Prostory 9. divize

Prostory kasáren deváté divize patří spíše k těm skromnějším, což však nijak neodráží jejich důležitost v hierarchii Gotei 13.
Kromě obytných kasáren se zde samozřejmě nachází redakce, kde vládne samotný kapitán Ruyichi Yoshiro. Právě k redakci dochází k té psané magii, která slouží jako hlavním zdrojem informací v celém Seireitei i mimo něj. Spolu s ní zde samozřejmě funguje také tiskárna, kde rovnou dochází k vydávání magazínu 'SHUNPEM SVĚTEM.'
Další zajímavou budovou je prodejna spirituálních smartphonů (jejich nabídku brzy sepíšu.)

Nekonome Chieko

Chieko si v páte divizi, ve které strávila posledních několik let svého života, sbalila svých pět švestiček a se svým menším kufrem vyrazila na...popravdě ne moc dlouhou cestu do divize deváté. Nestihla ani pořádně poznat svého nového kapitána a už jí na metaforickém stole přistála nabídka přestoupit do deváté divize. A to rovnou na místo podkapitánky. 
Chieko vůbec netušila, proč si tamní kapitán vybral právě jí. Nebyla ničím významná nebo nějak vyčnívající...tedy až na neustálou společnost mluvícího kocoura, který se jí právě rozvaloval na rameni a rozptyloval její strachy a pochybnosti způsobené nervozitou z těchto velkých změn. Možná měl kapitán prostě jen rád kočky a do divize si jí vzal jen kvůli Kurovi. Možná.
Kuro byl ostatně také tím, kdo jí přemluvil k tomu, tuhle pozici přijmout. Viděl to jako velkou příležitost, jak pro Chieko a její možný osobní rozvoj, tak i pro sebe. Ocitnout se na místě, kde vznikl jejich nový placatý přítel Smarty hlásající jeho názory do světa a dělící se s nimi o zajímavé informace. Místo, kde vznikl jeho oblíbený magazín. I s osobou, která za to všechno byla zodpovědná. Splněný sen. A co si budeme, i Chieko na tom byla podobně. Také aktivně přispívala na sociální síť SpiritScribe a četla SHUNPEM SVĚTEM. Jen v ní hold více převažovaly obavy a nejistoty z toho, zda je schopná svou novou funkci nepokazit a ze setkání se spoustou nových lidí. 
No a právě s těmito nejistotami se ocitla v deváté divizi hledajíc svého nového kapitána, aby se u něj mohla nahlásit. A pokud ho nikde s Kurem neviděli, tak se vydali najít jeho kancelář.

Orientovat se v prostorech devítky bylo poměrně jednoduché díky cedulkám a šipkám, které jasně ukazovaly, kde co bylo. Ono to dávalo smysl, protože se toho za poslední rok stalo celkem hodně změn a spousta lidí mimo prostory to tu poměrně pravidelně navštvěvovala.
Chieko tedy neměla nejmenší problém dostat se až ke dveřím v hlavní budově, které byly označeny jmenovkou kapitána. Teď už jen stačilo pouhé zaťukání.

Ruyichi Yoshiro

"Dále." Ozvalo se zevnitř. Když Chieko vešla, naskytl se jí pohled na skutečné umění a pravou tvář žurnalistiky. Abych to ale nějak upřesnil, řekněme, že kancelář byla v takovém chaosu, že by v tom nedokázal udělat pořádek ani Razaki z předchozí časové linie.
nejvzdálenější stěny ode dveří byly dvě široké skříně s poličkami, které celou zeď zakrývaly a bylo tam dost místa na srovnání důležitých dokumentů a pracovních věcí, jenže místo toho, aby byly na poličkách, tak se válely někde po zemi před nimi a místo nich si v jedné poličce chrápala bílá kočička.
Ne že by byly poličky úplně prázdné, to se říct nedalo, protože tam byly věci jako žrádlo pro kočky, stelivo pro kočky, hračky pro kočky a několik sad hřebenů na vyčesávání. Také tam byly čtyři láhve nějakého pochybného alkoholu a dvě z toho byly poloprázdné.
Hned za stolem kapitána bylo velké okno s poškozenými žaluziemi a to celé dost neefektivně překrývaly závěsy.
Ze stropu visely krátké dráty, kde pravděpodobně měla být žárovka, ale nějak to asi neklaplo, takže jediným zdrojem světla byla lampička na kapitánově stole. Když jsme už u něj, tak na něm ležel těžký černý psací stroj, několik velkých knih, předchozích magazínů SHUNPEM SVĚTEM, malý polaroid a hned vedle něj o dost větší fotoaparát. Vedle stolu na zemi ležel obrovský kočičí pelech, do kterého by se těch koček vešlo tak pět možná i s kapitánem samotnáým. No a celou podlahu samozřejmě zdobily rozházené papíry a tužky.
"Nekonome Chieko," ozval se hlas od stolu. Kapitán Ruiychi se opíral o opěradlo židle. Momentálně byste mu jeho pozici neřekli, protože jeho kapitánské haori leželo na parapetu okna, takže na sobě měl typické shihakusho pro shinigamiho.
Upřenýma očima se díval na modrovlasou dívku a usmíval se. "Tohle jste vy, že jo?" zeptal se a natáhl směrem k Chieko ruku, ve které držel svůj spiritphone. Byl to jeden z těch nejnovějších modelů s velkým displejem. A přímo na něm byl SpiritScribe profil jednoho Modrého leknína.

