9. divize

"Ale o čem pak to mluvíte? Já vím chci říct, kde je najdete." Mávl po Akiovsku ledabyle rukou. "Víte, já si vás pamatuju, Ginken-san. Vy mě asi ne. Dřív jsem vypadal jinak. Když jsem se dozvěděl, že jste přestoupil, byl jsem z toho smutný." Potom zvedl foťák a namířil ho na Ricka. "Vím, že máte o oko pro správnou fotku. A proto chci znát váš názor na tohle." Řekl a ukázal Rickovi několik fotek. Byl na nich kapitán Ruyichi se zástupkyní Nekonome. Na jedné fotce krmil kapitán zástupkyni a usmíval se u toho. Na další ona jeho. A Rick moc dobře věděl, že toho za normálních okolností Chieko nebyla schopná. Něco v tom vážně muselo být. Zrzek se pořád spokojeně usmíval.

Aririki Rick Ginken

Jen jsem pozvedl obočí. Tohle bylo... zajímavé. Jasný. Hele... dobrá práce. Tuhle nepoužívej, protože je tam trošku mázlá ruka a trošku líp pracuj s pozadím. Umělecká fotka s mázlým pozadím je fajn, ale spíš použij tuhle, kde je vidět i kde jsou. Znáš to noviny musí mít podrobnosti. Jinak, nerozepisoval bych to do těch novin moc. Využij trošku toho, že to je kapitán této divize. Pokud tam necháš určitá místa... ne moc podrobně, nejen že se čtenáři rozjede představivost, ale mohl by dostat i dojem, že tu byl nějaký nepřímý tlak od Yoshira nebo že se tam bojíš zajít do detailů, což zvýší čtenost. Zároveň ale nebudeš lhát a Yoshiro ti na to nemá pak co říct.
Rick se lehce usmál a dodal. Ale jinak skvělá práce chlape. Kdybych ještě pro Bankai psal něco jiného, než básně, tak bych po tomhle asi skočil, protože to by mohl být hit měsíce. teď už se Rick vyloženě zubil. Probouzelo se v něm to samé, co cítil, když psal o zatčení tehdejšího kapitána 10. divize. Reportérská dravost.

Ten zrzek na Ricka koukal jako na nějakého velkého hrdinu. Oslovoval kapitána křestním jménem a nepoužíval žádnou příponu. To by si asi nedovolil ani on a to se chystal vypustit ven skandál, který byl na kapitána směřován!
Začal na Ricka přikyvovat a schoval si foťák do taštičky. "Naposledy jsem je viděl v kavárně U Vysmátého Arrancara. Jak jsem ale ulovil tyhle dobrůtky, hned jsem běžel sem, abych to zpracoval. Myslím, že možná kapitána obejdu. Mohl by se postarat o to, aby se to nedostalo ven."

Aririki Rick Ginken

Rick se zasmál a nadhodil: Dobrá práce. Dělej s tím, co uznáš za vhodné, ale varuji tě, že se trošku kontroluje, co se otiskne a co ne, takže tam budeš muset tu věc dostat nějak bokem. Ono to asi půjde, ale dávej na to bacha, ať si zbytečně nepřiděláš problémy. pak se zamyslel a jakoby najednou přeskočil do režimu "Ve službě". A já musím Ruyichimu-taicho předat zprávu, takže když mě omluvíš... po těchto slovech Rick zmizel shunpem pryč a letěl k Vysmátému Arrancarovi tak rychle, jak to jen šlo. Kapitán devítky je nevypočitatelný a rád mizí. Musím tam být rychle...

  > Kavárna U Vysmátého arrancara

Nekonome Chieko
---> 1.divize

Chieko se jakýmsi záhadným způsobem dostala zpět do deváté divize. Neměla nejmenší ponětí jak. Prostě jen s tou sklopenou hlavou a myšlenkami kdesi v kytičkovém háji šla tam, kam jí nohy nesly. Čirou náhodou to byla devátá divize. A nebo taky tím, že jí Kuro říkal, jestli má jít doleva nebo doprava. Tohle měli natrénované. Což bylo dost smutné, jelikož se museli často stávat věci, které by jí dostávaly do podobného stavu.
Pokud jí nikdo nezastavil, tak zalezla do své kanceláře. Chtělo to její XXL hrnek na čaj a čtyři dávky čaje. A možná i kočičí objetí.

