7. divize

Akiyama Sawai

Vedela, že to príde. Ďalšie odvrávanie. Ale ani za nič nechcela dať najavo, že už ju fakt vytáča. V momente, keď do toho stola kopol, udrela rukou do stola, aby ho pritlačila k zemi, takže pravdepodobne, ak teda nebol silnejší než ona, ostal ten stôl na mieste. Našťastie stála u boku stola a nie v smere, do ktorého kopol, inak by asi nejaké jedlo zletelo aj na ňu. Potom sa naklonila bližšie a pozrela sa mu priamo do očí.
"Nebudem sa opakovať," povedala skoro až vražedným šeptom. Hovorieva potichu, ale keď šeptá, pomaly znie, ako by ho zaklínala na sedemsto rokov dopredu. Zdalo sa aj, že si ostatných shinigami okolo nevšíma, ale možno mu to nenapadlo, ale neposlúchať nadriadeného je snáď ešte potupnejšie pre toho nadriadeného než pre podriadeného - to si ona nemohla dovoliť. Najmä, keď sa tu snaží udržať ako taký poriadok, keďže tu musí tráviť väčšinu času, pracovať v kancelárii a žehliť tie prúsery ako je tento.

Aki > Mito se po vybídnutí samozřejmě posadil a když kapitán začal dělat čaj, trpělivě vyčkal. Na poznámku o tom, jestli nevadí mátový, jen pokynul, že je to v pořádku.
"Od začátku. Chtěl bych vědět, kým jste byl před tím vším." Řekl kapitánovi a připravil si sešit na zapisování. "Odkud pocházíte a proč jste se rozhodl stát se shinigamim?" zeptal se.

Aki Maki

Aki se pohodlně položil do křesla. Ruce si položil propletené do klína a úsměvem koukal na Mita.
Prvně je důležité si uvědomit, že tohle nebude příběh o hrdinech..
Pravil Aki s klidem a přiložil si hrneček s čajem k ústům. Dlouze foukl, aby čaj hezky vychladl. Následně trochu ochutnal.
Výborný..
Poznamenal, hrneček opět položil na stůl a ruce vrátil do původní polohy na klín.
Od mala jsem vyrůstal v Rukongaii. Byl tam podnik, U starého Jóži. Strašný pajzl. Tak v této ulici jsme vyrůstali. Já a moje parta. Byly jsme děcka bez rodičů, ty kterých se nikdo neujal.
Pravil Aki nostalgicky. Skoro jako by na ty časy vzpomínal v dobrém.
Nazývaly jsme se Malý banditi. Soutěžily jsme v tom, kdo přinese do našeho bunkru nejvíc jídla. Občas se stalo, že byl někdo nemocný a nemohl s námi do ulic vyrazit, proto jsme potřebovaly nějaké zásoby a nosit jídlo těm menším. No a jak to tak bývá, každá správná parta má svého vůdce. A to já nebyl. Jednou jsem našeho velitele schválně nechal chytit a spráskat od pekaře. Mno, někdo si toho všiml a mě vyhodily. Takže jsem byl sólo, jako vždy. No a moc se mi nedařilo, chytil jsem tehdy nějakou svalovou horečku a už byla mega krize, tak jsem zkusil okrást jednu shinigami. Byla krásná. Znáš Kuchiki Hikari? Skoro tak stejně krásná..
Pravil Aki se zamyšleným pohledem a opět ochutnal ze svého čaje. Z toho všeho vyprávění měl sucho v puse.
Jenže, ona místo toho aby mě zpráskala jako psa, se stala spíš něco jako moje máma. Trénovala mě a vyprávěla o práci shinigami. Ale jednoho dne už nikdy nepřišla. A já doufal, že jí tady najdu, ale zřejmě prostě zemřela. To už se v životě stává..
Pravil Aki prostě, jako by smrt nebyla nic hrozného.

Sawai -> Nekkyo na Sawai zíral. Teď se opravdu bál. Jenže jak z toho všeho vycouvat, aniž by vypadal jako srábek. Tahle ženská byla sakra divná. Beztak jako malá kousala panenkám hlavy a měla něco jako výstavu jejich očí. Působila tak.
Dobře, sežeru teda ty nudle. Ale uklízet nebudu, to je ženská práce. Támhle máte koště..
Pravil Nekkyo a pravou rukou ukázal do rohu, kde stálo koště a další nástroje potřebné k úklidu. Zde totiž nebude stačit pouze koště.

