Jižní vodopády

Vodopády na jižní straně seireitei. Jsou mnohem menší než Severní vodopády, takže je tu krásný klídeček.

Aki Maki

Aki se objevil kousek od vodopádů. Musel být opatrný, vždycky se mohlo stát, že by tu někdo byl. Proto volnějším krokem došel k vodopádům a párkrát se rozhlédl. Nikdo tu nebyl. Ještě aby jo. Na koupačku už bylo pozdě a pokud chtěl někdo romanticky překvapit svojí dívku, vzal jí k Severním vodopádům, ty jsou přeci jen větší a úchvatnější. A proto to měl tady Aki rád, bylo tu to malé, ale byl tu krásný klid. Navíc měl vždycky slabost pro outsidery.

Aki -> Po krátké chvíli se odněkud ze stínů vynořila malá postava. Samozřejmě že tam už byla, dokázala být hrozně nenápadná.
"Akimoto-san," skoro zašeptala Kuchiki Hikari a bylo to oslovení a zároveň pozdrav. Moc světla tam nebylo, ale i tak jsi viděl, že se tváří jako na pohřbu. A zároveň naléhavě. Byl to hodně zneklidňující pohled. Pokud jsi něco řekl, tak to ignorovala. "Moje matka mi naplánovala svatbu, rody už se dohodly. Bude to za deset dní." Nešlo přesně určit, jestli ti to chtěla oznámit, nebo to prostě chtěla někomu říct, někomu, kdo jí nebude gratulovat a chválit bohatého nastávajícího manžela. Moc dobře jsi věděl, že po pádu Seireitei měla Hikari naději, že se její styl života změní, protože postavení rodu Kuchiki s úpadkem Gotei 13 také pohoršilo. Jenže vše se naopak ještě zhoršilo, protože její matka se vší svou mocí snažila znovu dostat rodinné jméno mezi nejdůležitější vrstvu. Hikari byla jen jedna z jejích figurek, pro kterou teď konečně našla to nejstrategičtější místo, nejspíš.

Aki Maki

Aki přišel původně k vodopádům s úsměvem na tváři. Nebyl to jeden z jeho falešných úsměvů, tenhle byl upřímný, i jeho chladné srdíčko něco dokázalo trochu rozehřát. Jenže poté začala Hikari mluvit. Aki nic neříkal, nechal jí domluvit. Jen už se tedy neusmíval, na tváři měl též vážný výraz. Aki přistoupil blíže k Hikari a opatrně pozvedl levou ruku, kterou se pomalu blížil k Hikari. Vnější stranou ruky ji velmi opatrně pohladil po tváři, jako vzácnou květinu. Na jeho tváři se opět objevil úsměv.
Není nic, co by mě zastavilo, Hikari-san..
Pravil klidným hlasem. Pro Hikari to zřejmě byla katastrofa, ale pro Akiho jen menší obtíž. Byl specialista v tom umět zmizet, nebo nechat zmizet někoho jiného.

Aki -> Hikari na tebe stále hleděla tím stejným pohledem vytřeštěných očí, který jako by tě ani neviděl a zíral někam do beznadějné budoucnosti. Snad tvoje gesto ani nevnímala. Věděl jsi, že touží po svobodě, nakonec, sám jsi byl to hlavní v jejím životě, co se vymykalo všem pravidlům a přáním rodiny, temné, neomluvitelné tajemství. "Já to nesnesu, Aki-san... Někomu patřit, někomu, kdo si myslí, že si se mnou může dělat, co chce, já... to nesnesu..." Její hlas opět nebyl víc než zajímavý šepot, ve kterém zněla zoufalá snaha se nějak opanovat, ale byla marná. Chytila tě za ruku, kterou jsi zvedl k jejímu obličeji, a její ledové prsty se ti křečovitě zaryly do kůže.

