!" vykřikla nakonec a začala tahat Izanagiho za rukáv.

Žán

"Dobrá, jak si přejete, pane," řekl bezvýrazně. Pak se rychlostí, kterou by do něj Date rozhodně neřekl, k němu přesunul, a nonšalantně s grácií sobě vlastní do něj zabodl injekci. Než se Date vzpamatoval, už ztratil vědomí...

(jsem to trochu urychlila, jestli někdo máte něco proti, víte, kde mě najít :-D)

Když se Yoshiro a Date probudili, opět leželi na zemi v té samé místnůstce, jenom jim bylo trochu víc blbě. Bylo jim, asi jako by s ejim někdo pokoušel před nedávnem vytrhnout mozek z hlavy. Ale kromě malých vrypů na hřbetu jedné z rukou žádná vnější zranění neměli. Možná kromě pár odřenin a boulí, které vzniknout, když se hýbá s lidmi, kteří jsou v bezvědomí... ale nic, co by drsní kapitáni neustáli. I svá zanpakutou u sebe měli, jen Ishimaru chyběl. Ze svých zanpakutou oba cítili velký neklid, zmatení a vztek.

Izanagi Kentaro

Na jeho tváři se objevil velký úsměv. Chápu. Baru! Začal řvát na podkapitánku třinácté divize. Rozdělejte tady tábor a ošetřete zraněné, já jdu zachránit kapitány, za chvíli jsme tady! Vzal Aiyuu svou velkou rukou a omotal ji okolo pasu. Takže, teď to bude trochu rychlý, stačí, když budeš ukazovat směr. Dost pochyboval o tom, že mu rozumí. Tak zatím, křikl na bandu! Použil snad to nejrychlejší shunpo, jaké uměl. V okolí se rozezněl zvuk startující stíhačky.

Yoshiro

Pokud jsem někdy za život mohl poukázat na fakt, že je něco špatně, bylo to právě teď. Pamatoval jsem si, jak do mě bušily dvě krávy a teď tohle.. Navíc jsme nebyl schopný nijak se bránit, což mi nejen ubralo na sebevědomí ale také to snížilo naše šance na útěk. Všiml jsem si, že jsem zase tam, kde jsme se předtím objevili a byl tam se mnou i Datel. Radši jsem nic neříkal a ani se na nic neptal, protože mi bylo jasné, že toho neví o moc víc než já. Pokusil jsem se vstát, čemuž ale zabránila nepříjemná bolest v oblasti žeber. Uh.. Díky, krávy.. Pomyslel jsem si a nakonec se jen posadil. Jsme v pěkný kaši. Promluvil jsem na Kapitána 9. divize a opřel se zády o zeď. Yoshiro!!! Ozval se dívčí výkřik v mé hlavě. Docela jsem se i lekl, ale než jsem se stihl vzpamatovat, stál jsem mezi mraky ve svém vnitřním světě...Dokonce jsem už věděl komu ten hlas vlastně patří. Tenshi.. Oslovil jsem svoji Zanpakuto.. .. Něco se stalo! Ale.. Moc si to nevybavuju.. Ale jako by.. Jako by někdo narušil tenhle.. Svět.. Zní to dost divně.. Ale fakt.. A nejen to.. Vybavuju si dost zvláštní věci a zvuků...Bublání.. Blikání světel..Hučení.. A různé hadičky.. V její tváři byl opravdu nejistý výraz. Vždycky to byla arogantní mrcha, která by za lak na nehty prodala vlastní matku.. Kterou ovšem nemá, ale to je jiný příběh... Teď byla ale jiná.. Vážná.. A neměl jsem důvod nevěřit ji...Byl jsem ale překvapený, že si to pamatuje zrovna ona. Určitě něco dělali se mnou a s Datem. Ale i s Tenshi? Nechápal jsem to.