Akiyama Sawai

Narovnala sa, keď to povedal. Pomalým krokom vykročila k tomu rohu, zobrala metlu, o ktorej hovoril, a šmarila ju po ňom. Následne pomaly vykročila smerom k východu z jedálne, ale u nich sa zastavila.
"Než sa vrátim, bude to tu všetko ako predtým. A nechcem počuť ani slovo o tom, že ste to nechal spraviť niekoho iného." oznámila mu stále otočená chrbtom k nemu. Potom sa len trochu k nemu pootočila a zamračila sa naňho. "Je vám to jasné?" povedala s mierne zvýšeným hlasom a chvíľku naňho zahlídala. Potom vykročila z jedálne preč smerom do svojej kancelárie, ak sa teda nestalo alebo ak nepovedal niečo, čo by ju zastavilo skôr než by odišla.

Aki > Mito kapitána pozorně poslouchal. Na jeho poznámku o tom, že to nebude příběh o hrdinech, přikývl. Však mu říkal, že zná jeho minulost. Nebyl tu pro příběhy o hrdinech. Těch měl dost od svého otce.
"Takže jste vyrůstal bez rodičů. To je mi líto." Mito měl ve svém dětství aspoň matku. Otec byl většinu jeho života nezvěstný, ale nakonec se našel a snaží se všechno napravit. Někteří lidé to ale asi mají ještě horší.
"Kdo byla ta shinigami? Znal jste jí jménem? Nikdy jste nezkoušel pátrat po tom, co se jí skutečně stalo?" Zeptal se kapitána.

Aki Maki

Možná jsem díky tomu tak, kde jsem teď. Takže ničeho nelituji....ničeho..
Pravil Aki s ledovým klidem na Mitovy slova lítosti. Následně padlo hned několik otázek na tělo.
Byl jsem ještě hodně mladý, když zmizela. Nevěděl jsem z jaké byla divize a neznal ani její jméno. Možná měla spousty takových jako jsem já. Jak to říct..nechtěla se vázat. Nikdy nemluvila o sobě, pouze o práci. Někoho takového jen tak nevypátráš. A nyní..je mi to už asi úplně jedno. Kdyby se chtěla potkat, vyhledá ona mě. Myslím, že mé jméno tady zná dost lidí..
Pravil Aki a lehce se uchechtl. Následně se ovšem hned vrátil ke svému původnímu klidnému úsměvu.
Jsi opravdu Yoshirův kluk..?
Pravil nakonec Aki a lehce naklonil hlavu do strany. Na něco co vzešlo z té bílé palice bylo tohle až moc klidné. A profesionální. A působil i oddaně, jako někdo, koho by chtěl Aki na svojí straně.
Tebe budu pozorovat chlapče..
Pomyslel si Aki během toho, co se zkoumavým pohledem zíral na mladého Mita.

Sawai -> Nekkyo koukal jako opařený. Opravdu se právě stalo to, co se stalo? Sawai už si to ale mířila ke dveřím, Nekkyo měl chuť to koště vzít a hodit ho po ní, jenže jako by to cítila a ještě se otočila a doplnila se.
A-ano..
Pravil Nekkyo a mno, dal se do uklízení. Pár nováčků spokojeně pokyvovalo hlavou, někteří stáli s pusou do Ó a někteří si psali do deníčku, že nikdy nenaštvou podkapitánku jejich divize. A tak si to Sawai mohla s klidem zamířit do své kanceláře. Tedy, s klidem..
To bylo dobré, co jste tam udělala..!
Pravil udýchaný hlas chlapce, který pro Sawai původně došel. Pokrčil se a rukami se opřel o kolena. Asi za ní běžel slušný kus cesty a mno..nevypadal jako jeden z těch fyzicky nejzdatnějších. Byl malý, hubený a vlastně celkově vypadal k nepotřebě.