Aki Maki

Aki tam stál narovnaný a koukal na Hikari. Nebyl jeden z těch typů muže, který by jí začal hned utěšovat nějakými sladkými slůvky a nasliboval hory doly. Celou dobu přitom upřeně zíral Hikari do očí, jen na vteřinu uhnul pohledem a to když mu prsty zaryla do kůže. Moc dobře věděl, co tohle všechno pro Hikari znamená.
Věděli jsme, že se jednou něco takového stane. Věděli jsme, že já nikdy nebudu moct něco takového udělat. Nemám majetek, ani vznešené jméno. Ba naopak.
Pravil Aki stále klidným hlasem. Poté pozvedl druhou ruku a položil jí na tu její, kterou ho tak pevně svírala.
Ale to neznamená, že tomu všemu budu přihlížet. Hikari-san, nikdy nic takového nedovolím.
Pravil opět zcela klidný. V tom ho ale ťuklo, což mohla Hikari poznat, protože se nepřirozeně zarazil a na chvíli uhnul pohledem. Skoro to vypadalo, jako by se rozhlížel, jestli je nikdo nesleduje.
Hikari-san..vezměme se. Nechte mě to alespoň vysvětlit. Pochopte, že vaše cena by klesla pod bod mrazu. Nikdo by už nikdy nechtěl někoho, kdo měl něco společného se mnou. A je to prakticky jediná možnost, pokud tedy nechceme..
Aki lehce nadzvedl pravé obočí. Muselo jí být jasné o čem mluví.
..a to nechceme, že?
Radši se ujistil.

Aki -> Hikari na tebe chvíli beze slov koukala a v jejích očích jsi na chvíli uviděl tu lehce zlomyslnou jiskřičku, která pro ni byla až moc typická. "Aki-san... tohle musí být ta nejhorší žádost o ruku v historii. Ale nic menšího bych od vás ani nečekala..." Pobavilo jí to, ale její lehký úsměv dlouho nevydržel. "Jakkoli lákavě to zní, nemůžu přijmout. Nemohla bych tak veřejně zneuctít jméno své rodiny, moc dobře to víte." Bylo vidět, že se v ní sváří její touha po svobodě a zároveň snaha co nejlépe sloužit jménu Kuchiki, a ani jedna z těch sil nedokázala vyhrát nad druhou.

Aki Maki

Aki měl na tváři stále úsměv. I když ho konečná odpověď docela překvapila. Nebyl to zrovna příjemný pocit, slyšet na něco takového ne. Přeci jen to nebyla nejlepší žádost, ale furt to byla žádost. Aki položil jemně ruce Hikari na ramena a lehce jí palci hladil. Trochu se přikrčil, aby byli s Hikari přímo proti sobě. Lehce se uchechtl.
Víte, že se nevzdám..
Pravil s jiskrou v oku. Byl docela známý fakt, že pokud se něco Akimu zachce, tak si pro to jde, ať to stojí co to stojí. Aki se opět lehce uchechtl a zakroutil hlavou. Nevěřil by, že to k čemu se chystá, ho někdy jen napadne, natož aby něco takového řekl.
Hikari-san..nedovolím vám to udělat. Nemůžu vás vidět po boku jiného muže. Myslím, že sama vidíte, že se mi o tomhle nemluví zrovna snadno. Musí existovat nějaké řešení, aby jsme mohli být spolu..
Dostal ze sebe Aki s lehce znepokojivým pohledem. Nikdy by nevěřil, že ho něco takového dokáže takhle nalomit. Že by i lednička měla někde hluboko city? Nebo ho někdo musel otrávit, aby si ho začal vážit? Třeba je jen frajer, co žije nebezpečně!

Aki -> Hikari se trochu smutně usmála. "Věděli jsme, že se jednou něco takového stane..." zopakovala tvoje vlastní slova, která jsi vyřkl jen před malou chvílí. "Není to moje vůle a věřte mi, že už jsem zkusila všechno, abych matku přesvědčila, ale bylo to marné. To nejhorší je, že to chápu. Já vím, proč chce, abych si toho muže vzala, a souhlasím, že je to pro naši rodinu dobré." Zadívala se do vodopádu a zvuk vody bylo na dlouhou chvíli to jediné, co dolehlo k tvým uším. Potom se podívala zpět na tebe a trochu se usmála, možná aby odlehčila atmosféru. "Na rozdíl od mého bratra já beru jméno a pověst rodiny Kuchiki vážně. A vy zase svoje postavení kapitána. Oba musíme něco obětovat, abychom získali to, o co celý život usilujeme... Ale..." Znovu se zadívala do temného vodopádu. "Kdybychom se vzali tajně... to vědomí by mi pomáhalo snášet svůj osud."