Nekonome Chieko

Chieko s Kurem se poměrně jednoduše díky šikovným značkám a cedulkám dostali až ke dveřím do kapitánovi kanceláře. Tam se Chieko na chvilku zasekla a nejistě přešlapovala, jak sbírala odvahu zaklepat. "Honem, zaklepej..." pobídl jí kocour. A tak Chieko zvedla ruku, nesměle ťukla do dveří a pár sekund na to znovu, takže to bylo takové Ťuk...ťuk. Když se ozvalo vyzvání ke vstupu do kanceláře, Chieko se zhluboka nadechla a vydechla, než opatrně vzala za kliku, pootevřela dveře a vklouzla nesměle dovnitř.
Tam se jí naskytl pohled na něco, co se nedalo popsat jinak, než chaos. Jakoby tam vybuchla bomba. Všechno se válelo všude jen ne tam, kde by to mělo být a ze stropu dokonce viseli dráty. Nebylo tudíž divu, že Chieko vypadala dost překvapeně a zmateně. Takhle by si zrovna kapitánskou kancelář nepředstavovala no.
Pak si uvědomila, že by se měla nahlásit, kvůli čemuž sem vlastně přišla. Když ale otevřela pusu, že ze sebe vysouká představení se, ozval se od stolu hlas kapitána Ruyichiho. "H-hai...!" Pronesla s co možná největším odhodláním dokázala během těch pár vteřin nasbírat, takže to sice znělo rázně, ale poměrně tiše. Nervózně si tak pohrávala s vlastními prsty a nedokázala se kapitánovi moc dlouho dívat do jeho upřeného pohledu, takže těkala očima mezi ním a podlahou.
Poté jí položil otázku a ukázal jí obrazovku svého smartphone. Chieko ze své pozice pořádně neviděla, co jí tam ukazuje a tak nesměle přišla blíž opatrně se vyhýbajíc nepořádku na zemi, aby nic nerozbila a ani na ničem neuklouzla. Podívala se, co jí to tam kapitán ukazoval a překvapeně mrkla. Její profil na SpiritScribe. Otočila se na kapitána a přikývla hlavou k souhlasu. Jak jen to zjistil? Nebylo to tak, že by to byla nějaká její supertajná identita, o které nikdo nesměl vědět. Ale také to nikde nerozhlašovala. Byla to každopádně dobrá věc a nebo měla hned první den nějaký průšvih? Nenapsala třeba něco ošklivého o kapitánovi? Ne...vždyť psala jen recenze na podniky. Že by v nějaké z nich hanila jeho oblíbenou cukrárnu? Nebo si někdy popletla svůj účet s Kurovým a napsala jeho peprnou recenzi pod svým jménem?
Chieko tam tak nejistě stála, zatímco se jí hlavou honilo milion různých scénářů a vzpomínek na to, co kdy o čem napsala, a čekala, co má její nový kapitán na srdci.

Ruyichi Yoshiro

"Hm," zaculil se spokojeně a položil telefon na stůl, o který si pak opřel lokty a propletl si prsty tak, aby si mohl opřít bradu do dlaní.
"Proč si mě vybral?" zeptal se řečnicky a aby situaci přidal malou dávku napětí, pokusil se o takový ten tichý ominous smích. "Jak možná víte, tak před rokem v deváté divizi došlo k několika velkým změnám. Předchozí kapitán odešel do důchodu a já byl povýšen do jeho pozice. Od té doby divize postrádá zástupce." Opřel se do židle s rukama za hlavou a zahleděl se na kocoura na rameni Chieko. "Pravdou je, že mám poměrně vysoké standardy, Nekonome-san a nikdo si tu pozici až do teď nezasloužil. Vy máte tři velké kvality, které vás na tuhle pozici kvalifikují," natáhl před sebe ruku se zatnutou pěstí a zvedl ukazovák. "Na mém SpiritScribu působíte v podstatě od začátku. A jestli něco oceňuji, tak je to loajalita." Přidal prostředníček. "Navíc tam publikujete články, za které by se nemusel stydět ani veterán deváté divize. Vaše recenze mají hlavu a patu. Nebojíte se představit fakta, jaká by mohla mít negativní dopad a vaše chvála je opodstatněná. Samozřejmě by to ještě chtělo trochu zapracovat na tom, jak celou věc prezentujete, ale k tomu se dostaneme."
Nakonec přidal ještě palec. "Máte kočku." Potvrdil jednu z původních myšlenek Chieko.

Nekonome Chieko

Chieko se zatvářila zmateně, když tam kapitán nadhodil řečnickou otázku. Jak měla vědět, proč si ho někdo k něčemu vybral? Naštěstí na to nemusela nijak odpovídat a jen se tím tak hned ztrapnit. O pár okamžiků později Chieko totiž došlo, že to byla jen řečnická otázka jakoby z jejího úhlu pohledu. Takže namísto toho, aby se ptal, proč si někdo vybral jeho, ptal se za Chieko proč si on vybral jí.
O to víc byla Chieko zmatenější, když kapitán prohlásil, že má vysoké standardy a nikdo si do teď pozici jeho podkapitána nezasloužil. Jak by takový nobody jako ona mohl splňovat nějaké vysoké standardy? Pak tam kapitán začal vyjmenovávat její tři velké kvality. Dlouhodobé působení na SpiritScribu...to byla pravda, psala tam už dlouho. Následně vychválil její recenze, což Chieko zahřálo u srdíčka a vykouzlilo na rtech stydlivý ale velmi roztomilý úsměv. Měl k tomu sice prý nějaké připomínky, ale jinak to byla velká pochvala od mistra žurnalistiky, jakým kapitán Ruyichi byl. No a třetí kvalitou bylo...že má kočku. Takže to přeci jen bylo kvůli Kurovi! "K-kuro má spíš...mě." pověděla k tomu Chieko, na což Kuro souhlasně přikývl. "To je pravda." dodal k tomu.

