Prostory 4. divize

[name=shiori]Takaragi Shiori[/name]

[rec=shiori]"Nepodepsalo,"[/rec] souhlasila Shiori. [rec=shiori]"Tak víš, že ten můj výzkum není ani nic oficiálního, dokud se z toho nevylíhne něco užitečnýho."[/rec] Protože všichni většinou její nevinné experimenty přehlížely, dokud výsledky nemohli využít k vlastnímu užitku. Rodina jí taky moc nepomáhala, neházela jí sice klacky pod nohy, ale spíš chtěli, aby se věnovala shinigami věcem než tomuhle. Přitom v tom mohla být tak dobrá!
[rec=shiori]"Ty a ty tvoje etický zásady,"[/rec] zakroutila bezradně hlavou. Kdy kdo dosáhl velkých objevů, při kterých postupoval eticky? Pak si ale Tatsuki nalil obsah lahvičky na ruku a to v Shiori hrklo. [rec=shiori]"Ne, počkej!"[/rec] chtěla ho zastavit, ale bylo pozdě. Takhle to teda neplánovala.
Tekutina při kontaktu s kůži začala šumět a pěnit a pocit to byl, jako když se vám pálí kůže. Přesto, že šlo o pár kapek, zasažená oblast se pomalu začala s pěněním rozšiřovat. Přesto šlo o velmi lokální šíření. Shiori se kousla do rtu. Na jednu stranu chtěla Tatsukimu poradit, co s tím, na druhou už byl pokus v běhu, tak proč do toho vstupovat. Její vědecký mozek jí nedovolil to zastavit. Tatsuki na druhou stranu to mohl zastavit velice snadno, pokud svoje reiatsu na tu ráno nasměřoval, jako by ji chtěl zhojit. Stačilo pouhé zvýšení duševní energie v zasažené části, aby šumění a šíření ustalo a na místě zbyly jen fleky jak od popálenin vyššího stupně.

Genma

si už vzal vedle vchodu přenosnou krabici, do které hodlal nabrat všechno, co by mohl potřebovat. Mohlo by se zdát, že pouhá schopnost léčení bylo všechno, co mohl zdravotník potřebovat, ale nebylo to tak. Nutností byla ještě jedna nezbytná věc... náplasti. Spousta náplastí. Musel se vybavit na scénář, že všichni, kdo byli momomentálně v kanálech, se dostanou k němu na pokraji smrti. Jak by se tam dostali... to nevěděl, ale co kdyby. Nahrnul si do své krabice několik desítek náplastí s obrázky, potom se přesunul k velkým dózám, ve kterých se přechovávaly léčivé kido pásky aktivované pomocí reiatsu v případě nouze. Nebyly moc účinné, ale Genma je měl rád, protože dokázaly udržet pod kontrolou mnoho zranění, než se k nim dostal zdravotník. Když ale odklopil víko, nespokojeně zamručel.
"Cože? Kdo to tady zase vybrakoval? Říkal jsem přece, aby objednali dvojitou dávku, minule taky zmizely za pár dnů. A už zas tady skoro nic není, co s nima sakra kdo dělá? Vy o tom něco víte, Daisuke-san?" oslovil tě, když si prohlížel ubohé zbytky lékařských pomůcek, které mu tam neznámý nechal. "Obvazů tady teda taky moc není, divný. Však se snad nic v poslední době nedělo..."