Aki Maki

Aki koukal na Hikari, i když ona párkrát uhnula pohledem, on na ní nepřestával koukat. Začínal si pomalu uvědomovat, že všechno to krásné může skončit. A co ho potom bude držet v Soul Society? Co ho zastaví v tom odejít a být..Aki? Nejhorší na tom všem byl fakt, že Hikari měla pravdu. Její úsměv ho donutil aspoň na malou chvilku přestat nad tímhle vším přemýšlet. V tu chvíli viděl jen jí a nic jiného.
Hikari-san..
Odpověděl na její plán o tajné svatbě a snášení svého osudu. Aki byl trochu jiného názoru, nikdo neměl předurčený osud. Člověk si svůj osud určoval sám svými činy. Jenže to byl Aki. Hikari by nikdy neudělala nic, co by pošpinilo jméno jejich rodiny. Zvlášť v této době, kdy rod Kuchiki potřeboval spojení s jiným rodem. Potřebovali rozšířit opět svoje rodiny a zde se jednalo prakticky jen o bohatého investora, který jim měl v tomto cíli pomoct. Aki zřejmě hledal nějakou dobu správná slova, nechtěl Hikari vyděsit. Ona nejlíp věděla, jaký je člověk.
Momentálně bych obětoval cokoliv pro to, abych mohl být s vámi. Chci si vás vzít Hikari-san, ale jak si to představujete? Vezmete si toho muže, budete s ním žít a jednoho dne mu budete muset dát následovníka.
Pravil Aki a pravou ruku přiložil Hikari na tvář, pokud se nebránila, tak si jí tak lehce otočil zpět k sobě, aby se zase jednou mohl ztratit v jejich očích. I on se usmál na odlehčení atmosféry. Momentálně by seděl zřejmě radši někde ve vězení, nebo byl 6m hluboko kvůli otravě jídlem.
Myslíte, že tomu zvládnu jen přihlížet?
Pravil a stále na Hikari koukal. Ani jeho ruce nebyly zrovna nejteplejší, přeci jen byl pan mrazák. Teď nebo nikdy.
Mám zvláštní pocit, že s vámi můžu být sám sebou. Celý můj život byla jedna velká přetvářka a lež. Celé dny sedím v kanceláři a starám se o chod divize. Dávám druhé šance lidem, kteří někdy špatně odbočili. A čekám jen na to, až vás zde budu moct vidět. Ale co když už to nebude možné? Zvládnu něco takového bez vás? Myslím, že vás miluji, Hikari-san..
Dodal nakonec Aki. Bylo to vůbec poprvé, co něco takového řekl. Možná doufal, že jí tím znovu donutí zamyslet se nad celou tou situací? Že dá jednou přednost jemu, nebo spíš sama sobě, před jménem rodiny? Nebo to tak možná opravdu myslel. Aki sám nebyl v takových věcech dobrý, byl takový trošku rozbitý člověk, co se citů týče.

Aki -> Hikari na tebe hleděla takovým pohledem, jako bys jí bodal ostrý nůž mezi žebra. Docela dlouho mlčela, rozhodně dost dlouho na to, abys začal litovat, že jsi jí vyznal tak přímočaře lásku. Tak jako jsi sám neměl úplně jasno ve vlastních citech, nikdy jsi ani s jistotou nevěděl, co ona cítí k tobě. Oba jste ale pro toho druhého byli jedinou spřízněnou duší v těžké situaci, nepravděpodobní milenci ze dvou různých světů, jejichž příběhy měly ale k sobě nečekaně blízko. Když konečně promluvila, zněla, jako by zadržovala hněv. "Tak nám zbývá jenom jediné, Aki-san. Utečeme spolu. Někam daleko, třeba do světa lidí nebo daleko za Rukongai. Někam, kde nebude nic znamenat moje jméno a postavení a stejně tak to vaše. To je to, co chcete? Je vaše láska taková, abyste pro ni obětoval všechno?!" Byla to jasná výzva a Aki by si měl asi dobře rozmyslet, co odpoví. Hikari věděla, co pro tebe znamená post kapitána a to, že jsi dostal další šanci. Nakonec, sama nejlépe poznala, co všechno jsi byl ochotný udělat, abys toho dosáhl.

