7. divize

Akiyama Sawai

Postavila sa a odkladala nejaké papiere do kartoték, ktorých tam mala pár. Orientovala sa v nich ľahko, ani si nemusela kontrolovať, ktorý dokument by mal ísť do akej kartotéky. Ale znovu počula ten nervózny hlások Suteia. Chvíľku mlčala, dokonca sa ani naňho nepozrela.
"Príď, keď sa ti zase bude chcieť pomáhať, povedala po chvíľkovom premýšlaní. Síce mal Sutei zozačiatku nejaké otázky, ale nepýtal sa ich často a ani nenamietal, keď mu na ne stroho odpovedala. Síce by preferovala úplne mlčanie, ale nemôžeme mať všetko, však? Takže jeho spoločnosť jej nevadila a dokonca tá práca bola rýchlejšie spravená.
"Jo, a..." začala než Sutei opustil kanceláriu a pozrela sa naňho s pohľadom niekoho, kto by práve chcel nakopnúť malého zajačika."... ďakujem za pomoc. Dobrá práca," dopovedala s pokojným hlasom. Ten mladík si vôbec neviedol zle. A aj keď vyzeral slabo, úradničina mu šla od ruky. Aj jej prišlo vhodné ho pochváliť a trochu podporiť, aj keď na také veci normálne nebola.

Sawai -> Klučina byl dost nervózní a pravou rukou neustále klepal prsty o své zanpakuto u boku. Naštěstí pro něj, vše dobře dopadlo!
A-ano..!
Pravil s velikým úsměvem. A to co nečekal nejvíc ze všeho taky přišlo. Dokonce dostal i pochvalu.
Děkuji!
Pravil ještě odhodlaněji ve dveřích. Poté se otočil na patě, opatrně zavřel dveře a šel si dál svojí cestou. Dneska měl úspěšný den. Než..se ozvala na chodbě rána něčeho kovového dopadajícího na zem.
Ty idiote, teď jsem to dotřel..!
Ozval se z chodby už všem v 7. divizi známý hlas.
Tak popadni to koště a začni uklízet. Ježiš, nevíš jak se drží koště, ty koště..?!
Pokračoval dál Nekkyo.

Akiyama Sawai

Prikývla znovu na jeho slová. Už doupratovala posledné zložky a zatvorila kartotéku. Tak, teraz bude na chvíľu poko- ani si to v myšlienkách nestihla dopovedať a ozvala sa rana. Následne počula ten krik a povzdychla si. Zase on. Samozrejme, samozrejme. Prečo by mala mať na chvíľu pokoj? Aj tak sa chcela pozrieť, či už Nekkyo všetko opravil a upratal, keďže nikto iný jej to neprišiel oznámiť. Poupravila si oblečenie a vyšla z kancelárie. Zatvorila za sebou dvere, sem už snáď nepôjde pre dnešný deň. Potom vykročila za tým krikom.

Sawai -> Sawai mohla na chodbě vidět Suteie, kterému u nohou leželo koště, mop a kýbl, který byl podle potopy okolo původně zřejmě naplněný vodou. Naproti němu stál klasicky rudý Nekkyo a nadával mu. Sutei musel být zřejmě z všechny té radosti tak neopatrný, že strčil do Nekkya a tomu všechno uklízecí náčiní spadlo.
No začni uklízet..!
Zakřičel Nekkyo. Sutei se ohnul pro mop a mno. Pokusil se o něco jako uklízení, ale jemu pro ně neznámá vada mu to zrovna neumožnila. Přeci jen, jednou rukou se vytírá fakt blbě.

Akiyama Sawai

Zastavila sa na chodbe a nadvihla obočie. Chvíľku ich tak pozorovala a vykročila k nim, ale zastavila sa skôr než by sa postavila do tej potopy.
"Tak čo sa zase stalo?" opýtala sa ich a dala si ruky vbok. Tentokrát sa tiež tvárila inak než prísne. Teraz mala svoj otrávený výraz, ktorý znamenal, že nech už je problém akýkoľvek, bude ho už riešiť radikálne. Aj Sawai mala nejakú trpezlivosť, ale aj tá jej už čoskoro pretečie a bude naozaj zle, keď sa to stane. Nikdy sa to síce ešte nestalo, ale už náznaky boli. Vždy sa dokázala upokojiť a ovládnuť skôr než by k výbuchu došlo.

