2. divize

-> Kitsune, Raiden
Shinigami se podíval na to, o čem kapitán mluvil. "Uhm... vrchní kapitáne... já... opravdu vám nechci oponovat, ale "čtvrtek" se takto opravdu píše... není tam "š"..." raději ale kapitána nechtěl dráždit a tak se rozběhl zpět. Nejlepší bude, ať si to kapitáni vyřídí mezi sebou na poradě. Při svém rychlém utěku se ani nerozloučil s kapitánkou 2. divize...

Hoshi Kitsune

No...on jí taky nepozdravil a už po ní něco chtěl, takže si byli kvit. Pak se prostě těch papírů zbavil tím, že je vrazil zpět tomu shinigamimu s tím, že je v tom chyba a že to má Izumi-taichou opravit a přinést na poradu. Ten se začal bránit tím, že ve slově čtvrtek opravdu 'š' není. Raiden přeci o žádném čtvrtku ani 'š' nic neříkal a na té stránce určitě bylo více slov, než jenom čtvrtek. Nemíchala se do toho ale. Shinigami pak raději zrhl, než po něm Raiden vrhne nějaký výstražný blesk.
"Hm...máte poradu, jo?" zeptala se ho, aby řeč nestála a ani jí nenapadlo, že by se jí měla také účastnit.
Artemis tam pak vyfasovala jedno masové onigiri, načež nabídl Raiden jedno i jí. "Díky." poděkovala mu na nabídku a jedno si vytáhla.

Tomisura Raiden

Raiden si povzdechl. Takhle Razaki své členy zrovna vychovávat nemusel. "Ne, tím jsem chtěl říct, že ve spojení commotio cerebri se píšou dvě M, ne jen jedno. Chápu jeho averzi ke čtvrté divizi, ale když už zapisuje poranění, tak by to mohl napsat tak jak je to v lékařské zprávě," opravil nepozornost člena 3. divize.
"No, ty máš taky poradu. Je na čase se zase začít snažit. A nemyslím jen kapitány, ale celé divize. Musíme být připraveni," vysvětlil jí Raiden krátce. "Což mi připomíná, že potřebuji aby si prosím poslala posli k dalším kapitánům, aby se shromáždili za dvě hodiny na poradu," požádal jí ještě, zatímco rozdal dobroty.
"Není zač. Jak se vlastně vede? Pár dní jsem tě neviděl, měl jsem toho nějak moc v kanceláři," dodal mezitím, co si vytáhl poslední onigiri.

Aririki Rick Ginken

Rick se jen ušklíbl. Možná, že ptákovin nadělal dost, ale tohle si úplně nezasloužil. Alespoň ze svého subjektivního pohledu. Pak lehce kývl: Byl jsem na misích. Občas fotit. Občas sbírat inspiraci na básně. Místy jsem se do divize vrátil, jen rychle něco odložit a pak zase jít. Potřeboval jsem si srovnat pár věcí. Uklidnit se. Srovnat se... mimo jiné, abych se vlastně mohl potom, jak moc jsem zlamal, podívat kapitánce znovu do očí. A nejen jí. řekl jsem.
Povinnosti shinigami a mise jsem nezanedbával. Toho se bát nemusíš. Hlášení jsem vždy nechával odevzdávat toho, kdo byl na misi se mnou. Je pravda, že jsem byl na relativně malém počtu misí, ale já potřebuji svůj klid, když... se vypořádávám sám se sebou. dodal jsem ještě. Nic z toho co jsem řekl nebyla lež. Snad až na to slovo relativně. pousmál jsem se u této myšlenky trochu kysele, ale dál jsem hleděl Tenmovi do očí. Věděl jsem, že musím být upřímný, chci-li znovu zapadnout do divize.