Aki Maki

A Aki začal brzy litovat svých slov. Možná se nechal až moc unést celou situací. Ale pokud to mělo být naposledy co viděl takto Hikari, tak jí to prostě musel říct. Jenže..jenže. V tu chvíli Hikari vyzvala Akiho k dalšímu plánu, který by zřejmě fungoval. Dokázal by ale Aki zahodit své haori a meč? Dokázal by se usadit někde mimo Seireitei, žít spokojený klidný život s Hikari, pít čaj a možná vychovávat jejich až příliš dokonalé děti? Samozřejmě že tu byla část Akiho, která netoužila po ničem jiném. Ale byla tu i část Akiho, která toužila po dalších soubojích. Po dalších výzvách a hraní nových psychologických her. Ta část, která se chtěla ještě pomstít několika lidem. Ta část, která si užívala to, že je konečně někdo. Aki taichou. Kluk z ulice, přes vězení až na kapitána. Kdo tohle mohl říct? Aki si užíval pohledé, které dostával když procházel kolem řádových členů. Byly tam pohledy strachu, ale i obdivu. Ale ze všech těch pohledů cítil jediné, respekt. A to je to, pro co Aki žil. Aki si sundal své kapitánské haori a zabalil do něj Hikari, přeci jen už nebylo úplně nejtepleji.
Hikari-san, sama nejlépe víte co jsem všechno udělal pro to, abych byl tam, kde jsem teď. Toužím po vás, ale nemůžu všechno zahodit a nechat to tady. Celé ty roky jsem žil pro to, abych se dostal tam, kde jsem teď. Aby konečně někdo uznal mojí existenci. Neukázal jsem se v dobrém světle. Ale poslední roky pracuji na tom, abych byl lepší člověk pro společnost. A co by se stalo s mým odkazem, kdybych utekl? Co když se objeví další vraždící mašina a já tu nebudu, abych pomohl. Zvládnu pak se sebou žít, zvládnete vy žít se mnou? Sama si položte otázku, jestli by jste byla šťastná, kdyby jste všechny opustila. Jednou by přišel den, kdy by si jeden z nás chtěl vrátit a dokončit něco, co jsme tady nechali. Věřím v to, že svůj osud si určujeme samy. A já mám ještě minimálně 9 celých dní na to, abych dokázal tuhle situaci vyřešit. Nevzdám se vás, ale nedokážu se vzdát ani tohohle..
Pravil Aki a její pravou ruku položil na rukojeť jeho zanpakuto (není v tom žádný dvojsmysl, pls). Celou dobu přitom upřímně koukal na Hikari. Tohle bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí v jeho životě. A to už si pár složitými rozhodnutí prošel.
Hikari-san, pomalu si získávám respekt ostatních kapitánů. Není tedy reálné, abych si získal u vaší matky i vaší ruku?
Zeptal se Aki. Myslel to úplně vážně. Uvnitř něj se to stále pralo. Nejspíš by se zvládl vzdát svého haori, ale nikdy by se nebyl ochotný vzdát svého meče a toho úžasného pocitu po vyhraném souboji. Ale nedokáže se vzdát ani Hikari.

Aki -> Hikari vypadala kupodivu docela spokojeně, tedy v rámci možností. Nejspíš předem věděla, jak odpovíš, znala tě až příliš dobře. Na tvou poslední otázku si lehce povzdechla. "Moje matka... není ten největší problém. Ona nemá v tomto ohledu hlavní slovo, ona není hlava rodiny..." pozvedla významně obočí.

