9. divize

_____________________________________________

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro seděl na terase ve svých kasárnách a sledoval několik nových členů, kteří nedávno přišli z akademie. Prsty pravé ruky projížděl hebkou srstí svého milovaného bílého kocourka, který mu spal na klíně. Všechno to zlo, ke kterému došlo v minulosti bylo dávno pryč. Seireitei znovu vyhlíželo lepší časy a byla to právě tahle nová generace, kdo je měl přivést.
Yoshiro jim dost často pomáhal s tréninkem. A rád. Nebyl zrovna nejlepší učitel, ale věřil tomu, že aspoň v něčem tím mohl udělat určitou změnu. Ukázat jim, že se o ně jejich kapitán zajímá.
"Dal by sis něco dobrýho?" Zeptal se Fluffyho a podrbal ho za uchem. Fluffy jen dál předl. "Já docela jo." Řekl Yoshiro zamyšleným hlasem. Už si totiž vybíral jídlo na pomyslném menu.

Nekonome Chieko

Chieko seděla ve své kanceláři. Měla tam nějaké papíry na vyplnění a podepsání a roztřídění. Naštěstí už v tom měla docela praxi a tak jí to šlo hezky od ruky. U toho popíjela čaj a stíhala odpovídat na otázky, které jí Kuro pokládal během prohlížení nových příspěvků do Ban-Kaie. Jakožto znalec tohoto plátku, mu Chieko svěřovala výběr článků a tak podobně. Potom to po něm však raději kontrolovala, aby celý časopis nebyl jen o rybách. Teď to měl ale v tlapkách Kuro. Při tom jí občas něco z toho přečetl a následně dodal "No věřila bys tomu?". Občas mu na to Chieko odpověděla, když ho zrovna vnímala a jindy mu to prostě jen ze zvyku odkývala se slovy "Jistě.", když byla moc zabraná do papírování. 
"Ty mě vůbec neposloucháš, Chii!" vytkl jí, když si toho jednou všiml. "Poslouchám." odvětila mu Chieko s pohledem upřeným do papírů o vysoké spotřebě papíru...jak ironické. "Právě jsi mi odkývala otisknutí opravdu velmi špatné úchylné poezie. Dokonce jsi u toho nezrudla. To je jasný znak toho, že mě vůbec neposloucháš." vyčetl jí dotčeně. Chieko se na něj omluvně podívala. "Promiň." omluvila se mu, načež si kocour jen povzdychl. "V pohodě, vím, že toho máš hodně..." pronesl chápavě při pohledu na tu hromadu papírů. Pak se v tichosti vrátil ke čtení a Chieko se mohla vrátit k papírům.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro sebral Fluffyho a vzal ho do náruče. "Půjdeme se najíst." Oznámil kocourkovi a přešel terasu zpátky ke dveřím, které vedly do jeho kapitánské kanceláře. Tam kocoura položil na zem vedle jeho misky. Ještě chvíli se na něj díval, jak se nacpává, než z věšáku sebral svoje kapitánské haori a vyrazil s ním pryč.

Jakmile se dostal na chodbu, uslyšel hlasy, které patřily jeho zástupkyni a jejímu kocourovi Kurovi. Jakmile Kuro zmínil, že toho má Chieko hodně, Yoshiro otevřel dveře jako by hořelo. Trhl s nimi tak moc, že málem odletěly. "Řekl tady někdo úchylné poezie?" Zvolal s jiskrou v očích.

Nekonome Chieko

Sotva Chieko koukla zase do papírů a Kuro do časopisu, rozrazily se prudce dveře. Jak dívka, tak i její kocour, doslova nadskočili, jak se lekli. Kuro najednou stál na všech čtyřech (před tím totiž ležel) a lehce se zamračil na kapitána ve dveřích. Neměl rád lekání. Chieko dál seděla v jedné ruce nějaké to psací náčiní a také sledovala svého kapitána. Její výraz byl směsicí překvapení, vylekání a nechápavosti. Dost možná jí ještě nestihlo dojít, co se děje. "Taichou..." vypadlo z ní, jak jí asi konečně došlo, na koho to tak zírá. Kuro si sedl a mával pomalu a lehce svým rozdvojeným ocasem. "Někdo se to pokoušel otisknout do Ban-Kaie. Je to ale vážně špatný." odpověděl kapitánovi kocour. "Co Vás sem přivádí, taichou?" zeptal se ho pak zvědavě. Taky se opatrně podíval kolem, jestli na něj odněkud nevyskočí ta bílá chlupatá koule.

