9. divize

Ruyichi Yoshiro

Když Kuro řekl, že jí Yoshiro vzal na koníčka, kapitán se usmál. "Byla to ale jenom taková rychlovka." Řekl Yoshiro Hijikatovi popravdě. Do první divize jim trvalo doběhnout fakt jen chvíli. Hijikata už tam zapaloval čtvrtou cigaretu, ale Kuro to naštěstí zachránil, takže nemusel zapalovat nic.
"No a co se teda děje?" Zeptal se kapitán a kulil na svoji zástupkyni oči. Ona tu přece jen měla nejvyšší hodnost hned po něm, takže tak nějak z profesní zkušenosti čekal, že to bude ona, kdo přijde s vysvětlením. Na druhou stranu, byla to Chieko. Nebyla Mitoshi, ani Ryuuka. Ti se nebáli lidí.

Nekonome Chieko

No...Kapitán tomu nasadil klobouk...Prý to byla jenom taková rychlovka. Chieko to upřímně přišlo jako věčnost. Hijikatu z toho málem kleplo nebo si spíš skoro přihnal rakovinu plic. Naštěstí to Kuro zachránil.
No a kapitán s pak znovu zeptal, co se teda děje a díval se při tom na Chieko. "Taichou..." dostala ze sebe konečně něco a podala mu ty fotky. "Je to...je to všude...po divizi..." vysvětlila mu. "Kdo ví, kde ještě..." přidal se Kuro. Pak taky vytáhla z brašničky ten vzkaz, co našla na stole a podala mu ho taky. "Tohle...bylo u mě na stole." řekla.

Ruyichi Yoshiro

No a tak mu konečně podali ty fotky, které kolovaly po celé divizi. "Tohle? Jo, máš pravdu, viděl jsem je u vchodu." Řekl naprosto běžným tónem. "Napadlo mě, že jsi nám nechala udělat fotky na moje narozeniny, abych měl památku." Vypadalo to, že kapitána ani nenapadlo, že by to mohl být problém. "Tahle, kde mě krmíš. Tu si musím schovat do peněženky." Zasmál se. No a potom konečně došel k tomu vzkazu. Přečetl si ho. Podíval se na Chieko. Znovu si ho přečetl. Podíval se na Kura. Znovu si ho přečetl. Podíval se na Hijikatu. Znovu si ho přečetl. Podíval se na svůj odraz v nedalekém okně. "Cože?" To byl špatný vtip? Yoshiro se začal smát. "To jako vážně? V naší vlastní divizi? My bychom měli být ti největší dravci na skandály. Je to naše povinnost jako vůdců této redakce. A oni to šijou na nás? Někomu přeskočilo?" No nad tímhle se fakt bavil. "Chieko, nelam si s tím hlavu. Postarám se o to." Ujistil jí. Netušil teda jak. Asi bude muset proshunpovat celou divizi a všechno to posbírat. Třeba něco nechali i v ženských koupelnách. Hm.

Nekonome Chieko

Chieko koukala na kapitána, který dělal, že je to běžná věc. Dokonce si prý myslel, že je vyvěsila ona jako dárek k narozeninam. "He?" Vypadlo z ní. Kuro by nahodil facepalm, kdyby měl ruce. Takhle si jen připlácl tlapku nad čumák. 
Teprve až po tom vzkazu mu to došlo. Akorát se začal smát, že je to docela ironie. "Nám to vtipné nepřijde. Chceme se bít o čest naší Chii." pronesl kocour.
Kapitán pak řekl, že si s tím nemá lámat hlavu, že se o to postará. Kura napadlo, že to dost pravděpodobně akorát zhorší. Tolik k důvěře. "Najdete toho..kdo to udělal?" zeptala se Chieko. Možná tak přidala Yoshirovi nápad, co dělat.

