Východní brána

Slizka Panda

"Hotovo," řekla, když kus slizu, který Dateho obklopil, se začal šourat k ní s ukořistěnými trenýrkami. V ten okamžik se sliz smrštil a i Panda odstoupil stranou. Začala vyloženě nechutná diskotéka, kdy se masy slizu přehupovaly sem a tam do rytmu samby, která z nich vycházela, také světla, která se znovu "rozsvítila", se neustále rozsvěcovala a zhasínala. A ten kus slizu se začal do něčeho formovat.


Aiyuu

"Ai-Aiyuu! AI-YUU-YUU!" celkem rozčílená tím, že ji Yoshiro nepochopil, znovu opakovala to předchozí, kdy ukázala nejdříve na sebe: "Ai-AIYUU" a poté na Yoshira s tázavým dotazem: "Ai-Yuu-YUU?" její výslovnost dost připomínala [aj] a [ju:].

Date

Konečně jsem se dostal z té kabinky, při čemž jsem si oddychl. Doufal jsem, že tímhle už máme všechno nepříjemné za sebou. Hned jak jsem zase viděl na cestu, tak jsem přešel k Baru. Hodil jsem na ní klidný kukuč a milý úsměv. Chvíli tu byla tma. Nebála jsi se? Zeptal jsem se, abych ji trochu potrápil. To už ale začala nechutná diskotéka. S překvapením jsem se díval, co všechno sliz dovede. Přehupoval se sem a tam do rytmu samby. Sokol na mém rameni si začal divně přešlapovat, jako kdyby chtěl také tancovat. Když jsem ho spražil pohledem, tak raději přestal, ale sliz dál pokračoval. Neustále se rozsvěcoval a zhasínal a nakonec se z něho začalo něco rýsovat.

Hiboru Baru

pohlédla úkosem na Dateho-sama. Byla ráda, že nepřišel k úhoně, ale na člověka, který byl právě připraven o trenky, si dost vyskakoval.
"Ne, ale tohle," zahrnula gestem to, co se dělo okolo nich, "už mě děsit začíná. Co kdybysme radši vzali kramle?" navrhla věcně a už pohledem hledala nejlepší cestu k útěku.

Yoshiro

Že by se mi představovala? Ukázal jsem na ní... Takže ty jsi Aiyuu? Zeptal jsem se. Pak jsem ukázal na sebe - Já jsem Yoshiro... Yo-Shi-Ro...
Uhm.. Tohle je divný.. Pomyslel jsem si. Bylo to jak scéna z Tarzana..

Date

Porozhledl jsem se po místnosti, kde právě probíhala ta divná diskotéka. Navrh se přímá, ale otázka je kudy. Odpovím a pohledem opět skončím na Baru.
Sokol mi stále seděl na rameni, ale vypadalo to, že už je hladový, protože do mě začal klovat, čímž si žádal jídlo. To je divné. Obvykle se takhle chová, když nejí celý den. Není možné abychom tu byli už tak dlouho. Zapřemýšlel jsem. Za pasem pod pláštěm jsem měl vak s potravou pro něj. Rychle jsem tedy do ní šáhl a vyndal kus suchého králičího masa. Sokol se do masa bez váhání pustil. Promiň brachu. Řeknu si pro sebe a pohladím ho po peří.

Slizka Panda a Slizák Date

Světelná šou slizu v rytmu samby pomalu ustala a světlo zůstalo rozsvícené na mírné, přítmé úrovni. Před Baru a Datem tam stála už nejenom Slizka Panda, ale také Slizák Date. Byla to jeho přesná kopie, akorát ze slizu. "Doumo," začala Panda, ale S. Date to za ní dořekl: "Arigatou gozaimashita." Pak už se oba dohromady rozloučili: "Ja'Ne," [dža'ne] (Raději to píšu i s výslovností, aby to někdo nebral jako Já ne) a ukázali na cestu, která sice nebyla zpáteční, ale sliz se na ní rozestoupil a oba, Baru i Date, mohli svobodně odejít.


Aiyuu

"Yo-chi-ko?" zkomolila Yoshirovo jméno, ale přitom se usmívala a zároveň Yoshira objala. "Aiyuu, Aiyuu!" zvolala štěstím, div Yoshira neuškrtila, když ho tak pevně objímala, rozhodně tedy měla pěknou sílu.

