9. divize

Nekonome Chieko
#Kasárny, Chodba


"To ano." odvětila na to, že měla pořádně náročný trénink. Taky, že byl náročný. Když nad tím tak zpětně přemýšlela....opravdu tam mohla umřít. Ale! Měla tam přeci kapitána...a ten by to přeci nedopustil, ne? No...naštěstí všechno dobře dopadlo. 
Když se pak Toshi zeptal, jestli se něco dozvěděla...třeba kolik tréninku ještě bude potřebovat, Chieko se zarazila. "To nevím. Na to jsem se nezeptala... Ale nějaký ještě určitě ano..." odpověděla. Mezitím se vydala spolu s Toshim k nim domů. (Ani jsem nevěděla, že maj dům...wow.)

Kioshi Hikaku
<--- třetí divize #zahrady deváté divize #nádvoří

Přikráčel sem klidně a bez jakéhokoliv zbytečného kontrolování se dostal až do zahrad. Nikde nebyla ani noha, buď všichni měli moc práce s focením, psaním nesmyslů o jídle a tak dále a nebo k tomu měli nějaký pořádný důvod. Nicméně ho zaráželo, že tady na bezpečnost takhle kašlou.

Při procházení divize přemýšlel nad tím, kdy tady byl naposledy. Pak se dostal v myšlenkách až ke tréninku s Yoshirem. Vzpomínal na to velice rád, i když po tom strávil značnou dobu ve čtvrté divizi.

Snažil se vycítit Yoshirovo reiatsu, ale podle všeho tady nikde nebyl, možná proto se všichni flákali kdo ví kde. Hikaku se už připravoval na to jak to Yoshirovi hezky nabonzuje, ale to si to zrovna nakráčel na nádvoří kde všichni stáli hezky srovnaní. "Dobrý den, dobrý den, s dovolením, dobrý den...." prodíral se skrze ně a čekal, který opovážlivec ho zastaví a zeptá se ho, co to tady sakra dělá. Sám nevěděl proč, ale hrozně ho bavilo do všech strkat a procházet přímo skrz ten dav. 

Nekonome Chieko
#Kasárny, Chodby -> Nádvoří

Procházela tak s Toshim chodbou směr domov, když si koutkem oka všimla, jak se skrze členy divize prodírá nějaký zarostlý vousáč. To jí docela překvapilo. Kdo to byl? A co tam chtěl?
Hijikata se ujal iniciativy...jako ostatně ve většině případech...a šel tomu muži naproti. Chieko na nic nečekala a vydala se tam s ním. No a jelikož už se Toshi zeptal, tak jen čekala na odpověď. Kuro si muže prohlížel. Přišel mu povědomí...ale neuměl ho nikam zařadit.

Kioshi Hikaku
#Nádvoří

Otočil se za hlasem, který ho oslovil. Přistoupil k příchozím, kývnul hlavou a pozdravil. "Dobrý den, hledám vašeho kapitána." Pořádně si oba prohlédl. "Takže tohle je jeho podkapitánka. Asi jsem ji už někde viděl." potom mu do oka padl Kuro. "Jejda mane to je tak rozkošné ,ale nemůžu se tady začít rozpouštět." Dřepnul si a pomalu ke kocourkovi, který si ho taky prohlížel, natáhl ruku. Čekal jestli k ní příjde, nechtěl ho vyplašit. Hikaku se záměrně nepředstavoval, protože na jméno se ho neptali

Nekonome Chieko
#Nádvoří #KuroVNáručí

Když muž pozdravil, Chieko se na pozdrav lehounce uklonila. Přeci byla slušně vychované děvče. 
No a muž hledal jejich kapitána. "Kapitán tu momentálně není...Můžeme Vám nějak pomoci my?" zeptala se ho. Byla zvědavá, proč hledal jejich kapitána.
Kuro nepřišel, jen se na něj díval. Pořád nevěděl, kam ho zařadit. Ale byl mu povědomý. "Kdo vlastně jste? Jste mi povědomý." zeptal se ho nakonec kocour. Hold mu to nedalo.

Kioshi Hikaku
#nádvoří

Takže měl pravdu, tady Yoshira nenajde. Modrovláska na něj působila velice mile. Když s ním začala mluvit, zvedl se. Než však stihl něco říct, promluvil na něj Kuro. Mluvící kočku ještě neviděl, nicméně se tomu moc nedivil, tady bylo možné úplně vše.