Akiyama Sawai

Už sa neohliadla, ani nezastavila, takže pokračovala chodbou späť do kancelárie. Dúfala, že teda všetko napraví, inak bude musieť nastúpiť kapitán, ale potom sa nič nezmení. Stále to bude to isté dokola, pretože by Nekkyo vedel, že si nemôže nič dovolovať pokiaľ tam je kapitán. Snáď pomaly dochádza k zmene a ten shinigami sa už napraví. Aspoň z časti.
Z jej myšlienok ju vytrhol ten shinigami, ktorý pre ňu pôvodne prišiel. Zastavila sa a ohliadla sa naňho. Chvíľku ho počúvala a potom kývla.
"Príďte mi potom povedať, či to všetko upratal a opravil. Bolo správne, že ste šli hneď za mnou. Dobrá práca." malo to znieť ako pochvala, ale skôr to znelo ako "Napíšte si poslednú vôlu, zajtra vás čaká poprava", ale to už bol ten prirodzený spôsob akým s ostatnými hovorila.

Aki > "Rozumím." Odpověděl Mito na Akiho vysvětlení, proč se jí Aki nepokusil vypátrat. Chápal to a stačilo mu to.
"Překvapuje vás to? Je pravda, že když můj otec zmizel, pykal jste zrovna za své chyby." Řekl Mito stoicky. Snažil se to říct co nejvíc normálně, aby kapitána neurazil. "Když pominu čas, kdy jsme se sourozenci byli malé děti, moc času jsem s ním nestrávil. Hodně času jsem ale trávil s bývalým kapitnem Anterem. Myslím, že jsem se od něj hodně naučil." Podíval se na Akiho. "Vraťme se ale k vám. Co bylo po tom? Něco zajímavého na akademii? Ve které divizi jste začínal?" Položil další otázky.

Aki Maki

Chyby..
Zopakoval Aki potichu a lehce se nad tím slovem pousmál. Poté se podíval Mitovi upřeně do očí.
Říkal jsem, že nebýt toho všeho co jsem udělal, nebyl bych tady. Ničeho nelituji.
Pravil chladně i na Akiho. Dokonce to vypadalo, že se na vteřinku změnil i jeho úsměv. Ten ovšem poté přešel opět do tak milého úsměvu, až byl naopak strašidelný.
Tvého otce respektuji. Měl spousty důležitých povinností. A možná díky jeho nepřítomnosti jsi nyní mužem jakým jsi.
Dodal Aki na poznámku mladého shinigami. S Yoshirem nikdy neměl problém. Aki věděl, že by mu stačil menší podnět o Akiho další zradě a Yoshiro by jsi pro něj bez mrknutí oka došel. Ale do té doby co se Aki chová dobře se i k němu Yoshiro chová překvapivě uctivě.
No, na Akademii se mnou problémy nebyly. Nezvládal jsem Kida, popravdě mi dělají trochu problém i teď. Nikdo moc nepřišel na to proč, ovládání reiatsu mám dobré. Takže mě nechali projít. Byl jsem pak chvíli ve třetí divizi, ale po nějaké době si mě převeleli na pozici důstojníka do druhé. Tady už pár problémů bylo..
Pravil Aki s úsměvem, vzal si svůj hrneček s čajem a spokojeně se položil do křesla. A z čaje se samozřejmě hned i napil.
Měl jsem spory se svým podkapitánem. Měl trochu potřebu se povyšovat. A mno..
Aki se uchechtl.
Nenechám si moc takové chování líbit. Takže jsem měl samozřejmě vždycky proti argument, ale nikdy jsem nedostal podporu od kapitánky. Nedostal jsem ani možnost bojovat o jeho pozici a to člověka dokáže naštvat. A jednoho dne k nám přivedli vězně. Neptej se mě moc na podrobnosti, hodně jsem toho vypustil, nebo vůbec nevěděl. Ale byl z organizace, která chtěla změnit prakticky celou podstatu Gotei 13. Obměnit některé prý zkorumpované kapitány a celý systém. A v tom rozpoložení v jakém jsem byl....nešlo říct ne.
Pravil Aki a opět se napil ze svého čaje. Už ho bohužel moc nezbývalo.
Tehdy jsem mu pomohl s útěkem a těžce zranil tři členy vlastní divize. Chvilku jsem si pak poseděl..
Pravil Aki jak jinak, než s klidem a úsměvem na tváři.