Tsu Utsukushi

Situace se uklidnila přesně tak, jak si přál. Žádné vražedné úmysly už dál nepociťoval a vypadalo to tak, že se i shinigami uklidnila. Bohužel na druhou stranu, ať už pospíchala kamkoliv, podle jejích slov už nestíhala. Na chvíli se Tsu zamyslel, pravou rukou si přidržoval levý loket a svoji bradu zabořil mezi palec a ukazováček na levé ruce. Skutečně myslel.
Bylo na škodu, že kvůli němu nemohla stihnout to své rande nebo kam to spěchala, musel vymyslet něco, jak ji to vynahradit. Dostal pár nápadu, ale bohužel je nijak dál nerozvíjel. Uvědomil si včas, že by se jednalo o kravinu. Vtom ho ale něco napadlo. Tedy, nebylo to nejlepší, ale mohlo to fungovat.
"Možná už je pozdě, ale furt máte čas stihnout aspoň ten začátek. Je lepší přijít pozdě, než nepřijít vůbec.", řekl nakonec s narovnaným ukazováčkem směrem nahoru. Nastavil ji ruce tak, aby mu mohla hupnout lehce do náruče. Toť byl jeho plán. Poběží s ní až tam, kam potřebovala! Perfektní plán. Neměl chybu. "S mojí pomocí bychom tam mohli být do pár minut.", usmál se na ni a už jenom čekal na to, co na to řekne. Však nebylo nic zvláštního na tom skočit do náruče cizího týpka a následně proběhnout celou Druhou divizí, ne?

-> Tsu Utsukushi

Shinigami nad tím mávla rukou. "Běžela jsem pozdě a teď to nemá cenu. Zmeškala jsem ten správný čas. Vy za to nemůžete... " ujistila ho. Zatvářila se trošku zmateně, když Tsu aktivoval svůj perfektní plán. Mimoděk se ujistila, že má své zanpakuto stále při ruce a připravené k použití. "Raději ne, děkuji..." odmítla tak zdvořile a přímo jak to jen šlo.

Hoshi Kitsune

"Já taky? To jakože bude porada kapitánů?" zeptala se překvapeně Kitsune. Tyhle porady moc nemusela. Musela se tam dívat například na Akiho falešný úsměv a sledovat jeho umění mrazit kliky. Pořád nechápala, jak se tenhle šupák, co byl už dvakrát za mřížemi, mohl vrátit na post kapitána. To fakt mělo Seireitei tak málo schopných lidí?
Tak jako tak po ní chtěl Raiden nějaké lidi jako poslíčky. "Já vím, že v téhle divizi míváme nejrychlejší shinigami...ale nezvykej si nás využívat jako poslíčky prosím..." pronesla k němu. Poslíčka zvládne dělat každý šupák. Ve světě lidí jim říkali pošťáci. Kitsune neměla divizi pošťáků. "Artemis, přiveď mi prosím toho zelenýho moulu." požádala svou parťačku, která dožvýkávala to onigiri, trochu u toho drobila na zem, tak to musela ještě v rychlosti vyluxovat z podlahy. Hned na to vyběhla ven z divize. 
"Tak znáš to...spousta papírů, každodenní obchůzka Seireitei, kdy se většinou nic zajímavého neděje...nějaký ten výcvik členů...klasika. Co u tebe?" odpověděla mu na to, jak se vede. 
Během chvíle byla vlčice zpátky s nějakým zelenovlasým ninjou. Na tváři měl veselý úsměv. Zasalutoval své kapitánce. "Kitsune-taichou." pozdravil jí. Pak se podíval na Raidena. "Vrchní kapitáne." lehce se mu uklonil, aby nebyl nezdvořák a zase vrátil svou pozornost své kapitánce. Čekal na své rozkazy. "Daiki, sežeň několik lidí, co všem kapitánům, kromě prvních tří, vyřídí, že jim Vrchní kapitán vzkazuje, ať se za dvě hodiny shromáždí v První divizi na poradu." zaúkolovala ho a podívala se na Raidena. "Chceš k tomu něco dodat?" zeptala se ho.

Rick-> Tenma Ricka poslouchal a nepřerušoval ho. Počkal, až Rick skončí. "A srovnal sis je? Uklidnil se? Jsi připraven se taichou podívat opět do očí a hledat v nich odpuštění?" zeptal se ho zcela klidně, jak on to obvykle dělával. Bylo dost možné, že naštvaný byl. Rick ho nikdy naštvaného neviděl, ale třeba to jen dokázal dobře maskovat za ten svůj neustálý klid. 
Následně kolem nich proběhla Artemis, až málem srazila Ricka k zemi. Jen o chviličku později běžela zpátky a spolu s ní Daiki, který zatím skončil s nováčky. "Oh, nazdar, Ricku. Vítej zpátky, šupáku." pověděl Rickovi a už byl někde v hlubinách divize.