Sawai -> Nekkyo se otočil na podkapitánku a rozhodil ruce.
Tohleto kopyto si to pelášilo chodbou a vyrazilo mi všechno z ruky..
Pravil poměrně klidně Nekkyo a pravou ruku ukázal na Suteie, který tam mezitím zkoušel nějak tančit s copankovým mopem! To divadlo přišlo Nekkyovi tak vtipné, že se udržoval poměrně v klidu.
O-omlouvám se..
Dostal ze sebe Sutei a furt s tím nějak bojoval. Nekkyo nakonec nahodil facepalm a Suteie od mopu odstrčil a raději se toho ujal sám. Na takové pometlo se opravdu nemohl koukat.
Celá kuchyň je uklizená..
Zamumlal Nekkyo pod vousy. Zřejmě to mělo v jeho podání znamenat něco jako omluvám se. I on se za poslední měsíce v sedmé divizi zlepšil trochu ve svém ovládání, ale přeci jen mu to furt někdy ujelo. Sawai mu ale naháněla docela strach, měla toho s jejich kapitánem dost podobného. Byla dost děsivá, trochu jiným způsobem, ale byla.
Vezmu si tady mladého trochu do parády..
Doplnil ještě.

Akiyama Sawai

Sledovala to ich šaškovanie a navonok aj vyzerala, že vôbec neľutuje mladého Suteia, ako sa tam trápi. Ale zase sa ani tomu jeho "tancovaniu" nesmiala. Mlčala a len ich pozorovala, až si to medzi sebou vybavia. Bola rada, že nemusela ona sama nič riešiť a sam si to spolu vyriešili. Možno to bude začiatok niečoho nového a dobrého. Chvíľku ich teda ešte pozorovala a jediná reakcia na to všetko bolo jej prikývnutie. Ale pre nich odľahčujúca okolnosť bola tá, že už sa netvárila otrávene. Snáď dokonca jej tvárou prebleskol uvoľnený a spokojný výraz, aj keď stále bez úsmevu. A to u nej bolo viac než nejaké slová chvály.
Ešte chvíľku tam stála, otočila sa na päte a vyrazila preč, pokiaľ ešte nemali k tomu, čo povedať. Šla skontrolovať, či je všetko ostatné v poriadku. A čo bude potom robiť? No, to je ešte otázne.

Nekkyo nakonec polevil a mladému pomohl s vytíráním. Zřejmě se docela uklidnil, nebo si Sawai začala pomalu získávat jeho respekt, i když byla holka. No, vypadalo to, že už konečně bude klid. Sedmá divize byla plná podivínů a už se tu pomalu tvořila parta chlapů z 11. divize, které vyhodili za špatné chování. Řekněme, že v sedmé divizi člověk dostal druhou šanci. Možná i proto si Aki zvolil Sawai za svojí podkapitánku? Třeba se jí taky sám bál, byla kočka!
Kam povedou tvé další kroky bylo jen na tobě. Vypadalo to, že je tady už konečně nějaký klid. A člověk si taky musel najít nějaký čas na sebe. Co ale mohla Sawai ve volné chvíli dělat? To nevěděl asi nikdo. A ten co to možná věděl, tu už není.

Aki Maki

Aki se objevil v kasárnách 7. divize. Nechtěl s nikým mluvit, vlastně ani neměl s kým by mohl mluvit. Jediný člověk, s kterým bývá trochu častěji ve styku je jeho podkapitánka a to není zrovna na kus řeči se zvířaty. Nezbývalo mu než si dát studenou sprchu a jít se uložit.