Sawai -> Ano..!
Pravil klučina energicky a uctivě se poklonil. Sawai se samozřejmě zase otočila a chtěla pokračovat ve svojí cestě, ale chlapec zřejmě ještě neskončil.
Pro..prosím..
Zakoktal ještě potichu s lehce zdvihnutou pravou rukou, aby na sebe opět upoutal pozornost. Očividně se chtěl ještě na něco zeptat. A ani samotná existence něčeho tak děsivého jako je Sawai ho neodehnala.

Akiyama Sawai

Sledovala toho shinigamiho. Síce vyzerá nič moc na shinigamiho, ale spôsoby má. A to tu má málokto. Na jeho odpoveď a úklonu len mierne kývla hlavou. Potom sa otočila a vykročila preč. Lenže než urobila viac ako tri kroky, započula ten jeho slabý hlások. Zastavila sa a ohliadla sa naňho. Naozaj tam stál a vyzeral, že aj niečo po nej chcel, takže počula dobre. Nič nevravela a len ho sledovala. Keby ho nechcela vypočuť, tak by sa ani nezastavila a šla by ďalej. Bola zvedavá, čo to bolo tentokrát. Misia? Tréning? Nejaká prosba? Alebo len obyčajná otázka? To hneď zistí.

Sawai -> Víte..
Pravil klučina a začal se dost nervózně koukat na zem. Tohle pro něj bylo opravdu těžké. No a Sawai mu to zrovna dvakrát neulehčovala, co si budeme.
..vemte mě k vám. Chci pomáhat s papíry, čísly..v tom jsem dobrý. Neumím se mlátit, však se na mě podívejte..
Pravil dost zklamaně a pohledem sjel na svoje hubené ručičky.
..nenapadl mě lepší člověk, který by mi s tím pomohl. Ne každý přece musí být bojovník, i nějaké papírování je nutné...prosím..
Klučina byl očividně hodně zoufalý. Pohledem stále uhýbal na špičky svých bot. Zároveň dost nervózně klepal koleny.

Aki -> Na okno si zvenku sedl bílý holub a začal ťapat po parapetu. Už jsi ho párkrát viděl, vždy ve výjimečných případech. Na noze sis všiml malého pouzdra se zprávou.

Akiyama Sawai

Sledovala mladého shinigamiho a čakala, čo z neho vypadne. Nehodlala ho nejak popohánať príkazmi alebo s dodávaním odvahy, len naňho ďalej mlčky pozerala s nemenným prísnym pohľadom. Skoro to aj vyzeralo, že sa premenila na sochu, pretože sa skoro nepohla, ako tak stála a počúvala ho až to z neho vylezie. Keď však skončil, tak aj tak mlčala a zotrvala v rovnakej pozícii. Či už plánovala, že ho zabije pomaly alebo rýchlo, to bolo poznať na jej pohlade. Ale v skutočnosti premýšľala nad jeho ponukou. Potom otvorila ústa, aby vyslovila rozsudok smrti.
"Pomoc by sa hodila. Ale budete pracovať len pod mojim dohľadom, inak na nič siahať nebudete." odvetila mu tónom, že na svojich podmienkach výslovne trvá a ďalej ho pozorovala "Vaše meno?" opýtala sa nakoniec, keď chlapec vstrebal jej podmienky. Nováčikov bolo veľa a mená všetkých si rozhodne nepamätala, keďže sa stáva, že niektorí nováčikovia sa presunú do iných divízií, čo vlastne kedysi platilo aj pre ňu.

Sawai -> Mladík koukal a bál se následujících slov, co z podkapitánky vypadnou. Vůbec by se nedivil, kdyby se bez jediného pohledu otočila a šla pryč. Vlastně s tím docela počítal, ale..! Mladík se strašně moc usmál. (ZDE doplněné info o NPC).
Ano prosím..!
Pravil pro změnu trochu energicky. I když stále docela dost potichu, ale na něj to bylo pořádné odhodlání!
Sutei, fukutaichou..
Pravil se vším respektem a znovu se uklonil.