Odvětil nejprve kocourovi. "Jmenuji se Kioshi Hikaku a nemyslím si, že bychom se někdy dříve potkali, ale možná se pletu můj malý příteli, během posledních pár let jsem pár věcí zapomněl." ačkoliv mluvící zvířata by si pamatoval asi každý. O tom kým byl předtím se moc nezmiňoval, pokud ho znali, alespoň z vyprávění, tak by si ho zařadili a jestli budou chtít, jistě se na vše potřebné zeptají. Pak reagoval na dotaz maldé dívku. "Jste moc hodní, ale bohužel tohle je jenom mezi mnou a Yoshirem, tedy ještě s tím má co dočinění Raiden." Uvědomoval si, že mohl říct kapitán a vrchní kapitán, ale byli to jeho přátelé, usmál se. "Kdyby jste mi však řekli, kde ho najdu, byl bych rád." pak se rozhlédl kolem sebe. "Mimochodem, copak se to tady děje?" přece jen kolem nich stála celá devátá diilvize.

Nekonome Chieko
#Nádvoří #KuroVNáručí

Muž se představil jako Kioshi Hikaku. To jméno Chieko něco říkalo. "Oh! Bývalý kapitán sedmé divize...tak proto. Ne, nepotkali...alespoň myslím. Každý shinigami by ale měl vědět, jak vypadají kapitáni...Vy jste se ale dost změnil..." odvětil Kuro a tím tak i vysvětlil, proč mu byl povědomý. 
V tu chvíli, kdy Kuro řekl, že je to bývalý kapitán sedmé divize se i na tváři Chieko objevil výraz pochopení. Taky jí došlo, že když už se jim představil, tak by se měla také představit.
"Nekonome Chieko a tohle jsou Hijikata Toshiro a Kuro." představila rovnou všechny a u Toshiho s Kurem i poukázala o kom právě mluví, aby se to třeba nějakou náhodou nepopletlo.
Následně Kioshi-san řekl, že mu pomoci nemohou, že si to musí vyřídit s kapitánem sám a že to má i co dělat s Vrchním kapitánem. Chieko tomu moc nerozuměla, ale věděla, že vyptávat se víc by bylo nezdvořilé.
Poté se zeptal na to, kde by mohl kapitána najít. Chieko se podívala na Toshiho, protože jí došlo, že vlastně nevěděla, kam kapitán šel a to za ním pak chtěla zajít...asi bude muset počkat, až se vrátí. On by to ale možná mohl vědět, znal přeci jen kapitána déle a naštvaného ho už viděl. Třeba i věděl, kam v takovém stavu chodí. Podívala se opět na Kioshiho-san. "Popravdě nevím...neříkal kam jde." odpověděla mu popravdě. 
Poslední jeho otázka se týkala toho, proč celá divize stojí venku seřazená. Chieko sklopila pohled. "Trest od kapitána." odpověděla mu. Bylo ale vidět, že více by to raději nerozebírala.

Kioshi Hikaku
#nádvoří

Oba pozorně poslouchal. Líbilo se mu, jak ho vnímají, i když byl jen bývalý kapitan, Hikaku na tohle nikdy moc nehrál. Ta mladá dívka bohužel nic neveděla, ale i tak na Hikaka působila opravdu mile. Pak začal mluvit ten mladík.

Hikaku tušil kam asi Yoshiro mohl jít, i ldyž se to tam teď možná jmenovalo jinak. Těší mě a děkuji vám oběma, asi už vím, kde ho hledat." pak se vrátil k onomu trestu. Nechtěl do toho nějak zvlášť zasahovat a vyptávat se. "Kéž bych vám mohl nějak pomoci. Yoshira to přejde a vše bude zas dobré." zasmál se a nad všema co tu stáli a zakroutil hlavou. Napadlo ho jak by se asi zachoval on být členem. Jako mládý by Saiem, jeho dobrým kamaradem, někam zalezl, aby je nikdo neviděl a tam pili něco dobrého. "Pokud vám to nebude vadit, vydal bych se za ním."

Nekonome Chieko
#Nádvoří #KuroVNáručí

No...i když Toshi nevěděl přesně, kde by kapitán mohl být, tak pořád alespoň věděl, kde by ho asi tak mohl začít hledat. Prolézt všechny hospody v okolí...To by netrvalo tak dlouho, ne? Chieko do hospod nechodila...takže neměla ani ponětí, kolik by jich mohlo v Seireitei a jeho okolí být. Popravdě to taky nevím.
Kioshi-san ale očividně asi věděl, kde by mohl kapitán být. Musel jejího kapitána znát dobře. Ona sama by to také ráda věděla. Co když ho bude muset někdy hledat? Vždyť by ani nevěděla, kde začít. Jenže vyzvídat nebylo zdvořilé. Chieko přikývla že rozumí. 
Poté řekl pár slov ještě členům divize a skoro to až vypadalo, že jejich trojlístek žádá o povolení odejít. Chieko v tom však viděla zdvořilost. "Nevadí. Přeji Vám pěkný den a hodně štěstí v kapitánově nalezení." odvětila Kioshimu-san. A na rozloučení se opět lehounce uklonila.

