6. divize

_____________________________________________

Rai Eshen

No, Eshen měl vždycky něco na práci, a nebylo tomu jinak ani v toto období. Dostali se z té fáze, kde bojovala každá divize o holé přežití, a každý Shinigami měl pomyslnou cenu truhly zlata, ale to doopravdy jen pomyslnou, protože vlastně byli neohodnitelní, a velmi velmi vzácní. Dneska už se dokonce dalo nějakého semtat ztratit kvůli výbuchu plynu, ajko za starých časů, když byl Eshen ještě podkapitán, nebo když nebyl vůbec nic.
Každopádně. Zrovna podepsal nějaký papír, který bylo potřeba podepsat, a pořádně se protáhnul, neboť to byl papír poslední. To znamenalo, že teď si může nějakou chvilu dělat, co chce. Eshen nerad nechával práci na poslední chvíli.. ale teď, když bylo hotovo...
Postavil se ze židle a podíval se z okna. Určitě bylo hezky. A nebo bylo hnusně. Eshenovi to bylo šumák. Déšť mu stejně nevadil. Ani vánice. Vytáhl někde z kapsy nějakou čokoládovou tyčinku a pustil se do ní. Bylo dobré mít něco takhle na odměnu po práci. Razítka pak fungovala rychleji.

No, nic moc se nedělo. Ptáci létali, stromy stály a na střeše protějšího domu běžela kočka. Ta se náhle zastavila a vaše pohledy se střetly. Tedy, nebylo by to nic zvláštního, kdyby ta kočka neměla jen jedno oko, navíc opravdu tajemně rudé. Náhle se s ledovým klidem otočila a pohodově odešla.
Taichou..?
Ozval se opatrný hlas za dveřmi kanceláře. Společně se zaťukáním samozřejmě.

Rai Eshen

Eshen tak chilloval u okna. Naštěstí, stromy pořád stály, a dokud stromy stojí a nědělají něco jiného, tak je na světě ještě pořád nějaký klid. Eshen si tak prohlížel stojící stromy, když v tom tam naběhla nějaká kočka. Měla jen jedno oko. "Nevěděl jsem, že Yasumaru má kočku.." konstatoval Eshen polohlasem, když tak na ní koukal, ale dál to neřešil. Místo toho přenesl svojí pozornost na dveře, neboť od nich se ozval jeden známý ťukavý zvuk.
"Pojď dál." pozval kohokoli, komu patřil oaptrný hlas za dveřmi. Okita to nebude. Ten by si dveře otevřel, pravděpodobně bazukou.

Otevřely se dveře. Teda, neotevřely se samy, ale otevřel je nějaký řádový člen divize. Byl to muž z posledního náboru, věděl jsi jen, že se jmenuje Tano. Mluvilo se o něm jako o jednom z talentovanějších z akademie, protože graduoval už ve 13 ti letech.
Promiňte že vás ruším.
Pravil a uctivě se poklonil.
Tady slečna by s vámi ráda mluvila.
Pravil a ukázal pravou ruku ještě na chodbu. No, na chodbě stála TATO dívka s černým kufříkem v ruce.

Rai Eshen

Eshen se usmál. "Nědělal bys to, kdyby to nebylo potřeba. Co se děje?" v klidu ujistil nováčka, že shiton za to, že za ním jde, když by měl, nedostane, a rovnou se chtěl dostat k věci. Měl tam za oknem nějaké stojící stromy, na které chtěl koukat, žejo. Každopádně, vypadalo to, že tam má nějakou návštěvu. Eshen ale tedy přikývl a nakouknul na chodbu. Stála tam nějaká slečna indeed. Eshen neměl ponětí, kdo to je nebo proč stojí na jeho chodbě, ale jestli jí pozve do kanceláře, nad tím přemýšlet tedy nemusel.
"Oh. Pojďte dál." přizval slečnu dovnitř. Byl celkem zvědavý, co mu tam nese. Snad ne nějaké investice, nebo hůř, exekuce, nebo nějakou takovouhle zrůdnost. Eshen si nepamatoval, že by někde dlužil, ale tak.. jeden nikdy neví, co si na něj pojišťovna vymyslí teď, když už Seireitei opravili..