Ruyichi Yoshiro

"Tak to jsme na tom podobně," zasmál se, když Chieko specifikovala vztah se svým kocourem. Ten pak následně promluvil a Yoshiro málem spadl ze židle.
Samozřejmě o tom slyšel, když si o Chieko zjišťoval nějaké informace, ale je jedna věc mít na papíře před sebou 'jo, btw, má mluvící kočku' a druhá věc zažít si to sám. Byl z toho každopádně nadšený, protože to nemělo obdoby a určitě o tom bude moct napsat nějaký pěkný článek do svého magazínu.
"Takže!" zvolal vítězoslavně a zvedl se ze židle. Otevřel šuplík u stolu a vyhodil z něj několik věcí, než se dostal tam, kam potřeboval. "Doufám, že se o něj dobře postaráte." Byl to odznak patřící zástupci kapitána deváté divize. Místo bílé stuhy, která sloužila k jeho obvázání, byla jeho součástí červená elastická páska.
"Pokud tedy nabízenou pozici příjmáte. Nebude to lehká práce, ale věřím, že jste přesně ta osoba, kterou potřebuju." Ještě než Chieko odznak převzala, ho na moment stáhl zpátky k sobě a druhou rukou zašmátral pod stolem. "Než odpovíte, ještě jedna věc." Vytáhl hezkou černou krabičku z pořádně pevného papíru, kterou Chieko ukázal. SpiritPhone 2.1. Nejnovější model na trhu, který šel do prodeje teprve před pár týdny. Stejné zařízení, které před chvílí používal kapitán. Byl to také ten nejdražší model, který si mohli dovolit jen jedinci na nejvyšších pozicích.
"Práce v deváté divizi sebou nese jisté benefity." Snažil se jí uplatit? Možná. Pravděpodobně. Tak co? Připravena vyrazit do práce?"

Nekonome Chieko

Chieko se jemně usmála, když kapitán přiznal, že i jeho vlastní jeho kočka. A Kuro se následně pobaveně uchechtl, jak se málem skácel ze židle, když ho slyšel promluvit. Ono se také jistě těžko věřilo, že by ta informace o mluvící kočce mohla být pravda. Mohl to být prostě jen drb. Třeba byla Chieko velmi schopná břichomluvkyně. Ale takhle přímo o tom nebylo pochyb. Ten kocour skutečně mluvil a dokonce se i šibalsky ušklíbal. Tyhle první reakce ho vždycky pobavily.
Tak jako tak se kapitán z tohohle překvapení rychle oklepal a přešel opět k věci tím, že vyhrabal ze svého dle všeho přeplněného šuplíku zástupcovskou pásku. Chieko souhlasně přikývla, že se o svůj nový odznak dobře postará. Nestačila ho ale ani převzít a kapitán už mluvil dál varující jí před náročností práce, ale za to ujišťující jí, že je přesně ta pravá osoba na tuhle pozici. O tom sice Chieko měla stále své pochyby, ale i tak jí tahle důvěra zahřála u srdíčka a přivolala nesmělý úsměv na rty. A ani pak nestačila dát svou odpověď, protože kapitán měl ještě něco na srdci a hledal něco dalšího.
A vytáhl něco, co Chieko viděla jen v reklamách na SpiritScribu. SpiritPhone 2.1. Nejnovější model! A taky pěkně drahý. Chieko na to nevěřícně hleděla. "Whoa! To je ta verze, co umí fotit ryby pod vodou!" ozval se Kuro nadšeně. "Ten....ten je pro mě?" pronesla stále překvapená Chieko a krabičku si od něj nesměle převzala i s páskou podkapitána. 
Když se jí pak Ruyichi-taichou zeptal, jestli je připravena vyrazit do práce, souhlasně přikývla. "Hai...taichou..!" pronesla. "Nasaď si jí." pobídl Chieko Kuro a ta si natáhla podkapitánský odznak na svou paži. Pořád to bylo jako nějaký sen. Ona a podkapitán v deváté divizi. Něco, co by jí nikdy nenapadlo. Kdyby se jí někdo ještě před pár dny zeptal, kde se vidí za deset let, řekla by asi, jak sází lekníny do jezírek v páté divizi. No a teď je tady. Podkapitánka v redakci SHUNPEM SVĚTEM.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro přikyvoval hlavou se spokojeným úsměvem, když kocour zmiňoval, že tahle verze dokáže fotit pod vodou. Byl na svůj vynález hrdý. No svůj je silné slovo, protože ho navrhly a vytvořily inženýrské mozky dvanácté divize a Yoshirův input byl v tomhle minimální, ale celý projekt je vlastně takové jeho dítě, takže tak.
"Ano," odpověděl prostě Chieko a krabičku jí předal.
Mezitím, co si Chieko nasazovala pásku, se zastavil u okna, kde si vzal své kapitánské haori a oblékl si ho. Bylo trochu jiné, než jaké se běžně nosilo. Ono se to možná dokonce ani nedalo popsat jako haori. Možná by o něco vhodnější slovo bylo kabát, protože se dalo zapnout třemi velkými knoflíky. Navíc nebyl jednobarevný a kromě klasických černých symbolů značících jeho hodnost, měl také několik červených detailů a zdobeníček. Jeho rukávy byly navíc zkrácené a končily kousek pod lokty.
Když si pak dívka nasadila pásku, Yoshiro hlasitě tleskl rukama o sebe, což probudilo bílého kocoura na poličce. Zvedl hlavu, podíval se na Chieko, podíval se na kapitána, podíval se na Kura a zase hlavu nezaujatě položil a pokračoval v odpočinku.
"Můžete si ho nastavit po cestě, Chieko-san," ťuknul ukazováčkem do krabice, kterou jeho nová zástupkyně držela v rukou, když kolem ní procházel ke dveřím. U nich se zastavil a Chieko si až teď všimla toho, že je vedle nich na zdi polička, kde jsou v řadě za sebou a vedle sebe vyskládané různobarevné kulaté brýle. Kapitán k nim došel, jedny opatrně sebral a nasadil si je na oči. Měly takový tmavě růžový nádech.
"Věřím tomu, že byste si to tu všechno ráda prošla a prohlédla si, jak všechno funguje, ale to bohužel bude muset počkat. Máme totiž hodně HODNĚ práce!" Ano, skutečně to řekl dvakrát a jednou to velice silně zdůraznil. "Checklist!" zvolal skoro až bojovně. "Bod číslo jedna. Rozhovor s novým kapitánem Gotei 13! Skutečně neovládá schopnosti své zanpakuto? A proč je tolik posedlý kachnami? Vypadalo to, jak kdyby se na otázky ptal Chieko, ale spíš to byly témata, jaká zajímala veřejnost. Během toho, co mluvil, ze stolu sebral svůj zápisník a dvě propisky. Obě dva zastrčil do náprsní kapsičky svého haori, což byl vlastně další takový unikátní feature, jakým disponovalo.
Bod číslo dva. Mizející kapři klanu Kuchiki. Kapitán šesté divize se údajně snaží zjistit, kam a proč se ztrácí jeho milovaná stvoření, se kterými tráví tolik času na své zahrádce. Co tedy vlastně znamenají povinnosti velkých rodů? Je jejich status pouhou maskou zašlé slávy?"
Ze stolu pak sebral ještě jeden zápisník a ten podal Chieko i s propiskou. Základní a nejpodstatnější výbava. Yoshiro sám si pak ještě sebral ten velký foťák, který tam ležel vedle malého polaroidu.
"A nakonec bod číslo tři! Podmínky čtvrté divize. Jsou jejich členové skutečně ochuzeni o respekt, jaký si zaslouží? Členové ostatních divizí je vidí jako podřadnou pracovní sílu neschopnou boje, jak se k tomu staví oni sami?" Polořil si ruku na srdce a nahlas si povzdychl. "Kde byste začala, Chieko-san?" zeptal se zástupkyně. "A kde ty, Kuro? Ty jsi teď taky novinář!" Přišel blíž a začal kocoura drbat za uchem. Do teď se držel, ale už to nedokázal vydržet. "Jeden roztomilej chlupatej novinář!"