Ruyichi Yoshiro

"Jdem jíst. To mě sem přivádí." Řekl a dvakrát o sebe tleskl rukama jako by je popoháněl. "Šup, šup. Už jsem nejedl skoro dvě hodiny. Navíc jsem slyšel něco o tom, že v cukrárně by měli mít slevu na karamelový věnečky." Ano, Yoshirova slaďoučká láska. Původní kavárna U Vysmátého Arrancara, kam na ně rád chodil, byla zničena při útoku na Seireitei. To je něco, co Yoshiro tomu zlému quincymu Izunovi nikdy nezapomene. Majitel ale přežil a při obnově Seireitei se mu podařilo znovu rozjet svůj byznys. Tentokrát prosperují mnohem víc (pravděpodobně proto, že všichni konkurenti jsou mrtví), takže dělají i nové typy věnečků. Yoshiro má ale pořád nejradši ty karamelové.

Nekonome Chieko

Chieko se podívala na kocoura a ten se podíval zase na ní. Taichou je přišel vytáhnout na jídlo. Přesněji na karamelové věnečky. Chieko se tomu musela potichu zasmát. Tohle byl celý taichou. Taichou a jeho láska ke karamelovým věnečkům. Chieko tedy měla raději ty s klasickou cukrovou polevou... Kapitán stejně obvykle vyjedl všechny ty karamelové, takže ona si v klidu mohla jíst ty s cukrovou polevou. 
No a jelikož je doslova popoháněl, protože ho honila mlsná, a protože kapitánovi se neodporuje, tak Chieko vstala, Kuro jí vyskočil na rameno a oba tak byli připraveni vyrazit. "My můžeme, taichou!" pronesla Chieko a dokonce mu žertovně lehounce zasalutovala. V jejím podání to vypadalo cute.

Ruyichi Yoshiro

"Výborně!" Zvolal vítězoslavně. "Jdeme na to, Chieko! Kuro!" S těmito slovy Yoshiro hrdě vypochodoval z kanceláře své zástupkyně. Potom všichni tři uslyšeli nějakého pána, který se sháněl po kapitánovi deváté divize. Volal po něm a zněl dost urgentně. Yoshiro se otočil na patě a stejným způsobem napochodoval zpátky dovnitř. Zavřel za sebou dveře, doběhl k oknu, které potichoučku otevřel. "Zdrháme! To je ten chlap, co po mě chce příspěvek na obnovení vzácné kolekce nějakých pochybných knih. Myslí si, že když jsem byl kapitán desítky, tak mi na něčem takovým záleží. Otravuje mě s tím už týden." Pak rukou naznačil, aby vyskočili oknem ven.

Nekonome Chieko

Chieko se následovala kapitána ven ze své kanceláře. Následně se ale stalo až moc věcí najednou. Nejprve uslyšela někoho velmi urgentně se dožadovat Ruyichi-taichoua a pak se musela sama zastavit a zacouvat těch pár kroků zpět do kanceláře, jelikož se kapitán otočil na patě a šel zase zpátky. Dokonce i zavřel dveře. Chieko na něj zaraženě koukala a naprosto nechápala, co se děje. Už se chystala zeptat, kdo byl ten muž a proč jí kapitán otevírá v kanceláři okno, ale odpověděl jí na to sám. Očividně se kapitán a jeho zástupkyně chystali vyplížit z vlastní divize, jen aby se vyhnuli nějakému pánovi, co jen děsně moc miluje knihy. "Um..." vypadlo z ní, jak to zpracovávala v mysli. No a pak nad tím duševně prostě mávla rukou a jala se vylézt tedy ven tím oknem. Bylo jí až moc jasné, že by stejně kapitána na jeho honbě za věnečky nic nezastavilo. Ani morální poučky jeho zástupkyně. Ty si nechá na potom.