Ruyichi Yoshiro

"Čest?" Zopakoval po Kurovi. To ho ani nenapadlo. Oni tím vlastně očerňovali jméno jeho zástupkyně. Blbec jeden. Ani si to neuvědomil. Proč je ohledně Chieko takový tupý? Nedojde mu nikdy nic. Možná je to tím, že moc lidí, jako byla ona, neznal.
"V tom případě se o tvoji čest budu bít taky!" Zvolal najednou bojovně. "Najdeme toho, kdo to udělal. A potrestáme ho!" Vypadalo to, že Hijikata si oddychl. Aspoň jedna starost z krku. Když se na to teď pověsil kapitán, znamenalo to, že řešení bude někde za rohem. Snad dobré řešení.
"Chi." Oslovil Hijikata modrovlásku. "Ještě tady pro kapitána musím dodělat nějakou práci. Budeš v pořádku?" zeptal se.

Nekonome Chieko

Vtipné bylo, že Chieko ani tak nešlo o její čest jako o to, že to způsobuje problémy Hijikatovi, kapitánovi, jeho ženě a dětem. A že za to častečně může, protoze je jaká je. 
Kapitán pak řekl, že sestaké bude bít o její čest. Chieko na ně překvapeně zamrkala. Kuro také bojovně přikývl. Už  byli jako tři mušketýři, ještě to chtělo Fluffyho jako d'Artagnana. Prý toho dotyčného najdou a potrestaji. Kuro opět bojovně přikývl. 
Hijikata pak řekl, že musí ještě něco vyřídit a ptal se jí, jestli to zvládne. Chieko přikývla. "Nějak si poradíme...snad." odvětila mu a pokusila se usmát.

Ruyichi Yoshiro

Hijikata se ještě uklonil kapitánovi, věnoval Chieko úsměv na rozloučenou, a pak odešel. A tak tam zůstali jen tihle tři. Z té skupiny byla pravděpodobně nejmoudřejší kočka na zástupkyně rameni. Cool.
"Dostali jsme úkol od vrchního kapitána. Vypadá to, že v Rukongaii se objevují lidé, kteří chystají nějaké pikle proti Gotei 13. Máme za úkol vyšetřit to." Zasvětil Chieko. "Bohužel nevím, kde přesně začít, takže to vypadá, že budeme muset poslat několik skupin do celého Rukongaie a dost možná se účastnit i my sami." Nechtělo se mu. Na druhou stranu aspoň nemusel sedět v kanceláři a koukat se na ty stohy papírů, co se mu tam hromadily.

Nekonome Chieko

Jo, to byla. Ne tedy, že by ti dva humanoidi, se kterými tam ta kočka byla, byli blbý, to zase ne. 
No a když teď byl Hijikata pryč, zasvětil jí kapitán do toho, co za úkol dostal on a jeho divize na starost. Tedy i ona s Kurem. "Chystají pikle proti Gotei 13?" zopakovala Chieko. "Proč by to dělali?" zeptala se. Nikdy nechápala, proč někdo chtěl škodit někomu jinému. 
"To máme právě zjistit. Kdo a proč..." připomenul jí Kuro. "Ah. Pravda." řekla Chieko, jak jí to došlo.
"Bude zase mise v přestrojení?" zeptal se Kuro. Minule ho to bavilo. Hrát drsného kapitána. 
"Um...a co ty fotky...?" připomněla Chieko jejich momentální problém.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro mávl rukou. "Ale, kapitán Tomisura pravděpodobně přehání. Ale asi bychom to zase neměli podceňovat." To říkal spíš sobě, než Chieko a Kurovi. "Jestli chceš, Kuro, tak můžeš jít za kapitána ty. Stejně si myslím, že s tebe jde větší respekt, než ze mě."
Když se Chieko zeptala na ty fotky, Yoshiro se na chvíli viditelně zamyslel, ale pravda byla taková, že spíš vypnul, protože toho najednou bylo moc. Nechtěl před Chieko vypadat jako debil, ale i tak bylo poznat, že to trochu přehání s tím přemýšlením.
"Všechno je narušený! Tahle mise v Rukongaii. Aah!! Musíme to trochu změnit, Chieko." Podíval se na zástupkyni. "Co bys řekla tomu, kdybychom s tím tréninkem začali dnes? Přes noc se postarám o ty fotky, najdu toho, kdo za tím stojí a zítra vyrazíme do Rukongaie." Navrhl.