A-ano..!
Zahlásil shinigami odhodlaně a opět se uklonil. Poté co slečna ladně proklouzla do kanceláře, odešel.

Slečna vešla do kanceláře. Udělala takovou elegantní otočku, aby si stihla všechno prohlédnout. No a jelikož nebyla vyzvaná k tomu, aby si sedla, tak dál stála uprostřed té místnosti, tentokrát ale zírala přímo na kapitána. Byl to tedy pořádný chlapák. Jednu vadu by však stejně našla!
Jmenuji se Yui..
Pravila nakonec slečna a lehce se zhoupla na špičkách. Vypadalo to, že ten kufřík tomu taky moc nepřidával. Přeci jen holčina měla ručičky jak párátka, takže to pro ní zřejmě bylo docela namáhavé.

Rai Eshen

No, Tano to zase zabalil pryč. Asi udělal dobrou práci. Pokud to nebyla třeba nějaká jeho sestra, co jen chtěla po něm prodat duši nějaké korporaci, nebo něco takového. To by mu pak pořádně vynadal.. ale snad ne. Slečna mezitím přišla dovnitř. Eshen byl zvyklý na Hikara a Okitu ve své kanceláři, takže na "posaďte se" nijak moc nevzpomínal v normální konverzaci. Oba dva si našli místo, pokud se posadit chtěli, a Eshen jim k tomu fakt nic říkat nemusel.
"Sedněte si. Já jsem Rai Eshen, kapitán Šesté Gotei 13. Co vás ke mně přivádí?" rozhodl se jít trochu oficiálnější cestou, bylo slušné se představit, když se mu někdo představil zpátky. Ale rovnou i k věci. Zůstával opřený o okno, dokud nebude potřeba, aby se posadil. Bylo mu to teďka pohodlnější, vzhledem k tomu, že nějakou dobu seděl, aby udělal svojí práci.

Vím kdo jste..
Pravila slečna s úsměvem a přešla ke stolu, u kterého byla židle. Položila kufřík na stůl a sama se posadila, přitom si elegantně upravila sukni.
Nevybrala jsem si vás jen tak náhodou. Působíte jako muž, který má styl. A to já přesně vyhledávám.
Pravila slečna, snažila se působit co nejvíc sebevědomě a profesionálně, ale lehce se jí klepaly kolena a přeskakoval hlas.
Víte..radši vám to ukážu.
Pravila nakonec aspoň trochu odhodlaně a sáhla si do blůzky. Opravdu hluboko do výstřihu. Nakonec vytáhla zlatý klíček, který jí visel na šňůrce kolem krku. Klíček dala do kufříku, ten párkrát cvakl a otevřel se. Eshen mohl vidět prakticky profesionální kadeřnickou sadu.
Víte, jsem kadeřnice. Po poslední katastrofě se dějí v Rukongaii divné věci. To obrovské reiatsu prakticky zapůsobilo jako radiace. Spousty lidí v Rukongai přišlo o své vlasy a já se jim snažím pomoct, jenže není v mých finančních možnostech neustále shánět vlasy na výrobu nových příčesků. Proto jsem vám přišla nabídnout zadarmo mé služby. Ráda bych stříhala vlasy celé vaší divizi, jediné co chci na oplátku, jsou ony vlasy.
Pravila slečna po velmi dlouhém proslovu, během kterého se pomalu ani nenadechla. Takže po tom co dohovořila se zhluboka nadechla a vydechla, zřejmě to pro ní byla i velká úleva něco takového ze sebe dostat.