Nakonec usnul ve svém velkém bílém křesle. Postavil si ho před velké okno, které měl v kanceláři a zíral z něj ven. Ráno se probudil značně rozlámaný, zrovna Aki byl ten typ člověka, co upřednostní styl před pohodlím. Na zemi našel malý černý ohořelý kousek dopisu, který dostal od Hikari, pevně ho sevřel ve své dlani. Byl rád, že mu Hikari neřekla jméno toho muže, kterého si měla brát. Zřejmě by tu už žádný muž nebyl. Aki nebyl psychicky vyrovnaný člověk a momentálně by mu hodně pomohlo někomu jen tak zabořit meč do hrudi. Postavil se a pohlédl na srovnané složky papírů na svém stole. Zlatá Sawai, co by bez ní dělal. Většinu papírů zvládala dělat za něj, on dostával jen ty, u kterých byla nutná asistence kapitána. Bude se jí muset nějak odvděčit. Aki přešel k ledničce, kterou měl ve své kanceláři. Byla speciálně zabudovaná ve zdi a otevírala se pouze když na ní přiložil svojí dlaň. Na jídlo si musí dávat sakra pozor! Vytáhl z ní zelené jablko a s chutí se do něj zakousl. Druhou roku položil na rukojeť svého zanpakuto, už dlouho si neužil pořádný souboj. Naposledy trénoval pořádně s Yoshirem. Aki po tom tréninku nemohl dlouho spát, opravdu může být někdo tak rychlý? Celý život dřel na své rychlosti a stejně se našel někdo rychlejší, než on.

Aki Maki

Aki samozřejmě nechal muže vejít. Následně se na křesle otočil na muže, který se mu vůbec nelíbil a měl chuť mu ten úsměv na tváři ještě hezky nožem prodloužit, aby se smál už celý život. Aki však nedával najevo svoje emoce a s klidným výrazem koukal na zelenovlasa.
Neříkal vrchní kapitán jestli je nějaký konkrétní cíl této porady?
Samozřejmě že ho napadlo, že včera nemuseli být tak opatrní a mohlo to vyjít na veřejnost. Ale na druhou stranu, vadilo by to něčemu? Nic protiprávního by tím neudělal, možná jen ten Yasumaru by mohl něco namítat. Ale to byl posera, takže cajk.

Aki Maki

Aki ještě chvíli koukal na ninju. Jak moc by ho někdo postrádal? Aki se zvedl ze svého křesla a stoupl si před onoho ninju.
Můžeš vyřídit, že dorazím. Včas.
Dodal ještě s klidem a nechal tedy ninju odejít. Škoda. Vypadalo to, že měl ještě nějakou chvíli čas. Chviličku se zasoustředil, aby našel svojí věrnou podkapitánku.
Zdravím vás..
Pravil Aki s klidem, když se objevil hned za svojí podkapitánkou. Občas něco takového udělal. Vždycky když odcházel, tak se chtěl zeptat na to, jak to zde všechno zvládala. Přeci jen byli divize podivínů, tak tu mohl být sem tam nějaký problém.
Všechno v pořádku?
Zeptal se se svým klasickým úsměvem.

Akiyama Sawai

Sawai si vykračovala po chodbe, keď sa za ňou Aki objavil. Na toto si proste nikdy nezvykne. Vždy impulzívne reaguje na každý nečakaný pohyb, nech je to ktokoľvek. Prudko sa zastavila a klasicky sa po Akim ohnala rukou, aby ho mohla bokom ruky praštit do krku. Škoda, že nemá na tých bokoch čepele, už by nemal hlavu. To, že sa pohybuje ako namydlený blesk, neznamená, že ju môže takto prepadávať.
"Toto by ste už mohol prestať robiť." povedala s pokojným hlasom, ale za to hovorila trochu hlasnejšie a aj sa tvárila prísnejšie, takže konečne vyzerala inak než bezduchá príšera s tichým a neutrálnym hlasom, keď hovorila s kapitánom. Aj keď by ju možno radšej videl v lepšej nálade, keď mení svôj výraz a hlas.