Nekonome Chieko

Chieko došla až do kanceláře. Neměla však pořádně ani šanci si vydechnout a všimla si fotek na stole. Zrudla jako rak a zatnula pěstičky. Tohle na ní už bylo moc. 
Kuro se na ty fotky podíval. "No...ideální materiál pro bulvární článek...pro tebe už ale tak ne..." okomentoval to. Chieko si schovala obličej do dlaní. Proč jen se jí dějou takovéhle věci? Co by tomu řekl Hijikata, kdyby to viděl? Tohle nesměl nikdy vidět! Obzvlášť ne někde vyvěšené nebo v novinách!
"Neboj, Chii. Jestli najdeme toho, kdo to vyfotil, tak ho ztrestám! Pocítí hněv tvého černého strážce!" pronesl odhodlaně kocour. Chieko ho jednou rukou podrbala za uchem a raději si sedla. Na zhroucení je nejlepší si sednout. "Co kdybychom se odstěhovali...někam daleko...třeba na tuřínovou farmu..." pronesla Chieko. Očividně toho dnes opravdu měla dost. "Útěkem nic nevyřešíš, Chii!"
Po chvíli se znovu podívala na ty fotky. Kuro je sledoval celou dobu. Snažil se přijít na to, kdo je mohl vyfotit. Praocvali tu už nějakou dobu a tak věděli, že každý fotograf má svůj styl focení. 
Taky se podíval, jestli není u toho nějaký vzkaz nebo tak něco. Proč by jí to jinak někdo dával na stůl.

Když si Kuro prohlížel fotky, všiml si toho, že na jedné z nich vzkaz byl. "Ne až tak nevinná zástupkyně ukradla srdce ženatého kapitána. Co na to asi řekne Hijikata-san? A kapitákna Ruyichi?" To bylo všechno. Nebyl to ani tak vzkaz jako spíš největší noční můra Chieko. Z celkem příjemného odpoledne byl najednou horor. Existovalo těch fotek víc? Ono to dokonce vypadalo, že ten, kdo je vyfotil, ani nic nechce.

Nekonome Chieko

Kuro našel vzkaz. Přečetl ho nahlas. "No...je fakt, že to tak mohlo vypadat..." okomentoval to. Jeho se to technicky vzato netýkalo...ale nerad viděl Chieko takhle zoufalou a jakýkoliv útok na ní bral jako útok na sebe. Ten někdo to šeredně schytá. Bohužel nikde nebyly žádné požadavky ani známka toho, kdo by to mohl vyfotit. Chieko si k sobě přitáhla Kura a pevně ho objala. Potřebovala kočičí objetí.
"Hm...mám takový nápad...ale asi se ti nebude líbit." pronesl Kuro během toho, co byl něžně umačkáván. "Co o tom říct Hijiblbovi....ježiš, teď jsem zněl jak Fluffy...." nadnesl kocour. Chieko se na něj docela vyděšeně podívala. "Hijikata zná kapitána...dokonce déle než my. Ví, čeho je schopný a jsem si jistý, že tuhle situaci pochopí. Taky by mohl vědět, co s tím dál. Buďme upřímní sami to nevyřešíme a většině lidí za těmahle dveřma bych nevěřil, že to neotiskne."  vysvětlil svůj plán. Chieko musela uznat, že to smysl dávalo. I tak ale měla strach. Nechtěla o Toshiho přijít. Obzvlášť, když je tohle celé jen jedno velké nedorozumění. Trvalo dlouho, než Chieko přikývla na souhlas. Konečně vstala z té židle. Posbírala ty fotky, schovala je do brašničky a vydala se hledat muže jejího srdce. Toho pravého, ne toho fluffy guye, co měl zrovna poradu.