Nekonome Chieko

Zatímco si Chieko nasazovala svou novou fešnou pásku, tak i její nový kapitán procházel gear upem, když si oblékl své zdobné kabáto-haori. A tím dle všeho ještě nekončil, jelikož prošel kolem Chieko a sáhl po jedněch z jeho obdivuhodně rozsáhlé sbírky brýlí.
No a pak se přešlo k pracovním věcem. Tentokrát však ne žádné provedení divizí, seznámení s m, jak to tu funguje, dokonce ani ukázání toho, kde teď bude Chieko bydlet nebo kde má kancelář...snad v lepším stavu, než bla ta kapitánova. Ne. Tady se šlo rovnou hledat pravdu a nic než pravdu! Až takový tu byl zápal do práce. A že kapitán vypadal, jakoby skoro až hořel, když tam bojovně procházel zvolal, že si projdou jeho checklist. A tím tam Chieko s Kurem nadnesl tři body své To Do tabulky. Během toho Chieko vyfasovala i zápisník snad i s propiskou, zatímco kapitán sbíral své pracovní náčiní ze stolu. Tady byly vidět ty priority. Protože všechno, co potřeboval nutně ke své práci měl na stole, zatímco ten zbytek se válel všude možně i nemožně.
Chieko objala svůj zápisník s krabičkou navrchu a pozorně poslouchala body jejich agendy. Interview s jejím bývalým kapitánem. Mizející ryby kapitána šesté divize a průzkum a povznesení potřebnosti čtvrté divize. To bylo hodně práce. A na Chieko bylo říct svůj názor na to, kde s tímhle začít. A na Kurovi taky. Chieko tam tak přemýšlela, zatímco Kuro měl hned jasno. "S rybama! Mizející ryby jsou velký problém! To se nesmí podcenit! Jinak skončíme ve světě bez ryb a pak ve světě bez těch, co jedí ryby, jako já! To nesmíme dopustit!" hlásal tam odhodlaně tomuhle přijít na kloub. Nějaké povinnosti velkých rodů nebo status a tak ho nezajímaly. Vždyť tu šlo o ryby! Během svého horlivého proslovu chvilkama spokojeně zapředl, jak ho kapitán drbal. Dokonce přešel i poznámku o své roztomilost. Byl přeci drsný vznešený kocour. Ne roztomilý chlupatý klubko. Ale, že to byl kapitán a tak dobře drbal, tak to tentokrát nechal být. 
Chieko ta si to rozmýšlela postupně...za jejím bývalým kapitánem se jí moc nechtělo. Ne takhle brzy po tom, co opustila jeho divizi a přidala se k jiné. Bylo by to pro ní dost uncomfortable setkáním. U ryb by se zase musela setkat s kapitánem šesté divize a popravdě se moc necítila na to seznamovat se dneska s dalším kapitánem. A pak tam bylo to se čtvrtou divizí. Tam šlo o to napsat o nich pozitivní věci a pozvednout tak jejich jméno. Chieko ráda psala pozitivní věci. Vlastně psala jenom pozitivní věci. Takže to znělo jako dobré téma, kde začít její novou kariéru. "Já...já bych začala...čtvrtou divizí...Ukázat ostatním...jak je jejich práce...důležitá." pronesla nakonec Chieko nesměle svůj názor.