Rick Ginken

Jsem přip- zarazil jsem se, když kolem mne prolétla Artemis. Lehce jsem se usmál. Ta byla taky jedna z věcí, které mi na divizi chyběly. Pak vylétla zpět s Daikim. Na toho jsem s úsměvem kývl. Jsem připraven si jít odpuštění zasloužit. To je něco co musím udělat, než ho začnu hledat. usmál jsem se Tenmovi do očí. Pak jsem se začal smát. Opravdu je to zvláštní. Oba dva mi chyběli. Ani jeden nevypadá naštvaně, i když na Tenmovi to člověk skoro nepozná. Škoda, že jsem Artemis nepotkal v klidu. To, jak by se na mě zatvářila, by mi napovědělo, jak špatně jsem na tom u kapitánky. blesklo mi jen hlavou.

Tsu Utsukushi

Stál v úplném klidu, vůbec nemrkl očima a upřeně se díval na shinigami. Myslel to smrtelně vážně, že ji tam donese. Ona se ale ujistila, jestli má při sobě zanpakuto, což ho i celkem pobavilo, a slušně ho odmítla. Co se dá dělat, nebude ji přece nutit do skoku do jeho náruče.
Své ruce si dal podél těla a chvíli tam ještě v klidu postál. Protože mu několikrát řekla, že on není na chybě a aby si z toho nic nedělal, neměl už důvod s ní dále pobývat. Ale nebylo to tak, že nebyl rád, že ji potkal, ba naopak. Mohl si procvičit konverzování a tímto měl celkem solidní základy. I když jsou jeho perfektní plány moc odvážné na okolní společnost...
"Omlouvám se ještě jednou, že jsem vás takto zdržel. Snad když se znova potkáme, tak to nebude za takových nepříznivých podmínek.", ukončil onu konverzaci. Saisha k tomu dodala zamňoukání jako znak souhlasu, Tsu ji za to podrbal, otočil se na patě a odcházel. Nakonec ještě slečně shinigami zamával a pokud po něm už nic víc nechtěla, což si on nemyslel, tak se vydal pro něco na zub. Určitě už i Saisha měla hlad.

-> Tsu Utsukushi

Shinigami pokývala hlavou. "A já vám opakuju ještě jednou, že to není vaše vina... už si to laskavě zapamatujte, nebo to do vás vtluču po zlém... " v očích se jí zase nebezpečně zajiskřilo. "Mám pocit, že se ještě uvidíme... Seireitei je malé... a náhody se stávají... naschle..." řekla a odběhla někam do pryč...

Tsu Utsukushi

Oba dva se vydali svou cestou. Cestou, která je vedla do daleké budoucnosti a oba dva tušili, že tohle nebylo jejich poslední setkání. Určitě se ještě jednou potkají... může to být kdekoliv. Na bojišti, v čajovně, v jiné divizi a nebo úplně v jiném světě či dimenzi. Osud byl vždy zákeřná věc a nástrahy, které si připravil, mohou dosahovat nevídaných rozměrů.
Ukončil své mávání na rozloučenou a zasunul dlaně hluboko do kapes svých kalhot. Začal pociťovat jemné teplo, které vyzařovalo jeho tělo. Byl naživu. Nad svojí patetickou myšlenkou se pousmál a tento sladký úsměv mu vydržel až do momentu, kdy konečně vyšel z tragické uličky. Sluneční paprsky mu začaly hýčkat póry na obličeji a trvalo jenom pár sekund, než se mu rozostřil zrak. Měl by se ocitnout na nějaké větší ulici.
"Copak si dáme dobrého, Saisho? Hmm? Co třeba dango?", navrhl své společnici na rameni. Co si budeme, začínal pociťovat šimravé pocity v břiše a s těhotenstvím to určitě nemělo co do činění. Prostě měl hlad jako každá jiná lidská bytost v lidském světě nebo chamtivá duše v SS. I když v tom druhém případě to nebylo zas tak extrémní.
Pociťoval, že má nějaké ty sladkosti uvnitř svého shihakusho, jenomže nechtěl zmenšovat své zásoby. Co kdyby přišly kruté časy? Co by měl potom jíst?
V kapsách konečky prstů ucítil nějaké ty drobáky a podle velikosti kovových kroužků odhadoval, kolik měl u sebe financí. Vytáhl všechno, co měl ve svých kapsách a zjistil, nebo se tedy domníval, že má dostatečně peněz na nějaké to dango. Super! Teď bylo ale těžším úkolem najít nějaký ten krám nebo stánek. Čím čerstvější dango bude, tím lépe! A tak se vydal po ulici a rozhlížel se okolo sebe, zda nezahlédne nebo popřípadě neucítí onu sladkost svého života.

