Východní brána

Izanag Kentaro

Typická animácká kapka. Blbý krávy, ani nejsou schopný pochopit gesto. Je jich tu docela dost a mě celkem tlačí čas. Yoshiro tu někde je, avšak bůhví co s nim dělají, měl bych to rychle zjistit. Tyhle všichni otravové bez mozků, tohle hrozný svinstvo na zemi... mám toho právě pokrk, já si přišel zabojovat. Dobře... ukážu vám něco, co už nikdy neuvidíte, né že by jste potom ještě něco mohli vidět, protože budete mrtvý, ale často se tím nechlubím. Zvýšil svoje vlastní reiatsu, následně ho obklopila zelená záře. Zavřel oči, nechal své myšlenky splynout pouze v jednu. V laboratoři začal vát prudký vítr, který nevěštil nic dobrého, reiatsu způsobovalo hučení. Hmmm.. odkašlal si. Nechť mě oheň spálí, nechť mě vítr odnese, nechť mě voda utopí a země pohltí. Povstaň, Ryougetsu no Ishi!(Jasný měsíční kámen). Rozevřel levou ruku přesně včas, aby se mu v ní objevila další katana. Vzhled se kompletně změnil, místo popraskané katany držel v ruce úžasně upravený meč s průsvitnou čepelí a černou rukojetí. Nastavil jednu katanu tak, aby její ostří bylo natočenu vůči větru. Okolo čepele se začal tvořit vír, chtěl tím dokázat, jak je jeho katana ostrá. Podíval se na nechápavé přihlížející. Uhm, asi je tak ostrá, že řeže vítr. Usmál se. Jdeme na to! Pomocí shunpa se dostal za nejbližšího nepřítele, kterého ťal po hlavě.

Yoshiro

Bolest v oblasti žeber si řekla o slovo a já byl nucen znovu se posadit na zem a opřít se o zeď, po které se neustále plazil hnusný sliz, jenž osvětloval "místnost", ve které jsme se s Kapitánem 9. divize nacházeli. Pravou ruku jsem položil na pravou stranu hrudníku. Zhluboka jsem dýchal, ale bylo to taky dost nepříjemné, s každým nadechnutím totiž přišla dost nepříjemná pichlavá bolest, ale musel jsem to nějak přežít. Měl jsem docela strach z toho, že mi nějaké z poraněných žeber nějakým způsobem poškodilo plíce. Popravdě, vůbec bych si nestěžoval, kdybych tu teď měl toho kluka ze 4. divize, co byl v našem týmu, jeho pomoc by byla určitě na místě.
Nemohl jsem se moc soustředit na to, co právě dělá Date, ale podle zvuků se asi snažil udělat východ pomocí Kida, což mu ale nejspíše taky nešlo. V takovýhle chvílích si člověk říká, že se možná ani nedostane ven a umře tu. Já si to v hlavě řekl už několikrát. I přes to, že jsme 2 Kapitáni a naše síla není zrovna malá, máme obrovské problémy. Navíc to zranění.. To zatracený zranění bolí víc než by mělo. Ale jeden z hlavních faktorů, který tohle způsobil byla jistě ta kopačka od toho kravího muže. Takový úder jsem v životě nedostal. Co mě ale děsilo nejvíc - ta doba, kdy jsem byl mimo. I Tenshi z toho měla špatný pocit a nikdo krom nich neví, co se tam vlastně stalo. Udělali se mnou snad něco? Podíval jsem se na Dateho.. A s ním?
Rychle jsem radši zavrhl tyhle myšlenky a zkusil přemýšlet nad tím, jak se odtud dostat. Ten sliz uhnul před tím Dateho spellem.. Co když to má něco společného s pevností té zdi? Vždyť je to jen kámen. S Tenshi jsem zničil i tvrdší zdi. Nebo taky možná ne.

Co když tu fakt umřeme. To přece nejde. Slíbil jsem si, že najdu Rena. Nemůžu tu jenom tak chcípnout... Vzpomněl jsem si na svého nejlepšího kamaráda, který zmizel ze dne na den. Co se mu vlastně mohlo stát? Přemýšlel jsem, nevěřil jsem tomu, že by mohl umřít. Zachránil mi život. Díky němu dnes dýchám...Najdu ho.. Možná že jsem jen marně doufal.. Už dávno mohl být mrtvý. Rukongai není bezpečné místo. Pro nové duše, které tam právě dorazily a snaží se přežít, to plat dvojnásob. Vzpomínat na minulost. Tohle bylo jediné, co jsem teď mohl dělat.. Nevěděl jsem, jak bych Datemu mohl pomoci s našim osvobozením.. Snažil jsem se věřit v to, že cesta ven je....Snad..