Otevřel jsem oči.. Znovu hnusná, slizem zdobená, místnost... Tohle je.. Divný

Hiboru Baru

"Taichou..." přistoupila blíž k Izanagimu a hluboce se mu zahleděla do očí, "taichou, skutečně si myslíte, že je dobrý nápad, abyste vy sám - " ale pak si všimla, že kapitán je dávno v prachu. "Ech..." ujelo jí. Ale co měla dělat? Vrátila se tedy k svému původnímu záměru... rozdělat oheň. Už si ani nevšímala opičky, která se konečně pustila jejích vlasů a naprosto konsternovaně se odpotácela na nejbližší palmu.

Aiyuu

"AIIIIYUUUUUUUUUUUU!" vřeštěla zděšeně, když ji Izanagi popadl a někam se s ní řítil. V té rychlosti těžko mohla cokoli ukazovat. Začala ho tedy aspoň kopat a tahat za vlasy. Nutno říct, že dříve tento večer sama unesla Yoshira, takže její síla nebyla právě malá.

Izanagi Kentaro

Zastavil jsem. Položil jsem jí na chvíli na zem, čekal jsem až opět ucítí... počkat co ona vlastně může cítit? To byla otázka. Bylo mi celkem divné, že jsem tam nechal celou skupinu, ale nedalo se nic dělat. Musel jsem jít zachránit kapitány.

Aiyuu

si opravila oblečení, jako by to udělala každá dívka, jen to její bylo téměř na cáry, a zahlížela vyčítavě na Izanagiho. Když byla spokojena, chytla ho zase za rukáv. "Yochiko!" řekla stylem "co blbneš, zapomněl jsi snad na něj?" a táhla ho jedním směrem do džungle, nutno říci, že to byl směr skoro opačný, než kam dosud běžel. Byla docela rychlá, rychlejší, než by člověk očekával od drobné dívky, jakou byla, ale shunpo to pořád nebylo.

Izanagi Kentaro

Whee? Typická animácka kapka. Je vláčen polonahou dívkou v jungli, aby zachránil kapitána, na kterého je ona dívka nejspíš nadržená. To je život hrdinského kapitána jedenácté divize! Avšak, aby to nevypadalo tak divně, rozhodl se vstát a aspoň se vláčet za rukáv, než se nechat vláčet jako mrtvola.

Date

Už jsem si začal oddechovat, jako že jsem se toho žána zbavil, ale opak byl pravdou. Vyletěl proti mně vysokou rychlostí a já nestačil vůbec uhnout. Ucítil jsem pichlavou bolest a jak mě pomalu opouštějí síly. Haj...zle. Stačil jsem ze sebe vydat, než jsem se sesunul k zemi...

Masamune-sama....Masamune-sama.....Masamune-sama! Znělo čím dál hlasitěji v mé hlavě, až mě to nakonec probudilo v mém vnitřním světě. S námahou jsem zvedl hlavu. Katame....co je? Vypadlo ze mě, když jsem se posadil. Řekl bych, že máme problém. Nepamatuji si přesně, co semnou všechno dělali, ale vím, že to nebylo nic dobrého. Nevím jak, ale narušili můj osobní prostor. Dále si pamatuji jen na nějaké hadičky, světla, hučení a bublaní. A řekl bych, že Vy jste na tom nebyl o nic moc lépe. Rozpovídala se má zanpakuto. Pozorně jsem ho poslouchal. Všechno bylo tak divné. Hmmm. Na to abychom to teď vyřešili, máme málo informací. Budu se muset zeptat šestky, co dělo, když odešel, až ho někde potkám. Dořekl jsem a na tváři se mi objevilo zamračení. Cítím, že nejste zrovna nadšen z toho, že budete muset spolupracovat se šestkou. Naprosto mě prokouklo zanpakuto. Na to jsem nic neřekl. Podíval jsem se na Katame no doragon, ale pak jsem pohled zas odvrátil. Odcházím... Oznámil jsem....
S škubnutím jsem se probudil na zemi v místnůstce. Ale musel jsem si ještě na chvíli položit hlavu na ruce a potichu si zanadávat nad strašnou bolestí. Tak takovou opici jsem snad v životě neměl. Prohodil jsem po nadávkách pro sebe. Když bolest hlavy o něco ustoupila, mohl jsem se konečně rozhlédnout po místnosti, kde jsem našel šestku opřenou o zeď. Pomalu jsem se teda pokusil vstát. Chvílema to muselo vypadat celkem komicky, protože se mi zamotaly nohy. Ale s pomocí stěny jsem se nakonec postavil na nohy. Zkontroloval jsem, zda mám svojí zanpakuto opravdu u sebe. Měl. Počkat. Ale tu druhou zanpakuto nemám. Uvědomil jsem si a začal jsem ji hledat, zda ji nemám prostě jen na druhé boku. Neměl. Začal jsem se tedy rozhlíže po okolí. Taky nic. Nakonec jsem se otočil na šestku. Co se vlastně dělo potom, co jsi vlezl do toho otvoru za tím hlasem? Zeptal jsem se hned pro informaci.

