1. divize

Izumi Razaki
>>> 3. divize

Dorazil jsem do 1. divize. Samozřejmě oknem, nepotřeboval jsem, aby mě otravovala tuna lidí. Moje nová kancelář byla pravda daleko větší než moje stará, ale taky jsem tu měl tunu dokumentů, které jsem musel projít a srovnat. Chtěl jsem mít dokonalý pořádek ve všem a to se mi dařilo poměrně rychle. Posadil jsem se ke stolu a začal třídit. Sem tam jsem si odložil nějakou složku stranou, především proto, že jsem stále hledal někoho, kdo by byl schopný dostat se do důstojnického sboru 1. divize... zatím jsem nikoho takového nenašel... byl to chaos.

Akkaku Naito
---> 10. divize
Došel jsem se s Akachim a po cestě mu řekl, že členové divize jsou zřejmě stále ještě určitým způsobe loajální bývalému kapitánovi a s tím, jak byl zřejmě oblíbený to bude mít Akachi těžké. Šel jsem úmyslně celkem pomalu, protože jsem měl z nadcházejícího rozhovoru strach. Ale nedával jsem to nijak znát a nakonec jsme dorazili.

Akachi Naito

A tak tedy došli do kasáren 1.divize. Takhle šli až ke dveřím k vrchnímu kapitánovi. Během cesty přikyvoval na vše, co mu Akkaku říkal. Akachi věděl, jak je to pro Akkaka důležité a tak se ho tedy ještě jednou rozhodl psychicky podpořit. Zastavil se tedy u těch dveří, pohlédl na Akkaka.
Tak fajn, půjdu tam s tebou. Mluvit budeš ty, já budu zodpovídat na případné dotazy vrchního kapitána a sem tam tě podpořím..
Během tohoto proslovu držel Akkaka za obě ramena a říkal mu to z očí do očí. Poté opět pouze mrknul a zaklepal na dveře. Akachi byl celkem nervózní, věděl že Akkaku to nebude mít lehké. Ale nedával to najevo, na venek byl pořád ten cool tejpek s lehkým úsměvem na tváři.

Akkaku Naito

Byli dvě věci, které jsem měl na svém bratrovi rád. Jednak, že mě podporuje a druhak, že má zřejmě důvěru ve mě i v sebe. Vypadal, že ho to vůbec netrápí. Já měl naopak hlavu plnou problémů, i když jsem to nedával najevo a tvářil se stejně nevýrazně, jako vždy. 
Když Akachi zaklepal, tak jsem na něj mrkl a poznamenal. Když budeme mít štěstí, tak budeme odcházet tři. A když to štěstí bude hodně velké, nebude ta cesta do záhrobí. domyslel jsem si optimisticky.

No, bohužel v té místnosti, kde všichni předchozí vrchní kapitáni seděli nikdo nebyl. Jeden ze strážnejch vás ale odkázal do druhého patra, kde byla jeho osobní kancelář a kde MOHL být.

Izumi Razaki

Seděl jsem ve 2. patře ve své kanceláři a právě dokončil další část své práce. Našel jsem jednoho člena 1. divize, který by se možná hodil jako člen mého nového úřednického aparátu. Taky jsem dokončil nějaké věci ohledně Onmitsukido, kterých jsem měl plné zuby po tom minulém incidentu. Založil jsem složky na svá nová místa rozhlédl se po kanceláři. Stále tu ještě bylo několik složek, které bylo potřeba urovnat, ale bylo to lepší...

Akkaku Naito


Byli jsme odkázáni do jiné kanceláře. Nejdřív jsem byl trochu překvapený, ale pak jsem si řekl, že má právo mít kancelář kde chce. Co že bys mě alespoň představil a tak. Nechci začínat. Navíc je tu zásada... mluvil jsem ještě než jsme dorazili ke dveřím a poslední věc jsem prohlásil během klepání: ...já klepu, ty mluvíš.

Akachi Naito

A tak tedy šel s Akkakem do druhého patra. Nuda. Ale Akachi si stále držel výraz a chování klidného borce. V tom Akkaku začal mluvit a než se nadál, byla tu zásada já klepu, ty mluvíš. Akachi už nestihl zareagovat a tak pouze zavrčel.
Jen počkej..
Nedával to sice najevo, ale vůbec se mu s vrchním kapitánem něchtělo mluvit. Zvlášť kvůli jistým okolnostem. Pokud to totiž pokazí, tak mu to jeho bratr určitě neodpustí. Navíc byl ve funkci dost nový a tohle byl docela odvážný tah, jít hned takhle brzy za vrchním kapitánem. A ještě naposledy, nesnášel mluvit s člověkem vyššího postavení.

