Prostory 4. divize

Mnohé části Seireitei jsou hlučné, plné ruchu, činnosti a stresu. 4. divize ale dělá, co může, aby její území bylo jako ostrůvek klidu pro zraněné a trpící (kromě akutní traumatologie, tam je bohužel stresu a hluku i tak až moc). Velká nemocnice, obytné prostory pro členy, lázně i oddělení rekonvalescence jsou rozmístěny ve velké zahradě, kde najde uzdravení každá rozervaná duše.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki procházel kolem lázní v jejich velké zahradě 4. divize, s čajíkem v ruce a spokojeně koukajíc se kolem. Popravdě, koukal, ale moc nijak nevnímal. Měl po službě kolem nemocnice, kde pomáhal, kde se dalo, rozhodně unavující úkoly, a teďka konečně trochu času pro sebe. A tak si prostě jen užíval ten fakt, že má za sebou opět den dobře odvedené práce, že udělal, co mohl pro dušstvo v Soul Society, a že teďka má chvilku volna.
Posadil se na jednu z laviček, které nepochybně stály v jejich zahradě, a pustil se do čajíku přímo, zatímco koukal i kolem sebe. Kolem chodila spousta dalších shinigami, ze všech různých divizí, kteří z nějakých důvodů potřebovali trochu pobytu na pozemcích 4. Divize. Takových byla spousta, spousta byla misí, co byla potřeba udělat... nedalo se nic. Ale bylo fajn vidět všechny ty pacienty se postupně lepšit. A fakt, že on sám na tom měl nějakou tu zásluhu u některých z nich, hřálo srdíčko ještě víc, než jeho tělo hřál čajík.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Kasárny čtvrté divize se nacházely jenom kousíček od kasáren deváté, takže cesta tam se rozhodně nedala označit za dlouhou. Kapitán šel většinu cesty v tichosti, kromě momentů, kdy si popěvoval nějakou písničku. S ničím svoji novou zástupkyni nezatěžoval a nechal jí pěkně následovat pár kroků za sebou, jak bylo tradicí v Gotei 13.  Chtěl ji tím dát prostor k tomu, aby se mohla psychicky připravit na to, že hned první den jí takhle žene do novinařiny. Slíbil jí sice, že s nikým nebude muset mluvit, pokud nebude chtít, ale to neznamenalo, že se bude moct flákat.
Yoshiro se už z dálky rozhlížel, jako by někoho hledal, ale patrně bez pozitivních výsledků. [rec=yoshiro]Chieko-san, kdybyste viděla mračícího se chlapa se šátkem na hlavě, který se k nám blíží z mého slepého bodu, varujte mě prosím.[/rec]
Usmál se na Chieko, ale nijak to dál nerozváděl. Ona to totiž byla docela bohatá historie, která se nedala vysvětlit rychle. Řekněme ale, že se Yoshiro a zmíněný doktor nějakou dobu znali a jejich vztah byl hodně netradičního rázu. Ne že by byli nepřátelé nebo něco...Tedy aspoň Yoshiro doufal, ale přátelské to taky úplně nebylo. Yoshiro ale věřil, že skutečně ví, jak na něj, jen by preferoval, kdyby si doktora všiml první on, aby měl moment překvapení na své straně.
Protože ho ale zatím nikde neviděl, tak proč nezačít u někoho jiného? Rozhodně bylo z čeho vybírat, tak proč nezkusit třeba.....
[rec=yoshiro]Zdravíčko,[/rec] pozdravil kapitán člena, který si tam popíjel čajík. [rec=yoshiro]Měl byste chviličku na krátký rozhovor?[/rec] zeptal se s milým úsměvem.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