Yoshiro

Podíval jsem se na něj upřímným pohledem .. Bylo v něm poznat, jako že to fakt myslím vážně.. Zmlátily mě krávy .. Trochu jsem se u toho pousmál, protože představa , jak stojím mezi dvěma krávama a mlátí mě vemenama přes obličej, mě prostě nenechávala chladným. Odkašlal jsem si.. Jo .. A byla tam jakási .. Hnusná, vymatlaná a pitomá čubka! Poslední slova jsem říkal s nechutí ve hlase.. Navíc jsem tak trochu doufal , že mě slyší. Nevím, co se mnou udělali.. Jedna z těch krav mi píchla nějakou injekci.. A pak si už pamatuju jen, že jsem se probral tady.

Date

Vyslechl jsem šestku. Byl na tom vlastně stejně jako já. Zmlátily tě krávy? Zeptal jsem se ještě jednou a málem jsem přitom vyprskl smíchy, ale podařilo se mi to ukrýt za kašel. Když jsem jakoby dokašlal, dál jsem se zeptal. A říkala ta...slečna...něco zajímavého, nebo mlela nesmysly? I když jsem nevěděl k čemu mi to vlastně bude, ale něco se vždy najde. Jinak s tou injekcí jsme na tom podobně. Dodám ještě.

Yoshiro

Já si nepamatuju, co říkala.. Řekl jsem popravdě.. Jsem rád, že si vůbec pamatuju na svoje jméno.. Poškrábal jsem se na hlavě a tupě hleděl na Dateho. Nastalo trapné ticho... Uhm.. Tleskl jsem rukama o sebe.. Mno.. A teď musíme vymyslet, jak se odsud dostat.. Usmíval jsem se tupě a čekal, až Date něco udělá. Tak na co čekáš?.. Já mám zlomený žebra a polozmrzačenou ruku.. Nejsem zrovna ve stavu, kdy bych mohl rozbíjet zeď..

Date

Tsssch. Zaprotestoval jsem. Tak to jsi si vybral špatného společníka, protože já o léčení nic nevím. Budeš to muset nějak přežít. Tak trochu jsem se vysmíval šestce. Jen kdyby to ale potkalo mě, tak bych se asi moc nesmál. Nakonec jsem tedy přešel k šestce, že mu aspoň pomůžu na nohy a budu ho cestou podpírat. A když bude až moc brblat, tak ho tu klidně můžu někde nechat.

Yoshiro

Bylo to od něj opravdu ušlechtilé, že mi pomáhal na nohy. No.. Tohle je pěkný.. Ale co teď.. Jsme tu zavření.. To můžu sedět.. Potřebujem se nějak dostat ven. Pak mi docvaklo to, že jsme byli asi docela dlouho v bezvědomí, takže se nám více-méně mohly zregenerovat síly. Ale sám jsem moc dobře věděl, že brutální silou to asi nepůjde. Říkal si, abych se nedotýkal té plísně.. Proč?

Date

No jo, jen co jsem mu pomohl na nohy, už měl hemzy. Pak se zeptal na tu plíseň. Ummm, to je jedno. Zapomeň na to. Mávnul jsem nad tím jen rukou. Namířil jsem rukou na mísko, kde byla plíseň. Hado 33: Sōkatsui . Vypálil jsem proti zdi a snažil jsem v ní udělat díru. Taky se klidně mohlo stát, že se nám strop zřítí na hlavu, ale tak za pokus to stálo.