Aki Maki

Aki se zamyslel. Hlavní problém byl tedy Yasumaru. Takže kdyby už tehdy neudělal chybu, tak se vlastně mohl vyhnout hned dvěma velkým problémům. Pff, musí příště udělat svojí práci pořádně. Pohlédl plný odhodlání na Hikari.
Myslím, že jsem připravený promluvit s tvým bratrem. Je stejně jako já kapitán. Jednoho dne se to muselo vyřešit. Třeba se tím takzvaně zabijí dvě mouchy jednou ranou? Ale je to to, co chcete Hikari-san? Co když váš bratr svolí. Celé toto přestane svým způsobem být rebelie.
Při slovech celé toto ukázal na sebe a následně na Hikari. Jak už bylo zmíněno výše, Aki nevěděl, jestli u něj Hikari nehledá jen útěk od všech těch formalit. Jenže kdyby Aki přestal být "zakázané ovoce", dokázala by se přes to všechno dostat a být stejně s ním?

Aki -> Hikari kroutila hlavou. "Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Aki-san. Co se váš týče, je můj bratr... dost nepředvídatelný. A to neříkám proto, abych udržela naše vztahy v tajnosti, i když nepopírám, svoje kouzlo to má... Říkám to proto, že jsem už jednou zažila souboj dvou stran, kdy jsem nechtěla aby ani jedna z nich prohrála... a nedopadlo to dobře." Povzdechla si a zahleděla se na hladinu, rozvlněnou a zpěněnou dopadající vodou.

Aki Maki

Aki nespouštěl oči z Hikari. Ale pomalu přestával chápat, co že po něm vlastně chce. Nezáleželo na její matce, ale na Yasumarovi. Když chtěl Aki mluvit s Yasumarem, tak to nebyl dobrý nápad. Co měl tedy Aki dělat? Aki si lehce povzdechl.
Vypadá to, že jsme trochu ve slepé uličce, Hikari-san. Máme ještě celých devět dní. Oba máme určitě hodně věcí, o kterých musíme přemýšlet. Jedno je ale jisté, nenechám nikoho aby vám přikazoval, co máte dělat.
Akiho její odpověď svým způsobem potěšila. Prakticky řekla, že jí na něm záleží, protože kdyby došlo na konfrontaci s jejím bratrem, tak by prý nechtěla aby ani jedna strana prohrála. Což Akiho lehce zahřálo u srdíčka. A protože byl Aki herečka, musel ještě přidat nějakou trochu srdcervoucí větu.
Spolu to zvládneme, má drahá..
Pravil Aki s ledovým klidem a hezky se na Hikari usmál. Už toho vážného bylo dneska dost. Devět dní. Devět dní měl Aki na to, aby vyřešil tuhle prekérní situaci. Mohl si za devět dní zpět získat srdce Yasumara? Nebo mohl Yasumaru zase zmizet? Né, to už by bylo podezřelé.

Aki -> Zdálo se, že Hikari už toho má taky plné zuby. Byli jste teď a tady spolu za krásné, hvězdné noci, a to bylo teď zrovna to nejdůležitější. Usmála se na tebe způsobem, který říkal, že je vše ztraceno, ale i přesto se ráda nechá ukonejšit tvými slovy.

Aki Maki

Aki věděl, že není vše ztraceno. Věděl, že bude bojovat, i kdyby měl riskovat cokoliv. Nikdy se nezdá svého haori dobrovolně, ale to neznamenalo, že nebude riskovat vše, včetně svého haori, aby si udržel dívku svého srdce. Aki věděl, že už si prakticky řekli vše, minimálně on řekl vše co měl na srdci. Už nebyla potřeba nic řešit, jediné co teď chtěl, bylo užívat si možná jeden z posledních dní, kdy tady můžou oba takhle sedět, ze svého svobodného rozhodnutí. Teď byli jen oni dva.
Už se stmívá..
Promluvil nakonec Aki a pomohl svojí milované na nohy. Už teď poměrně riskovali, byli tu poměrně delší dobu, než obvykle. Aki se na nic neptal, zvedl Hikari do náruče a pomocí shunpa vystartoval k sídlu jejího rodu. Rodu, který začínal tak moc nenávidět. Znal tuhle cestu už zpaměti, takže nechyboval. Brzy byl u okna od Hikarina pokoje. Ještě posledních deset vteřin si musel užít, že jí takhle svírá v náruči, možná to bylo naposledy. Dneska už byl až moc velká bábovka, ale stejně jí ještě naposledy letmo políbil na čelo a poté bez jediného slova zmizel.

Aki --> kasárny 7. divize