Nekonome Chieko

Podceňovat by se nemělo nic, to byla pravda. Chieko přikývla. Pak kapitán nabidl Kurovi, že se klidně může vydávat za kapitána a že podle něj z něj jde větší respekt, než z něho samého. Kura to dost překvapilo. Jako...byl fakt, že si tu za ty roky sjednal respekt...spousta lidí ho podceňovala jen proto, že je kočka. "Um.. díky. Podle mě jste náhodou skvělý kapitán." odvětil Kuro. Nerad by, aby tam byl taichou smutný z toho, že je horší než kočka, i když to mohla být dost dobře pravda.
Oba pak trpělivě čekali, co vypadne z jejich milovaného kapitána. Ani by se nedivili, kdyby to byla nějak blbost. No...kapitán tam vypadal, že nemá ponětí, jak to všechno vyřešit. Bylo toho moc. Nakonec ale nějaké řešení našel. Trénovat Bankai už dneska...oh...Chieko na to už úplně zapomněla a to o tom říkala před několika minutami Toshimu. 
Přes noc prý kapitán vyřeší to s fotkami a najde vinika a zítra spolu vyrazej do Rukongaie. Chieko na něj dost překvapeně a nevěřícně koukala. Tohle přeci nemohl všechno stihnout a ještě mít dost sil na misi v Rukongaii. To si tedy myslím já a Kuro. Chieko však věřila, že by něco takového zvládl, protože je to awesome op taichou. Ten dokáže cokoliv. I tak ale měla starost o jeho zdraví. I kapitáni musí spát. "Neměl byste se takhle přepínat...není to zdravé...klidně  ten Bankai můžeme odložit..." pověděla. Ano...ona, co se přepracovávala papírováním běžně.

Ruyichi Yoshiro

"Chieko, Chieko." Složil ruce na hrudníku a uchechtl se. Pravda, ono nespat celou noc a hned ráno vyrážet na misi, kterou dostali od vrchního kapitána, nebylo úplně ideální. Jenže - "A proč si myslíš, že mi to bude trvat dlouho? Času na spánek bude dost. Teď jsi moje priorita ty."
Kapitán se podíval na Kura. "Mohl bych se na tebe spolehnout, že to tady pořádně pohlídáš? Trénink bankaie je nebezpečná věc. Chieko ani já se nebudeme moct držet zpátky. Navíc je potřeba, aby tu někdo dohlížel na to, že se nebudou fotky šířit dál." Kuro byl sice jen kocour (mluvící a se schopnostmi jako má Profesor X), ale i tak si dokázal sjednat dost velký respekt mezi členy deváté divize. Tady v Soul Society to lidé brali trochu jinak, než ve světě lidí. Nikdo nehleděl na to, jestli měl člověk nějakou jinou barvu kůže a nebo to vlastně vůbec člověk nebyl. A fungovalo to parádně!

Nekonome Chieko

Chieko teď bylo trošku trapně. Nechtěla znít, že kapitána podceňuje. Však ona mu jako jediná věřila, že to dokáže. Proto taky prudce zavrtěla hlavou, když se zeptal, proč si myslí, že mu to bude trvat dlouho. A pak na něj zůstala překvapeně hledět, když řekl, že je jeho nejvyšší priorita teď ona.
No a kapitán pak dal Kurovi úkol. Měl tu zůstat, protože to bude nebezpečný a že se nebude ani on ani Chieko držet zpátky. Well...to, že se nebude držet zpět kapitán, to nebezpečný bylo...u Chieko ale moc dobře věděl, že tam to nebezpečný není ani když se nebude držet zpátky. "No...něco bych vám k tomu nebezpečí ze strany Chii řekl...ale však Vy na to přijdete sám..." řekl a seskočil Chieko z ramene. "Postarám se tu o to. A Vy se zas postarejte o Chii..." dodal a věnoval kapitánovi jeden dlouhý pohled. Svěřoval mu osobu, kterou hlídal většinu života. Jestli se jí něco stane, kapitán to schytá ať už je OP jakkoliv. 
No...Chieko teď byla docela nesvá. Čekal jí trénink...nebezpečný prý...kde se taichou nebude držet zpátky... to už se asi možná ani nevrátí.