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Shiori mu potvrdila, že indeed, moc lidí se pod takový výzkum nepodepíše. K tomu dodala, že koneckonců její výzkum ani není nic moc oficiálního, protože takovýhle výzkum prostě je trochu těžké oficiálně udělat, a že to klasicky nikoho nezajímá, dokud to není k něčemu. No, Tatsuki upozornil Shiori na etiku takového výzkumu, která nebyla nikde, a Shiori si na to postěžovala - ale než se nadála, byla ji nejen předložena alternativa, ale také rovnou vykonána. Ještě ho i chtěla zastavit, ale bylo pozdě. A pak už jen sledovala, co se tedy bude dít, když už se stalo.
Tatsuki tedy zkousl a a pociťoval na vlastní kůži - doslova - co mu to tam za sérum Shiori přinesla. [rec=tatsuki]"Mmmmmnnng."[/rec] si jen těžce přes zuby ulevil, jak to bylo nepříjemné. Chvilku to držel, aby viděl, co se stane, a celkem rychle se ro po jeho kůži rozšiřovalo. Tatsuki ale měl pořád svoji hlavu, a tak se pokusil normálním léčivým kidem vyléčit tu kůži, kde už látka nepůsobila, aby zjistil, co to udělá. A pak do toho pustil trochu vlastního reiatsu. Netušil, že to celou tu reakci zastaví, ale Shiori mu řekla, že to je něco, co funguje na reiatsu bázi, a tak zkusit udělat tohle byla první věc, která ho napadla.
Tím tedy, hádám, zastavil celou tu věc. Prohlédl si, jakou paseku mu to na ruce udělalo, a pak svoji ruku podal Shiori, aby se na to mohla podívat taky pořádně. [rec=tatsuki]"Je to jedna intenzivní tekutina."[/rec] hlesl jen přes bolest, která přetrvávala.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Musel uznat, že se toho Genma chopil poctivě když ho ve skladu uvidile s nachystanou krabicí jak horlivě začal nabírat různé pomůcky a potřeby.
Zatímco Genma si nabaloval notnou zásobu náplastí, se Daisuke probíral zásobou léků, zdravotnického textilu a náčiní. V ruce držel seznam a namátkou ověřoval stavy...
Pak promluvil Genma což upouzalo jeho pozornost.
[trec=daisuke]Cože?![/trec] Promluvil polovic udiveně, polovic nabroušeně.
Rychlým krokem se přesunul ke Genmovi, aby se podíval.
[trec=daisuke]Poslední zásobování jich mělo doručit dostatečný počet...[/trec] Zamračil se a nahlédl do seznamu...léčivé kido pásky byly sice prkotina, která se s umem a schopnostmi aspoň trochu schopného doktora nedala srovnávat, ale mohl je použít skoro každý, byly levné a skladné. Pozitiva převyšovala negativa a tak jejich pořizování kvitoval a v objednávkách vždy zahrnoval.

[trec=daisuke]Mělo by tu, po poslední dodávce být několik beden...je tu i podpis provianťáka...[/trec] Ukázal Daisuke papíry.
[trec=daisuke]Tak samo obvazy...jejich spotřeba bývá největší a tudíž i jejich objednávky...stav vůbec neodpovídá tomu co by tu mělo být...[/trec]
Svraštil čelo...dohlížet na inventář byla jedna z jeho prací a pokud se někde tajně ztrácely, nebo je nedejbože někdo kradl...bylo to něco co musel řešit a vyníka, nebo vyníky, spravedlivě ztrestat.
[trec=daisuke]Poslední várku přebíral Ramazake...myslí, že za ním budu muset zajít...[/trec]
Vytáhl rychle dýmku a párkrát zabafal, prostor naplnila bylinná vůně a jeho nervy se zklidnily.

Daisuke -> Při ověřování sis začal všímat, že věci prostě chybí. To potom potvrdil i Genma, který si toho taky všiml. Na druhou stranu dost členů personálu dost flákalo správné zapisování toho, co a kolik si berou. Často na to nebyl čas a potom se zapomnělo... Skladování nebylo ideálně vyřešené.