Když Chieko vyšla ze své kanceláře, všimla si toho, že na protější zdi, kde byla nástěnka, bylo přišpendlených několik stejných fotek, které před chvílí našla u sebe na stole. Ten někdo to bral hodně vážně.
Taky si všimla skupinky, která se na ní dívala a něco si mezi sebou šeptali. Jedna slečna ve skupině v rukách držela fotky.

Nekonome Chieko

Vyšla z kanceláře a hned uviděla další stejně fotografie. Na nástěnce. Kdyby tu byla Hiboru-sama, nestalo by se to. Ta by nikoho nenechala něco takového vyvěsit na nástěnku. To bylo její území
Ten někdo jí chtěl očividně naštvat a nebo zostudit...nebo obojí. Problém byl v tom, že Chieko se naštvat snad ani neuměla. Dále si všimla i skupinky lidí, co se na ní dívali. Jedna z nich měla v rukách fotky. "Hleďte si svojí práce!" houkl na ně Kuro, až se mu naježil kožíšek. 
Chieko měla chuť zalézt do svého pokoje, stočit se do klubíčka pod peřinou a už nikdy z toho měkkého království bezpečí a klidu nevylézt. To ale nemohla. Musela pokračovat v cestě. A tak prostě šla dál a snažila se vytěsnit ten číselný údaj o tom, kolik lidí už si o ní myslí, že je lehká děva nebo se před nimi dnes stihla už ztrapnit. Šlo to dost ztěžka a chtělo se jí brečet. Kde byli všichni ti, které zrovna potřebovala?

Když Kuro skupinu okřikl, dali se radši na odchod. Možná si o Chieko mysleli, že je rozvracečka manželství nebo tak něco, ale pořád to byla jejich nadřízená.
No, Chieko tedy pokračovala dál. Došla až k redakci, kde by Hijikata měl být. Jenže ho tam nikde neviděla. Všude na stolech byly rozházené stejné fotky.
Kuro si všiml, že Hijikata sedí venku na nádvoří. Měl zapálenou cigaretu (oušit.)

Nekonome Chieko

Měli štěstí, že poslechli a nedočkali se tak hněvu černého strážce. 
Chieko došla do redakce, kde běžně Hijikata bývá. Jenže tam nikde nebyl. Za to tam byla opravdu velká spousta těch samých fotografiích. Tohle už byla hotová noční můra. 
Najednou si Kuro něčeho všiml. "Chii...támhle." informoval modrovlásku. Ta se tím směrem podívala a zahlédla Hijikatu sedět na nádvoří.  Všimla si i zapálené cigarety. To nebylo dobré. Tohle dělával většinou, když ho něco trápilo. Určitě o tom už věděl. 
Chieko na sucho polkla. Jestli měla před tím strach mu o tom říct...teď měla ještě větší. Jenže, jestli už ty fotky opravdu viděl...a že se nedaly přehlídnout,když byly snad všude. Určitě visely i na toaletách, aby si jich všimli opravdu všichni.
Chieko pomalu došla až na nádvoří, mířila přímo k němu. Slzy na krajíčku. "Toshi..." oslovila ho.

Když byla Chieko blíž, všimla si toho, že Hijikata drží stejné fotky, které byly snad všude. Podíval se na Chieko, Kura a pak zase ty fotky. "Co mi k tomu řekneš?" Zeptal se a podíval se zase na modrovlásku. Z jeho výrazu nešlo úplně poznat, co si o tom přesně myslí, ale ta zapálená cigareta byla znamením, že něco není úplně v pořádku.