Ruyichi Yoshiro

Když Kuro rozkázal, že musí začít s rybím problémem, Yoshiro přikyvoval a s každým koncem věty vydal silné souhlasné "hm!" Kurovy důvody byly sice velice trochu sobeckého rázu, avšak na cestě za pravdou na motivaci tolik nezáleželo. Netušil tedy, jak by kocour vzal to, že tyhle ryby žrát nemůže, protože jsou to nóbl zvířátka nějakého namyšleného kapitána, ale tu otázku si zatím nechal pro sebe.
Chieko to ale vzala z trochu jiného úhlu a rozhodla se, že půjdou navštívit čtvrtou divizi.
Yoshiro si promnul bradu. Podle něj by to nejdřív měli vzít do pětky, která byla nejblíž. Do čtyřky potom a nakonec zjistit kapří problémy v šesté divizi, ale nic nenamítal, protože chtěl zjistit, jak jeho zástupkyně přemýšlí a tak se prostě rozhodl následovat jí.
"Dobrá, přikývl souhlasně a vyšel ze dveří kanceláře. "Viděl bych to tak na čtyři, pět rozhovorů. Znám ve čtyřce jednoho doktora a vím jak na něj, takže bych možná začal u něj. Potom bych se na několik otázek zeptal pár členů z ideálně odlišných stanovišť. A nakonec si necháme samotnou kapitánku. Jestli se nám jí teda podaří zastihnout. Co myslíte?" zeptal se Chieko. "Na co byste se jich zeptala, Chieko-san?" Otočil se k zástupkyni čelem a šel pozadu směrem k východu. "Dělá vám problém komunikovat s jinými lidmi?" Položil ještě na konec trochu kousavou otázku, ale měl z jejího projevu takový pocit.

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Bylo od kapitána ohleduplné a milé, že se vyslechl, co měl kocour na srdci, nijak mu nekazil jeho pohled na svět a navíc si cenil jeho zapálení pro nalezení pravdy, ať už jeho motivy byly jakékoliv.
Na druhou stranu Chieko navrhla jít jinou cestou, než byla Kurova cesta za rybami. A to do čtvrté divize, ukázat lidem, jak skvělí jsou a že by se měli stydět za všechny ošklivé věci, které o nich kdy řekli. Kapitán to sice možná viděl jinak a bral to z té efektivní strany od nejméně náročné v podobě interview s jednou osobou a navíc poměrně blízko, přes vyzpovídání pár osob, také poměrně blízko, až po řešení záhady, která mohla trvat kdoví jak dlouho. Avšak Chieko nic neřekl a souhlasil s jejím návrhem. Tudíž se mladá zástupkyně nemohla přiučit efektivní prioritizaci práce už takhle zezačátku.
Namísto toho si takhle myslela, že pravděpodobně zvolila správně a nebo, že bylo úplně jedno, kde se začne. Kapitán se pustil do zasvěcování Chieko s detaily jejich žurnalistické mise a rovnou se vydal i na cestu. Oof. Rozhodně tam bylo zpovídání většího počtu lidí a dokonce i kapitánky, což měla čekat, ale tak... Musí to zvládnout! Má s sebou kapitána a Kura! Nebude na to sama! Chieko pevněji sevřela svůj zápisník v náručí.
Pak dostala otázku, co si myslí a na co by se jich zeptala.  A než stačila odpovědět, tak i jednu přímo na tělo ohledně jejího problému s lidmi. Chieko souhlasně přikývla. [rec=chieko]Ano...vadí to...?[/rec] přiznala trochu smutně, zatímco kráčela za ním...nebo před ním? Těžko říct, jak šel pozadu čelem k ní. Sebere jí kapitán kvůli tomuhle jejímu problému pásku a nový SpiritPhone? Vrátí jí kvůli tomu kapitán zpátky do pětky sázet lekníny? To se dozvíme v příštím postu!
Chieko se každopádně zamyslela nad předchozí otázkou. [rec=kuro]Je stydlivá, introverní a má nízké sebevědomí...Ale postupně na tom pracujeme. Bývaly časy, kdy chodívala s pohledem upřeným do země, hodně koktala a při každé větší interakci sebou švihla... [/rec]vysvětloval zatím Kuro kapitánovi, než si Chieko protřídí myšlenky.
[rec=chieko]Zeptala...zeptala bych se jich...na náplň jejich práce....Na možná rizika...A co by se stalo...kdyby svou práci nedělali. Ukázat tak...proč je tahle práce mnohdy důležitější...než kolem sebe máchat mečem...Možná...možná i proč si vybrali...jít touhle cestou. Bez lékařů...by tu byla spousta zraněných...nebo i mrtvých...A kdyby...kdyby například nikdo nedohlížel na kanalizaci...brzy by Seireitei byla plná nemocných...[/rec] pověděla Chieko svůj názor. [rec=kuro]A krys...nesnáším krysy...O tom puchu, co by s tím přišel ani nemluvě..." [/rec]přidal k tomu Kuro a při té představě udělal takový ten dávivý kočičí obličej, jakoby chtěl vyvrhnout kouli chlupů. Zvuků všechny přítomné naštěstí ušetřil.