Ruyichi Yoshiro

Jakmile Chieko dopadla na zem, Yoshiro proskočil oknem, udělal šipku a dopadl na placáka na zem. "Výborně!" Zvedl hlavu a usmál se na Chieko s výrazem, jako by právě vyhrál v loterii. Bleskově se zvedl, upravil si oblečení, vlasy a odkašlal si. "Můžeme pokračovat, má drahá zástupkyně!" A tak pomaličku vyrazil směr karamelové věnečky.
"Jak se vlastně máte? Nepotřebuješ nějakou dovolenou? Vypadala jsi celkem..." Odmlčel se a začal přemýšlet nad tím, jak by nazval Chieko, aniž by jí urazil. Ženy byly hodně citlivé na všechno, co se týkalo jejich vzhledu. To Yoshiro moc dobře chápal, protože byl taky hodně citlivý na všechno, co se týkalo jeho vzhledu.
"Jako by tě přejelo... Něco."

Nekonome Chieko

Chieko ladně po shinigamijsku dopadla na zem a hned na to skákal kapitán. Ten už tak ladně nedopadl. Vlastně vůbec. Rozplácl se na zemi jako šmouha. Kuro se uchechtl, ale následně to strategicky zamaskoval zakašláním. Nebo mu fakt zaskočil nějaký chlup...kdo ví. Ruce Chieko vystřelili k jejím rtům. To proto, že měla starosti. "Jste v pořádku, taichou?" zeptala se ho starostlivě. Co když si něco zlomil? Kde by tu hledala nějakého doktora?! Teprve pak jí došlo, že ona sama byla tak trochu doktor. Zlomenou ruku by jistojistě zvládla. To už si sice neřekla, protože tolik si zase nevěřila, ale byla to pravda.
Dokonce mu chtěla pomoct na nohy, ale akorát tak dostala jeho bílou fluffy hlavou do brady, když se zvedal rychle sám, takže zase rychle couvla. Naštěstí to nebylo nic vážného a během pár minut si na to ani nevzpomene.
"Hai, taichou!" pronesla na to, že mohou pokračovat v honbě za věnečky a následovala svého kapitána.
Když se jich zeptal, jak se vlastně mají, Chieko i Kuro se na něj podívali. Nechali ho dokončit myšlenku. Chiečin výraz se během toho, co kapitán říkal měnil. Nejprve byl klidný a trpělivý, jak čekala, co ještě kapitán řekne. Pak byl překvapený, když jí nabídl dovolenou a nakonec nechápavý, když řekl, že vypadala, jakoby jí něco přejelo. To vypadala vážně tak špatně? Chieko nevěděla, co si o tom myslet. To si taichou myslel, že svou práci práci nezvládá? Opravdu jí nezvládala? Snažil se jí jen něžně a nenápadně naznačit, že má padáka a poté jí utěšit věnečky? Určitě mu po těch letech došlo, že Hiboru-sama by práce podkapitánky šla lépe. Přeci jen jí již jednou byla.Chieko by se tomu nedivila. 
No a zatímco se Chieko utápěla v těhle pesimistických myšlenkách, Kuro se energeticky bavil s kapitánem. "Já se mám dobře. I když mi tedy prý zdražili tuňáka, no věřil byste tomu?! A taky už tolik lidí nepřispívá do Ban-Kaie...nemám pořádně co číst. Jestli to takhle půjde dál, budeme muset snížit počet stránek nebo začít otiskávat i tu velmi špatnou úchylnou poezii..." povídal kocour a ke konci svých slov dokonce vrtěl hlavou. Takhle daleko to přeci nesmí zajít.
Chieko se pak vrátila konečně do reality. "Já...já jsem v pořádku!" vyjekla o něco výš, než plánovala. I když ona to spíš vůbec neplánovala. Když si to uvědomila, trochu jí to vyvedlo z míry, až z toho trochu zčervenala studem, jelikož tu ze sebe udělala idiota. "Jen jsem byla zabraná do práce..." vysvětlila pak tiše.
"Podle mě té práce máš až moc, Chii. Měla bys část na někoho hodit, jak to dělají v jiných divizích. Já bych osobně aspoň půlku těch papírů vrazil Hijikatovi. Je tu přeci od toho, aby s tebou sdílel to dobré i to špatné ne? Tak jako já! Ale na rozdíl ode mě má ruce na podepisování papírů..." podělil se k téhle věci o svůj názor kocour.