Genma

"No to doufám, i když zrovna Ramazake byl vždycky docela spolehlivej, kam ten svět spěje..." mrmlal si, zatímco si vzal další potřebné vybavení. Když byl spokojený, nebo aspoň v rámci možností, protáhl se dveřmi ven i se svou nyní poměrně těžkou krabicí. "Fajn, tak já teda jdu. Kdybyste něco potřeboval, tak jsem v kanále a nemám čas, jasný? Hehe."
Kolem zrovna procházela jedna z lékařek, ne zrovna mladá ani oslnivě krásná, ale něco na ní asi bylo, co si získalo Genmův respekt (nebo kdoví co), protože na ni mávl.
"Hej, Hino-san! Jdete ze služby? Jak by se vám líbila představa ještě pár hodin v pohotovosti a dokonce za vůně stoky, hmm?"
S těmi slovy odešli chodbou. Jestli Hino-san nakonec šla, zůstalo Daisukemu zatím záhadou.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Poté co Genma zmizel s dívkou v chodbách, si daisuke povzdechl. Seznam vzal do ruky a dveře od skladu za sebou zavřel.
Pak se rychlou chůzí vydal na ubikace, kde by se měl touto dobou Ramazake nacházet. Tohle bylo třeba vyřešit. Kam se poděly zásoby zdravotnického materiálu? Byly doručeny? Pokud ano tak všechny a v objednaném množství? Pokud ano kdo je odnesl a proč to nezaznamenal.
Začínalo mu tepat ve spáncích, nemocnice si nemohla dovolit být bez zdravotnických pomůcek.

Poté co došel k pokoji kdy by měl Ramazake bydlet, rázně zaklepal na dveře.
[trec=daisuke]Ramazakeee!?[/trec]

Daisuke -> V pokoji se ozvalo nějaké zaharašení a potom se něco rozbilo. Mužský hlas zaklel a nakonec se dveře otevřely. Zjevil se ti rozespalý obličej ověnčený rozcuchanými, kudrnatými, tmavými vlasy. Sotva na tebe mžoural, evidentně právě spal. Byl sice prostředek dne, ale u zdravotníků to nebylo zas tak neobvyklé, že spali, kdy se dalo.
"He? Fukutaichou? Zaspal jsem poplach?!" začal panikařit a zmatečně sbírat po pokoji boty a další části oblečení, jak se pokoušel okamžitě dostat do střehu.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Dveře se rozlétly a tam byl panikařící Ramazake.
[trec=daisuke]Klid...klid...uklidníme se...Ramazake...nic tak urgentního...v klidu se oblečte.[/trec]
Pak počkal za dveřmi až se Ramazake obleče. Jakmile bylo hotovo, zavolal jej na chodbu a podal mu seznam ze skladiště s jeho podpisem.
[trec=daisuke]Rád bych s vámi prošel otázku zásobování...se Shiranuim jsme přišli na to, že zásoby zdravotnického materiálu jsou v hrozném stavu...[/trec]
Ukázal prstem na pár položek na seznamu.
[trec=daisuke]Přitom podle posledního zásobování, zde s vašim podpisem, mělo být doplněno všeho dostatek. V poslední době nedošlo k žádným větším událostem, které by vysvětlovaly zvýšenou spotřebu a záznamy o vyzvednutých věcech neodpovídají...[/trec]
Pak se na něj podíval přivětivým, avšak velmi neůstupným pohledem.

Daisuke -> Jak jsi Ramazakemu vysvětloval, o co jde, blednul v obličeji víc a víc. Díval se seznam, co jsi držel v ruce, jako by z něj snad něco vyčetl. Nakonec vypadal úplně na infarkt. "Fukutachou, já přísahám. Všechno tam bylo, přesně jak to bylo napsaný! Kontroloval jsem to dvakrát, jako vždycky! Snad... snad jsem nemohl udělat chybu...?" Najednou už si nebyl jistý úplně ničím, ale zněl dost upřímně vykolejeně. "Ne, určitě ne... Do skladu to dorazilo, za to prostě ručím!" rozhodl se nakonec a trochu se uklidnil, ale i tak bylo viditelné, že je dál nervózní.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Daisuke ho poplácal po rameně, aby ho uklidnil. [trec=daisuke]V klidu, věřím vám...Ramazake...[/trec]
Pak se znovu zahleděl do seznamu.
[trec=daisuke]Zásoby mizí...to je jasné..Vidím dvě možnosti, buďto někdo plýtvá a nezaznamenává...nebo...[/trec] ¨
Zamračil se a potáhl si z dýmky.
[trec=daisuke]Nebo krade...a to...by mě velmi zlobilo..Nevšiml jste si kolem skladů něčeho nebo někoho podezřelého?[/trec]
Zamyslel se, kdo by tak mohl mít důvody a přistup...