[name=yoshiro]Ruyichi Yoshiro[/name]

[rec=yoshiro]Vadí? Mně ne, jestli vás to uklidní, Chieko-san, nicméně tahle práce vyžaduje určitou dávku sebevědomí. Jsou situace, kdy vaše otázky přivedou druhou stranu do nepohodlí a ta pak může přejít do defenzívy. Nikdy dopředu nevíte, jakým způsobem se to bude projevovat a může se klidně stát, že se pustí do vás.[/rec] Vysvětlil. Chápal samozřejmě, že ne každý mohl být jako on. Yoshiro se netrápil tím, co si o něm ostatní mysleli. Mohli se ho klidně pokusit roztrhat, říct mu ty nejhorší urážky a on by se jich s klidem ptal na další otázky.
Kocour potom celou situaci vysvětlil a kapitán zamyšleně přikyvoval. Bylo mu líto, že má Chieko nízké sebevědomí a že jí tímhle povýšením dostal do pozice, kde musí být vystavena kontaktu s lidmi. Na druhou stranu pořád věřil tomu, že má přirozený talent, takže jenom musel přijít na to, jak udělat kompromis, který bude vyhovovat všem stranám.
[rec=yoshiro]Nemusíte se ale bát. Takhle ze začátku to vezmu na sebe a vy se ode mě můžete učit. Když se vás zeptám na nějaký input, můžete mi ho předat v soukromí a nebo mi ho napsat do zápisníku. Platí?[/rec] Zazubil se na zástupkyni.
Chieko potom navrhla několik témat, na které by se mohli ve čtvrté divizi poptat a Yoshiro s přikyvováním hlavy souhlasil. [rec=yoshiro]Udělejte si několik bodíků,[/rec] ukázal jí rukou na zápisník, který si držela v náruči. [rec=yoshiro]Teď to máte v hlavě, ale věřte mi, že až dojde na věc, tak může vypadnout i ta nejzákladnější věc.[/rec] Byla to taková malá rada do začátku z vlastní zkušenosti.
[rec=yoshiro]Dobrý nápad každopádně![/rec] pochválil jí ještě, než se zase otočil a čelil východu, ke kterému se zrovna blížili.
Na Kurovu poznámku znovu přikývl. Sice by zrovna od kocoura čekal, že chytání krys by mohla být legrace, ale možná to měl jen trochu překroucené skrz svého vlastního kočičáka, který by si takovou situaci dost možná užíval. Ne protože by krysy žral, fuj, ale protože by ho bavilo chytat je.
Hurá do čtvrté!

[name=chieko]Nekonome Chieko[/name]

Chieko nejistě vyčkávala na kapitánovu odpověď ohledně jejího problému jednat s lidmi. Bude z ní zklamaný? Naštvaný? Vyhodí jí? Nakonec se nestalo ani jedno. Vysvětlil jí, že jistou dávku sebevědomí bude potřebovat, pokud má zvládnout tu náročnější část novinařiny. Silně negativní zpětná vazba. Nebo rovnou backlash. Chieko chápavě přikývla. Bude na tom muset zapracovat. Jen tedy netušila jak. Nebylo to něco, co se šlo prostě naučit. Ale i tak tahle kapitánova odpověď Chieko nakonec přimělo k jemnému roztomilému úsměvu. Nejen, že s tím jinak neměl problém, ale navíc z jeho slov byla znát starost o ní. O to, že by jí ti, o kterých budou články, které napíše, nebo ti, kteří si ty články přečtou, mohli roztrhat na kusy. [rec=kuro]Jestli kousnou...kousnu taky! Nebylo by to poprvý.[/rec] dodal k tomu Kuro, než následně kapitánovi vysvětlil Chiečinu situaci.
[rec=chieko]Platí...[/rec] odvětila Chieko s úsměvem na kapitánův slib, že tam pro ni bude jako takový štít proti negativitě a stresu. Dokonce pro ni vymyslel i způsob, jak s ním komunikovat před lidmi, když se nebude cítit na mluvení před nimi. Byl k Chieko ohleduplný a tím si získával její respekt a důvěru. Už teď cítila, že si jí pod svá křídla vzal ideální kapitán právě pro ní. Byla správná volba tohle povýšení přijmout.
Pak navrhla nějaké ty otázky, které jí napadly, pro jejich interview s členy čtvrté divize. Kapitán jí upozornil, aby si to v bodech hezky zapsala nebo to zapomene. [rec=chieko]H-hai..![/rec] vypadlo z ní. A tak se Chieko chopila svého zápisníku pořádněji a zapsala si v jednoduchých bodech to, co právě řekla. Když jí navíc k tomu pochválil, její stydlivý úsměv se rozšířil, jak jí to udělalo radost a zahřálo u srdíčka, že si vedla dobře.
No a jak to měl Kuro s krysama...kdo ví. Stejně jako všichni lidé nebyli stejní, tak stejné nebyly ani všechny kočky.
Tak jako tak, Chieko následovala svého kapitána do čtvrté divize.

>>> Pozemky 4. divize

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

----> Prostory 5. divize
Do deváté divize vešel skoro dvoumetrový muž s rudými vlasy a brýlemi ne nepodobnými těm kapitána devítky. Ovšem na zádech jeho haori byl znak kapitána páté divize, ne deváté. Manzen si to v klidu vykračoval kasárnami a byl nadšený z cedulek, které pomáhaly najít vše co bylo potřeba. [myslenky=manzen]Takhle bylo nalezení kapitána devítky hračka![/myslenky] usmíval se, během toho co se snažil doklepat na dveře prázdné kanceláře svého kolegy kapitána.

[name=papu]Papu[/name]

Tahle divize byla speciálně známá tím, že tu bylo více zvířectva než aktivního členstva a o to bylo divnější, že sem v nepřítomnosti jejich dvounohého opláštěného maskota vlezl nějaký další opláštěný. To přilákalo pozornost sokola, který si to vesele parkoval před hlavní budovou, neboť jeho parťák musel na nějaký příšerně nudný rozhovor. Přítomnost cizího reiatsu ho však probrala natolik, že se zájmem natočil hlavu a vnesl se směrem k hlavní budově. Moc dobře věděl, že kapitán Fluffy je doma, ale co věděl, v poobědové siestě nerad přijímal hosty. Proto si taky svůj dnešní úlovek snědl venku a ne na Yoshirově křesle, jak měl občas ve zvyku. Tohle by mohlo být zábavné...