Aki Maki

Aki nebyl žádné ořezávátko. Navíc se něco takového stávalo docela běžně, takže naštěstí stihl zastavit Sawaiin úder na krk. Nahodil ještě větší úsměv.
Dneska jsem vás očividně zastihl v dobré náladě.
Pravil trochu provokativně a pustil jí ruku. Teď už mu snad neublíží. Následně si prsty několikrát poklepal na bradu.
Mám pro vás důležitý úkol.
Pravil Aki tajemně a naklonil se blíže k Sawai, aby byli hezky obličej proti obličeji. Věděl, že jí to bude zřejmě dost nepříjemný a to ho na tom bavilo.
Potřebuji, aby jste doručila tuhle obálku.
Pravil a sáhl do svého haori, ze kterého vytáhl obálku, očividně v ní byly peníze.
Dostanete jinou obálku. Pokud bude ten člověk dělat problémy, zmlaťte ho a přineste obě obálky..
Pravil a ledabyle pokrčil rameny. S Akim byla očividně radost obchodovat. Nemohl Sawai říct, že ten člověk je desetileté dítě, které otevřelo v packu legendárního Charizarda.

Akiyama Sawai

Jej úder bol zastavený, čo bolo maximálne pochopiteľné. Ale aj tak sa netvárila, že by ju to mrzelo. Možno ju mrzelo to, že sa jej ho nepodarilo uhodiť? Ktovie. Na jeho provokatívnu poznámku len nadvihla obočie, čo bola skôr dokonalá odpoveď, aby sa nepýtal znova alebo aby sa nepýtal niečo podobné. Otočila sa k nemu celým telom, keď spomenul, že pre ňu má nejakú úlohu. Keď sa k nej začal približovať, začalo jej trochu cukať obočím a prižmúrila naňho oči. Dokonca hlavou sa trochu odťahovala dozadu. Našťastie, nič také hororové sa nedialo. Dotyk bol desivý, ale tento dotyk by jej priviedol nočné mory. Nech už by bol od kohokoľvek. Ak sa to teda netýka boja. Mimo boja žiadne dotyky. Ani od kapitána. To by ju najskôr musel pozvať na véču.
Namiesto týchto myšlienok ju skôr zaujímala tá úloha a o nej začal aj hovoriť. Pozrela sa na obálku. Chvíľku ju pozorovala, či je na nej niečo napísané alebo nie a potom zdvihla pohľad.
"Komu? Kam? A mám vám obe obálky doručiť do vašich rúk?" opýtala sa rovno na obe obálky. U Akiho si bola na 90% istá, že ten maník, ktorému tú obálku bude dávať, bude robiť problémy.

Aki Maki

Líbí se mi váš přístup!
Pravil spokojeně Aki, když se ho zeptala, jestli mu má rovnou obě obálky doručit do jeho ruk.
Nechte si je zatím u sebe, já si je vyzvednu. Zase se takhle jednou puf, a vy mi je dáte. Jinak je to v Rukongaii. Mělo by to být u Bistra u dvou ne-přátel. Takže, na co ještě čekáte? šup, šup..!
Pravil Aki plný elánu. Sawai muselo být jasné, že na té věci asi Akimu hodně záleželo. Když už byla tedy na odchodě, tak se Aki ještě otočil.
Sawai, hlavně mějte na paměti jednu věc. Nikdy, ale opravdu nikdy..si v tom bistru nedávejte burger..
Pravil opět chladným Akiho hlasem. Následně zmizel a vypravil se za dalším dobrodružstvím, alá kasárny 1. divize!

Akiyama Sawai

Konečne ho sledovala s pokojnejším výrazom. Potom chápavo prikývla, keď jej povedal, že si tie obálky má nechať u seba. To určite bude bezpečnejšie, než aby tie obálky nechala niekde v jeho kancelárii alebo aby sa za ním hnala cez polovinu Seiretei. Lenže on jej povedal len miesto, nepovedal jej komu to má dať a už ju hnal preč. Otočila sa teda a vykročila preč, lenže Aki sa ešte ozval. Konečne jej povie KOMU! To bolo celkom dôležité. Určite si túto informáciu chcel nechať na svoj dramatický výstup. Ale pri jeho oznámení sa trochu zamračila a sledovala prázdnu chodbu, keď zmizol. Zľahka pretočila očami. Čokoľvek v tom bistre je hnusné, preto je to najlepšie miesto na kšeftovanie. Môžete sa umlátiť burgrami a nikto sa na vás nehnevá, lebo žiadnu škodu tým vlastne nerobíte, keďže to aj tak nikto nechce jesť. A ten kšeft bude určite nejaká hovadina, do ktorej ju namočil. Nič iné jej neostávalo a odobrala sa do Rukongai. Nech už to má za sebou.