Zanpakuto Ishimaru
Pořád jsem byl vesele zabodlý v zemi v místě kdě mě nechal kapitán Ruyichi.

Mitoshi
Zachvíli jsem se pomalu zvednul.
Arigatou poděkoval jsem za spěšné vyléčení a snažil se přijít na to co se zrovna teď děje.

Hiboru Baru

O Mitoshiho-san bylo postaráno a zdál se už docela v pořádku, nyní její pozornost upoutal sokol, který stále ještě zmateně a s křikem lítal mezi větvemi. Rozhodla se, že by ho měla zarazit, než si nějak vážně ublíží. Něviděla ho ve tmě, což jí poměrně komplikovalo práci, ale po několika minutách se jí přece jen podařilo ho podle křiku spoutat kidem. Když už ho držela v rukou, ještě přidala lékařské kidou používané k uspání. Než se rozední nebo než se vrátí jeho pán, bude mu tak líp... Rozhlédla se kolem. Byli tu teď bez jakéhokoli kapitána. Doufala, že se nestane nic zlého.

Aiyuu

Když protáhla Izanagiho snad všemi pichlavými keři a slizkými věcmi, co jich jen v džungli bylo, konečně se zastavila. "Aiyuu!" řekla potichu a pohlédla na kapitána po svém boku. Stáli na břehu řeky. Na druhé straně se do ní vléval proud vycházející z otvoru ve skále. Zevnitř se šířilo mdlé světlo. Aiyuu na otvor ukázala. "Aiyuu!" Vydala se bez zaváhání do řeky a brodila se tím směrem.

Izanagi Kentaro

(Hraje vtipná hudba) Byl celej potrhanej a sedřenej. Vlasy měl plné kytek, jeho haori vypadalo jako záhon bodláků a jeho kdysi bílé ponožky byly téměř černé. Uviděl svůj cíl a usmál se. Myslel jsem si, že nemohou být daleko.... jeskyně? Uh... Použil shunpo a vzal Aiyuu, spolu začli utíkat do jeskyně...

Aiyuu

zase začala kapitána mlátit, očividně neměla ráda, když někdo chodí rychleji než myslí. Jenže to už se Izanagi zastavil nárazem do něčeho velkého a kravského. Obluda ozbrojená kopím, která tu byla zřejmě na stráži, že docela překvapeně otočila. Nečekala tu nikoho... ve světle plísně pokrývající stěny ani pořádně neviděla, s kým že má tu čest.

Izanagi Kentaro

Au.. Podíal se pořádně co se vlastně stalo, když mu to docvaklo, tak jste mohli vidět úsměv od ucha k uchu. Jseš mi v cestě, krááávo! Vyskočil, bleskurychle vytasil zanpakuto a a rozpůlil krávu odzhora až dolů. Už mě nemohlo nic překvapit, šel jsem dál.

Aiyuu

se nezdála nijak zvlášť rozrušená tím, že byla postříkaná hnusnou kravo-koňskou krví od hlavy k patě. Popoběhla za Izanagim, chytila ho za haori a přitáhla ho ke stěně. Naznačila mu, že by se měl plížit, že je to kolem nebezpečné. Před nimi zela dlouhatánská chodba, místy se zužovala, místy rozšiřovala, vedla kamsi dolů. Kdo by po ní pokračoval, narazil by na rozcestí. Doleva nebo do prava?

Izanagi Kentaro

Byl celý rozrušený, začínal se projevovat jeho duch mládí, kdy bojoval téměř neustále. Jeho úsměv nepolevoval. Rozhodl se zamířit vpravo. Začal utíkat, měl takovou děsnou chuť něco zničit, někoho zabít, až to nebylo možné.

Izanagi Kentaro

Usmál se takto. Pak tasil zanpakuto a prstem ukázal následující gesto. OOoooyeee