[name=fluffy]Kapitán Fluffy[/name]

Manzen byl nový, takže ještě nevěděl, jak to tady chodilo. Neznal skutečnou hierarchii deváté divize. Spousta lidí si z nějakého důvodu myslela, že kapitánem divize je dvounohý pitomec s barevnými brýličkami a foťákem, ale ten tu měl ve skutečnosti hodně jinou pozici. Nejednalo se totiž o nic jiného, než o glorifikovaného sluhu skutečné hlavy divize. Sdíleli spolu maximálně to, že oba byli huňatí, bílí a měli žluté oči.
Klepání kapitána páté divize bylo nejdříve bez odpovědi, ale pokud na tom skutečně trval a hodlal takhle hrubě vyrušovat zasloužený spánek kapitána, dostane, co chce.
Ozval se podivný hlasitý zvuk, který zněl, jak kdyby něco narazilo do dveří (pozn. devátá divize používá dveře, na které jsme zvyklí tady u nás. Klika and shit.) Chvíle ticha a pak zase. Takhle se to opakovalo asi čtyřikrát, než klika poskočila a dveře se trochu pootevřely.
[rec=fluffy]"Mrrrrr,"[/rec] promluvil konečně čtyřnohý kapitán a začal pacičkou otevírat dveře. Když se mu to konečně podařilo, Manzenovi se naskytl pohled na celou kancelář v její plné kráse, jak je popsaná v mém prvním postu tady. Místo dvounohého kapitána ho ale čekala audience u někoho jiného. Aby si ho všiml, musel hlavu sklonit hodně dolů, když měl ty dva metry.
Na prahu místnosti seděl bílý huňatý kocourek a koukal na kapitána velkýma žlutýma očima.
[rec=fluffy]"Meow?"[/rec] zeptal se.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Byly momenty, kdy se setkáte s někým důležitým a vaše první slova mohou udělat velký dojem a nastavit tak vztah celého vašeho vztahu. Tohle nejspíš nebyl ten případ: [rec=manzen]Huh...?[/rec] vydal ze sebe sofistikovaně Manzen na zvuky dveří a první zvuk, který mu připomínal...
[rec=manzen]Ah... Kočka. Nebo kocour. Kdopak jsi?[/rec] usmál se kapitán páté divize, když se konečně otevřely dveře, a všiml si pravého kapitána deváté divize. [rec=manzen] Hledám tvého člověka. Kapitána Ruyichiho. Povíš mi, kde se teď nachází?[/rec] během toho, co na Fluffyho mluvil, tak si před ním přidřepl a nastavil ruku na očuchání. Zvířata měl rád, ale věděl, že kočky si musí samy rozhodnout, jestli vás přijmou a neplánoval dát kočce kolegy kapitána důvod se ho bát hned na první setkání. To ovšem ještě nevěděl, že bát by se měl spíš on...

[name=papu]Papu[/name]

Všechno zatím vycházelo podle plánů, kapitán Fluffy si naštěstí zvládl sám otevřít dveře a vykoukl na světlo světa. Nový kapitán se hned jal vyptávání, což bylo naprosto perfektní. Papu tak mohl přistát na sloupku kousek vedle, kterého se přichytil pařátky a narozdíl od pouhého meow, z jeho zobáku vypadl naprosto klasický lidský hlas, jen v trochu vyšších tónech: [rec=papu]"Však kapitán divize stojí před vámi. Kapitán Fluffy se ptá, kdo račte být!"[/rec] vysvětlil kočičí zamňoukání, načež ve zvířecí řeči vykřikl k Fluffymu: [rec=papu]"~Proč si to pořád každý plete?~"[/rec] byla to důležitá otázka, avšak určitě hodně častá. Všichni přeci věděli, kdo to vedl.
[rec=papu]"Já, zástupce Papu, budu vaším tlumočníkem ve vaší rozpravě,"[/rec] doplnil ještě, představil sebe sama, trochu se uklonil a mávl křídlem před sebou. Následně, pokud Manžel-taicho dovolil, si přeskočil na jeho rameno.

[name=fluffy]Kapitán Fluffy[/name]

Kapitán se rozhodl, že muže uvítá ve své kanceláři, takže mu mňouknul povolení vstoupit a sám si to naťapkal ke stolu, který obešel a ladně si vyskočil na židli.
[rec=fluffy]"Mrr?[/rec] zeptal se Manzena, protože ho zajímalo, co je zač. Nikdy tady toho týpka neviděl, tím si byl jistý, protože well. Podívejte se na něj. Vysoký jak skála, hlava mu v podstatě hořela, to se prostě nezapomíná.
[rec=fluffy]"Meow,"[/rec] pokynul mu packou na židli naproti. [rec=fluffy]"Mmmmm-"[/rec] zammmučel na něj. Počkal si na to, co mu tenhle neznámý kapitán odpoví a pak mu hned položil další pikantní otázečku. [rec=fluffy]"Meow?"[/rec] Jestli má tenhle rozhovor probíhat pěkně v klidu, tak si Fluffy vyžadoval upřímnou a rychlou odpověď. Nestál o žádné výmluvy a chození okolo horké kaše.