Izanagi-> Asi si to tak úplně neuvědomoval, ale jeho duševní energie i reiatsu byly oslabené, jako by je něco tady potlačovalo. Použití shunpa byla poslední kapka, Izanagi už v letu k nepříteli cítil, že něco doopravdy není v pořádku, že je teď ve svém pohybu a schopnostech dost omezený. Jeho zanpakutou ale zůstal v shikaii, takže hlavu náhodného poskoka prosekl jako meloun. S tím všichni okolo začali panikařit, jak se snažili uniknout z dosahu toho ďábla, co se tu náhle zjevil, shazovali na zem spojené probublávající nádoby, ale bylo jim to jedno. Naopak k Izanagimu z různých směrů přiskakovali ti velcí krávo-muži a snažili se ho zneškodnit. Někteří měli obrovské meče, jiní kopí.

Izanagi Kentaro

Cítil to, ale s tím se nedalo nic dělat. Okolí potlačuje moje schopnosti a reiatsu, hm? Vzpomene si na prapodivné znamení při útoku první krávy. Hm, možná je to nějaká pasivní síla těhle strážců, takže čím víc jich pokácím, tím víc vzroste má síla? Musím si tuhle teorii nechat potvrdit! Vyskočil a zkoulil se do klubíčka pro lepší seskok. Rozbalil se až když padal na zadní část těla kentaura, kdy se ocitl v zádech jeho lidského těla, které se rozhodl přepůlit. Bez hlavy mu to moc nepude.

Izanagi Kentaro

Jeho reiatsu potřeboval prosáknout ven, cítil se jako kdyby měl vybuchnout. Všiml si čekající krávy s kopím. Pořádně se uculil. Chytej! Vzal svojí levopu katanu a hodil jí vůči lidské hlavě. Katana ve vzduchu začala rotovat, vzhledem k diamantové ostrosti a rotaci se nedala zastavit. On sám po té využil možného rozruchu a opět zaútočil na pětici.

Izanagi Kentaro

Vůbec ho nijak nevzrušovala křeč onoho stvoření. Jedním sekem naporcoval kentaurovi přední nohy. Vyskočil a těsně předtím než kentaur ztratil rovnováhu vzal svoji druhou katanu a pustil se opět do souboje s dalšími kentaury. NA toho dalšího se rozeběhl místo toho, aby s ním bojoval se rozhodl ho podejít a rozpárat mu břicho. Samozřejmě se nezastavil, aby ho kentaur nezalehl.

Izangi Kentaro

Omylem nějak přestal poslouchat onu paní a ještě než krávy ustoupili, tak omylem jedné stačil ufiknout nos, který nakonec vtipně stačil spadnout na podlahu. Nudou si mezitím začal prstem štourat v uchu. He? Vzdát se? HAHAHAHAHHAHAHAHAAHA! MUHAHAHAHA! Ty asi nevíš kým mluvíš, ty nymfomanistická ségro téhle amazonky. Tak ještě jednou, já jsem kapitán jedenácté dvorní divize, té největší a nejdrsnější divize, která kdy spatřila světlo tohodle světa. Přišel jsem si sem zabojovat, né hlídat NĚJAKÉ DÍTĚ! Zařval a hodil svojí levou zanpakuto, která tentokrát začala tak silně rotovat, že trhala vzduch a vytvářela jakýsi vír, přes který šlo špatně vidět, čeho jsem okamžitě využil. Ve stínu víru jsem se pohyboval pomocí shunpa, přesně tak, aby když zanpakuto odrazí, což nebylo téměř možné vzhledem k její ostrosti, budu jí moc useknout ruku, kterou drží Aiyuu.

Date

To co se stalo potom, co jsem vypustil kido, bylo celkem dosti.....potupné. Nechápavě jsem se podíval na svou ruku. Co to semnou sakra provedli? Ptal jsem se sám sebe a sevřel ruku v pěst. Mezítím se zase šestka posadila na zem. Nevypadal zrovna nejlíp. I když mě štval tou přezdívkou, kterou mi vymyslel, byl to přeci jenom skvělí kapitán, ale já mu nemohl pomoc.
Nikdy jsem se neučil léčit, protože jsem vždy bojoval na život a na smrt. Navíc jsem byl většinu času sám, když nepočítám sokola, a tak to ani nevadilo. Ale v poslední době se objevil člověk, na kterém mi začalo záležet, ale ona asi neměla zájem, nebo jsem byl slepí a neviděl to.
No musel to být zajímavý pohled, jak dva kapitáni přemýšlí a přitom nic nevymyslí. Hmmm dobře, takže můj plán selhal. Jak jste na tom vy kapitáne? Zeptal jsem se nakonec šestky.