Izumi Razaki

Odložil jsem další složky do šuplíku. Chtěl jsem sáhnout po další, když v tom někdo zaklepal. Člověk by řekl, že když mám soukromou kancelář, tak mi dají lidi pokoj alespoň tady. Ale asi jsem se mýlil. No, nejspíš to bylo důležité, když mě s tím otravovaly. "Ano?" oslovil jsme dveře. Zvedat jsem se nechtěl a zamčeno nebylo.

Akkaku Naito
Usmál jsem se na bratra a otevřel dveře tím stylem "já jsem jen dveřník" a bratra dovnitř nenápadně strčil. Pak jsem vešel Vrchní kapitáne Izumi. to a celkem slušná úklona byly mým pozdravem. Choval jsem se co možná nenápadně, přestože jsem věděl, že za chvíli budu středem pozornosi. Což jsem nesnášel...

Akachi Naito

A tak tedy vešel s vážnou tváří. Pohlédl na vrchního kapitána a udělal lehčí poklonu. Nebyl si jist, zda je to nutné, ale přeci jen lepší více než méně.
Vrchní kapitáne Izumi..
Taky pravil. Poté se opět narovnal a rozhlédl okolo. Vypadalo to, že tu nikdo není.
Víte, přišel jsem si promluvit o jsité události týkající se Onmitsukido..
Pravil maličko tajemně. Bylo mu dost nepříjemný o tom mluvit, ale snažil se chovat jako profesionál a nedávat své emoce najevo.

Izumi Razaki

"A jistě... kapitán Naito... " řekl jsem, jakmile vešli ti dva dovnitř. Toho druhého jsem sice neznal od vidění, ale nejspíš to byl nějaký člen 10. divize. "Prosím, posaďte se a řekněte, copak potřebujete... " zeptal jsem se a ukázal na židle, které byli vyjímečně prázdné od složek...

Akkaku Naito

Sedl jsem si až po bratrovi (nebo nesedl, pokud si nesedl ani Akachi) a díval se na stůl, jen sem tam jsem pohledem rychle blýskl k Razakiho očím a pak pohled zase zabodl zpátky na stůl před vrchním kapitánem. Sice jsem měl stále nenápadný výraz v obličeji, ale řeč mého těla mluvila o tom, že jen čekám až to příjde.

Akachi Naito

Děkuji..
Odpověděl a samozřejmě hned zaujal místo u stolu. Chvíli tak seděl, než se usadil i jeho bratr. Poté se podíval na Razakiho.
Toto je můj bratr, Akkaku Naito..
Pravil a poukázal pravou rukou na jeho mladšího bratra.
Před lety se mu stala taková nehoda. Onmitsukido unesli jeho ženu a tudíž i moji švagrovou..
Celé to vyprávěl s vážnou tváří. Ruce měl založené na hrudi.
Rádi bychom ji získali zpět..
Řekl chladně. Šlo vidět, že mu na tom taky velice záleží. Chtěl aby byl jeho bratříček šťastný a tohle byla asi jediná cesta k tomu toho dosáhnout.

Akkaku Naito

Lehce jsem pozvedl obočí a podíval se na Akachiho. Žádné okecávání okolo, že je to hollow a podobě. Šel rovnou k věci. To bylo fajn. Měl jsem chuť se zasmát, protože jsem věděl, že Izumi na to přijde a pak to bude komedie trochu jinýho druhu. Ale což. Teď v zárodku ten plán vypadal, že tam je určitá naděje.

Izumi Razaki

Zvedl jsem lehce obočí. Onmitsukido unášej něčí snoubenky. Zvláštní, ale už jsem slyšel i divnější příběhy. Třeba o tom, jak se nechali rozsekat 2ma lidma bez reiatsu. "No... dobrá... zkuste to prosím trochu rozvést... " řekl jsem. "Jsem jeden z těch lidí, kdo potřebuje všechny dostupné informace..." řekl jsem a podíval se na ně dost přísně.