Nekonome Chieko
--->Lesy a hory severně od Seireitei
#Pozemky

Chieko s kapitánem se vrátili po několika hodinách cesty zpět do civilizace ze svého tréninkového kempu. Podkapitánka se poměrně obávala toho, co se za ten den jejich nepřítomnosti mohlo všechno semlít. 
A očividně se něco semlelo. Kuro totiž vystřelil z budovy jako namydlený blesk a skočil Chieko do náruče. "Chiiii....je mi to líto...." bylo první, co řekl a přitulil se. 
Chieko to dost vykolejilo. "Co se stalo?" zeptala se kocoura.
"Vymklo se mi to z pacek..." odpověděl. Chieko se podívala na kapitána. Bylo na ní vidět, že je docela zmatená.

Ruyichi Yoshiro
#Pozemky

Kuro se proti dvojici vyřítil jako by za ním hořelo. Skočil Chieko do náruče a začal říkat, že mu to je líto. Yoshirovi začalo docházet, co tím asi myslel. Říkal, že se o to večer postará, jenže to nestihli.
"Jak moc?" Zeptal se Kura. Kocour za to samozřejmě nemohl. Yoshiro věřil, že dělal všechno, co bylo v jeho silách.

Nekonome Chieko
#Pozemky

Kapitán se zeptal, jak moc se to Kurovi vymklo z pacek. Chieko také pomalu začínalo docházet, na co asi kocour naráží. Na sucho polkla a podívala se po divizi s obavou v očích.
"Hodně. Někteří chtějí dokonce přestupovat do jiných divizí. Viděl jsem i nějaký váš fanklub. Kromě fotek tam teď kolují i různé drby, obzvlášť o tom, proč jste najednou oba zmizeli. Pro ně je to už hotová věc, taichou..." odpověděl kapitánovi kocour.
Tohle bylo vážné. Hodně vážné. Dost možná tu hrozila i rebélie.
"Co budeme dělat, taichou?" zeptala se kapitána Chieko.

Ruyichi Yoshiro
#Pozemky

Yoshiro se nadechl. Chystal se Chieko bleskově odpovědět jako vždycky, jenže se zasekl. Najednou nevěděl, co říct. Cítil se za to zodpovědný. Bylo sice pěkné, že měli fanklub, ale byl by radši, kdyby ho měli bez toho romantického spojení, které mezi nimi prostě nebylo. Yoshiro nechápal, jak to vůbec někoho mohlo napadnout? Jeho vztah s Chieko byl čistě profesionální. Dobře, možná ne vždycky, ale takhle se Yoshiro choval ke všem svým přátelům a lidé, kteří ho znali, to moc dobře věděli. Vzpomněl si na to, co říkala v lese. Nešlo o to, že by jí někdo soudil. Nechtěla, aby si někdo dělal starosti.
Podíval se na Chieko, která se chudinka nejspíš tvářila zoufale. Musel to napravit. On sám taky nechtěl, aby si dělali starosti lidé, na kterých mu záleží. Jeho rodina to mohla odnést nejvíc. Nestál o to, aby se na Konan někdo díval jako na kapitánku, která si nedokázala ohlídat svého muže. Aby jeho děti musely poslouchat pomluvy. Beze slova dost ráznou chůzí vyrazil do kasáren. Prošel redakcí jako bouře a zastavil se až ve své kanceláři u rozhlasu.

"Všichni členové deváté divizi se neprodleně seřadí venku. Kdo se nedostaví, bude s okamžitou platností přeřazen do čtvrté divize. Osobně zařídím, aby byli přiřazení k čištění kanálů a dlouhou dobu neviděli venkovní světlo." Z jeho hlasu bylo poznat, že je hodně naštvaný. Nehodlal to zbytečně prodlužovat. Sám potom taky vyrazil na dvůr kasáren.