Hiboru Baru

Ani ona neunikla anime kapce. Tady se odehrávají takové dramatické věci a on si krmí sokola. Ovšem její pozornost brzo odvedl objekt, který se ze slizu zformoval. Tak nějak, v koutku mysli, kde ji napadaly ty nejdivnější věci, to čekala, ale když to teď skutečně viděla, několikrát nevěřícně zamrkala.
"To... je prostě špatně..." řekla chabým hlasem. Když se jim uvolnila cesta dál chodbou, pohlédla tím směrem. "Umm... chtěla jsem se zeptat... měli jsme s sebou ještě jednoho člověka, nevíte, kde teď je?" zeptala se slizových postav.

Date

Když nastalo ticho a mírné osvětlení, zvědavě jsem se podíval na sliz. Pak už jen nastal vyděšený pohled a pusa dokořán. Po chvilce jsem se vzpamatoval a prohlédl si svou kopii. Takhle fakt vypadám? Pronesl jsem se sklamaným hlasem. Nooo, měl bych na sobě zapracovat. Hned mě napadne, ale to už se s náma ti dva rozloučí, ale Baru je ještě zarazila otázkou.

Yoshiro

Eh.. Jo...Tak nějak.. Odpověděl jsem na její "Yochiko". Co je ta holka zač? To tu vyrůstala v džungli? Přemýšlel jsem. Trošku mě přiškrcovala, ale na to, jak mě přiškrcoval třeba Mitoshi, to nemělo. Konečně jsem vstal ze země. Tak copak s tebou uděláme?

Aiyuu

Nechápavě koukala na Yoshira, možná už se párkrát s lidmi setkala, ale rozhodně toho moc nerozuměla. Spíš vypadala na člověka, kterému je zrovna nabídnuta nějaká nemravnost, ke které by se ani v nejmenším nesnížil.


Slizáci

"Uh... Sledovali jsem ho až k Ledovému labyrintu... Vypadá to, že ho nejspíš sežrala ta příšera, co tam žije... My se tam bohužel nepodíváme, protože zima není zrovna naše branže," řekla Slizka a společně s S. Datem mávala Baru a Datemu na rozloučenou.

Hiboru Baru

"Po - počkejte! Jak sežrala?!" obrátila se naléhavě na Dateho. "Taichou, musíme mu jít pomoct! Jak se k tomu labyrintu dostaneme?" zeptala se zase slizek.

Yoshiro

Uhm..No..Radši se vrátíme za Ken-chanem a Mishim..Určitě se ti budou líbit.. Ken-chan je takovej...Velkej chlápek..A má rád...Má rád boj jo.. No a Mishi.. Mishi je takovej.. Takovej více-kapitán... Je... Přemýšlel jsem nad vhodným výrazem.. Ale nic mě nenapadlo.. Musím si jen vzpomenout kudy jsem přišel. Řekl jsem Aiyuu a s ní v náruči se vydal zpět. Tedy..Aspoň jsem si myslel, že zpět.

Aiyuu

"Ken-niichan!!! MISHII-neesan!!!" vykřikla z plných plic a přitom označila "Ken-chana" za bratra a Mishiho za sestru. Yoshiro si ani neuvědomil jak a byl to on, kdo byl nesen Aiyuu v náručí. Aiyuu běžela rychle a přitom se vyhýbala větvím hlavou, ale na zbytek těla nemyslela a tak se Yoshiro stal obětí několika šlehů lián a větví. Za několik málo okamžiků ze křoví, které bylo nedaleko Izanagiho a Mishiho, vyskočila dívka s kapitánem Yoshirem v náručí. Když se podívala na Yoshira a zjistila, co udělala, omylem ho upustila na zem a on tvrdě dopadnul do trávy. Aiyuu chvíli koukala, takovým omluvným výrazem, ale nenapadlo jí nic lepšího, než všechny šrámy od větví, které Yoshiro utržil, začít olizovat jako malé kotě, které si líže šrámy z bitvy.


Pan a paní Slizthovi

"To je ten problém... Jakmile tam někdo vstoupí, tak se vchod zamrazí a dokud ten, kdo vešel, nevybloudí nebo nezemře, tak se znovu neotevře."

Mitoshi
Koupil jste si novou panenku Shu-Shu s umělou inteligencí taicho? zeptal jsem si při pohledu na tu holku co bez problému donesla Yoshira.
Kdo to vlastně je?

Yoshiro

Uhum... Vypadlo ze mě jenom.. Bolelo mě teď celý tělo.. Kde v sobě sakra ta holka vzala takovou sílu? To bylo jediná myšlenka, která mě napadla. Jak jsme probíhali džunglí, dostal jsem přes držku něčím tvrdým a tak mě děsně bolela hlava, skoro jsem neviděl. Ale něco jsem poznal.. Svýho podkapitána. Zahleděl jsem se na něj hlubokým pohledem... Au... Pronesl jsem.