Akachi Naito

A tohle byla věc, kterou zrovna nechtěl slyšet. Další informace. Takže bude muset zmínit, že je to hollow už takhle brzy. Pohlédl na Akkaka a poté na Razakiho.
Nevadilo by vám, kdyby to pověděl tady můj bratr? Přeci jen týká se to jeho a on to může celé rozvést lépe než já..
Pravil a pohlédl na Akkaka. Lehce přikývnul, aby mu dodal trochu sebevědomí. Akachi by rád pomohl, ale věděl, že pokud to někdo musí říct, tak bude lepší když to udělá sám Akkaku. Sám si totiž nebyl moc jistý co se detailů týče a nechtěl nic zkazit.

Izumi Razaki

Kývnul jsem hlavou. "No... nevidím důvod proč ne... pokud je to jeho problém, ať si ho řeší. Tedy dokážu ocenit to, že staráte o svojí rodinu, to je mimořádně chválihodné... nicméně váš bratr je snad dost starej, aby si svoje problémy řešil sám... takže prosím..." řekl jsem. Bylo divné být vrchní kapitán... ale kdo kdy řekl, že musím být upjatej...

Akkaku Naito

Děkuji Izumi-taichou. Víte, asi bude nejlepší když to řeknu od začátku a se vším všudy. Víte začalo u Onmitsukido jsem měl na starost odstraňování osob se statusem "politicky nepohodlní". Slyšel jsem nějaký historky, že nedávno šli i po nějakých kapitánech. lehce jsem se zasmál, protože tyhle povídky byly naprosto absurdní. A jednou jsem byl vyslán zabít ženu. Řeknu to na rovinu a vím, že teď na to budete hledět z jiného úhlu. Byla hollow. Po průchodu trhlinou tedy spíš arrancar. Každopádně byla jednou z těch přátelských a jediný důvod proč ji Onmitsukido chtělo odstranit byl ten, že tehdejší vedení nechtělo připustit výjimky jako třeba ten divný hollow... Mosod? Ne promiňte, Modos.
Vydechl jsem, protože to bylo velmi těžké. Příkaz byl zabít, ale já si své oběti vždy i nějakou dobu sledoval, abych zabránil nenapravitelným justičním omylům. Poslal jsem zprávu, že je neškodná. Odpověď byla, že právě proto musí být zničena. Tak jsem jí pomohl utéct. Asi rok jsme se skrývali v divočině ale pak nás našli a ji unesli, asi aby na mě měli páku. Od té doby ji už dva měsíce hledám a až na tohle. Podal jsem Razakimu dva malé útržky ohořelého dokumentu. Jsem nenašel nic. 

Papírek 1:

Papírek 2:

Izumi Razaki

Vyslechl jsem si, co mi chtěl říct tenhle "Akkaku". No, řekněme, že to bylo... zvláštní. Při nejmenším. "Takže si to shrneme... právě jste se přiznal, že jste neuposlechl rozkaz. A že jste si vzal hollow za manželku? A po mě chcete, abych vám pomohl jí získat zpátky?  " zeptal jsem se. Tohle nebylo něco, co bych čekal. "Nemluvě o tom, že tehdejší vedení asi mělo dost důvodů chtít odstranit hollow... víte, hollow... takové ty zlé věci, které požírají duše..." řekl jsem. Nebyl jsem si jistý, zda nezmeškal některé důležité lekce na akademii, především ty, kde se říkalo o hollow, že se mají zabíjet, aby se jejich duše očistila. "Co ode mě vlastně čekáte? Měl bych vás nechat zavřít... a i kdyby se vaše hollow žena našla, myslíte, že bych jí nechal volně pobíhat po Seireitei?" zeptal jsem se. Byl jsem z toho pořád dost překvapenej...

Akkaku Naito

Chápu, že to není jednoduchá situace. Ale ne všichni hollow jsou prolezlí zlem. A ona už předtím žila nějakou dobu v Rukongai. Dokonce tam chránila bezbrané duše před divokými hollow. po tváři mi začala stékat slza. Přesto to byl jediný náznak emoce na mé tváři. Vím, že máme jisté poslání. Ale co když její duše, i když je ve schránce hollowa... je již čistá?

Akachi Naito

Tak ty dva poslouchal, stále bez jediné známky emoce. Bylo to docela drsný, to vám povím. S Akkakem to nevypadalo dobře a tak se Akachi rozhodl jednat.
A co kdybych se za ni zaručil?
Zeptal se klidným hlasem. Byl to dost odvážný tah a věděl, že tím riskuje opravdu hodně. ALe musel pomoct svému bratrovi.
Nikdy nic nikomu neprovedla, takže jsem si stoprocentně jistý, že to tak i zůstane. Vše co udělá padá na moji hlavu..
Pohlédl s klidným pohledem na vrchního kapitána. Doufal, že ho třeba toto přesvědčí. Nebo, že aspoň ocení odvahu nového kapitána.