Nekonome Chieko
#Pozemky

Kapitán se očividně chystal nějak odpovědět. Jenže se zarazil a vypadal tak nějak zamyšleně. Jakoby v duchu dával dohromady, cože vlastně se chystá udělat. 
Nakonec jí nic neřekl a ráznou chůzí vyrazil do kasáren. Chieko ho takhle vážného asi ještě neviděla. Proto zůstala chvíli jen zaraženě stát, než se vydala za ním. Jenže moc daleko nedošla. Hned někde u dveří do kasáren uslyšela kapitánův naštvaný hlas z rozhlasu. Chieko to hodně překvapilo. Nikdy ho neviděla naštvaného. Nikdy ho neslyšela mluvit takhle naštvaně. 
Podívala se na Kura ve svém náručí. I on se na ní díval. Překvapeně. Oba to dost překvapilo. Nikdy by neřekli, že jejich kapitán dokáže být naštvaný. Bylo to docela děsivé.
No a jelikož nevím, jestli se tohle místo počítá jako dvůr nebo ne...tak když tak šla na ten dvůr. Případně zůstala tam, kde je.

Chieko > Asi nebylo žádné překvapení, že se tam najednou objevily celé zástupy členů deváté divize. Někteří byli bledí a vyděšení. Jiný zase vypadali odhodlaně. Ty emoce se tam dost mísily. Pár lidí se dívalo na Chieko a něco si šeptali. Jedna slečna na zástupkyni dokonce ukázala. Tedy, spíš poukázala na to, že na sobě pořád měla kapitánovu mikinu. To ničemu taky moc nepomohlo.
Během pár minut se tam všichni konečně seskupili.

Ruyichi Yoshiro
#Dvůr

Seděl ve své kanceláři. Opíral se rukama o stůl a ťukal na něj prsty. Přemýšlel nad tím, co svým členům vlastně řekne. Cítil se zrazený a bolelo to. Vždycky měl za to, že s nimi vycházel a oni mu udělají tohle? Kdyby si aspoň jako cíl vybrali jen jeho. Jenže oni do toho museli zatáhnout i Chieko. Někoho, kdo neměl ani kapku zlosti ve svém srdci. Yoshiro zavřel oči. Snažil se uklidnit. Jenže všechen ten vztek, který v sobě dusil posledních několik let se už zadržet nenechal. Zakřičel a oběma rukama práskl do stolu. Vypustil u toho docela velkou dávku duševní energie (Chieko to mohla cítit), takže stůl rozpůlil a všechen nábytek posunul o kus dál z jeho původní pozice. Potom konečně vstal a vyrazil ven.

Když vyšel, všichni už byli seřazení. Postavil se do čela a jen si je prohlížel. Jednoho po druhém. Atmosféra, která nastala, se dala krájet. Nejeden člen deváté divize si teď přál, aby to ticho někdo přerušil.
"Zklamali jste mě." Řekl konečně. "Měli jsme držet pohromadě. Copak jste se nic nenaučili? Jak se chcete postavit nepříteli, když nemůžete věřit tomu, kdo stojí vedle vás? Tahle divize pro mě byla jako druhá rodina a pro zástupkyni Nekonome taky. O mně se ví, že jsem lenoch a radši uteču na nějakou misi, než abych strávil celý den papírováním, fajn, ale ona? Pro vás všechny by se přetrhala! Pro každého z vás!" S touhle větou ze sebe znovu vypustil všechen ten vztek. Poslední slovo zakřičel. "Ale co neuděláte. Při první příležitosti nás oba dva bodnete do zad, protože jste jen banda zasraných supů, kteří skočí po první příležitosti, jak se dostat na titulní stránku!" Odmlčel se. "Je mi z vás zle." S těmito slovy se otočil. "Tři nejvýše postavení důstojníci můžou jít. Zbytek tu zůstane, dokud neřeknu jinak." To byla Chieko, Kuro a Hijikata. Kapitán se otočil a dal se na odchod. Zuřil. Potřeboval někam pryč.