Daisuke -> "Hmmm..." Ramazake se zamyslel, ale žárovka se nerozsvěcela. Vrtěl u toho hlavou. "Vůbec si nevzpomínám, že bych tam viděl se ochomejtat někoho, kdo by tam neměl být... nikdo nic neříkal, to by se určitě rozneslo. Nejspíš ty sestry... znáte je, radši vzít míň než víc, akorát pak musejí na kafe a někam to zapsat, to už né..." Ovšem smůla byla, že množství, které chybělo, se ti zdálo příliš velké na pouhou chybu nebo občasné zapomenutí to zaznamenat.

[name=shiori]Takaragi Shiori[/name]

Shiori sledovala účinky séra, ale jakože trochu diskrétně, přeci jen byl Tatsuki kvůli ní teď zraněný. Dokud k ní teda ochotně nenatáhl tu ruku, ať se podívá. To už nepovažovala za špatný, jen se nesouhlasně na Tatsukiho krátce podívala a pak už vytáhla malou lupičku ze své brašničky a zkoumala popáleninu. Požíravinu? Pak ještě vyndala notes a udělala pár poznámek. Když už Tatsuki trpěl, ať ta bolest k něčemu je.
[rec=shiori]"Kdybys to použil na někoho v bezvědomí, tu bolest by necítil,"[/rec] poznamenala jakoby nic mezi zapisováním, i když ho tím trochu kárala, než notes zas s hlasitým cvak zavřela. [rec=shiori]"Můžeš si ti vyléčit. Pro tebe by to neměl být problém. A zbytek té ampulky si klidně nech. Není to, jako by to byl můj jediný vzorek,"[/rec] řekla a poklepala na brašničku, která zacinkala dalším sklem. [rec=shiori]"Kdyby sis to s tou etikoi rozmyslel, nebo tak,"[/rec] nadhodila. Musela to zkusit, i když moc dobře věděla, jak trvdohlavě neústupný v tomhle Tatsuki umí být.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

No, Tatsuki teda na začátku koukal spíš sám, aby se mohl soustředit na to, jestli ho to nesežere celého. Takhle se tomu věnoval, dokud to jako čert pálilo, než to zastavil a neukázal Shiori pořádně, aby si to mohla prohlédnout a udělat kolem toho poznámky. To tedy také udělala, a tím byl experiment úspěšně dokončen. Shiori se hnedka bránila tím, že kdyby to použil na někoho v bezvědomí, tak že by tu bolest necítil. [rec=tatsuki]"Do bezvědomí se kvůli tomu dostávat nebudu."[/rec] odpověděl na to se smíchem. Věděl, jak to myslela, ale to ho nezastavilo. Shiori mu pak řekla, že je done a že si to může vyléčit, a že prý si i zbytek může nechat. Proč ne. Tatsuki schoval zbytek látky někam do svého shihakusha, a pak si léčivou magií opravdu vyléčil svoje zranění. Nadhodila pak ještě, že třeba kdyby si to rozmyslel. [rec=tatsuki]"Teď, když vím, jak to zastavit a že se to fakt zastaví, tak jsou možnosti na testování jiné."[/rec] poznamenal popravdě, a jemně pokrčil rameny. Rozhodně nebyl proti pokroku. A pokud to bylo něco, co dokázal, že zvládne kontrolovat, pak zase nebylo tak moc, čeho se bát. Neznamenalo to teda ani, že se na to vrhne jako první věc příště, ale kdyby se to mohlo hodit, zkusil by to.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Daisuke už v myšlenkách opět začal mizet pryč. Rozhodl se tedy už dále Ramazakeho nezdržovat. Byl to spolehlivý člověk, s dobrou služební historií...jeho reakce vypadals upřímná.
Nebyl důvod ho podezřívat. Navíc byl ten, který za sklad zodpovídal. Pokud by se úniky vyšetřovaly, tak byl první na ráně.
Ne musel vyšetřit znovu ve skladě.
[trec=daisuke]Děkuji vám Ramazake...vaše pomoc byla přínosná...běžte si odpočinout a přeji příjemný den...každopádně zůstaňte v divizi...pokud by bylo třeba doplnit detaily.[/trec]