Rai Eshen

Eshen tam tak nějak poslouchal slečnu. Koukal celou dobu na ní, protože by bylo neslušné, kdyby jen tak civěl z okna, ale dával si pozor, aby koukal na obličejovou část a ne jinam, obzvlášť, když si hledala klíček. Naštěstí už mu to nedělalo problémy, což byla změna z dob, kdy byl mladší. To by nic než kopce neviděl.
No, slečna dopovídala. Eshen dvakrát mrknul. "Vlasy?" zeptal se zmateně. Mrkl znova dvakrát. "Vážně. To je.. zajímavá nabídka." odpověděl potom nad tím, a dělal, že přemýšlí. I když jako fakt nevěděl, co jí na tohle má říct. "Bojím se ale, že bych potřeboval více detailů. A taky nějaké ověření vašich schopností. Ne, že bych vám nevěřil, ale jestli něco nepotřebuji, tak bandu nasratých členů, a dvakrát měř a jednou řež." řekl pak prostě. Něco se mu na tomhle nelíbilo, tak to raději provede opatrně.

Yui trochu překvapeně zamrkala. Tohle nebyla odpověď na kterou čekala. Každopádně si hodlala zachovat profesionalitu. Tentokrát si sáhla pod sukni, kde měla na vnitřní straně stehna evidentně něco přichystaného. Vytáhla malé bíle pouzdro s nůžkami. Položila ho na stůl.
Jaké ověření navrhujete, kapitáne?
Pravila a opět si upravila svojí sukni. Následně lehce nadskočila se zdviženým ukazováčkem, očividně si na něco vzpomněla. Začala prohledávat snad všechny kapsy co měla než vytáhla štos vizitek. Jednu vytáhla a cvrnkla jí vzduchem směrem ke kapitánovi. Vizitka ve vzduchu rotovala a opravdu letěla přímo ke kapitánovi. Tohle nebyl zrovna classic kadeřnický skill.

Rai Eshen

Chytil vizitku. Všiml si preciznosti poslání, ale zatím to nijak neřešil. Mohlo být její hobbby házet vizitky, nebo něco. Prohlédl si, co na ní bylo, a pak prostě zahulákal: "Hej! Tano! Pojď sem!" doopravdy nahlas. Doufal, že mladý shinigami nikam daleko neutekl. Nehodlal riskovat to, že nabídne někomu podezřelému svojí hlavu kolem nůžek. A nebo hůř, dá všanc svoje vlasy. To teda ne.

Dveře se otevřely. "Tano si vzal volno na zbytek dne, kapitáne. Neníííí zač." Ozvalo se monotonním hlasem. Dovnitř místo mladého shinigamiho vlezl muž, který Eshenovi musel dost často probouzet nepříjemný tik v oku. Sougo Okita. Paní k němu naštěstí byla otočená zády. Nejspíš si jí zatím ani nevšiml, ale Eshen moc dobře věděl, co se stane, pokud jí uvidí. On to Okita občas dokázal ovládat, ale pokud byla paní skutečně pěkná a tahle docela i byla, tak by to Okita nejspíš nedal.
"Zase si tu válíš šunky, budižkničemu kapitáne?" Zeptal se stejným tónem jako předtím.

Rai Eshen

"Jistěže. Já to ani jinak nemám." odpověděl Okitovi, který si to tam vtrhnul, jako měl už ve zvyku. Ano. Tohle bylo mnohem blíž tomu, na co byl Eshen zvyklý. "Představím vás. Tohle je Okita, můj oblíbenej nohsled. A tohle je Yui. Milá, roztomilá slečna." představil oba dva, a doufal, že se Yui na Okitu otočí. TO by totiž vyřešilo nejeden jeho problém. Teda, asi vyřešilo. Snad.

Yui tam chvíli nervózně seděla, když do místnosti vtrhl nějaký klučina a začal docela solidně hlásit do kapitána? Bylo takové chování vůbec dovolené? Neměl by viset na pranýři, nebo někde sedět? Třeba 2 000 let? Každopádně to kapitán přešel s klidem a oba zúčastněné seznámil. Yui byla vychovaná holka, takže se zvedla ze židle, upravila si svou sukni a následně natáhla ruku směrem k Okitovi.
Yui..
Pravila a zatvářila se během toho nějak TAKHLE. Jen teda byla víc cute a měla další dvě slušné přednosti.