[name=papu]Papu[/name]

Buď na ramenu, nebo na svých křídlech se i Papu dopravil do kanceláře kapitána Fluffyho. Možná bylo trochu absurdní, že kapitána za stolem nebylo moc vidět, ale nikdo mu přeci nemohl upřít pohodlí, které měla speciálně zakoupená polstrovaná podložka na dané křesílko. Tu žádost společně seškrabovali minulý týden. Od té doby si určitě spal jak v nebi.
[rec=papu]"Kapitán se ptá, co jste zač? Prý vás ještě neviděl a že vás by si určitě všiml,"[/rec] tlumočil ochotně pták, který si taky prohlížel to obří bidýlko, které tu teď nově měl. Možná to byl dárek od té loutky, kterou ovládal Fluffy?
[rec=papu]"Posaďte se," [/rec]vyzval ho následně, pokud to nebylo dost jasné, dle mávání tlapkou.
[rec=papu]"Je libo něco k pití? Kapitán nabízí olej z tuňáka nebo hovězí vývar na granule,"[/rec] pokračoval a s trochou pootočenou hlavou se podíval na Fluffyho, zdali to myslel vážně.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Manzen byl dost zaskočen celou situací. Papua si nechal nastoupit na rameno a vešel s ním do kanceláře. Nadechoval se k odpovědi, ale žádná nepřicházela. [myslenky=manzen]Co mám vysvětlit kočce? A co jí asi zajímá? Prý je kapitán, takže... Asi ho zajímá to, že-[/myslenky]
V ten moment jeho myšlenky přerušila výzva k tomu, aby se posadil. Tak udělal. A pak nabídka nápojů byla poslední kapka. [rec=manzen]Jsem kapitán páté divize Moshushi Manzen a... Nedám si nic. Tohle je nějaký vtip? Jste to vy, kapitáne Ruyichi? Nebo vy?[/rec] s tím se podíval mezi ptákem a kočkou. Slyšel o mluvící kočce, prý jí měla kolegyně z divize, ale ta odešla do... [rec=manzen] Není někdo z vás Kuro?[/rec]
Manzen byl evidentně vykolejený. Nechápal moc, co se děje, ale věděl, že zde není něco v pořádku.

[name=fluffy]Kapitán Fluffy[/name]

Fluffy se zamračil (pravděpodobně to byl jeho defaultní výraz, protože kočky většinu času vypadají jako nevraživé, vraždou posedlé šelmy, které jen zapomněly vyrůst.) Takhle odmítat jeho hospitalitu nebylo moudré, ale budiž. Nový kapitán zřejmě nehodlal respektovat služebně staršího senpaie.
[rec=fluffy]"Meow, meow,"[/rec] řekl a packou ukázal na dveře. [rec=fluffy]"Meow."[/rec] Odpověděl na jeho špatný úsudek. Vypadal snad jako nějaký sluha, že ho tu označoval tím zdlouhavým jménem? [rec=fluffy]"Mrre?"[/rec] A kdo byl sakra Kuro?
Fluffy si vyskočil na stůl a udělal dva kroky směrem k Manzenovi, než se před ním posadil. [rec=fluffy]"Meoow-mew."[/rec] Ne že by mu nějaké vysvětlování dlužil, ale trošičku trpělivosti ve svém pohárku ještě přece jenom měl.

[name=papu]Papu[/name]

Papu si vyslechl moudrá slova jeho vůdce a několikrát poklovl zobákem dopředu, něco zaskřehotal, pak si jakože odkašlal.
[rec=papu]"Kapitán Fluffy je velmi nespokojený s vaším přístupem. Zaprvé odmítáte jeho pohostinnost a zadruhé zpochybňujete jeho čest tím, že pochybujete o tom, kdo je. Copak jste nikdy neslyšel o legendárních načechraných vlasech kapitána 9. divize a o jeho výrazné barvě očí?! Nepřišlo vám to zvláštní?"[/rec] Papu taky nezněl příliš vesele, zpochybňování kapitána znamenalo zpochybňování divize. A to by mohlo vést i ke konfliktu! A nikdo přeci nechtěl čistit střechy 5. divize od náletu bombardérů.
[rec=papu]"Kapitán se tedy ještě jednou ptá, proč jste za ním přišel, kapitáne páté divize Moshushi?"[/rec] pokračoval v tlumočení slov kapitánových.
[rec=papu]"Kuro tu momentálně není,"[/rec] odpověděl však na jeho dotaz, a málem si tam odfrknul. Jeden tlumočník mu nestačil? Fluffymu to vysvětlí později.

[name=manzen]Moshushi Manzen[/name]

Chvilku bylo ticho, kdy si Manzen vše promýšlel: [myslenky=manzen]Slyšel jsem o mluvící kočce ve své divizi. Je tak moc přitažené za vlasy věřit tomu, že by kapitán deváté divize byl reálně kočka? Barva vlas... Chlupů i očí by seděla. Ale proč se i jmenuje jinak? A proč potřebuje překladatelé?[/myslenky]
[trec=manzen]Já se omlouvám, jen jsem slyšel, že divizi a redakci Shunpem Světem vede kapitán Ruyichi. Chtěl jsem se seznámit s kapitánem a projednat potenciální možnosti zpopularizování kido skrz magazín.[/trec] Manzen se rozhodl k tomu prozatím přistoupit tak, že kapitánem skutečně může být Fluffy. Bylo tu dost indicií, že něco nehraje, ale bylo zde i dost indicií k tomu, že je to skutečně tak, jak říká mluvící pták. Problém ovšem byl v tom, že pokud by to vzal 50/50, přístupem že je to vtip si může ušetřit trošku potupy, ale taky utrpět znepřátelení kolegy kapitána. Přístupem, že je to pravda se může lehce ztrapnit... A nebo si neznepřátelit kapitána. Volba tedy byla z pragmatického pohledu jasná.
[trec=manzen]Takže... Se omlouvám za svoji nezdvořilost, Fluffy-taichou a sice si nic nedám, ale velmi rád s vámi projednám možnosti článku a samozřejmě se s vámi rád seznámím...[/trec] dodal ještě. [myslenky=manzen] Mluví možná i mé kachny? O můj bože! Co když by nějaká z nich měla talent na vymýšlení kido, na který jen nikdo nepřišel, protože to s kachnami nikdy nikdo neřešil?![/myslenky]