Akiyama Sawai

Pokývala hlavou, keď súhlasil s podmienkami a predstavil sa jej. Otočila sa pomaly vykročila ďalej.
"Tak poďte." povedala dodatočne, keďže z jej odchodu mohlo vyplynúť tu, že nemusí mieriť do svojej kancelárie. Bez ďalších zbytočných rečí prešla chodbu a vošla do kancelárie. Zavretie dverí už nechala na ňom. Potom zobrala po ceste stoličku, ktorú prisunula k jej stolu a postavila naproti svojmu miestu. Potom sa osadila, prešla pohľadom pár papierov, ktoré jej ešte ostávali a približne polovinu položila naproti nej k druhej stoličke. Následne vytiahla zo stola ďalšie písacie potreby a tie položila k tomu papieru.
"Prečítať, vyplniť, podpísať a aj mne dať podpísať," vysvetlila mu až príliš stručne. Potom sklonila hlavu nad svojimi papiermi, ale aj tak bola dokonalo narovnaná a mlčky si začala vypisovať svoje.

Aki > Kapitán sedmé divize dokázal být strašidelný muž. A kdyby naproti němu seděl někdo jiný, nejspíš by na to i nějak reagoval. Tohoto kluka ale pomohl vychovat jeden z nejvíc klidných mužů v celém Soul Society.
Ne že by z kapitána neměl respekt. Jemu samotnému ale dost záleželo na tom, aby si zachoval tvář. A kdyby tu začal pištět jako malá holka, tak by k tomu nejspíš nedošel.
"Neodešel dobrovolně." Řekl k tomu jenom. Nic víc.
"Takže akademie v normálu." Zapsal si. Pak si vyslechl další část kapitánova povídání.
"Takové chování by mělo být pro vysoce postaveného člověka naprosto nepřijatelné." Řekl na Akiho poznámku o tom, že jeho nadřízený se nad ním povyšoval.
"Myslíte Reimei? Četl jsem o nich v záznamech. Jakou vám nabídli pozici? A jak jste si vlastně představoval, že to proběhne? Dobyjete s nimi celé Gotei 13 a oni vám za to dají váženou pozici?" Zeptal se.
Pak na okno začal klepat nějaký pták. Mito si ho všiml, ale jen si odkašlal a podíval se na sekundu stranou.

Aki Maki

Aki už chtěl začít povídat, ale v tom na okno zaťukal holub. Vychovaný holub. Aki bez jediného slova vstal a klidnou chůzí si to namířil k oknu. Okno pootevřel a nastavil dlaň, do které mu holub skočil. Holuba zvedl na dlani před obličej a dvěma prsty ho jemně pohladil po hlavě. I to vypadalo dost creepy. Nakonec si od holuba vzal papírek a nechal ho zase letět svou cestou. Papírek si samozřejmě přečetl už u okna. Následně papírek nechal pomocí reiatsu spálit v prstech a klidnou chůzí si to zase zamířil ke křeslu. Posadil se.
Máte pravdu. Ten den jsem se s vedením opravdu hodně pohádal. Nemyslel jsem, byla to výjimečná příležitost a já jednal. Ale ano, doufal jsem, že dostanu alespoň možnost ucházet se o vyšší pozici..
Odpověděl Aki a dopil zbytek čaje. Ten následně položil na stůl a zamyšleně se do šálku zadíval. Během toho prsty několikrát zaťukal nějakou melodii do stolu. Poté ovšem opět pohlédl na Mita.
No a zbytek už je známá historie všem. Dostal jsem se na pozici podkapitána 10 divize. Kapitán ovšem zmizel a já se o divizi staral prakticky sám. Doufal jsem, že bych tedy následně mohl být jeden z uchazečů o pozici kapitána. Ale objevil se Kuchiki Yasumaru. Ten muž neudělal jedinou chybu, je to muž cti. Tedy krom toho, že mi věřil. Opět jsem byl rozhořčený a dostala se mi nabídka, kterou jsem nemohl odmítnout. Dej nám Kuchikiho, my ti dáme kapitánské haori. Dovedl jsem ho na místo, kde ho ona organizace unesla a všechno bylo krásný. Neměl jsem výčitky, měl jsem to, co jsem si zasloužil.
Poté se Aki usmál, úplně jinak, než se běžně usmívá. Jako by opět na něco vzpomínal. Nebo na někoho?
A kdo by to byl řekl, že mě dostane jeho sestra. Otrávila mě a dala mi mapu k jediné věci, která by mě zachránila. Neuvěřitelné že? Něco takového vymyslet, to chce mít něco tady..
Pravil Aki a ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky si zaklepal na spánek svojí hlavy.
Zvládl jsem to, vrátil se pro své věci a zde na mě už čekal Razaki..
Pravil Aki s klidem, otočil se na svém křesle o 90° doleva a zamyšleně se zadíval s úsměvem do bílé zdi.