Ruyichi Yoshiro

"Zdražili tuňáka?!" Zapištěl. "To jsou hovada! No, s tím Ban-kaiem je to hrozný, souhlasím. Asi vážně budeme muset tisknout tu úchylnou poezii."" Řekl Yoshiro natěšeně. Chieko pak říkala, že je v pořádku, ale vůbec tak nevypadala. Byla přepracovaná. Chudinka. Kuro to potom potvrdil svými vlastními slovy. "Má pravdu. Já svoji práci taky házím na někoho jinýho. Měla bys to občas zkusit!" Zachechtal se, než mu došlo, že tu svoji práci vlastně hází na Chieko. V tu chvíli jeho úsměv zamrzl a Yoshiro zůstal na místě jako socha. "CO JSEM TO UDĚLAL?!!!" Zařval najednou Chieko do obličeje. "JÁ JSEM TĚ ZNIČIL, CHIEKO!"

Nekonome Chieko

Kuro souhlasně přikyvoval, když kapitán ty, co zdražili tuňáka označil za hovada. Nikdo normální by tuňáka přeci nezdražil! Také souhlasil s kapitánovým souhlasem s vážností situace Ban-Kaie.
No a pak kapitánovi došlo, že vlastně za tu hromadu práce, co Chieko má, může právě on. Ou. To Kuro neplánoval, jen prostě říkal, co si myslel.
No a Chieko se zmohla jen na zaražené zírání do tváře svého kapitána, který jí křičel do obličeje. Chieko popravdě tu druhou část už asi neslyšela, protože musela určitě z toho křiku ohluchnout...
"Um...nezničil...jsem v pořádku. Nic, co by nespravil věneček a šálek čaje..." pronesla k němu pak a usmála se na něj tím svým nehorázně kawaii způsobem, o kterém ani nevěděla, že ho má. Prostě se tak usmívala vždycky.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro nahlas vzdychl. "Práce se hromadí. Na začátku to nebylo skoro žádné papírování. A když jo, tak to řešil třeba Razaki. Lidí bylo málo a já si na to zvykl. Jenže teď, když se všechno skoro vrátilo do normálu." Chytil Chieko kolem ramen a trochu se skrčil, aby jí viděl přímo do očí. "Pořád jsem se někde flákal. A po odchodu Baru... Vůbec si nedokážu představit, jak moc vytížená jsi musela být!" Pro představu, Yoshiro se tvářil asi nějak TAKHLE.
"Všechno se zlepší, slibuju!"

Nekonome Chieko

Chieko jen tak poslouchala kapitánovo povídání o tom, jak to bylo kdysi a jak si zvykl na málo nebo tedy spíš žádnou práci. Kurovi to přišlo jako výmluvy, ale věděl, že kapitán to neděl schválně a taky to, že ho za to Chieko neviní. 
No a pak jí prozradil něco, co nikdo neměl srdce jí říct. Že Baru odešla. Kuro se napjal,měl strach, jak na to děvče zareaguje.
Chieko se na kapitána zmateně podívala, nechápala, proč do toho tahá Hiboru-sama, a pak jakoby pochopila. Usmála se. "To je v pořádku. Když pracuju, připadám si užitečně. A Hiboru-sama se přeci zase vrátí." pronesla. Hiboru-sama přeci byla na misi. Jednou se určitě vrátí. Ke komu jinému by pak chodila pro radu a kdo by měl na starosti nástěnky v divizi. Bez Hiboru-sama v nich panoval zmatek.
No a na to, že se všechno zlepší, zvesela přikývla.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se najednou zasekl. Už neplakal jako malá anime holčička, kterou odmítl muž jejího srdce. "Chieko, Baru se nevrátí." Řekl naprosto vážným hlasem. "Když si s Mitoshim konečně vyjasnili, jak se k sobě cítí, došlo jim, že nejlepší řešení, jak jejich vztah rozvíjet, bude odejít z Gotei 13. Ani jeden z nich se v Seireitei necítil dobře. Mitoshiho pořád tížila jeho minulost a snažil se tomu vyhýbat prací. Baru na tom byla podobně. Měla spoustu problémů, se kterými se nikomu nedokázala svěřit. Potřebovali změnu. Pro mě to taky bylo těžké, ale nakonec jsem je nechal jít. Bude to tak lepší. Já vím, že jsi k Baru vzhlížela." Řekl a položil Chieko ruku na rameno za krk. "Pravda je ale taková, že ty už k nikomu nemusíš vzhlížet. Jsi výš, než všichni ostatní v deváté divizi. Beze mě? Pche. Nic by se nezměnilo. Ale kdybys tam nebyla ty, všechno by se zhroutilo." Řekl a mile se na Chieko usmál.