>>> Pozemky 9. divize
Chieko následovala svého kapitána směrem do čtvrté divize. Bylo to kousek, takže to nebyla moc dlouhá cesta a tím pádem ani moc dlouhé mlčení na to, aby to začalo být trapné nebo nepříjemné. Chieko tu chvíli využila k tomu, aby si nastavila svůj nový SpiritPhone 2.1, když se tedy kapitán rozhodl, že jí ho nesebere, když má problémy mluvit s lidmi. Nastavila si tam svůj profil na SpiritScribe, aby mohla pokračovat, přeposlat si věci ze starého zařízení do nového a díky tomu si na tapetu nastavit Kura a na spořic obrázek leknínů.
Pak se na ní kapitán usmál a poprosil jí, aby ho varovala, kdyby někde viděla mračícího se chlapa v šátku. Chieko zmateně zamrkala na kapitána, na SpiritPhonu uprostřed nastavování SpiritScribe účtu Černého Kříže. [rec=chieko]"Se...šátkem?"[/rec] zopakovala po něm, načež přikývla, že rozumí a co nejrychleji dodělala, co měla rozděláno, aby tedy mohla pozorně dávat pozor na okolí. Byl to takový její první úkol víceméně! Nechtěla to pokazit nebo zanedbat!
No a takhle společně procházeli čtvrtou divizí, než si kapitán vyhlédl jejich první oběť. Muže pijícího čaj. Man of culture, jak se zdálo. Chieko následovala kapitána k tomuto shinigami a na pozdrav mu věnovala lehký úklon. Stála při tom tak krok šikmo za kapitánem.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki nebyl někdo, kdo by nebyl nevšímavý. Všiml si velmi podezřelých lidí koutkem svého oka. Vzhledem k tomu, že jeden z nich nesl haori plášť, nebyla to ani moc těžká osobnost na identifikaci.  Musel to být kapitán deváté, jménem Ruyichi Yoshiro, a ta chudinka za ním pravděpodobně jakákoli oběť... hmm, ne, mělo to podkapitánskou pásku. Oh no. Tatsuki doufal, že jsou tady omrknout nějaké zraněné z jejich divize, ale vzhledem k náladě těch dvou to vypadalo, že mají jiný cíl.
Tatsuki tak dělal, že je vůbec nevidí, a v klidu si tam usrkával čaj. Ve své hnědé, v obyčejném shihakushu a jako člen čtvrté věděl, že pro většinu lidí byl takřka neviditelný. Víceméně tam byl jako součást parku, když jeden chtěl sedět na lavičce, musel se stát lavičkou....
A v tu chvíli ho kapitán oslovil. Tatsuki trochu výrazněji oddechl. Dammit. Všimli si ho. Co jen mohl kapitán jedné z divizí chtít po randomovi? Well... Tatsuki měl nápad, a kapitánova slova to potvrdila. Něco do toho jeho zpravodajství, určitě. Tatsuki zvážil situaci. Byla pravda, že nejraději by buď vrazil hlavu do písku, a nebo písek po nich chrstnul a utekl směrem lázně? Ano. Byla pravda, že pak by mu pravděpodobně vedení jeho divize vynadalo? Ano. Co se mu chtělo víc? Umřít na čepelích svých spoludivizníků, a nebo věnovat rozhovor kapitánovi?
Těžká otázka, doopravdy těžká..
Nakonec Tatsuki jemně přikývl. [rec=tatsuki]Proč ne, kapitáne.[/rec] odpověděl, a u toho jemně poklonil hlavu na náznak jisté pokory, kterou měl ve vedení organizace, ve kterou, the fool, věřil. [rec=tatsuki]Nevím, kolik informací vám zrovna já můžu dát, ale pokusím se.[/rec] slíbil tedy, nešlo nic. Byl důstojník, nebylo zas tolik lidí, ke komu je poslat, pokud chtěli někoho ze čtvrté. Byla to taky povinnost, no. Tatsuki tak pohybem rukou nabídl místo vedle sebe na lavičce, pokud si chtěla tahle výprava z devítky sednout.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[rec=yoshiro]"Dost k mé spokojenosti, věřím!"[/rec] zasmál se a připravil si svoje hlavní zbraně ve formě tužky a zápisníku. Místo toho, aby se sám posadil, pokynul rukou Chieko, jestli si nechce udělat pohodlí, ale sám zůstal stát.
[rec=yoshiro]"Začnu tím, že se jedná o oficiální interview do magazínu SHUNPEM SVĚTEM. Kapitán Ruyichi, zástupkyně Nekonome a reportér Kuro."[/rec] Představil celou trojici, která shinigamiho bude vyslýchat a u každé zmínky na dotyčného ukázal rukou. [rec=yoshiro]"Mohl byste mi sdělit vaše celé jméno nebo si přejete zůstat v anonymitě?"[/rec] mrkl na něj a pokud mu informace poskytnuta byla, zapsal si shinigamiho jméno. Pokud nebyla, tak napsal 'srab ze čtyřky.'
[rec=yoshiro]"Je to takový malý výzkum týkající se vaší divize, nic bolestivého slibuji. Můžeme začít tím, že byste nám popsal náplň vaší práce ve čtvrté divizi? Jste se svojí pozicí spokojený?"[/rec] začal jednoduchými otázkami.
Než Tatsuki odpověděl, ještě se naklonil k Chieko. [rec=yoshiro]"Pokud se na něco budete chtít zeptat, Chieko-san, dejte mi vědět a nebo to vzkažte přes Kura."[/rec] Zašeptal jí.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Vypadalo to, že pokus o zahrání 'nejsem dost důležitý' karty nefungovalo na kapitána devítky, a ten tak místo toho odmítl nabídku na posazení, a místo toho zůstal stát nad Tatsukim. První informaci k tomu dal, když tedy řekl, co se vlastně děje - oficiální interview pro Shunpem Světem. Tatsukimu trochu padla kapka z čela.. tušil to, ale takhle to znělo ještě víc scary, než když mu to nikdo přímo neřekl. Oof. Kapitán pak představil sebe, a protože Tatsuki nebyl úplně nejnovější do Gotei, jména kapitánů znal, takže věděl, že tohle je Ruyichi. Jeho zástupkyni ale neznal. A její kočku už vůbec ne. [rec=tatsuki]"Těší mě."[/rec] řekl jen Tatsuki, a pak trochu polkl, aby se uvolnil na svoji klasiku. [rec=tatsuki]"Jsem Tatemori Tatsuki, 6. Důstojník Čtvrté divize."[/rec] představil se pak. Tatsuki rozhodně neměl radost z téhle pozornosti, ale to neznamenalo, že by ho vyděsilo vydat vlastní jméno.
Pak tedy kapitán začal s nějakými otázkami. Tatsuki se nad ní lehce zamyslel. [rec=tatsuki]"Starám se o léčení a pomoc v nemocnici, o zásobování ostatních divizí, o nějaké administrativní záležitosti kolem divize, a hlídám prostory naší divize, aby v nich pacienti měli dost klidu na své léčení."[/rec] popsal tak nějak jednoduše a bez větších detailů své normální povinnosti. Nad druhou otázkou se zamýšlet nemusel. [rec=tatsuki]"Jsem. Čtvrtá divize pomáhá spoustě lidem, kteří pak pomáhají jinde."[/rec] řekl prostě, bez nějakých okolků. Rozhodně nepatřil mezi ty 'stydím se, že jsem ve čtvrté divizi' typy.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko sledovala kapitána při práci. Když se soustředila na něj, jak se soustředí na někoho jiného, bylo to pro ni o něco jednodušší. Občasně se při tom podívala na člena čtvrté divize, ale jen na pár okamžiků, než znovu uhnula pohledem zpět na kapitána nebo do svého zápisníku. Neposadila se. Ne, že by chtěla mít nad Tatsukim high ground, což vzhledem k její výšce bylo i tak těžké. Její nesmělost a nejistota jí prostě nedovolovali posadit se vedle cizího člověka, i když to sám nabízel. Kdyby se posadil i kapitán, to už by bylo něco jiného.
[rec=chieko]"T-také mě...těší...!"[/rec] odvětila po jejich seznámení prostřednictvím kapitána a znovu se lehce na pozdrav uklonila. [rec=kuro]"Yo!"[/rec] pozdravil i Kuro krátce, načež seskočil sednou si na druhý okraj lavičky.
Kapitán následně položil Tatsukimu pár otázek a pošeptal jí, že mu má dát vědět nebo sdělit přes Kura, pokud se bude na něco chtít zeptat. Chieko na pozorumněnou přikývla. [rec=chieko]"Hai."[/rec] potvrdila.
Pak se Chieko chopila své propisky a pustila se do psaní poznámek dle toho, na co se kapitán ptal a co jim Tatsuki odpovídal. Hm. Na co se asi kapitán zeptá jako další? Sama pořádně nevěděla, na co by se v téhle fázi rozhovoru zeptala.  Víceméně zodpověděl všechny body, které si zapsala před tím. Hm. Pak jí přecijen něco napadlo a tak zatahala kapitána jemně za rukám a s otázkou v očích ukázala ve svém bloku na spojení 'Možná rizika?'.