Sawai -> Sutei za tebou poslušně cupital. Došli jste tedy do kanceláře, kde zaujal nějaké volné místo, co tam bylo. Ihned dostal nějaké papíry. Naštěstí už na Akademii měl co dočinění s papíry, takže věděl, co má dělat.
Samozřejmě. Děkuji za důvěru..
Pravil s milým úsměvem a z kapsy vytáhl něco na psaní. Vždycky u sebe nosil něco na psaní, aby věděl. Poté začal dělat, co mu Sawai řekla. Takhle to nějakou chvíli trvalo, Sawai zřejmě moc nemluvila, takže bylo ticho. Než si Sutei odkašlal.
Vy se znáte s kapitánem? Osobně..?
Zeptal se opatrně.

Aki -> Na papírku bylo napsáno: Dnes v 11 hodin večer, obvyklé místo. Nechoďte pozdě! a podpis - Airisu. Věděl jsi, co to znamená, ale mohlo tě to docela překvapit nebo i zneklidnit. Nestávalo se často, že bys dostával takové urgentní zprávy mimo pravidelná setkání.

Aki > Mito si všechno pečlivě zapsal. "Takže vlastně můžeme říct, že jste hodně ambiciózní a netrpělivý. To je kombinace, která spoustu lidí stála všechno. Někteří samozřejmě dostanou druhou šanci." Řekl Akiho oblíbeným klidným tónem. "A někteří třetí." Usmál se na něj mile. "Důležité ale je, že pokud se z toho dokážou poučit, jejich budoucnost může směřovat k lepším dnům. Děkuji vám za váš čas, kapitáne. Něco jsem si zapsal a slibuji vám, že se postarám o to, aby se na vás příští generace dívaly v takovém světlě, v jakém si zasloužíte."
Zvedl se z židle, na které seděl, hluboce se Akimu uklonil, a pak šel ke dveřím. Než je ale otevřel, ještě se zastavil. "Můj otec k vám chová skutečný respekt. Věří, že jste se změnil. Doufám pro nás všechny, že má pravdu." S těmito slovy odešel.

Akiyama Sawai

Keď spomenul slová o dôvere, znovu sa odmlčala a nič nevravela. Nedala mu žiadne dôležité papiere. To by si nedovolila. Na tieto veci bola viac než opatrná, dokonca niekedy bola až podozrievavá. Nechcela urobiť žiadnu chybu, ani v tom, že by dala nejakému shinigamimu - ktorý bol dokonca nováčik - dôležité papiere na vyplnenie alebo prečítanie.
Pokračovala vo svojom mlčaní, ale po krátkej dobe tu krásne ticho prerušil. Nenechala na sebe nič poznať, ako by ho snáď aj prepočula a písala ďalej.
"Musím kapitána poznať, keďže som jeho zástupca." odpovedala mu po chvíli, keď dopísala dlhšiu kolonku a pokračovala v písaní ďalšej. A práve preto s nikým nepracuje, pretože by dostávala podobné otázky vždy.