Pak se otočil a vydal se zpět ke skladu.
[myslenky=daisuke]Není to tak dávno co se doplňovalo...při tom množství co chybí by nebylo možné to vynosit po kouskách...a pokud to odnesli naráz, tak to muselo být odvezeno na něčem...musí tam být stopy....[/myslenky]

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Kapitán páté divize šel na jistotu a tak to netrvalo dlouho. Došel k prostoru, kde u lavičky zahlédl svou podkapitánku s příjemně vypadajícím mladíkem, který mu byl nějak povědomý... Jen si ho nedokázal nyní zařadit. [trec=manzen]Ahoj! Tedy... Zdravím Takaragi-sama! A Vás taky. Moshushi Manzen... Neznáme se od někud?[/trec] vychrlil ze sebe s úsměvem, ale k lavičce mířil krokem někoho, kdo nejde jen tak náhodně poklábosit. [trec=manzen] Máme misi od vrchní kapitánky.[/trec] nadhodil pak konverzačním tónem ke své podkapitánce a podíval se k rybníčku... [trec=manzen]Kachny?[/trec]

[name=shiori]Takaragi Shiori[/name]

Bylo fajn vědět, že Tatsuki nebyl zas takový blázen, aby se kvůli tomu ještě uváděl do bezvědomí, i když to tak Shiori nemyslela. Uznal, že možnosti se sérem jsou teď jiné, když si to doslova vyzkoušel na vlastní kůži a Shiori se rozhodla pomlčet o tom, že účinky se mohou lišit v závislosti na síle zasaženého. Jistě, že Tatsuki byl po tom stále jako nový, když měl dost energie na to si s tím doslova pohrávat. Ale Shiori usoudila, že bude lehčí později žádat o odpuštění vzhledem k tomu, že dobrovolná prosba předem neprošla tak, jak si myslela.
To už se k nim někdo blížil. Shiori se nemusela ohlížet, aby věděla, že jde k nim. Nebo o koho jde. Ještě, než k vůbec promluvil, už vstávala na nohy. [rec=shiori]"Kapitáne,"[/rec] hlesla něco jako pozdrav a pohledem krátce mrskla k Tatsukim, jako by říkala "to je on". [rec=shiori]"Misi?"[/rec] zopakovala pak napůl nevěřícně. Jistě, že byla překvapená. Čekala, že od vrchní kapitánky dostane Manzen huláka, ne že se vrátí s misí. [myslenky=shiori]Možná už je na to přeci jen trochu stará.[/myslenky]