[name=kasumi]Haruka Kasumi[/name]

Kapitánka měla svůj systém. Po ránu pracovala v kanceláři, kde zpracovávala a přijímala nejurgentnější zprávy, co se za večer a noc nakupily. Držela se toho, protože tak všichni z její divize věděli, kde a kdy ji hledat, pokud měli něco důležitého na srdci. Jakmile totiž Kasumi vyrazila na obchůzky a řešit věci po kasárnách a nemocnici, byl docela oříšek ji úmyslně sehnat.
Zrovna procházela dlouhou chodbou od jedné záležitosti ke druhé, při čemž řešila třetí. Některé členy občas děsilo, s jakou lehkostí zvládala přeskakovat z jednoho problému na druhý. Někdy, zpětně, to děsilo i ji.
[rec=kasumi]"Posunu vám deadline do zítra a budeme se tvářit, že to bylo tak plánované už od začátku, ale pokud se to bude opakovat, budu z toho muset vyvodit důsledky, to jistě chápete,"[/rec] domlouvala se právě s nějakým mladíkem, co pokorně kráčel vedle ní. Nebo spíš popobíhal, přestože kapitánka byla pomalu o hlavu kratší, než on, sotva její svižné chůzi stačil. Poslušně pokýval hlavou na srozuměnou, uklonil se a vydal se vlastní cestou, Kasumi doufala že za dohnáním svých povinností. Nerada udělovala tresty, ale někdy se tomu zkrátka nelze vyhnout.
Opustila nemocnici a skončila před jinou budovou, která na první pohled vyhlížela o dost více technicky, než lékařsky, ale stále reprezentativně. Zpráva pro pořádek a údržbu kanalizací. Před budovou právě stěhovalo pár shinigami nějaké balíky a jakmile kapitánku zahlédli, ozvalo se sborové "Kapitánko!" s patřičným úklonem. Kasumi pokývala lehce hlavou a rukou naznačila, ať se nenechají rušit a pokračují v práci, zatímco přistoupila k muži s účesem mezi šíleným vědcem a rockovým zpěvákem, co si odškrtával něco na SpiritPhonu.
"Kapitánko. Přišla jste si zkontrolovat zásilku? Dvanáctá divize dokázala dodržet všechny požadavky, ale řeknu vám, netroškaříte. Ať si vaši lidi projdou nové manuály, jsou tam nějaké změny, ale instalaci by měli zvládnout. Zapínají se tím velkým červeným tlačítkem." [rec=kasumi]"Velmi vtipné,"[/rec] pousmála se kapitánka. Důstojník z dvanáctky měl štěstí, že jeho humor už kapitánka měla tu čest poznat, každý jiný by se z takové nejapné poznámky musel zodpovídat.