>>>>>> Hospoda

Nekonome Chieko
#Pozemky

Na nádvoří se seřadila celá divize. Byli tam tací, kteří vypadali vyděšeně, jiní se na ní dívali a někdo na ni dokonce ukázal prstem. Chieko...tahle situace mrzela.
Pohledem hledala Toshiho.
Náhle z divize ucítila, jak kapitán vypustil velkou dávku reiatsu. Chieko to dost děsilo. Takhle kapitána vážně neznala. Sklopila pohled ke Kurovi ve svém náručí. Ten vypadal taky dost zaraženě z toho všeho.
Následně kapitán vyšel ven a všechny postupně přejel pohledem. Bylo tam až děsivé ticho. Pak konečně promluvil. Řekl jim, že ho zklamaly. A že si ani on ani Chieko tohle od nich nezasloužili. Slova, která kapitán členům divize řekl...byla tvrdá. Chieko bylo líto, že to došlo až sem. 
Jako poslední řekl, že tam mají všichni stát, dokud neřekne jinak. Jedinou výjimku tvořili Chieko s Hijikatou a Kurem. Poté se dal na odchod.
Chieko nevěděla, co by teď měla dělat. Nevěděla, jestli by měla jít za Toshim...nebo jít a zkusit uklidnit kapitána...nebo mu dát prostor k tomu, aby se uklidnil sám. Pevněji sevřela Kura ve svém náručí. Ani on nevěděl. 
Chieko zkusila najít Hijikatu. Dala tak kapitánovi chvíli na to vychladnout. Zajde za ním později.

Nekonome Chieko
#Kasárny,chodba

Chieko ho uviděla. Vracel se do kasáren. Vydala se za ním a našla ho opřeného o zeď, kde si oddychoval. Určitě byl také překvapený a možná i vyděšený z toho, jak byl kapitán naštvaný. 
"Bylo to těžké a děsivé." odvětila na to, že se jim to protáhlo. "Promiňte, že jsme vás tu nechali tak dlouho samotné." pověděla jak Hijikatovi, tak Kurovi. Museli to tu mít stejně pokud ne těžší, než ona. 
Pak se jí zeptal, co byl ten kapitánův výstup. Chieko zavrtěla hlavou. "Nevím.  Byl ale hodně naštvaný. Nikdy jsem ho takového neviděla." odvětila. Nevěděla, kde se v něm tahle náhlá změna vzala. Ještě včera to bral tak, že vlastně o nic nejde. "Nestalo se něco během toho, co jste byli pryč? Něco po čem se mu změnila nálada nebo tak a má to souvislost s tímhle?" zeptal se kocour. Chieko se zamyslela. "Řekla jsem, že mě to trápí, protože si ti, které mám ráda, mohou dělat starosti...byl pak hodně zamyšlený....možná...možná to s tím ale nesouvisí. Možná ho opravdu jen mrzelo, že něco takového udělala naše divize...." pověděla Chieko.
"Hm...asi to přestal brát na lehkou váhu." pověděl na to ještě kocour.

Nekonome Chieko
#Kasárny, Chodba

Toshi jí řekl, že už ho takhle jednou viděl. Ale hodně dávno. Nedivila se, že ho to překvapilo. Očividně to překvapilo všechny. I Chieko se podívala ven. Všichni tam poslušně stáli. Chieko věděla, že mezi těmi lidmi tam jsou i ti, kteří si nezasloužili být seřváni a stát na hanbě. 
Toshi také přišel z teorií o tom, co kapitána přimělo takhle vybuchnout. A také navrhl, že by si s ním pak měla promluvit. Chieko přikývla. "Měla jsem to v plánu...myslím ale, že teď potřebuje chvíli na to, aby se alespoň trochu uklidnil..." odvětila na to,
Poté se jí zeptal na její trénink a na to, jak se měla. "Bylo to děsivé...nejdřív jsem musela bojovat proti kapitánovi, který si hrál na to, že je posedlý nějakým zlým duchem....pak jsem musela vylézt na takovou veeelkou skálu....a tam se soustředit, i když hrozilo, že spadnu dolů. Celé se to děsivě hýbalo a třáslo....Bála jsem se, že umřu..." pověděla mu. Docela s nadšením. Kuro na Chieko vyjeveně zíral. Všechno, co řekla by do ní nikdy neřekl. Kde se v ní vzala taková odvaha.