Yoshiro

Pořád jsem tak nějak přemýšlel o minulosti a o tom, co jsem v životě udělal dobře, co špatně a co bych asi udělal jinak. Z tohoto všeho mě ale vyrušil hlas Kapitána 9. divize, který očividně vzdal veškeré pokusy o to, jak se dostat ven. Popravdě... Nic mě.. Vůbec .. Z mého hlasu byla poznat nervozita. Pak jsem se pořádně nadechl. Ne.. Nemám nejmenší ponětí o tom, jak se odtud dostat.. Řekl jsem mu zcela upřímně. Nejspíš si nás tu nechají jako pokusné králíčky a časem nás zabijí a nebo nás prostě zabijí hned. Bůhví jak daleko od naší skupiny vůbec můžeme být..Klidně na druhé straně tohoto podělanýho světa.. Sklopil jsem hlavu.. Sakra! Třískl jsem pěstí do země. SAKRA!! Opakoval jsem předešlou činnost.. Z kloubů na rukou mi už tekla krev.

Mitoshi
Kde jsou všichni? zeptal jsem se když jsem tam zůstal stát jen s Baru a s jakýmsi-členem-ze-čtvrté-divize.
A kde mám zanpakuto?

Date a Yoshiro -> Slyšeli jste nějaké tlumené rány z míst, kde jste tušili chodbu k vašemu vězení. Někdo tu dělal pěkný bordel. Dokonce k vám dolehl jakýsi bestiální smích, který nikdo nemohl přisoudit normálnímu člověku.

Žena, co držela Aiyuu

neměla s rychlostí útoku velký problém. S krutým úsměvem trhla s Aiyuu a postavila ji přímo meči do rány.

Hiboru Baru

vyrušil z chmurných myšlenek hlas podkapitána šesté divize. Překvapeně se otočila. Vůbec jí nedošlo, že jeho zanpakutou vlastně zmizel spolu s kapitánem, až teď si to uvědomila.
"Obávám se, že je tam, kde je Ruyichi-taichou, ať už to je kdekoli... Kentaro-taichou je šel hledat, byla s ním i ta dívka..."

Izanagi Kentaro

"Uhm" Usmál se ještě víc, pomocí shunpa se vynořil vedle víru, který vytvářel jeho zanpakuto a pomocí shunpa se octl dáme v zádech. Máchl zanpakuto poprvé k zemi, čímž odvolal shikai. Jeho rotující katana zmizela, což nejspíš onu ženu šokovalo. V jeho ruce se opět objevila stará poškrábaná katana, která již pár střev rozpárala. "Sayonara" Druhý švih vzhůru již šel tělem ženy, zanpakuto jí projela v boku a přepůlila jí na dvě části. Všude stříkalo krve asi jako na oslavě, kde se hraje rajčatová bitva. Ironicky se podíval na Aiyuu, která vypadala opravdu jako sexy žena červeném. Pak pohlédl na bandu krav. Zdvihl katanu a švihl s ní dolů, přesně tak, aby veškerá krev na ostří opadla. "Další!" Řekl směrem k obecenstvu.

Date

Možná má pravdu... Přemýšlel jsem tak, když jsem poslouchal šestku. Když domluvil, chtěl jsem mu na to něco říct, ale stačil jsem se jen nadechnout, když v tom jsem uslyšel nějaké tlumené rány z jiné místnosti. Zavřel jsem pusu a přešel ke zdi s vchvíli jen tak poslouchal. Zdálo se, jako kdyby byl někdo hned vedle. Hééééééj! Zařval jsem a silně jsem začal mlátit do zdi. Po chvíli jsem si na to vzal i zanpakuto.

Žena beze jména byla překvapená. Ale opravdu jen hodně krátkou dobu. Nebyl čas ani na to, aby naštvaně zařvala.
Kravíci byli bez své paní vyloženě bezradní a zmatení. Nejevili žádné známky, že by chtěli pokračovat v boji.
Aiyuu pořád ztuhle stála, vytřeštěně koukala na kousky ženy, k jejímuž obrazu byla vytvořena. Zanedlouho se ale vzpamatovala, její zorničky se konečně vrátily zpět do reality. "Yochiko!!" vykřikla a rozběhla se někam skrz laboratoř.

Žán

bez hnutí stál na chabě osvětlené chodbě vedoucí k celám, kde zadržovali vzroky. Cítil, že jeho paní je mrtvá. utkvělá myšlenka na její ochranu, kterou měl ve svém mozku celý život, najednou zmizela. Zamračeně hleděl před sebe. Nyní nastupuje plnění jeho sekundárního úkolu, i když si tak nějak uvědomoval, že z toho vůbec nemá radost. Vydal se pomalu k cele, ze které slyšel hlas jednoho ze subjektů. Nevšímal si dupání za svými zády, jak se někdo blížil, a položil ruku na stěnu. Světélkující hnus se rozestoupil.
"Pánové, račte ven, řekl bych, že váš přítel tu bude co nevidět," řekl tentokrát opravdu bezvýrazně.