Izanagi Kentaro

Nevěřícně koukal, kdo Yoshira přinesl. Whe? Fatamorgána, nebo ten chlápek má zatracený štěstí. Potkat v lese divoženku se sílou medvědí. Nevěřím tomu, asi moc málo piju. Načež vyndal další láhev saké a šoupl jí do sebe celou.

Aiyuu

Aiyuu sebou trochu trhla a narovnala se, stále sice klečela na Yoshirovi, ale vypadala jako duchem nepřítomná: [b]"Zlato, Aurum, značka Au, je chemicky odolný, velmi dobře tepelně i elektricky vodivý, ale poměrně měkký drahý kov žluté barvy. Již od dávnověku byl používán pro výrobu dekorativních předmětů a šperků a jako měnová záruka při emisích bankovek. V současné době je navíc důležitým materiálem v elektronice skutečného světa, kde je ceněna jeho vynikající elektrická vodivost a odolnost proti korozi. V přírodě se vyskytuje zejména ryzí.

Yoshiro

Dost jsem se zarazil. Co.. Co to sakra..? ..... Aiyuu? Oslovil jsem ji. Kdo jsi? Zeptal jsem se. Tohle bylo hodně zvláštní, nejdřív sotva uměla říct svoje jméno a teď najednou mluví o zlatu jako by o tom věděla vše. A hlavně.. Mluví.

Aiyuu

"Lituji," zněla odpověď na otázku, kdo je: "Nemáte oprávnění k náhledu do uměle vytvořené databáze v lidském mozku," sice se tím prozradilo dost, ale Aiyuu se v tu chvíli jakoby probrala s tranzu. "Aiyuu?" vydala ze sebe nechápavě, když uviděla Yoshirův obličej. Zřejmě to stálo za její omezenou inteligencí, v mozku nejspíš měla nějakou databázi.

Mitoshi
Fascinující prohlásil jsem a přidřepl k tomu tvorovi
Co třeba... Seireitei řekl jsem a očekával odpověď

Aiyuu

Soul Society, Společenstvo duší nebo také Seireitei je místo kam odchází duše, když člověk zemře. Soul Society je rozděleno do dvou částí Seireitei a Rukongai. Seireitei je místo, kde žijí pouze Shinigami. Duše nemají do Seireitei přístup a jejich místo je v Rukongai, který obklopuje Seireitei. Serieitei je chráněno démonickou magií z vrchu i ze spodu a okolo má 4 brány (Severní brána, Jižní brána, Západní brána a Východní brána). V Seireitei určuje zákony a pravidla Ústřední správa 46, kam nesmí ani kapitáni. Tato organizace společenstva se skládá z 6 soudců a 40 moudrých. Mohou vydat přímé rozkazy jednotce speciálních operací – brigádě démonického umění, nebo Gotei 13." vychrlila ze sebe další informace poté, co sebou podivně trhla.

Date

Ledový labyrint? Příšera? Co se všechno v jedné jeskyni nenajde. Hmmm, vypadá to, že máme po zdravotnickým. Přemýšlel jsem nad tím, co nám řekla slizka. To však začala Baru naléhat, abychom zdravotníka šli zachránit. Jak bych mohl odporovat, tak krásné ženě. Počkal jsem ještě co vypadne z toho slizu. Když nám neřekli nic užitečného, vzal jsem Baru za ruku a šel s ní k východu. Třeba cestou na něco narazíme.

Daisuke Ryusaki

I když ho velmi omezovala zima běžel dál, tlačilo ho to na plycích. Každý nádech byl bolestivý. Přece tady neumřu, dneska ne a už vůbec né takhle to přece nedovolim. a přidal do běhu aby stíhal vlka.

Mitoshi
Velice fascinující
Asi tu máme chodící encyklopedii.
A...ehm...Latté mi neuděláš? požádal jsem ji o kávu kterou jsem před časem viděl ve světě lidí

Izanagi Kentaro

Uchchtl se. Spíš by nám mohla říct, co tam dělala s Yoshirem a pak by nám mohla říct cestu, kterou se odsud dostaneme k věžím. Pokud je to chodící encyklopedie, bude určitě znát zdejší terén. Pokud je tomu tak, pak bychom možná měli najít cestu zpátky a podívat se po ostatních, než se vydáme k věžím. Každopádně, může to být třeba nějaký stroj, nebo dokonce nějaká technika ... prostě to může být léčka, měli bychom to vyzkoušet, něž to vezmeme mezi sebe.