Bistro u dvou ne-přátel

Dělají se tu zřejmě nejhorší burgery ever (protože jsou veganské). Ale nejlepší hotdogy (protože to v hotdogu stejně nikdy není maso).

Akiyama Sawai

Konečne bola tu. Výlety do Rukongai ju nikdy netešili. Bolo tu až príliš veľa duší. Na druhú stranu, nikto sa moc neodvážil osloviť shinigami. Avšak boli tu aj takí, ktorí mali až príliš prehnané reakcie. Buď príliš úctivé alebo naopak nenávistné. Ale to záleží na tom do akej časti Rukongai sa dostala, a preto som často nechodila. Dostala sa až k tomu bistru. Znechutene si ho pozrela. Verejné miesto a ešte k tomu s hrozným jedlom. Premýšľala, za čo ju kapitán trestá. Zabudla mu pochváliť strapaté vlasy? Jeho úsmev? Jeho provokovanie? Pochválila by ho päsťou do tváre, ale to si dovoliť nemôže a ani by sa jej to nepodarilo. Nakoniec teda vošla do toho bistra, aby už mala všetko za sebou. Nič nepovedala, len sa rozhliadla, ako by niekoho hľadala. Najhoršie bolo, že absolútne nevedela, koho má hľadať. Však prečo by jej to robil Aki jednoduchšie? Na to ju má málo rád alebo až príliš rád.

Sawai --> K Sawai najednou přišlo nějaké očividně hodně rozmazlené děcko. Mělo vyholenou půlku hlavy, na hlavě nějaké fešné brýle a jeho oblečení víc připomínalo Vánoční stromek, než oblečení.
Já myslel, že AkiTheBestCapt je chlap. Ale budiž..
Pravil drsňácky a vyplivl růžovou žvýkačku. Natáhl ruku a čekal na to, až mu přednášky obálku. Nikdo jiný v okolí nebyl, takže si tak nějak odvodil, že tu jsi kvůli němu.

Akiyama Sawai

Dívala se okolo seba a vôbec netušila, koho má hľadať. Lenže potom počula kroky, které sa približovali. Rozhliadla sa, ale nikoho nevidela, ale potom sa pozrela dole. Nadvihla obočie a sledovala to dieťa. Avšak, keď prehovorilo, zaťala jednu ruku v päsť. Tak toto si kapitán ešte vypije. Nič jej ale neostávalo. Ruku znovu uvoľnila a to dieťa pozorovala.
"Máš to?" opýtala sa a nespustila oči z decka. A keď bude robiť problémy, tak ho má zmlátiť, hej? To bude pekná vizitka pre podkapitánku z Gotei 13. Ona by toho schopná bola. S deťmi sa vôbec nestýka, ani by nemohla povedať, že už nejaké aj videla. Preto nevedela, ako sa k nim chovať.

Sawai --> Dítě na tebe stále drze koukalo a mělo nataženou ruku před sebou.
Prvně peníze..
Pravilo opět drze, mezitím druhou ruky sáhl do kapsy a vyndal další žvýkačku, kterou si dal do pusy. Začal dělat bubliny, což je podle mě jeden z nejvíc annoying zvuků na světě.

Akiyama Sawai

Neústupné dieťa, ale ona vedela byť rovnako tak neústupná. Prižmúrila oči na to rozmazlené decko. Vytiahla obálku, ale nechala si ju stále u seba.
"Najskôr chcem vidieť svoju obálku, inak nič nebude," povedala mu svoju podmienku, ktorú vážne nehodlala meniť. Pri najhoršom to dieťa nakopne, ale vzhľadom na jeho oblečenie a chovanie bude z nejakej nóbl rodiny, takže tu môže mať okolo svoju stráž. A pri najhoršom, keby si pre ňu prišli, šli by po Akim, keďže sem prišla v jeho mene. Náh, nebola by taká, ale myšlienka to bola dobrá. Možno až príliš dobrá.

Sawai --> Děcko udělalo další bublinu a dost blbě na tebe koukalo. Něco ve smyslu, really? Nakonec protočilo oči a vytáhlo z kapsy obálku, u které šlo hned poznat, že uvnitř je ještě něco z mnohem tvrdšího materiálu.
Fajn, ale teď nejdřív peníze..
Pravilo dítě a opět před sebe natáhlo ruku. Mělo v plánu si to pěkně přepočítat.

Akiyama Sawai

To decko bolo tak otravné! Musela si prisahať, že sa bude vyhýbať všetkým rodinám, všetkým miestam, kam chodili deti a už nikdy žiadne dieťa nestretnúť. Dospelí boli jedna vec, ale kvôli tomuto by si najradšej zohnala nejakého hollow ako mazlíčka a deti by mu hádzala ako predkrm a dezert.
No, obálku má. Či už to bola ona, to nevedela. Pracovala s málo informáciami, nevedela ani, čo by v tej obálke malo byť. Každopádne mu obálku s peniazmi podala a trpezlivo čakala na svoju obálku. Teraz dúfala, že tam bude dostatok peňazí, a že sa ho Aki nesnažil nejak ošidiť.