Genma

Jen se na něj koukni, na neřáda. To je ale vlezlej zmetek. Když má přijít na očkování, tak ho člověk nezastihne, ale čmuchat, to je jeho, to je hned všude. Neskutečný. Ale ale, kohopak to má s sebou? Hmm, snad nová zástupkyně? Sakra ale té je pro něj škoda...
Genma se mračil, zatímco nenápadně vykukoval zpoza vzdálené vrbičky. Byl dostatečně nenápadný, aby nebyl viděn, ale zároveň mohl vidět všechno, co potřeboval, aspoň si to myslel. Ne že by neměl co na práci, ve skutečnosti pouze procházel mezi budovami, ale toho červeného bělovlasého zmetka si nešlo nevšimnout. I přes spěch ale vytáhl z kapsy svůj SpiritPhone a rychle se pokusil najít profil modrovlasé dívky, kterou měl kapitán 9. divize s sebou. Rád by ji zařadil do skupiny vybraných žen a mužů, kterým s oblibou čas od času posílal své... ehm, speciální portréty. Nikde ale neviděl její fotku a na delší hledání neměl čas, takže telefon zase schoval, ale v mysli si udělal poznámku, aby se po ní ještě později podrobněji podíval. Určitě tam někde bude, v Seireitei není zase tolik modrovlásek... Hodil ještě jeden otrávený pohled na kapitána, který přišel rušit klid v jeho divizi.
Ty jeho pitomý brejličky. Myslí si, že je cool, ale je tak leda k smíchu.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Nudná odpověď na nudnou otázku, dávalo to smysl. Yoshiro nečekal žádný zázrak, i když už ho v minulosti pár jedinců hodně mile překvapilo nějakým juicem, když se jich ptal na obyčejné otázky. No dobrá. Něco si zapsal do zápisníčku a dvakrát kývl hlavou.
Chieko mu pak ukázala svůj pointer, což byla iniciativa, jakou kapitán ocenil a nehodlal to dívce kazit.
[rec=yoshiro]"Z toho, co jste popsal, to zní jako byste převážně operoval v Seireitei. Existují pro vás nějaká rizika? Účastnil jste se už případně nějaké práce v terénu?"[/rec] podložil dotaz Chieko svoji vlastní otázkou.
[rec=yoshiro]"A jak se cítíte ohledně toho, jakou má vaše divize reputaci?"[/rec] byla to otázka, která by nejspíš chtěla trochu rozvést a Yoshiro si to uvědomoval. Proto nedal shinigamimu ani chvíli na odpověď a pokračoval.
[rec=yoshiro]"Víte, co se říká. Že jste jen ubožáci bez talentu, kteří nebyli dost dobří na to, aby si zajistili lepší pozici a tak se teď musíte hrabat v exkrementech ostatních."[/rec] Yoshirův názor takový samozřejmě nebyl, ale všichni v Gotei 13 věděli, že existují hodně hlasití jedinci, kteří mají na čtvrtou divizi hodně zaujatý názor a neuvědomují si, že každý jedinec má své místo a vlastní silné stránky, kterými může přispět. To mu ale neříkal, protože mu šlo převážně o reakci mladého doktora.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsukimu se představila i podkapitánka. Podle toho, jak stydlivě mluvila... Tatsukimu se ten nápad, že to možná byla kapitánova nějaká další oběť, vrátil do hlavy. No, to naštěstí nebyla jeho starost. Každopádně Tatsuki prostě upřímně odpověděl na otázky kapitána deváté, a ten sice nevypadal nijak moc hyped, ale zapsal si tedy něco a kývl. Perfektní. Tatsuki mu nic juicy dávat nechtěl, takže fungovalo. Pak na něj promluvila kočka, na což Tatsuki překvapeně zamrkal, ale dělal, jakože ho to nijak nerozhodilo. Dvanáctá be wildin, raději se moc nedivit, křičet do propasti o tom, jak nerozumí světu může později.
Kapitán se pak zeptal na nějakou práci v terénu, a jestli se sám Tatsuki dostal do nějakého rizika. Tatsuki pokrčil rameny. [rec=tatsuki]"Jsem shinigami. V terénu jsem párkrát byl. Někdy se ostatní divize dostanou do stavu, kdy se do nemocnice nedostanou. Pak musí nemocnice za nimi."[/rec] odpověděl prostě, s pokrčením ramen. Nemuseli nějak daleko často, a Tatsuki se celkem cíleně vyhýbal nějaké velké akci, ale tak...
Tatsuki se pak nadechl, aby odpověděl na další otázku, ale nedostal na to možnost. A to proto, že kapitán trochu zabušil intenzitu do takové otázky. Tatsuki tak kapitánovi věnoval trochu ostřejší pohled. Vyrovnal tu nerovnováhu v tom, jak k němu kapitán přistupoval, a sám se postavil. [rec=tatsuki]"Ti chytří mezi Shinigami vědí, že Čtvrtá nevyhraje žádnou bitvu, ale bez ní nevyhrajete válku. Na názoru těch, kteří chytří nejsou, mi nesejde."[/rec] odpověděl na to s klidem, i přes předchozí gesto. [rec=tatsuki]"Všichni si utahují, dokud jim hollow někde nezmašíruje kamaráda a pak k nám přijdou s pláčem a prosí o zázraky."[/rec] dodal k tomu prostě. [myslenky=tatsuki]'Tuhle nám někoho přinesli s mozkem v 67 kouscích. Viditelně, naši ho museli dát dokupy, protože tady běhá a píše články do novin.'[/myslenky] napadlo Tatsukiho, ale nechtěl dostat bídu od vedení divize za špatnou reprezentaci, a tak to dál nekomentoval.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko kapitánovi naznačila, na co by se Tatsukiho mohli zeptat a ten tak i udělal, když otázku o možném riziku přeformuloval do své další otázky. Tatsuki ale odpověděl na všechno právě komě tohohle. To Chieko celkem mrzelo, když si dala práci s tím to kapitánovi připomenout.
Neměla ale moc času nad tím být smutná, jelikož kapitán položil další otázku a to dosti necitlivým způsobem, když nahlas řekl, co se prý o čtvrté divizi říká. Chieko se na kapitána šokovaně podívala. A hned na to se šokovaně podívala i po Tatsukim, když se zvedl s rukama zatnutýma v pěsti. Bylo tohle to, před čím jí kapitán varoval?
[rec=chieko]"Chceme...chceme napsat článek...který tenhle pohled...lidí změní..."[/rec] vysoukala ze sebe Chieko. Bylo obdivuhodné, že v téhle situaci k tomu dokázala najít odvahu. [rec=kuro]"Přesně tak. Chceme lidem ukázat, jak je vaše práce důležitá."[/rec] vysvětlil to o něco lépe Kuro.

[name=kasumi]Haruka Kasumi[/name]

Popravdě, Kasumi byla při spolupráci s dvanáctou divizí vždycky trochu opatrná. Původně se jí do toho nechtělo, ale byla ráda, že našli společnou řeč a ona tak mohla zpříjemnit a pozvednout kvalitu práce ve čtvrté divizi. Vlastně se divila, proč něco takového nenapadlo nikoho před ní.
Převzala zásilku, podepsala nějaký papír a dohodnula se na dalších podrobnostech s důstojníkem dvanáctky i se svými lidmi zodpovědnými za převzatou techniku, než jí její kroky dovedly zpátky do kasáren a její kanceláře. Obchůzek už měla dost, i když stále vypadala připravená řešit úplně cokoliv a kdykoliv, potřebovala si taky odpočinout. Zabouchla za sebou dveře, uvařila si čaj a posadila se na malou pohovku.
Ano, kancelář kapitánky čtvrté divize měla pohovku. A konferenční stolek. Byl to takový klidový koutek v rohu místnosti, který z jedné strany ještě lemovala knihovna. Samozřejmě tu byl také pracovní stůl a všechno to ostatní, co standardní kancelář měla, ale to teď nebylo důležité.
Kasumi si z knihovničky vytáhla knížku a krátce se začetla, než jí odložila, prostě se opřela do pohovky a regenerovala energii, jelikož věděla, že každou chvíli může někdo rozrazit dveře a chtít od ní urgentní pomoc s prakticky čímkoliv, co se může v téhle divizi pokazit. A popravdě, byli to lékaři, pokazit se toho mohlo hodně.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