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Yeah, to on zase ne. Blázen to teda byl pořádný, ale tak, nebyl to nějaký flagellant nebo něco podobného. Tak jako tak, alespoň viděl možnosti testování trochu jinak, když viděl, že nějaké způsoby na zastavení to indeed má, a že to dokáže ovládal celkem jednoduše. Takže... se kdyžtak uvidí. Pokud mu to rozpustí nějakého pacienta, tak inu, stalo se, nešlo nic, najde se nějaký jiný kapitán, em.
Tak jako tak, než by stihli říct něco jiného, tak se objevila nová prezence, a i Tatsuki celkem rychle poznal, o koho se tak asi jednalo. My o kachňovi, a on za dveřmi. Přišel, že prý zdraví svoji podkapitánku, a rovnou se i představil. Tatsuki jemně přikývl. [rec=tatsuki]"Tatemori Tatsuki. Kdybych nevěděl lépe, myslel bych si, že jsme si tu naplánovali sraz bývalých spolužáků."[/rec] poznamenal Tatsuki s jemným úsměvem, u kterého si trochu prohlížel nově příchozího kapitána. Moc z něj neviděli, když měl ten svůj spešl přístup, že.
Každopádně, kapitán sdělil, že mají misi s podkapitánkou. [rec=tatsuki]"Zdá se, že vás čeká spousta práce. Hodně štěstí, vám objema."[/rec] s přikývnutím popřál... a nikam neodešel, protože byli ve čtvrté divizi a tohle byl jeho ground, jeho lavička, jestli chtějí soukromí, tak feck off někam jinam, damnit.

Daisuke -> Když jsi dorazil do skladu, byla tam opět bývalá kapitánka Sora. Byla hodně překvapená, že tě vidí podruhé ve stejný den a dokonce na stejném místě. "Daisuke-san! Zapomněl jste něco?" zeptala se skoro až pobaveně.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Manzen zamilovaně koukal za kachnami a tak byla chvilka ticha... Než se opět rozmluvil: [trec=manzen]Pokud kapitánka Kasumi plánuje také chov kachen, tak jí mohu dát bariéry, které na kachny používám já. Mimochodem až bude více času, také bych s vámi ze čtyřky rád probral skalpel kido, který jsem týden zpátky zaslal do čtvrté divize. Každopádně to bude muset počkat... Takaragi-sama, vy pojďte se mnou, musíte si zabalit, půjdeme do jednoho z okrajovější okrsků Rukongaie. Mimochodem vy jste navštěvovala akademii ve stejnou dobu, jako já? Proč jste mi nic neřekla?[/trec]
Manzen již tradičně mlel jedno přes druhé a bylo mu jedno, jestli skáče nelogicky mezi tématy... Ale Shiori si mohla všimnout, že vypadal opět emotivní. Ne emotivní 'zaplavím divizi svým reiatsu a budu brečet u kachen', ale 'budu víc mávat rukama a mé reiatsu bude více unikat, z nějakého důvodu hlavně ze zad' emotivní. Co to mohlo znamenat pravděpodobně nevěděl ani Manzen. [trec=manzen]Pokud máte ještě něco na dořešení ve čtvrté divizi, doprovodím vás a pomůžu to uspíšit, pokud ne, vydáme se do páté divize a já vám po cestě vysvětlím, jaké jsou instrukce naší mise![/trec] zakončil nakonec své žvatlání s širokým úsměvem někoho, kdo si reálně myslí, že pomáhá.