Nekonome Chieko

Jop...viděl ty fotky. Vlastně se na ně díval právě teď. Zeptal se jí, co mu k těm fotkám řekne. Nedokázala z toho, jak se tvářil, vyčíst, co si myslí. Věděla ale, že ta cigareta je špatné znamení. 
Zrovna se chystala říct, že to není tak, jak to vypadá. Což by sice byla pravda, ale většinou to říkali ti, co byli opravdu vinní. 
"Je to vytržené...z kontextu. Není to tak." pronesla a zavrtěla při tom hlavou. "Kapitán mi řekl...že Hiboru-sama odešla...že se už nevrátí...pokoušel se mi zvednou náladu věnečky..." pustila se do vysvětlování. "Když jsem se ho zeptala, jak se mají jeho děti...byl z toho skleslý...nemá z nimi dobrý vztah....chtěla jsem mu zvednout náladu...zpanikařila jsem a napadlo mě, že věnečky jsou řešení...já...neměla jsem to dělat..." povídala dál Chieko a bylo vidět, že neví, jestli se má stydět za to, jak se dnes ztrapňovala, nebo se rozbrečet ze všeho toho zoufalství a strachu, co se v ní hromadil. "Vzal mě za Seireitei. Řekl, že mě naučí Bankai, že bude můj mentor a že jednou...až tu nebude...že ho nahradím...Vyprávěl mi, že byl kdysi jako já...připomnělo mi to příběh o ošklivém kačátku...ten který mám ráda...plácla jsem Labuť...což bez kontextu zní...stejně jako ty fotky...teprve pak mi došlo, jak to zní..." řekla Chieko...při tom ukazovala na ty jednotlivé fotky. Vysvětlovala tím, která zachycuje co. Hijikata věděl, že Chieko nikdy nelže. "Nic mezi mnou a kapitánem není... Miluju tebe." dokončila to a to už jí tekly slzy po tvářích.

Hijikata si poslechl její vysvětlení. Musel to chvíli zpracovávat. "To nemění nic na tom, že dost lidí se teď myslí něco jinýho. Někdo vás tam vyfotil a postaral se o to, aby to viděli všichni. Nejspíš věděl, že by se to nikdy neotisklo v novinách. Bude to teď hodně těžký, Chieko." Řekl a vyfoukl cigaretový kouř.
"Zrovna kapitán. Kdyby to byl kdokoliv jinej, tak by tomu věřilo míň lidí. Neboj se, mně je samozřejmě jasný, že to je úplně jinak. Kapitán je čestnej chlap. Jako..." Podíval se na jednu z fotek. "Tady se na tebe kouká dost podezřelým pohledem, ale vsadím se, že pro to existuje vysvětlení. Jsem fakt nervozní hlavně z toho, jak se celá tahle situace bude dál vyvíjet. Kapitánka Ruiychi by možná nemusela mít takový pochopení jako já." Domluvil a znovu si popotáhl z cigarety.

Nekonome Chieko

Chieko nervózně čekala na Hijikatův verdikt. Trvalo to skoro věčnost. Pak jí zhodnotil celou tu situaci. Že to bude těžký a že si dost lidí myslí přesně to, jak ty fotky vypadají. "Já vím..." odvětila se sklopeným pohledem. Cítila se provinile a to ani neudělala nic špatného.
Poté řekl, že se nemá bát, ze je mu jasné, že je to jinak. Jak říkal Kuro. Znal kapitána už hodně dlouho a věděl, že by něco takového neudělal. Chieko se na něj podívala. Tohle byla ta slova, která chtěla slyšet. "Toshi..." vydechla a zase jí tekly slzy. Tentokrát ale štěstím. Nezlobil se na ni a věřil jí. Chieko ho objala. Skoro až doslova mu skočila kolem krku. I přes to, že byl cítit cigaretami. Kuro stačil jen tak tak skočit na zem.
Vyjádřil své obavy o to, jak to bude dál a také o to, jak na to bude reagovat Kapitánová žena. "Spíš bych se bál jeho dětí. Konan-san je chápavá žena. Zná kapitána nejlépe." ozval se Kuro. "Tebe asi nenapadá, jak tuhle situaci vyřešit, že?" zeptal se kocour Hijikaty.

"Jak to vyřešit?" Zeptal se Kura. Snažil se během toho nějak popadnout dech, protože ho tam Chieko mačkala. Navíc se dusil i tou svoji pitomou cigaretou.
"Měli bychom to řešit i s kapitánem. Je v tom stejně po uši jako ty. Musíme zjistit, jestli v divizi není někdo, kdo by ho chtěl nějak pošpinit. Stejně tak tebe. A prosím tě, hlavně mu to neměj za zlý. Je v tomhle obětí stejně jako ty. Znám toho chlapa dost dlouho a dal bych za něj ruku do ohně."
Navíc je to moje postava a nechci, aby se na něj Chieko zlobila.