A reakce přišla. Hned po ní se pak ozvala mladá zástupkyně se svým kocourkem, aby situaci objasnili. Problém byl, že to Yoshiro úplně udělat nechtěl a projevila se tu trochu jejich nezkušenost. No nedalo se nic dělat, kapitán na sobě ne dal nic vědět a zapsal si ve zkratce, co mu Tatsuki řekl.
[rec=yoshiro]"Ostrá slova."[/rec] poznamenal dost neutrálním tónem.
[rec=yoshiro]"Ale možná právě taková, na jaká lidé, kteří nejsou chytří, uslyší."[/rec] Nebudeme chodit okolo horké kaše. Hodně jedinců se na čtvrtou dívalo shora, ale ty nejhlasitější kecy vály hlavně ze směru jedenácté divize. Těch takzvaných zabijáků a hrdlořezů. Gigachadové, co se nebojí postavit se nebezpečí a smrti. Yoshiro nad jejich toxickou maskulinitou mohl jenom kroutit hlavou. Tihle pitomci slyšeli jen na meč a nebo na ostrá slova. A pokud jim je Tatsuki chtěl dát, Yoshiro se nebránil stát se poslem.
[rec=yoshiro]"Myslíte, že se v posledních letech změnilo to, jak se k vaší divizi chovají ostatní členové Gotei 13? V posledních letech se zavedly specializované jednotky, které se zaměřují na mentální zdraví a další netradiční terapie. Myslíte si, že to povzedlo reputaci čtvrté divize a nebo jí to naopak ještě více uškodilo?"[/rec] Zeptal se na další otázku. Doufal trochu, že ho shinigami nepošle do háje. Nebylo by to popvé...A asi ani naposled.
[rec=yoshiro]"Chieko-san, mohla byste prosím vyfotit pár fotek? Klidně můžete zkusit zachytit nějaké členy čtvrté divize v jejich přirozeném prostředí!"[/rec] řekl skoro až bojovně. Snažil se znít povzbudivě. Sundal si z krku foťák a podal ho Chieko. [rec=yoshiro]"Umíte s tím zacházet, že ano?"[/rec] zeptal se ještě pro jistotu.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Tatsuki doopravdy reagoval - bylo to proto, že kapitán rozhodně nebyl první, kdo by se pokoušel tady ošpiňovat jméno jejich divize prostě proto, že to nebyli zabijáci - ne teda přímo, a Tatsuki si to uvědomoval. Proto také se svojí reakcí nijak nepřeháněl, jen se postavil, aby vyrovnal fakt, že kapitán stál nad ním. Bylo to takové symbolické. Stejně jako si teď výškově byli rovni - Tatsuki byl o něco větší, dokonce - Tatsuki tím i ukazoval rovnost Čtvrté divize s jakoukoli jinou. A co se týkalo otázky Chieko, Tatsuki to bral tak, že odpověděl, když řekl, že je taky Shinigami - ti se prostě do rizik dostávají.
Kapitán mu také odpověděl, že tohle byla ostrá slova. Tatsuki nad tím trochu pokrčil rameny. [rec=tatsuki]"Nebojím se je říct. Někteří moji kolegové ano, ale nedělá je to slabšími, nebo méně prospěšnými pro Seireitei."[/rec] odpověděl na to. Mezitím, podkapitánka k tomu dodala, že tohle bylo k plánu změnit pohled na čtvrtou divizi. [rec=tatsuki]"Hezký nápad. Na ty, co už se teď smějí, nebude fungovat. Spoustě z nich jsme zachránili životy, a když nefunguje ani to, pochybuju, že pomůže cokoli."[/rec] odpověděl jí upřímně Tatsuki, také naprosto klidným hlasem. Pak věnoval opět pohled a pozornost kapitánovi.
Ten se ho zeptal na to, jestli se za posledních pár let změnilo to, jak se k nim ostatní chovají. Tatsuki se nad tím zamyslel. [rec=tatsuki]"Za těch pár let, co tu jsem já... je to podobné. Myslím, že se to zlepšilo příchodem kapitánky Haruky - není to úplně tradiční osobnost pro kapitánství Čtyřky, a měla respekt už ze svých předchozích štací. To tomu pomáhá."[/rec] odpověděl pravdivě i na tohle. Druhá část otázky pak byla na jejích nová oddělení. Tatsuki přikývl. [rec=tatsuki]"Pomáháme tak více lidem, a díky tomu více lidí pozná to, že jsme také Shinigami, plně rovni ostatním, jen máme jiná zaměření. A je to pomoc, která je přímá, takže si ji uvědomují. Bohužel, to, že mají zásoby na svých misích a že mají vždy co jíst, to už je napsat jako naše zásluhy nenapadne, ale... to už je náš úděl."[/rec] dal i tomuhle odpověď.
Kapitán se pak zeptal své podkapitánky, jestli by nešla udělat nějaké fotky. Tatsuki se na ní otočil. [rec=tatsuki]"Prosím, nefoťte pacienty bez jejich souhlasu. Fotit členy naší divize ale můžete, jak jen chcete."[/rec] dal ji jen prosbu, než se opět otočil na kapitána, jestli měl ještě nějaké dotazy.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Tatsuki se na ní podíval, když promluvila, a věnoval jí klidnou za to skeptickou odpověď. Nejsmutnější na tom bylo, že měl pravdu. Kdo chce na někoho házet špínu, lopatu si vždycky najde. Lidé uměli být zlí. Ať už úmyslně nebo ne. I kdyby tenhle plán ale nedokázal změnit názor zarputilých nesnášlivců, ale třeba budou moci odklonit nové shinigami od toho, aby se touhle cestou zloby vydali taktéž. Zabránit navýšení počtu těch, kteří si ze čtvrté divize dělají srandu a opovrhují jí. Takže to indeed hezký nápad byl. Minimálně Chieko v tom tu naději viděla. Navíc věřila, že by se kapitán nerozhodl psát tenhle článek, kdyby si myslel opak.
Tak jako tak se kapitán ptal na další otázky a Chieko si poctivě psala poznámky už zase o něco klidněji, když se zdálo, že Tatsuki už není naštvaný. Alespoň tedy do doby, než jí Ruyichi-taichou bojovně vyzval, aby udělala několik fotek. [rec=chieko]"Hai...!" [/rec]pronesla na souhlas. Pokud tedy umí s foťákem. Chieko si foťák převzala a prohlédla. [rec=chieko]"Stačí...zmáčknou tohle?"[/rec] zeptala se a ukázala na klasické tlačítko spouště. Byla zvyklá fotit SpiritPhonem, ale foťák v ruce držela poprvé. Avšak učila se rychle a tak to jistě zmákne. Byla šikovná.
Na srozuměnou přikývla na Tatsukiho slova. Kuro jí znovu skočil na rameno a společně poodstoupili trochu dál. Tam si Chieko nejprve foťák vyzkoušela. Podívala se hledáčkem po okolí a když zahlédla nějakého člena, vyfotila ho, jak kapitán říkal v přirozeném prostředí. Když zahlédli na lavičce sedět dvojici pacientů, Kuro k nim doběhl se zeptat, jestli je mohou vyfotit. Ano, nebyli to členové čtvrté divize, ale mohla by se hodit i fotka spokojených pacientů. Pro atmosféru. A pokud by jí kapitán nechtěl...vzala by si jí na památku na svůj první úkol v nové divizi.
No a jak se tak dívala hledáčkem dál kolem...to protože objevila zoom, tak to zkoušela...všimla si, jak zpoza vrby něco vykukovalo. Zazoomovala o něco víc a uviděla...šátek! [rec=chieko]"Šátek...?" [/rec]pronesla překvapeně a nebudeme si lhát pořád dosti zmateně z tohohle celého pozor na muže v šátku. Udělala cvak a měla i důkaz, že se nespletla. Podívala se na fotku, aby si ověřila, že není rozmazaná nebo něco, a pak s ní odběhla zpět za kapitánem, kterého zatahala znovu za rukáv. [rec=chieko]"Šátek...!"[/rec] oznámila mu a ukázala foto, které pořídila. [rec=kuro]"Schovává se za tou vrbou támhle."[/rec] informoval ho Kuro už o něco přesněji a ukázal tlapkou směr.