---> Rukongai, Bistro u dvou ne-přátel

Akiyama Sawai

Shunpom sa presunula k 7. divízii. Začala svoju klasickú túru po pozemku divízie a začala najskôr u vonkajších stien. Číslo si pamätala a znak tiež. Mohla zatiaľ nad tým premýšľať, ale aj tak dávala pozor. Je možné, že boli úplne vedľa a ich dedukcia nebola správna. Ak to nebolo správne, museli sa rozhodnúť, čo ďalej, ale teraz museli konať. Dúfala, že v 3. divízii bude všetko v poriadku, aj keď tam budú asi dvaja kapitáni Razaki Izumi a Rai Eshen a oni si určite poradia. Za to reiatsu svojho kapitána necítila, takže bola na to sama.

Akiyama Sawai

Rýchlym krokom prechádzala vonkajšiu stranu divízie a potom sa zarazila. Započula ten zvuk letiaceho niečoho, čo šlo jej smerom. Položila si ruku na zanpakuto a rozhliadla sa. Ale nemohla určiť smer. Už-už by vytiahla zanpakuto a prípadne by tomu uhla, keby vedela, že to fakt letí priamo na ňu. A zrazu prásk. Ocitla sa na zemi. Premnula si boľavú tvár a zatrepala hlavou. Potom otvorila oči a zarazila sa. Nie, že sa tomu nevyhla, nie že to nestihla preseknúť, nie že vôbec na to nestihla reagovať... ale trafilo ju toto. Nemohla to byť gilotína? Sekera? Oštep? Gril? Pomaly sa postavila a zaťala päste tak silno až sa jej triasli ramená. Po prvýkrát sa naozaj naštvane tvárila a zatínala zuby, aby naštvane nezaklela. Z celej sily odkopla robertka rovnakým smerom, aký priletel a vo svojej túre po divízii pokračovala s naštvanými démonmi lietajúcimi okolo nej v plameňoch.

Akiyama Sawai

Div všetko živé pred ňou neutieklo, keď takto penila hnevom, ale zrazu započula hlas. Zastavila sa a zrazu, ako by všetok hnev navonok zmizol a ostal len tak chladný pohľad... s tvoriacim sa monoklom na ľavom oku po trafení.. kameňom, jo. Dívala se na shinigamiho. Už len ten foťák prezradil, že je z 9. divízie.
"Som," odpovedala mu pokojne na tú otázku, či je v poriadku. Jej hrdosť bola viac zranená než jej tvár, ale to bolo vedľajšie. A keby tento šupák odfotil, čo to naozaj bolo a dal to do novín, potupa by bola jednoznačná a ešte k tomu večná.

Akiyama Sawai

Pozrela sa smerom k jeho vrecku, ale keďže to nebol člen jej divízie, nemohla ho peskovať, aby vyvrátil vrecká len kvôli uzmysleniu, že chce vedieť, čo tam schoval. A možno sa jej to len zdalo. Teraz na tom nezáležalo. Záležalo na tom, aby bola jej divízia v bezpečí.
"Mám nejakú prácu," poznamenala Sawai po tom, čo sa jej shinigami ponúkol. Z červených nemala dobrý pocit preto, pretože jej pripadali, že sa s ňou bavili len preto, aby niečo mali do novín. A preto sa konverzácii s nimi vždy snažila vyhnúť. Samozrejme ju nedesili viac ako členovia 4. alebo nedajbože 12. divízie, ale aj toto jej bolo nepríjemné. Ale aký kontakt s hocikým jej nebol nepríjemný, že jo? Ak nemal niečo, čo by ju zastavilo, vykročila zase vo svojej túre pozdĺž vonkajších stien. Samozrejme by ho nezastavila od toho, keby ju chcel následovať.