Nekonome Chieko

Teď se zarazila Chieko. Doslova zamrzla, když kapitán řekl, že se Hiboru-sama už nevrátí. Zírala tak na kapitána a doufala, že je to jen nějaký jeho vtípek. Ten zatím povídal dál. Vypadal vážně. Proč měl ten vážný výraz i tón hlasu? Je to přeci jen vtip, ne? Co by si bez ní Chieko počala? A co teprve divize? Vždyť nastane chaos a anarchie. Chieko neuměla ani někoho okřiknout. Momentálně jí ani nedocházelo, že na okřikování měla Kura, kterého to dokonce bavilo.
Chieko se celou tu dobu tvářila nějak TAKHLE. Pořádně ani nevnímala, co jí tam taichou říkal. Pořád jí hlavou dokola zněla ta jeho slova 'Baru se nevrátí.' a do očí se jí draly slzy. 
Zírala sice kapitánovi do obličeje, ale popravdě se dívala do blba. Naprosto mimo. Kapitánův obličej byl prostě jen to poslední, na co před tím zaražením koukala. Teprve, až když jí položil ruku na rameno, na něj svůj pohled zaměřila doopravdy, i když to byl pořád takový spíše prázdný výraz. 
Následně jí kapitán řekl několik slov o tom, jak důležitá je. Něco, co ráda poslouchala snad každá žena. Chieko však měla tak nízké sebevědomí, že si myslela, že se jí jen snaží povzbudit. Její srdce však na druhou stranu toužilo něco takového slyšet.  Bylo to snad to nejhezčí, co jí kdy taichou řekl. A tak Chieko po tváři stekla slza. Nebylo to ale slza smutku. Její ruka vystřelila a rukávem shihakusha slzu utřela. Nechtěla tu před kapitánem brečet. V tom jí však začala stékat slza po druhé tváři a tak k jejímu obličeji vystřelila i druhá ruka s druhým rukávem. Chudák kapitán určitě nevěděl, jestli Chieko brečí kvůli tomu, že je Baru pryč nebo proto, co řekl. Upřímně to pořádně nevěděla ani sama Chieko.

Ruyichi Yoshiro

Chieko se rozplakala. Yoshiro jí tam mohl uklidňovat, ale věděl, že další slova nebyla potřeba. Prostě jí tou rukou, kterou jí držel za krkem, přitáhl k sobě a objal jí.
Yoshiro nevěděl, že toho Baru pro Chieko tolik znamenala. Nepřekvapovalo ho to ale. Baru byla pravděpodobně nejspolehlivější člověk v celé deváté divizi. Vždycky měla odpověď a dokázala řešit problémy, se kterými si mnozí nevěděli rady. Byla dokonalým vzorem pro všechny tvrdě pracující shinigami.
"Možná by to chtělo něco trochu ostřejšího, než věneček. Platím kdekoliv si vybereš a na zbytek dne ti pak nařizuju volno."

Nekonome Chieko

Ještě před několika lety by se Chieko složila jen při tom, že jí kapitán položil ruku na rameno...vlastně tehdy by se složila jen z toho, že se na ní dívá. Od té doby však ušla velký kus cesty a tak jí nesložilo ani to, když jí kapitán objal. Překvapilo, to ano, ale ustála to. I tak si ale připadala trapně, že jí tu musí utěšovat. Proto se také pokoušela zastavit ty slzy. Přece tu nezmáčí kapitánovi jeho haori. By se pak šel zpět převléct a nikam by nedošli. Žádné věnečky a taichou by pak byl akorát smutný. To se nesmělo stát! Musela se vzchopit. Odtáhla se a v rychlosti si usušila oči a tváře. Naštěstí nenosila make up, který by si tím pláčem a šmudláním rozmazala a vypadala pak jako šašek z cirkusu. Taichou zatím říkal, že platí kdekoliv bude Chieko chtít a pravděpodobně jí tím zval na panáka. Chieko neměla ráda alkohol a dokonce ho i špatně snášela. Pokusila se na kapitána pousmát. "Dám si...ten věneček a...velký šálek čaje..." odvětila mu na to. To bylo Chiečino ostřejší. Velký šálek čaje. Kuro se jí přitulil k obličeji, aby jí trochu povzbudil. Chieko ho podrbala a pokusila se usmát. Pořád to nebylo úplně ono, ale vypadala už o něco lépe.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro Chieko pustil z objetí a s úlevou sledoval, jak se pomalu uklidňovala. "Dobroty jsou stejně lepší než chlast." Řekl a povzbudivě se na Chieko zazubil. "Jdeme, Chieko!" Zavelel bojovně a sám se znovu vydal na cestu směr - U Vysmátého Arrancara.
Z celé té scény si Yoshiro nemohl nevzpomenout na to, jak poprvé odešel Mitoshi. Bylo to po tom, co se mu vrátily vzpomínky na jeho minulost. Na to, co všechno ztratil. Byl bez něj ztracený. Věřil tomu, že určitým způsobem rozumí tomu, čím si teď prochází Chieko. A taky doufal, že se nebude bát promluvit si s ním, pokud jí to ještě bude trápit. Nebyl jen její kapitán. Byli přátelé a to je důležitější než všechny hodnosti.