Když se ta paní otočila na Okitu, on se taky otočil. Hodně rychlým krokem si to zamířil pryč z kanceláře. Kousek před dveřmi zrychlil, a pak je dost nešikovně minul. Narazil hlavou přímo do zdi a flákl sebou na zem. Byla to dost velká rána, ale stromy venku naštěstí pořád stály. Co se Okity týče, zůstal ležet na zemi - těžko říct, jestli byl skutečně v bezvědomí nebo to jen hrál, aby se nemusel koukat na tu paní. Měl mimochodem pěkné dlouhé vlasy v culíku. Poslední roky si na nich dával dost záležet.

Rai Eshen

Eshen se spokojeně, křivě usmál. Okita byl kolem slečny tak akorát inkompetentní, jak Eshen doufal. A taky toho hodlal využít, což hodlal už od chvíle, co mu vlétl do místnosti. Okita byl ideální morče na tenhle pokus. Pokud ho Yui zabije, tak..mohlo to dopadnout hůř. Pokud ostříjá dobře, tak dobrý konec. Pokud ho ostříhá špatně, tak nejlepší konec. Takže.. ideální.
"Vidíte to, slečno? Hroznej vkus. Vlastně žádnej." pronesl. Vytáhl jednu židli. "Přivážeme ho tady, a vy se pak pustíte do svého umění, a uvidíme. Zatím si rozmyslete, jaký sestřih pro něj budete chtít udělat. Cokoli vás napadne." poznamenal mile Eshen, a pak, s pořád stejným křivým úsměvem, přešel k Okitovi. Pochopitelně se snažil všimnout, ejstli to hajzel jen nehraje, protože nechtěl mít dýku někde mezi žebry, ale jestli ne, tak se jal ho posadit a pořádně připoutat.

Yui se zasmála, když klučina naboural do zdi. Byla to docela sranda a každé holce by něco takového docela zalichotilo. No a kapitán se hned ujal iniciativy a Okitu připoutal k židli. Byl to celou dobu jeho plán? Možná proto přešel ty blbé řeči.
Yui došla už ke spoutanému Okitovi a začala si ho dost zblízka prohlížet. Párkrát ho obešla, několikrát mu sáhla do vlasů. Nakonec se postavila proti němu a nůžky si položila na bradu, zřejmě hodně přemýšlela.
No s tím obličejem nic moc neudělám. Ale..když to tady zkrátím. Tady trochu. Nevíte, jestli má nějakou oblíbenou barvu?
Pravila a pohlédla na kapitána. Nahodila docela škodolibý úsměv, bylo zřejmě jasné, co se stane.

"Červenou." Ozvalo se najednou. Okita zvedl hlavu a podíval se na slečnu. Na očích měl pásku na spaní. Všiml si vůbec někdo toho, jak se tam dostala? Nejspíš ne. "Je to barva krve. Jestli jí chcete vidět, tak budete pokračovat v tom, co děláte. Jestli ne, tak jí stejně uvidíte, protože plánuju zabít toho budižkničemu kapitána." Řekl Okita docela strašidelným tónem. Otočil hlavu směrem na Eshena. Teda aspoň si myslel, že tam Eshen je. Moc toho teď neviděl, takže ve skutečnosti koukal na druhou stranu. Pak znovu obrátil hlavu na slečnu. "Můžete mi to trochu zastřihnout, ale jestli se mi vlasy pokusíte obarvit, obarvím tuhle místnost vaší krví." Kdyby tu byl Aki, tak by se mu atmosféra pravděpodobně dost líbila. Byla stejná jako ta, kterou kapitán sedmičky umí vytvořit dotknutím se kliky.