Izumi Razaki

"Tohle není debata, do které bych se teď chtěl pouštět. Jsou zaznamenány případy, kdy hollow může získat dostatečné schopnosti, aby dokázal myslet sám za sebe. A v tom případě se může začít chovat i civilizovaně, dokonce spolupracovat se shinigami. Je jich málo ale jsou zaznamenány. Nicméně to nic nemění na tom, že jejich duše je stále duší hollow. Nemluvě o tom, že se všichni pomalu ale jistě vrací ke svému původnímu já... " řekl jsem. Při tom mě samozřejmě znepokojovalo to, co říkal Modos sám o sobě. "Takže i ve velice nepravděpodobném případě, že by tahle konkrétní hollow byla jednou z těch "rozumných" tak je její stav s největší pravděpodobní jen dočasný... " dodal jsem. "Nemůžu popřít, že jeden z hollow je v Seireitei... tolerován. Nicméně i on je ve dne v noci hlídám pro případ, že by se propadl do svého původního já. A jeho přítomnost je trpěna jen proto, že dokázal několikrát, že je ochotný riskovat svůj život pro dobro Gotei 13..." řekl jsem na adresu Modose. Situace i zde byla trochu složitější, především proto, že jsem Modose považoval za přítele... "Nemyslím si, že by tyto důvody byli aplikovatelné i na tuhle situaci." teprve pak jsem se ohlédl na kapitána, který se za ní zaručoval. "A můžete se zaručit i za to, že jí nepostihne šílenství, během kterého by mohla zabít mnoho nevinných obyvatel? Kdyby k něčemu takovému došlo, dokázal byste zasáhnout a zabránit tomu za všech okolností? Jistě že nemůžete... nikdo nemůže. Nedokážete jí mít na očích 24/7. A to vše samozřejmě ani nebere v potaz fakt, že může být již dávno mrtvá. Onmitsukiddo možná berou hollow dozajetí kvůli výzkumným či trénikovým účelům, ale nevidím jediný důvod, proč by je měli držet v zajetí ... 2 měsíce to bylo?" dokončil jsem

Akkaku Naito


Vy nevíte, jak se tam operovalo. Víte... v Onmitsukido byla spousta akcích o tom, držet člověka v nejistotě. Pomalu ho ničit tím, že nebude mít žádné informace. A pak... přivést tu osobu živou a zdravou před cíl jen proto, aby ji před ním mohli zabít... polkl jsem. 
Onmitsukido tuto techniku požívá proti zrádcům. Proto vím, že JE v pořádku. A co se hlídání týče... JÁ jí mohu mít na očích 24 hodin denně a 7 dní v týdnu... a rád. 
V tu chvíli jsem uvolnil své city. Věděl jsem o této fině a právě proto byla ještě děsivější. Věděl jsem, co mě čeká, když si nepospíším. Byl na mě vidět stres a únava. A strach. Spousta strachu. Navíc jsem věděl, že Arari byla přátelská několik let. Proč by se to mělo měnit?

Izumi Razaki

"Jde vidět, že vás vedou vznešené cíle... ostatně kdyby tomu tak nebylo, tak bych vás dávno nechal zavřít... nicméně jak jsem řekl, je to stále hollow." řekl jsem a zamyslel se. "Promluvím si s veliteli Onmitsukido a uvidím, co dokážu zjistit, ale to je všechno co pro vás můžu udělat. Nicméně vám zopakuju, že Onmitsukido mají v pravomoci zadržovat hollow kvůli tréninku či výzkumu, takže neporušují zákony Gotei 13... " řekl jsem. "Pokud se ovšem pokusíte řešit to na vlastní pěst, tak bude vy ten, kdo bude porušovat zákon... takže vám doporučuju to zatím... nechat být..." nebyla to možná dobrá ráda, já sám bych pro rodinu udělal cokoliv. Ale byli jsme shinigami, měli jsme povinnosti, které jsme nemohli jen tak hodit za hlavu. Sakra... začínal jsem chápat, jak tuhle práci Sei mohla dělat. Kdybych měl zavřít úplně všechny kdo mají problémy se zákonem, za chvíli bych neměl komu šéfovat. Zdálo se, že všechno je trochu ... pružnější