>>>> 9. divize

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Jako první cíl své destinace si nakonec vybral kasárny čtvrté divize. Byla to část mise, která zahrnovala administraci a papírování, takže to chtěl mít co nejrychleji za sebou.
Mohly to být tak dvě hodiny, co tu byli s Chieko a posledně to brali pěkně přes park čtvrté a rovnou do kanceláře kapitánky. Yoshiro neviděl důvod v tom tuhle trasu měnit.
Šlapal si to krůček za krůčkem a očima ještě přejížděl papír, který před několika minutami sepsal na svém psacím stroji. Bylo to trochu narychlo a byl by hodně nerad, kdyby tam měl nějaké gramatické chybky nebo něco. Všechno se naštěstí zdálo v pořádku.
A jak si to tak zvesela kráčel, uslyšel povědomý hlas. Vlastně dva. Ten druhý, se kterým se bavit nechtěl, byl podle všeho na odchodu, takže se na moment zastavil s očima napůl zabořenými do dokumentu v ruce, aby to vypadalo, že je moc busy a stál tak až do chvíle, než se kapitán pětky vzdálil.
[rec=yoshiro]"Tatsuki-san,"[/rec] oslovil přesně toho muže, kvůli kterému tu byl. [rec=yoshiro]"Jak to jde?"[/rec] zazbul se vesele a několika kroky zkrátil vzdálenost, která je dělila.
[rec=yoshiro]"Nemám čas na to, abych chodil kolem horké kaše, takže to na vás rovnou vybalím,"[/rec] nadechl se a rukou, kterou držel papír dvakrát lehce plácnul Tatsukiho do hrudníku. [rec=yoshiro]"Přál bych si, abyste se stal členem mého malého týmu, který se vydá na misi do světa lidí."[/rec] Když už tam s papírem mával, tak mu ho rovnou ukázal. [rec=yoshiro]"Pokud kývnete, mám tu oficiální žádost pro vaši kapitánku."[/rec] Nebylo to tak, že by se znali nebo něco. Však se poprvé viděli dnes ráno, ale co se Yoshira týkalo, tak Tatsuki působil velice schopně a navíc nebyl žádná ustrašená vyžle, což se rozhodně nedalo říct o většině členů čtvrté divize. Bez urážky.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

To, že kapitánku opět potkal na stejném místě, bylo přinejmenším podivné. Přátelsky se usmál.
[trec=daisuke]Sora-taichou...podivná náhoda nás svádí stále dohromady...[/trec] Za jeho úsměvem se však skrývalo mírné podezření...[myslenky=daisuke]Před chvílí tvrdila, že nic nepotřebuje....[/myslenky]
Rozhodl se zatím nic ze svého cíle neprozrazovat, jeho informace byly žalostně malé a tudíž si nemohl dovolit vyloučit jakoukoli možnost...
[trec=daisuke]Ale...jen jsem si ještě chtěl vzít pár věcí sám pro sebe...plánuji menší výlet...co vy? Vzpoměla jste si ještě na něco?[/trec]
Pak ukázal rukou na sklad.

Daisuke -> "Doufala jsem, že už tu nebudu překážet, ale zdá se, že je tu dnes provoz," zahihňala se Sora dobrotivě. "Chtěla jsem zjistit, jak je to s těmi věcmi pro lázně, ale není tu seznam. Nevíte, kam se poděl? Stejně to ale vypadá, že ještě nic nedorazilo. Vezmu si aspoň trochu desinfekce na plesnivé nohy..." řekla tiše, abys to slyšel jen ty a nikoho ta informace nepohoršila. "Ne svoje!" doplnila pro jistotu.

[name=daisuke]Daisuke[/name]

Přátelsky se usmál. [trec=daisuke]Ale přestaňte...vy přeci nikdy nepřekážíte...divize by pro vás stále byla ochotná jít světa kraj...[/trec] Řekl a z jeho hlasu bylo patrné, že to myslí vážně.
[trec=daisuke]Ach...to budě na mě...[/trec] Vytáhl seznam, který sebou vzal...
[trec=daisuke]Potřeboval jsem ověřit rozmisťování několika položek a musel jsem ho vzít sebou...co všechno vám chybí?[/trec] Zeptal se, zatímco Soře podal seznam. Sám pak odemkl dveře a vešel dovnitř.
[trec=daisuke]To by mě ani nanapadlo...kapitánko...[/trec] Zachechtal se komentáři o tom, že by byla mast na nohy kapitánky. Kdo ji aspoň trochu znal věděl, že něco jako plíseň v jakékoli podobě nedokázalo existovat v okruhu několika set metrů kolem ní. Tak byla pečlivá a čistotná.
Zatímco začal hledat v regále s mastmi, opatrně se rozhlížel, jestli nenajde nějaké stopy, násilné vniknutí...něco co by tu být nemělo.