Genma

se zdržel trochu víc, než měl v plánu. V duchu stále nabručeně komentoval, jak devátá divize, a speciálně její kapoitán, narušují klidný chod jeho divize, místo aby pro jednou dělali něco užitečného. Najednou si všiml, že modrovláska drží v ruce foťák. Nejen že ho držela, ona s ním dokonce mířila na něj!
V Genmovi hrklo a rychle ukročil dál za vrbu, i když nejspíš pozdě. Jeho výraz na fotografii pravděpodobně nebude moc důstojný, sakra. Mohl jen doufat, že se dívce nepodařilo na tu dálku nic kloudného včas vyfotit. Rychle se dal na ústup původním směrem, kterým mířil, aby to nevypadalo, že tady postává a někoho šmíruje.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Než se Chieko vydala na svůj fotografický quest, potvrdil samozřejmě její otázku ohledně zachycování fotek. Yoshirův foťák byl vyrobený na zakázku a byl dost odlišný od těch běžných, jaké byste mohli najít někde v oběhu, ale na druhou stranu zrovna tlačítko na focení bylo červené a leželo přímo v pozici pravého ukazováčku.
[rec=yoshiro]Mohl bych být sebestředný pitomec a říct, že nemáte pravdu, protože můj magazín se může chlubit velkou popularitou ve všech sociálních vrstvách, ale s trochou upřímnosti jsem schopný uznat ten fakt, že ti, o kterých se tu teď bavíme, s velkou pravděpodobností stejně neumí číst,"[/rec] podotkl směrem k Tatsukimu a pobaveně se nad svojí poznámkou sám zachechtal.
[rec=yoshiro]"Takže ano, jejich názor zřejmě nezměníme."[/rec] S hlasitým povzdychem se posadil na lavičku a opřel se. [rec=yoshiro]"Přiznám se, že sám nejsem zrovna velkým fanouškem vaší divize, ale z jiných důvodů, než si pravděpodobně myslíte, Tatemori-san. Nebudu vás tu zatěžovat svým životním příběhem, abych podtrhl pointu, takže vám prostě jenom řeknu, že nemůžu ztrácet čas dlouhým vyleháváním v nemocnici."[/rec]
Propisku si vrátil do náprsní kapsičky a zápisník položil na lavičku vedle sebe. [rec=yoshiro]"Nebýt fanoušek ale neznamená, že postrádám respekt. Pokud se můj článekdostanet k jednomu člověku, který byl neopodstatněnými informacemi svedený na špatnou stranu a změní jeho názor, tak jsem vyhrál."[/rec]
Byly to malé krůčky, ale o tom to prostě někdy bylo. Yoshiro si tuhle cestu nevybral proto, že by byla lehká, ale proto, že je to jediný způsob, jakým dokázal pomáhat ostatním. V tomhle ohledu se dost možná nelišil od těch, kteří si naopak vybrali právě cestu medicíny.
[rec=yoshiro]"Děkuji vám, Tatemori-san, myslím si, že od vás mám všechno, co potřebuji."[/rec] Plácl do zápisníku na lavičce a kývl na doktora hlavou. [rec=yoshiro]"Pokud mi teda nechcete říct, jak jste přišel k té velké jizvě."[/rec] Pokusil se ještě vystřelit svůj shot.
Potom ale přišla Chieko s tím, že viděla toho shinigamiho s šátkem, na kterého jí kapitán upozorňoval a dokonce měla i jeho fotku jako důkaz! Když mu jí ukázala, rozesmál se, protože na ní vypadal jako vyděšené štěně s ocasem staženým mezi půlky, které bylo přistiženo u něčeho, co nesmí dělat. [rec=yoshiro]"Dobrá práce, Chieko-san, tohle si nechám zarámovat."[/rec]