Izanagi Kentaro

He? Vy nepomstíte svojí paní? Co jste to sakra za krávy? Vyhrkl. Pche. Když nejdete vy, tak jdu já! Načež se rozeběhl a s hlasitým smíchem se řítil na nejbližší krávu. MUHAHAHAHA!

Kravičky se bránily, když na ně Izanagi útočil, ale nepůsobilo to moc přesvědčivě. Jako by se smrtí své paní jaksi ztratily důvod cokoli dělat a nebyly si jisté, k čemu teď vůbec jsou.

Aiyuu

nechala kapitána za sebou, už vzdala pokusy tomu natvrdlému stvoření stále vysvětlovat, co má dělat. Místo toho se řítila přímo k vězení. Prošla mírně nedůvěřivě kolem Žána, ale když se ani nepohnul, strčila hlavu do otvoru, který chvíli před tím otevřel. "Yochiko?" otáčela tázavý obličej na všechny strany. Date ji nijak moc nezaujal, ale když spatřila, že je tam s ním i Yoshiro, neváhala a se šťastným úsměvem proskočila otvorem a vrhla se přímo na kapitána, kterého sevřela ve svém obvyklém vřelém a silném objetí. "Aiyuu, aiyuu!" skoro plakala radostí.

Yoshiro

Příchod toho ulízlýho šmejda mě trochu vyvedl z míry a nebyl jsem si moc jistej, co se tu vlastně děje. Poté zmínil něco o našem příteli a já konečně tak trochu ucítil Ken-chanovo reiatsu.Na tváři se mi objevil lehký úsměv. No a pak.. Aiyuu? Nejdříve jsem se celkem lekl , protože ta svině, co na nás dělala nějaký ty pokusy vypadala stejně jako ona, ale když mě objala a přitlačila mi na poraněná žebra, bylo mi tak nějak jasné, že je to ona. Takže.. Nás našli..

Date

Dlouho jsem nemusel mlátit do té zdi a za chvíli se vytvořil ve zdi otvor. Bohužel hlas opět patřil žánovi, což nebylo zrovna milé. Namířil jsem hrot své zanpakuto na žána. Ven moc rádi půjdeme, ale ty ustup. Stačil jsem jen říct, než se tu zničeho nic objevila Aiyuu. Pozoroval jsem, jak Aiyuu svým objetím dodělává šestku. Uuu. To musí bolet. řekl jsem si pro sebe a znovu se obrátil na žána. Stále jsem měl na něho namířenou zanpakuto. Pomalu jsem vyšel z vězení a zařval na kapitána 11. divize, kterého jsem slyšel až sem. Héééj, nehraj si tam a pojď mi pomoc se šestkou!

Izanagi Kentaro

Zrovna rozsekla jednoho kraváka ve dva. He? Co je s tím páprdou? Použil jsem shunpo a dostal jsem se do oblasti vezení. Hey... Yoshiro....vypadáš nějak zdecimovaně... co si tady dělal s tou holkou?! Následně násilně odrazil Aiyuu a vzal Yoshira na rameno. Tak jdeme. Hlesl jsem a opět použil shunpo a dostal se do oblasti mého vlastního masakru. Pomalu jsem šel botama cákal v kaluži krve. Měl jsem dobrou náladu.

Yoshiro

Tvářil jsem se dost.. Potupeně. Chodit bych možná dokázal.. Tedy, radši bych šel ,než abych se nechal nosit jiným Kapitánem. Navíc.. Ken-chan nikdy nebyl zrovna něžný, takže ty žebra bolely čím dál víc. Ale co se dalo dělat, aspoň jsem se chvíli nebál toho, že tu umřeme.

Izanagi -> neustálé používání shunpa v téhle obasti, kde bylo tvé reiatsu potlačováno, tě už začínalo trochu unavovat

Aiyuu

se urazila, když ji ten hromotluk jen tak odhodil. Bez ní by se sem ani nedostal, snad si zasloužila víc vděku! Navíc potom zamířil zpátky do laboratoře. Ať tam chtěl dělat cokoli, podle ní by udělali nejlíp, kdyby co nejrychleji zmizeli. Kdo ví, co tady ještě všechno číhalo. "Aiyuu, aiyuuuu!" snažila se na sebe poskakováním upozornit kapitánovu pozornost a naznačit mu, že východ je na druhou stranu. Nechtěl se snad šplhat zpátky na ten skalní převis... nebo ano?

Date

Nad horlivostí kapitána 11. divize jsem nikdy nepřestal vrtět hlavou a ani teď to nebylo jiné. Nechal jsem žána žánem a rychle jsem doběhl ty dva. Kentaro si zřejmě velmi vychutnával svou chuzi v krvi. Jen jsem okem projel tu spoušť, co tu předtím Kentaro udělal. Raději už vypadneme. Pronesl jsem, když i mně cvachtala pod nohama krev.