>>>> Pokud chceš odepsat, odepiš - pak ale kavárna!

Aririki Rick Ginken

> 6. divize

Rick se objevil ve známých prostorách a celkem rychle se zorientoval. Rychle zašel do redakce bankaie, kde ještě stále znal pár lidí a tak rychle předal básně a optal se, jestli někdo viděl kapitána Ruyichiho opouštět teď někdy divizi. Pokud ano, přišly otázky na téma kam a s kým, abych se měl od čeho odpíchnout. Pokud ne, vyrazil ke kanceláři Ruyichiho Yoshira a zaklepal. Ať tak či onak, už nyní začínal tušit, že to nebude tak jednoduché. Jakožto bývalý reportér, který pro bankai psal ještě za dob, než staronový kapitán zmizel, věděl, že Ruyichi je přinejmenším... nevypočitatelný.

Rick > Rick se hned dozvěděl o tom, že kapitán Ruyichi odcházel se svoji zástupkyní někam ven. Kam? To už se nedozvěděl. Kapitán ani zástupkyně s nikým nemluvili. Pro Ricka tedy nebyl důvod k tomu, aby chodil ke kapitánově kanceláři. Stejně by mu nikdo neotevřel. Byla to nepříjemná situace, protože Rickova mise se právě o dost ztížila.
Když už to vypadalo, že je bude muset začít hledat postaru, všiml si toho, jak na něj z druhé strany chodby mává nějaký frajírek. Měl podobné číro jako Rick, akortá zrzavé. Neměl teda bradku. Místo toho mu pod nosem rostl dlouhý knír.

Aririki Rick Ginken

Rick přemýšlel, že najde Kura nebo Chieko, ale našel si ho nějaký zrzavý shinigami. Ty vlasy. To je můj účes... blesklo mi jenom hlavou a vyrazil jsem k němu, když už tak ostentativně mával. Když jsem k němu přišel, tak jsem čekal, co mi chce říct, jen jsem ho nejprve pozdravil. Zdvořilým "Dobrý den?" s lehce tázavým tónem. Doufal jsem jen, že nechce nic, co by bylo na dlouho. A také jsem doufal, že ví, kde je Ruyichi taicho. Po Okitově posledním kousku jsem neměl náladu na nikoho a nic.

"Slyšel jsem, že prej hledáte kapitána." Řekl strašně důležitým tónem. "Vím kde je. A s s kým." Zasmál se. "Pokud hledáte i zástupkyni, tak vím taky, kde je. A s kým. Tomu byste nevěřil." Tenhle chlap se tvářil, jako by objevil poklad. A nejspíš se nemohl dočkat toho, až to Rickovi řekne.

Aririki Rick Ginken

Rick se lehce usmál. Začínal tušit, kam to celé míří. Mám pro něj zprávu z První divize. Mám pro vás návrh. Půjčím vám svůj fotoaparát a nafoťte si pár fotek ke článku, jestli Vám jde o tohle. Ale nemůžu se příliš zdržovat, takže vám nepomůžu s jakýmkoliv odposlechem, nebo tak něco. Zpráva musí být doručena co nejdříve. řekl s lehkým úsměvem, ale dost rázně, aby pochopil, že tmavovlasý punkáč nedělám srandu. Ten chlapík se Rickovi líbil. Pokud mu jde o tohle, možná mu i doporučím úhly, ze kterých se na fotce špatně odhaduje, jak daleko měli hlavu od sebe. Konec konců... solokapr je solokapr.