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Kapitán tedy poslal svoji podkapitánku něco nafotit, což Tatsuki nevěděl, jestli bylo proto, aby se jí na chvilku zbavil, a nebo jestli fakt chtěl fotomateriál. Možná trochu obojího. Podkapitánka ale vypadala rozhodně oddaně a odhodlaně splnit každé kapitánovo přání, a tak vyběhla do akce. Pak se vrátil k Tatsukimu, a střelil po něm poznámku o tom, že mohl být sebestředný pitomec a urazit se, ale upřímně přiznal, že to tak možná nebude - protože takoví dloubáci stejně neumí ani číst. Tatsuki nad tím také pobaveně odfrkl, a jemně přikývnul. Rozhodně se to tak někdy zdálo.
Kapitán pak dal trochu vlastní backstory, když řekl, že sám není fanda jejich divize, i když z jiných důvodů... prostě proto, že nemůže ztrácet čas dlouhým vyleháváním v nemocnici. Tatsuki se nad tím pousmál. [rec=tatsuki]"Tím pádem máme stejné cíle... schopnější divizi s dostatečně lidí a pomocí na to, aby nám tu kapitáni leželi co možná nejméně. Taky nám to radost nedělá... lepší je, když jsou kolem a dělají užitečné věci... a nebo píšou články."[/rec] dodal k tomu, a na tom konci se jemně zasmál on. Tatsuki měl takovýhle trochu styl humoru, bylo už na kapitánovi devítky, jak si to vezme. Mohl ale cítit, že narozdíl od té situace předtím, tady žádná nevraživost nebo defenzivnost nepanovala, spíš naopak.
Kapitán pak každopádně zmínil, že nepostrádá respekt, a že pokud jeho článek změní názor jednoho člověka, bude to vítězství. Tatsuki se jemně usmál. [rec=tatsuki]"To je pravda. Každý měníme svět k lepšímu tak, jak jen nám to jde, a ať to změní tisíce lidí nebo jednoho, každý krok tím správným směrem je dobré uznat."[/rec] odpověděl na to, a tím vlastně dal slova uznání tomu, co Kapitán se mohl snažit udělat tady... pokud teda nekecal, samozřejmě.
Pak kapitán zmínil, že je to asi všechno, na co Tatsuki opět přikývl, a ještě se pokusil dostat z mladého Shinigamiho, kde vzal tu jizvu na obličeji. Tatsuki pokrčil rameny. [rec=tatsuki]"Je to vzpomínka na to, odkud jeden pochází, a v co věří. Ještě předtím, než jsem se stal shinigami... ale to není příběh do novin. Soustřeďme se na naší divizi. Všichni tu dřou, jak jen to jde, a zaslouží si jejich příběh křičet mnohem víc, než moje jizva."[/rec] odpověděl na to pak, a ustoupil od lavičky, čímž dával najevo, že jako kapitána dál nebude zdržovat. Do toho teda pak ještě vběhla jeho podkapitánka, která mu tam něco ukázala, z čeho kapitán se začal smát a prý, že si to nechá zarámovat. Tatsuki jen doufal, že to nebylo něco kompromitujícího na jejich pacienty, jak se bál už předtím, ale... rozhodl se to nijak nekontrolovat. Nebyl strážní pes tady. A tak prostě jen počkal na to, co počítal, že bude nějaké neutrální rozloučení, aby kapitán mohl jít dělat svoje záležitosti.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko donesla zpět kapitánovi informaci o muži s šátkem na hlavě včetně důkazu v podobě fotky. Netušila však, zda kapitánův smích znamenal, že ho pobavil obsah fotky nebo byla ta fotka tak moc špatná. Alespoň do chvíle, než řekl, že si jí nechá zarámovat. To mladé shinigami udělalo radost a vykouzlilo úsměv na rtech. Odvedla dobrou práci a dostala za ní odměnu, to byly důvody k radosti.
[rec=kuro]"Co je ten Šátek vůbec zač? Vypadal jak creep za tím stromem." [/rec]zeptal se Kuro zvědavě kapitána. Rád by věděl, jestli si na něj dávat pozor, pokud by byl pro Chieko hrozbou.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

Tatemori-san se k jizvě vyjádřit nechtěl, což se dalo pochopit. Byla to jen taková ta typická novinářská zvědavost, která byla ještě s trochou štěstí před tou hranicí drzosti. Kapitán přikývl na náznat respektu k Tatsukiho rozhodnutí o minulosti nemluvit a dovolil mu odejít. Než ale úplně zmizel, tak na něj ještě mávl. [rec=yoshiro]"Hezky den, Tatemori-san. Nezapomeňte si přečíst článek!"[/rec] Byl to docela sympatický chlapík s hlavou na správném místě. Plus navíc to uměl moc pěkně se slovy, což dokázal kapitán novinářské divize hodně ocenit.
Kuro se potom zeptal na chlapa, jehož fotku měl kapitán pořád v ruce. [rec=yoshiro]"Tenhle?"[/rec] podíval se ještě jednou na fotku. [rec=yoshiro]"Jmenuje se Shiranui Genma. Důstojník čtvrté a dalo by se říct, že i můj designovaný doktůrek."[/rec] Vysvětlil ve zkratce. [rec=yoshiro]"V devíti z deseti případů skončím u něj, když se mi něco stane a mám takové teorie, že to není tak úplně náhoda."[/rec] Naklonil se trochu blíž k zástupkyni a kocourovi. [rec=yoshiro]"Myslím si, že je mnou trochu posedlej."[/rec] Pošeptal, aby tahle informace zůstala pouze mezi nimi.
[rec=yoshiro]"Ale teď jste mu to pořádně nandali, Chieko-san, Kuro. Dobrá práce."[/rec] Pochválil dvojici, postavil se a dal se do chůze. Cestou si prohlížel fotky, které Chieko vyfotila. [rec=yoshiro]"Hm. Chtělo by to malinko zapracovat na osvětlení, ale mimo to máš přirozený talent. Jsou super."[/rec] Zvedl palec levé ruky a poslal ho směrem.
[rec=yoshiro]"Tak a teď půjdeme navštívit kapitánku Haruku,"[/rec] rozhodl a namířil si to dovnitř hlavní budovy čtvrté.