Rai Eshen

"Červenou. Tu byste teda viděla při pokračování, protož byste mu sundala tu pásku, a pak by ten nos už nikdo nezastavil." poznamenal s pobaveným úšklebkem Eshen. Co si budeme, kdyby měl být vyděšený při každé Okitově výhrůžce nebo krvavé psychotické hlášce, to by už nic jiného než vyděšený nebyl. To nemělo cenu. Jediné co mělo cenu bylo zkusit se stát silnějším než on, aby vás doopravdy actually nezabil. Pak to byl ale velmi, velmi schopný nohsled. A vlastně byl něco jako kamarád. Akorát patřil do ústavu, který v Seireitei bohužel ještě nebyl.
"Výborně. Tak se dejte do práce." dal pak tedy povolení, a sledoval, jak to půjde. A taky byl připravený trhnout rukou, kdyby to bylo potřeba, i když Okita byl i přes pásku schopný poznat, kde bylo nebezpečí. Snad tu žádné nebylo.

Yui byla dost překvapená, když na ní ten muž vyjel, že by tady s ní vymaloval a nevěděla co všechno. Ale byla to holka a zrovna jedna z těch atraktivních, která věděla, jak takové klučiny umravnit. Naklonila se k jeho uchu a začala šeptat.
Co když vám řeknu, že mi menší naplácání nevadí..?
Poté ho jen pravou rukou ještě laškovně pohladila po tváři a opět se vzdálila. Vytáhla své nůžky z pouzdra a na prstu je párkrát otočila. Zkušené oko kapitána si mohlo všimnout, že na ostří nůžek byla slabá známka reiatsu. Pokud tedy pozoroval nůžky. Následně se dělo něco, co asi málo kdo čekal. Dívka začala levou rukou opravdu rychle prohrabovat Okitovi vlasy a pravou stříhala jako drak. A co ještě k tomu? Když potřebovala Okitu stříhat z druhé strany, tak se prostě pomocí shunpa objevila u druhého boku Okity a pokračovala ve stříhání. Trvalo to zhruba pět minut a Okita měl prakticky stejný účes jako předtím. Pouze kratší a upravenější. Yui si trochu užívala toho, že byl Okita takový nesvůj ve společnosti dívek. Podívala se na kapitána a mrkla. Následně se nad Okitu naklonila, aby jí bylo trošku vidět do výstřihu a pod výstřihem držela zrcadlo, aby se na sebe mohl podívat.
Kapitáne, můžete mu sundat pásku.
Pravila odhodlaně.

Aririki Rick Ginken

> 2. divize

Rick se objevil v kasárnách šesté divize. Jen se pousmál, že jeho shunpo je stejně dobré jako vždy a vyrazil ostrým tempem do divize. Neměl v plánu shunpovat v cizích divizích. Je sice pravda, že to není na většině Seireitei zakázáno, ale člověk nikdy neví. Po cestě se nechal směrovat od různých shinigami za kapitánem 6. divize. Snažil se u toho vypadat jako by tam šel s nějakým problémem. Lidé, kteří ho odsoudí od pohledu ho tam pošlou s myšlenkou, že tam jde za trest a hodní lidé... budou snad hodní. Alespoň Rick doufal, že tomu tak bude. Pokud dorazil bez potíží k místnosti, kam byl nasměrován, tak jen energicky zaklepal a mírným tónem, ale nahlas zvolal: Rai-taicho?