Kioshi Hikaku
#Nádvoří #brána divize
Vypadalo to, že to dva mají své práce dost, tři když počítal i Kura. Kývl hlavou a dodal "Děkuji, tak zase příště." pak se dal pomalu na odchod. Bylo mu líto těch členů co tu stáli, muselo to pro ně být značně nepříjemné.  V poslední chvíli se otočil na patě a těm dvěma zamával, Hikaku byl vždy kamarádský typ a to že měl tři nové přátelé ho moc potěšilo. Mohli vidět jak v okamžiku zmizel

→→→ Hospoda Zlomená Zanpakuto

Ruyichi Izanami

#PostKončíNaStřešeNaNádvoří

Izanami měla na tváři spokojený výraz, neboť se zrovna vracela z Rukongai, kde odvedla zase jednou nějakou tu dobrou práci. Postarala se o sirotka, kterého tam našla, našla mu rodinu, která se o něj snad postará, než se postaví na nohy, a kterou s tímhle zatěžovala už několikrát. Naštěstí, někteří lidé jsou pořád ještě dobří. A teď si to spokojeně valila zpátky do Kasáren své divize. A jak tak skákala... doskákala na nádvoří, a všimla si, že je pod ní nějak moc velká fůra lidí. Tak nějak...skoro všichni na nástupu.
"Woops." vypadlo z ní jen. Zase na něco určitě zapomněla. No. Lehla by ke střeše a dělala, že tam není, ale protože stejně byla celá v bílých hadrech a na takové střeše asi působila jako maják tak jako tak, tak už tak prostě nějak zůstala stát a raději koukala, co se to vlastně děje. Pořád totiž tak nějak nevzpomínala, co se vlastně dít mělo.

Nekonome Chieko
#Nadvoří #KuroVNáručí -> #MožnáChodba #KuroVNáručí

Chieko za bývalým kapitánem zaraženě mávla, když on mávl na ně. Tohle nečekala. Vypadal na milou osobu. A to ani nevěděla, že už o ní přemýšlí jako o kamarádce.
Tak jako tak Kioshi-san odešel. Toshi si oddychl, asi nebyl rád v přítomnosti kapitánů. Bylo to takové stresující, protože kapitáni byli mocní lidé, ke kterým má člověk mít respekt. Navíc tam nejvíc hrozilo, že když uděláte něco špatně, váš kapitán se to dozví. 
No..Toshi se vydal k odchodu. Chieko už chtěla jít taky, ale pohled jí padl na členy divize, kteří stále stáli na místě, na rozdíl od stromů v šesté divizi, jak jim jejich kapitán nařídil. Všimla si mladíka, který se na ni prosebně díval. Chieko ho bylo líto a celkově všech tam. Jenže nemohla uvolnit jen jednoho a ani nemohla uvolnit všechny. Nemohla prostě jen tak zrušit kapitánův příkaz. 
V Chieko se to pralo. Ráda by jim pomohla, ale proti kapitánovi jít nemohla. Z celého toho vnitřního boje si zkousla spodní ret. Pak se ale rozhodla, co udělá.
"Ráda bych vám pomohla, ale nemůžu jenom tak odvolat kapitánův rozkaz. Zkusím s tím ale něco udělat." Pověděla k tomu davu, ale s její mluvou jí slyšely maximálně tak první dvě řady.
Pak se rozeběhla za Toshim, který zatím asi došel bůh ví kam.

Ruyichi Izanami

#TakTeďUžPodStřechou

Izanami tušila, že v dnešku něco dobrého nebude už, když si všimla, že tady všichni byli nastoupení a ona neměla nejmenšího tušáka proč. A takyže. Cítila někde nějakou nepříjemnost, a na ty se nemusí dlouho čekat. Tahle nepříjemnost měla podobu bílé chlupaté koule, která skočila Izanami na obličej.. a Izanami to neúplně čekala, a tak ztratila rovnováhu a dopadla velmi neelegantním způsobem na zem. A to doslova, takže to byl docela dlouhý pád.
Izanami se pár sekund vzpamatovávala. "Ahoj, Fluffy." vypadlo z ní nakonec a z klubíčka svého vlastního vraku jí vystřelila ruka, aby mohla podrbat tvora na své hlavě. S obličejem pořád ještě v prachu a zemi, protože.. inu.. nějak ještě necítila dost psychické síly po takové krásné přehlídce skoku hlubokého na to, aby ukázala svůj obličej.