Sawai -> Děcko si obálku vzalo. Najednou písklo a zpoza rohu vyběhla dvoumetrová gorila. Teda, byl to chlap v samurajském, ale měl dva metry a tak 130 kilo. Dítě mu dalo obálku, zřejmě mu počty moc nešli. Samuraj obálku otevřel a dal se do počítání. Po chvilce si kleknu a zašeptal něco dítěti do ucha.
Je tam jen půlka..?!
Zapištělo dítě naštvaně a podívalo se na Sawai. Žádalo si vysvětlení.

Akiyama Sawai

Založila si ruky na prsiach a čakala až jej dá obálku. Lenže zrazu dieťa písklo. Pozrela sa tým smerom celkom nezaujatým pohľadom a ani se sa nepohla, keď pribehol ten chlápek. Sledovala ich, nič stále nevravela a potom prišlo to, čoho sa obávala. Nabudúce kapitánovi ten úsmev vytmaví.
"Buď ber alebo to pôjde po zlom." odvetila dieťaťu, na ktoré sa zamračila a k svojmu vyhrážaniu si ešte premnula dlane a popukala prsty, aby videl, že to fakt myslí vážne. Keď už jej kapitán dal túto absurdnú úlohu, hodlala ju splniť.

Sawai -> Děcko na tebe chvíli zíralo. Poté začalo loktem šťouchat do samuraje, aby jako začal něco dělat. Jenže samuraj moc dobře věděl, čeho jsou shinigami schopní. Navíc nebyl debil a všiml si podkapitánského znaku, který měla Sawai na ruce. Dítě se naštvaně otočilo na Sawai, překřížilo ruce na prsou a duplo si.
Nemůžete mi vyhrožovat!
Zakřičelo.

Akiyama Sawai

Mnula si ruky, a keď sa začal domáhať pomoci od samuraja, strihla po samurajovi vražedným pohľadom, aby ho prípadne zastrašila. Následne sa pokojným výrazom pozrela na malé dieťa.
"Už som to spravila," odvetila mu na to vyhrážanie sa a potom sa pozrela na obe obálky v ich rukách. "Tu obálku, inak si zoberiem obe. Budem počítať do troch," hlesla tichším hlasom a urobila jeden malý krok dopredu. "Jedna..." začala svoje odpočítavanie hneď ako urobila ten jeden krok, pričom nezabudla zazerať na dieťa. Ale dávala si pozor, bola pripravená na čokoľvek. Možno až na plač? Keby sa rozplakal a začal tam vyvádzať? Náh, proste by mu to zobrala a odišla by preč.

Sawai -> Samuraj se rozhodl neprotestovat, i když ho to zřejmě bude v budoucnu stát práci. Lepší, než aby ho to stálo život. Dítě na tebe furt zíralo, očividně nebylo zvyklé na to, aby mu někdo na něco řekl ne. Ale báli se, takže nakonec povolilo a obálku ti dalo. Následně natáhlo ruku a čekalo na to, že ty mu dáš tu svojí.

Akiyama Sawai

"Dva..." pokračovala v počítaní a zazerala na dieťa. Ani jeden z nich sa k ničomu nemal, skôr na ňu tiež pozerali, ako by snáď čakali, či ich fakt zmláti, keď jej tu obálku nedajú. Akurát, keď šla vysloviť "tri", dieťa jej obálku podávalo. Zobrala si obálku a potom sa zmätene pozrela na jeho natiahnutú ruku. Kývla k samurajovi, ktorý stále jej obálku mal v rukách, keďže si to chcel predsa prepočítať, a nevrátil jej ju.
"Radosť s vami obchodovať, mladý muž. Pekný deň," povedala s pokojným hlasom. Ešte sa na nich dvoch striedavo pozrela, ale nakoniec vykročila. Ale nevykročila smerom von, ale smerom k pultu. "Poprosila by som jeden z vašich úžasných a dokonalých burgerov. Zabaliť so sebou," oznámila pri pulte a vytiahla si svoje peniaze. Tu divnú obálku si schovala do oblečenia.

Akiyama Sawai

Trpezlivo si vyčkala na burger. Ten samozrejme nebol pre ňu. Jej čierne srdce sa nepekne smialo. Musí to nejak vymyslieť alebo te burger proste strčí Akimu rovno do hrdla. Malá temné a nepekné myšlienky, ale inak to bola hodná verná podkapitánka. Lenže, okolnosti si už pýtalo po tom, aby Aki vedel, že s ňou nemôže len tak zamávať s hovadinkami. A možno bude aj zábava - to si hovorí jej čierne srdce. Sawai a zábava? Prosím vás.
Prebrala si ten burger, už teraz sa jej znechutil, keď ho cítila v ruke. Musí sa jej to podariť. Pri najhoršom mu to hodí do kancelárie a bude to.
"Ďakujem. Pekný deň," kývla burgermanovi. Ako aj pomalým a pokojným krokom prišla, tak aj odišla.

---> Okolí Seireitei