Najednou se stalo několik věcí, které daly do pohybu jiné věci. Začněme ale pěkně popořadě. Tahle paní si zřejmě myslela, že se Okitovi líbí nebo tak něco. Bylo to směšné. Okita měl malý problém. To ano. Ale byl to zrakový problém. Vůbec ho nepřitahovala. Naopak, tahle její povaha ho odpuzovala. A Okita nenáviděl věci, které ho odpuzovaly. Chtěl je zničit, rozšlapat, zvednout ze země, vysmát se jim do ksichtu, znovu na ně dupnout, poplivat je, rozsekat je mečem na malé kousíčky, naházet je do mixéru, rozmixovat je, dát je do jídla kapitánovi Eshenovi a sledovat, jak je pomaličku požírá. Okita se začal usmívat.
"Oh. Naplácání vám nevadí?" Zeptal se takovým tichým hlasem. Eshen moc dobře slyšel, co v Okitově hlase bylo. Byly to měsíce, co byl naposledy takhle nadšený. Během toho, co ho ta ženská stříhala, vymýšlel jakým způsobem bude to naplácání probíhat. Měl několik nápadů, ale spoustě z nich něco pořád chybělo. Nedokázal si ale domyslet, co to bylo.
Potom ženská řekla, že mu kapitán může sundat pásku. "Opravdu si myslíte, že může?" Zeptal se Okita. No a pak uslyšel ten hlas. A v tu chvíli Okitovi došlo, co mu v jeho plánu chybělo. "Bingo." Řekl potichoučku a ďábelsky se usmál.

Rai Eshen

Eshen tam jen tak stál a pozoroval to. To, co řekla slečna neslyšel. To, co řekl Okita už ale velmi dobře, a z toho si odvodil, co asi řekla slečna. Jeho obličej se na chvilku ponořil hluboko do vlastní dlaně, než jí teda vyndal. A v tu chvíli slyšel, jak má někoho za dveřmi. Now, Eshen nebyl hajzl, nebyl zlý, a rozhodně nerad uklízel zbytky lidí ve své kanceláři. Ale zase.. Eshen velmi nerad kazil srandu ostatním, že. A Okita zrovna vypadal, že se jako náramně baví.
No, nezbývalo, než to nějak začít. Každopádně, on se k tomu teda přibližovat nebude. A hele. Za dveřmi Rick z druhé. To je ten, ze kterého si s Kitsune dělal srandu, že ho nahradí jako podkapitán dvojky. Dobrý člověk na tuhle situaci.
"Omlouvám se Ricku, že je tu zrovna povyk. Předtím, než mi sdělíš co potřebuješ, musím tě poprosit.. mohl bys prosím stáhnout pásku támhle kolegovi? Má hotovej novej střih a chtěl si ho nechat jako překvapení.." řekl mile, ale byl v tom docela dobře slyšet i rozkaz. Koneckonců, byl to kapitán. A on tykal skoro každému, kdo nebyl nad ním pozicí, takže z toho si raději nic nedělat. Pak se na Ricka ještě usmál. "A pak budeš moct sem přijít a sdělit mi cokoli, co potřebuješ." dodal k tomu ještě mile. Snad neuteče. To by byla škoda.

Aririki Rick Ginken

Rick vstoupil a lehce se uklonil. Pak zkameněl. Eshene. Ty vychrtlá šmoulí kryso! blesklo mu jen hlavou. Měl sice s Eshenem minimum zkušeností, ale díky tomu, že byl jedním z těch, kteří byli ve Světě lidí před pěti lety o něm něco málo věděl. Při vší úctě začal Rick: Si myslím, že tento povyk není ničím, co by se nedalo vyřešit s chladnou hlavou. Přemýšlejte nad tím, Mistře.
Tato slova nebyla mířená k Eshenovi. Eshen byl pro Ricka i jako kapitán celkem nezajímavá osoba. Ale z Okity měl strach. Velký strach. Proto mu tohle řekl, když se k němu blížil a čím blíže byl, tím pomaleji postupoval. Na tři... s těmito slovy Rick rychle stáhl pásku. Věděl, že Okita bude zuřit a věděl, že by to mohl schytat on. Také se snažil Okitu zmást. A věděl, že Okita mohl čekat, že strhne pásku už během počítání, tak ji strhl, než vůbec dořekl, že bude počítat. Doufal, že Okitu zmate... doufat ale u Okity nikdy nestačilo...