Nekonome Chieko
#TakPrýStáleNádvoří #KuroNaRameni

Chieko se chystala vydat za Toshim, když v tom před ní spadl někdo s bílými vlasy a celý v bílém a na hlavě měl bílou chlupatou kouli. Dost jí to polekalo. Hned jak se v dalším okamžiku vzpamatovala, si Kura z náručí přendala na rameno, aby měla volné ruce. 
"Pane bože, jste v pořádku?" zeptala se Izanami. "Fluffy slez z ní dolů..." pronesla ke kocourkovi a pokusila ho sundat z hlavy Izanami, aby mohla vstát. Kuro nad tím vrtěl hlavou...Fluffy byl prostě pohroma.

Ruyichi Izanami

#VHlíně >>> #NadHlínou

Izanami bylo ajsné, že neunikne pozornosti.. ono to bylo těžjé, s tím rachotem a kuriózností toho, co se tam stalo. Takže to ani nečekala... ale netěšila se, až bude muset vytáhnout obličej. Vlastně jí ta hlína teď přišla docela pohodlná. Achjo.
No, Fluffy slezl a Izanami se tedy sebrala a pomalu se zvedla ze země. Snažila si nevšímat toho, jak na ní koukají na nádvoří...spousta lidí..
Oh. A to, co jí adresovalo, byla Podkapitánka a Hijikata-san. Super. Dobrá práce.
Izanami se trochu nemotorně usmála. "Skoro jako nová." odpověděla mile, a pak nenápadně setřela hlínu z tváře. Yeah. Ty jizvy co má už tam byly. "Nemyslel to zle. Taky jsem ho dlouho neviděla." řekla potom, a lehce dřepla, aby mohla podrbat Fluffyho, protentokrát už normálně.

Nekonome Chieko
#Nádvoří #KuroNaRameni

Fluffy Chieko poslechl a slezl. Bělovláska se tak mohla postavit. Očividně byla v pořádku. Chieko si oddychla. 
"Fluffy je hodný kocour..." začala Chieko a Kuro na ní hodil pohled, jestli to jako myslí vážně. "...jen je trochu moc energetický občas..." dokončila to. On to Fluffy určitě nemyslel zle, jen si chtěl s Izanami určitě hrát nebo jí jen pozdravit. Popravdě byl Fluffy dost podobný svému věrnému služebníkovi pánovi. 
"Co jste vlastně dělala na té střeše?" zeptal se pak zvědavě Kuro.

Ruyichi Izanami
#Nádvoří

Izanami se vesele, absolutně nevinně usmála. "Na střeše." odpověděla nenápadně Hijikatovi, ukazujíc prstem nad sebe, odkud spadla. Pak až odpovídala Chieko. "Oh, já vím, já vím. On to zle nemyslel." řekla jí mile, ale energeticky. Jí nikdo nemusí vysvětlovat, jak je Fluffy vlastně hodný, byla to kawaii kočička, takže Izanami nepotřebovala vědět víc.
No. Podkapitánčin kocour byl taky zvědavý. "Vracela jsem se z Rukongaie, a nevěděla jsem, že tady má být sraz, tak jsem se šla podívat, co se děje." odpověděla prostě a pravdivě, lehce se červenajíc. Nevěděla, že vůbec nějaký sraz má být. Stane se.

Nekonome Chieko
#Nádvoří #KuroNaRameni #FluffyNaRameni #BalancHadr

Chieko by se rozhodně nelíbilo, kdyby Hijikata Fluffyho nakopl. Toshi by pak asi spal na zemi nebo tak něco...sice jen na pět minut, než by Chieko došlo, že by tam nastydl nebo by ho pak všechno bolelo a že by se nevyspal...a tak dále. I tak by se jí to ale nelíbilo.
Mezitímco se Toshi ptal, kde Izanami-san byla, Fluffy se rozhodl, že na zemi prostě nebude a začal šplhat Chieko na rameno. Nutno podotknout, že jestli Fluffy opravdu připomínal míč...jistě to dosti zacloumalo s Chiečinou rovnováhou. Docela se pod tou vahou zakymácela a měla co dělat, aby se nepřevážila. Asi byl čas přestat ho krmit pamlsky... Ještěže měla na druhém rameni Kura, který to trošku vyvažoval, ale jen trošku,protože on nebyl vyžraná koule.
Na rozdíl od Toshiho Izanami-san chápala, jaký je Fluffy hodný kocourek. Nechápala už ale, co se to tu děje. Um.
Chieko trochu sklopila pohled. "Není tu sraz...je to trest od kapitána." vysvětlila Izanami.