Nekonome Chieko

Chieko tam tak trochu Hijikatovi svýma slzama máčela rameno. Pomalu se ale uklidňovala. Jako obvykle v Hijikatově přítomnosti.
Ten zatím přemýšlel, co dělat, jak se ho ptal Kuro. Na jeho prosbu, aby se na kapitána nezlobila, zavrtěla hlavou. "Nezlobím..." 
"Sám víš, že Chii se zlobit ani neumí. A to má za sebou snad nejhorší den v životě. Snad horší, než vaše první rande." ozval se kocour.  "Když už mluvíme o kapitánovi...je zrovna na poradě kapitánů."oznámil Hijikatovi. "Takže to bude muset pockat, než se vrátí." dodal. "Zatím...zatím můžeme hledat..." navrhla už o dost klidnější Chieko.

Nekonome Chieko

Hijikata měl moc dobrou otázku i argumenty. Původně si Chieko myslela, že by zatím mohli zkusit zjistit, kdo to udělal. "Popravde...až ho najdeme, tak mu asi vyškrábu oči." ozval se Kuro. On plně sdílel to, co teď asi cítil Hijikata. Jen by mu to asi prošlo víc, protože je kočka. Může to svést na zvířecí pudy. 
"Já...já nevím. Nemám ráda konflikty...ale zároveň by ta osoba měla pochopit...že něco takového není správné." pronesla Chieko.
"Já si myslím, že ten dotyčný je z devítky...popravdě lidi odsud na to mají největší předpoklady a prostředky..." nadnesl Kuro. "Počkáme ale na toho kapitána radši." dodal ještě. Chieko přikývla. Doufala, že přijde brzy.

Nekonome Chieko

Čekali a čekali. Jak dlouho mohla trvat kapitánská porada? Během toho čekání přemýšlela o řešení. Zatím jí nic nenapadalo. Měli tomu člověku dát nějaký trest nebo něco a jaký? Tohle nikdy ještě řešit nemusela a tak nevěděla jak na to. Hlavní problém byl v tom, že byla Chieko příliš měkká. Za to Kuro měl jasno. Chtěl mu vyškrábat oči.
No a pak kocour uviděl tu osobu, kterou momentálně toužili vidět ze všech nejvíc. Taichou! Vykračoval si tam jako borec světa. "Támhle!" pronesl kočičák. Chieko vstala a podívala se na Hijikatu. Čekala na něj, aby mohli za kapitánem jít společně.

Ruyichi Yoshiro

Kapitán si všiml, jak k němu skupinka spěchá. "Ah, Chieko. Kuro. Ahoj, Hijikata-san!" Pozdravil a vykulil na ně oči. "Um. Děje se něco, vypadáte ztrápeně. Chieko, je to ohledně toho, co se stalo? Ještě jednou se omlouvám, všechno to bylo v zápalu a moc jsem nepřemýšlel." Po jeho slovech Hijikata vykulil oči a podíval se na Chieko.

Nekonome Chieko

Kapitán nebyl blbej a ani se jim nechtěl vyhnout jako Rickovi, takže na ně počkal a pozdravil je. No a taky poznal, že je něco špatně. Bohužel si myslel, že je to tím jejich příjezdem do první divize a podal to tak debilně, že to Hijikata blbě dost možná i blbě pochopil. Vykuleně na Chieko koukal. Jenže se ozval Kuro. "To nic...jen jí vzal taichou na koníčka..." pronesl, čímž chudákovi Hijikatovi moc nepřidal a Chieko při té vzpomínce zrudla jako rak, což také moc nepomohlo. "...mě popravdě taky a takhle s náma doběhl na poradu kapitánů do první divize, kde byli všichni kapitáni Gotei 13...a to jen proto, aby si vystřelil z Ricka...říkám, že má dneska nejhorší den v životě." dokončil to, aby tam Hijikata nedostal infarkt.