[name=shiori]Takaragi Shiori[/name]

A kachna byla venku z pytle. Skvělé. Manzen se dozvěděl, že chodili na akademii ve stejnou dobu. [rec=shiori]"Je to dost čerstvá informace i pro mě,"[/rec] zalhala a zadívala se intenzivně na Tatsukiho za to, že to propálil. [myslenky=shiori]Moc díky.[/myslenky] Teď si bude určitě chtít Manzen povídat i o tom. A pak dokonce trval na tom, že pomůže s čímkoliv, co bychom tu mohli potřebovat dořešit. Uvědomuje si ten člověk vůbec, že může být někde jeho přítomnost prostě nechtěná? Hloupá otázka, samozřejmě, že ne. Shiori mu to asi bude muset vpálit jednou pěkně na přímo, ale dnes to nebude.
[rec=shiori]"Skončili jsme, nic víc řešit nepotřebuji,"[/rec] oznámila kapitánovi. [rec=shiori]"Kdybys přišel na něco zajímavého o tom, dej mi vědět,"[/rec] otočila se ještě na Tatsukiho a ukázala prstem přibližně na místo, kam si do své uniformy schoval ampulku s tekutinou, aby pochopil, o čem je řeč. [rec=shiori]"Přežívej,"[/rec] mávla mu pak na rozloučenou a udělala krok k odchodu v naději, že Manzen vyrazí pryč. Ještě aby se ti dva zakecali, to by tak scházelo.

>>> 5. divize (???)

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki se jemně usmíval, zatímco tam nový kapitán střílel absolutní kulomet různých keců a Shiori vypadala, že po něm hodí tu lahvičku, co dostal před chvilkou Tatsuki. Přesto to odvážně ustála, a nutno říct, že to, že pro Shiori bude prozrazení jejich společného akademického průchodu dalším navýšením otravnosti si Tatsuki neuvědomil. Proto se na Shiori omluvně usmál. [rec=tatsuki]"Vzhledem k vašemu speciálnímu programu bylo jednoduché vás nezaregistrovat, kapitáne."[/rec] poznamenal pravdivou poznámku, aby Shiori přidal alespoň jednu výmluvu. To už ale tedy oba dva museli viditelně jít, kapitán poháněl chudinku Shiori, kterou Tatsuki upřímně litoval. [rec=tatsuki]"Ty taky, Takaragi-san. Ať mise dopadne....dobře."[/rec] stihl jí ještě popřát, a pak už dělal, že tam není, protože ani on nechtěl být do nějaké konverzace zapleten...
... zdálo se ale, že se zaplete do mnohem větších trablů.
Tatsuki totiž nebyl slepý, naopak, byl to celkem pozorný Shinigami, a tak si všiml dalšího kapitána, co tam dělal, že neexistuje v tu chvíli. A s tímhle kapitánem se už dnes viděl. Ve chvíli, co zmizel kapitánský sbor Páté, se Kapitán Deváté rozhodl ho oslovit. Takže tu byl kvůli němu... hmm, nějaké dodatky k rozhovoru? Na otázku, jak se má, jen jemně pokývl, protože moc dobře věděl, že tu Ruyichi-taicho je z jiných důvodů, než se ptát na náladu členů čtvrté. A to také potvrdil, když rovnou přešel k věci. Prý se měl stát členem týmu, který se měl vydat na misi do Světa lidí. Tatsuki nad tím překvapeně zamrkal, a pak se natáhl pro ten papír s žádostí. [rec=tatsuki]"Očekáváte problémy, že s sebou chcete vzít medika?"[/rec] zeptal se prostě. U toho rychle prolétl papír, jestli se tam dozví něco zajímavého. Pak přikývl. [rec=tatsuki]"Jestli myslíte, že se vám na misi budu hodit, tak na ní půjdu."[/rec] potvrdil, že ho nebude muset přemlouvat. Byl to kapitán, kdyby chtěl, mohl si to vynutit anyway, a Tatsuki neměl nic proti tomu se vydat do akce a pomoci, pokud někdo kdo administroval jednu třináctinu Gotei myslel, že to je dobrý nápad.