[name=tatsuki]Tatemori Tatsuki[/name]

Nebylo asi velké překvapení pro kapitána, že Tatsuki nechtěl o své jizvě mluvit. Určitě už znal a dokázal rozeznat témata, o kterých se většině lidem moc mluvit nechtělo. Tatsuki si to ale nebral nijak blbě a prostě celkem férově odpověděl, že detaily k tomu nedá, ale že to je známka historie na jeho obličeji, kterou si nosí s sebou vždy. Tak jako tak, pak se s ním kapitán tedy rozloučil, a připomněl mu, ať si nezapomene přečíst článek. Tatsuki jemně pokývl. [rec=tatsuki]"Vám taky, kapitáne. Ať jsou ostatní na rozhovory bohatší, než já... a budu fandit, aby to byl trhák."[/rec] odpověděl Tatsuki kapitánovi. Hej, hodilo by se to divizi, takže Tatsuki rozhodně fandil úspěchu jeho článku, o tom žádná. Tak jako tak, ještě se pokornš uklonil jak kapitánovi, tak jeho podkapitánce, která zatím došla a mluvila o nějakých fotkách, co stihla udělat, a pak už se otočil a odešel.
Jeho čajový dýchánek byl trochu ruined, ale bylo to přinejmenším zajímavé setkání. Málokdy se Tatsuki dostal ke komunikaci s kapitány - byli lepší léčitelé než on, a ti je dostávali pod skalpel když se jim něco hodně nepomohlo, a jinak nebylo moc důvodů s někým ze čtyřky jen tak pokecat. Takže to rozhodně byla zajímavá experience.
Každopádně, Tatsuki šel vrátit svůj hrníček, a pak se přesunul pomalu k malému plácku na kraji zahrady, kde bylo několik panáků a byl určen pro cvičení se zanpakuto. Bylo to jen velmi malé cvičiště, a většinou zelo prázdnotou, ale byl to dobrý a příjemný způsob, jak produktivně strávit odpoledne a ještě si trochu vyčistit hlavu. A tak se Tatsuki dal na trénování s jedním z dřevěných mečů, které byli v rámu vedle panáka.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko Tatsukimu věnovala opět lehkou úklonu jako před tím, tentokrát však ale jako gesto rozloučení.
Poté se Kuro zeptal na identitu pana Šátka. A tak se Chieko s Kurem od kapitána dozvěděli o jeho víceméně osobním doktorovi alias stalkerovi. [rec=kuro]"Takže to je creep."[/rec] shrnul to Kuro, jak to viděl on. Chieko naopak nevěděla moc, co si myslet. Na jednu stranu tu byl chlápek šmírující je zpoza stromu a na stranu druhou tu byla mírumilovná Chieko, která ve všem chtěla vidět dobro a něco jako pomyslet si ošklivou myšlenku šlo víceméně mimo ní, natož jí říct. Byla až moc precious pro tenhle svět.
Tak jako tak Chieko měla radost, že odvedla dobrou práci, což kapitán jen potvrdil pochvalou. Kapitán se opět vydal na cestu a Chieko ho loajálně následovala s kocourem na rameni. U toho pečlivě poslouchala ohodnocení jejích fotek. Doladit světlo a bude to perfektní. Chieko popravdě netušila, jak se ladí světlo, ale udělala si mentální poznámku, že to bude muset lépe nastudovat.
[rec=chieko]"Hai..!" [/rec]pronesla na srozuměnou, když Ruyichi-taichou ohlásil další cíl jejich žurnalistické výpravy a to kancelář kapitánky. To byl velký skok od šestého důstojníka. Chieko z tohohle setkání byla celkem nervózní. Přeci jen šlo o samotnou kapitánku.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

A tak si to trojice vesele nakráčela až ke dveřím, které vedly do kanceláře kapitánky Haruky. Yoshiro po cestě vyfotil ještě několik fotek, aby měl z čeho vybírat, až na to dojde a nebudu potvrzovat ani vyvracet to, jestli respektoval Tatsukiho žádost o nefocení pacientů. Navíc abych byl fér, tak o to prosil Chieko a ne kapitána.
[rec=yoshiro]"Tak snad je doma,"[/rec] prohodil a třikrát ťuknul do dveří, které potom bez čekání otevřel. Vlezlej novinář, nedá se nic.
[rec=yoshiro]"Ťuky ťuk, Haruka-taichou!"[/rec] zvolal radostně a až potom začal zkoumat, jestli je kapitánka vůbec uvnitř nebo ne. Taky bylo možné, že se zasekl u otevírání dveří, ale to už není na mně. Pokud se mu však podařilo dostat dovnitř a kapitánka tam byla, tak jí věnoval jeden hodně vřelý úsměv a bez váhání lovil propisku v náprsní kapsičce. [rec=yoshiro]"Přicházím na žádost lidu a pravdy! Věnujete mi pár slovíček?"[/rec] zeptal se a připravil si zápisník.