Aki Maki

Aki i přes dopis, který ho opravdu rozrušil, pozorně poslouchal Mita. Nevěděl jak přesně brát jeho odpovědi a loučení. Přišlo mu, že v jeho slovech jako by byla nějaká neuctivost nebo něco. Prostě se mu to zrovna dvakrát nelíbilo, proto ho nechal beze slova odejít.
Lehce nervózní Aki následně seděl opět ve svém křesle a sledoval hodiny na zdi proti němu. Už se blížila jedenáctá, měl by vyrazit, bylo tam přeci jen zdůrazněné, že nemá chodit pozdě. I na to že patřil k těm nejrychlejším se občas stalo, že se opozdil. A tak Aki vyšel ze své kanceláře, samozřejmě za sebou zamkl. Poté se podíval po chodbě doleva, doprava. Nikdo nikde a tak pomocí shunpa zmizel.

--> Jižní vodopády

Sawai -> Sutei se pousmál. Zřejmě byl s odpovědí spokojený, zatím. Pustil se do dalších papírů, dělal přesně co mu Sawai řekla. Bylo mu jasné, že začínal na papírech pro debily, ale i tak byl rád, že je alespoň trochu užitečný. Měl samozřejmě další otázku, ale musel na podkapitánku pomalu. Takže dalších pár minut bylo jemu nepříjemné ticho.
Jaký je..? Mno, kapitán..
Zeptal se nakonec znovu opatrně Sutei. Radši doplnil, že mluví opět o kapitánovi. Přeci jen to byla nějaká doba, než o něm začal zase mluvit.

Akiyama Sawai

Ona neodtrhla oči od papierov. Bolo na nej vidieť, že už v papierovaní má prax, keďže robila všetko automaticky bez nejakého zaváhania. No jo, tie najťažšie si nechávala na začiatok a teraz už robila tie najjednoduchšie, ktoré ani neboli treba čítať. Lenže zrazu sa znovu niečo opýtal. Vnútorne mala chuť prevrátiť očami a povzdychnúť si, ale navonok nič nedala najavo.
"Stretni sa s ním a zistíš to." sucho mu odpovedala a odložila ďalší papier na stranu. Fakt nemala záujem rozprávať sa o takýchto osobných veciach s... hocikým. Bavila sa tak s Akachim a práve jeho strata ju najviac bolela, aj keď ani to nedala najavo.

Sawai -> Sutei začal pomalu chápat, že tady toho zřejmě moc nezjistí. Kapitána nikdy nepotkal, tak ho to zajímalo. Jenže podkapitánka se s ničím a nikým asi neštvala. Sutei tedy dál pokračoval v papírech. Bylo to divné, ale bavil ho to. Připadal si během toho užitečný, i když se jednalo o naprosté blbosti, ale každý musel někde začít!
Vy toho moc nenapovídáte, že..
Pravil Sutei s nervózním úsměvem a poškrábal se ve vlasech. Následně srovnal hromádku papírů, které už měl za sebou.
Myslím, že mám hotovo..
Pravil klidným hlasem, ale byla v něm cítit lehce hrdost.

Akiyama Sawai

Už dopisovala jeden z posledných papierov a započula to staré známe konštatovanie. Samozrejme, že toho veľa nenahovorí, inak by stále hovorila, že? Nič mu na to nepovedala, to bola vlastne jej odpoveď. Aj keď sa asi nepýtal, len povedal nahlas, čo si myslí. Avšak konečne sa pozrela naňho, keď sa ozval znovu. Zobrala si jeho kôpku, pozrela sa na papiere a zbežne si prezrela ten navrchu. Potom si ich len tak rýchlo prelistovala a odložila na tie svoje.
"Dobre, to je všetko pre dnešok." povedala s jemným prikývnutím, že už môže odísť. Potom začala upratovať písacie potreby do stola. Dnes už to papierovanie stačilo, nemôže tu sedieť celý deň.

Sawai -> Sutei nervózně koukal na podkapitánku, která jen tak lehce prohlédla papíry, které vyplňoval. Měli by být bez chyby, i pro něj to byla poměrně hračka, ale i tak se bál. Naštěstí vypadalo vše v pořádku a on dostal prakticky pokyn k tomu, aby odešel. Zvedl se a došel ke dveřím. V těch se však ještě zastavil a nervózně se zpět zase podíval na podkapitánku.
Víte, pokud budete potřebovat zase pomoct..
Pravil dost nervózně. Prakticky jí tím říkal, že se bavil a rád by v tomto pokračoval.