Tomisura Raiden

"Jo, už jsme se dlouho nesešli. Navíc, musíme trochu zrevidovat snažení na dalším postupu a rozvoje Gotei 13," pravil Raiden vcelku vážným tónem. Evidentně to tentokrát bral bez jakékoliv prdele. Časy, kdy to mohli brát zlehka byly nenávratně pryč.
"Bral jsem to jako trénink pro informační divizi Omnitsukido. Předpokládám, že nováčci se ještě moc nezaškolili. A předávat případné informace mezi kapitány závratnou rychlostí je přeci jen jejích práce," vysvětlil důvod, proč pro komunikaci s ostatními kapitány chtěl zvolit právě její divizi. A zrovna proti tomuhle nemohla moc namítat.
"Zdravím Daiki, ještě sis nerozmyslel ten přestup do jedničky?" pozdravil Raiden nově příchozího a přitom si trochu dloubl do Kitsune. Ne, Daikimu takovou nabídku zatím nedal přímo, ale schopní lidé se hodili, tak proč si je neukrást pro sebe, že ano? "Dodat už asi ne. Jen aby přišli pokud možno na čas, děkuji," dodal to, že vlastně nebylo co dodat.

Hoshi Kitsune

Hm. Z toho, co jí tam Raiden říkal to znělo jako nudná porada. Vypadal však, že to bere zcela vážně. To byl u něj nezvyklé. Vždyť tenhle chlap si většinou ze všeho dělal srandu. Jsme uprostřed bitvy, která rozhodne o osudu světa...čas na Raidenovský vtípek pro odlehčení situace a nasrání nepřítele. Tenhle vážný tón a výraz k němu prostě nešel. Možná to byl jeden z důvodů, proč mu na to Kitsune neodpověděla nějakou rýpavou poznámkou, jak mívala ve zvyku.
"Nováčci z Onmitsukido mají tréninkový kemp zrovna. Mám tu ale pár lidí, kterým by trocha běhání po Seireitei jen prospěla." odvětila Raidenovi. No a pak se objevil ten Daiki. Ten se zatvářil dosti zmateně, když mu tam Raiden připomínal nějaký přestup do jedničky. Nikdy o ničem takovém ani neuvažoval a ani mu to nikdo nenabídl. Ne, že by to přijal, kdyby tu možnost měl. Byl věrný své kapitánce. Zmateně na sebe ukázal prstem. "Já? Cože?" zeptal se zmateně. Kitsune moc dobře věděla z Daikiho reakce, že si z nich Raiden střílí. "Dostals úkol, můžeš jít." pověděla Kitsune ninjovi, když Raiden řekl, že nemá moc co dodat. Ninja zasalutoval a zmizel, jak to ninjové dělají. "Chceš mi ukrást třetího důstojníka?" zeptala se pak zcela klidně Raidena. 


Rick, Tsu-> Daiki se náhle objevil u Ricka a Tenmy. "Mám pro vás úkol." oznámil jim s tím svým širokým úsměvem. Pak zbystřil Tsua opodál. "Hoj, Tsu! Pojď sem na chvíli!" zavolal na mladého shinigami, co hledal dango. Nic nebude.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se po Daikim a s úsměvem kývl. Když zavolal na Tsua, tak jsem se usmál ještě více. Další známá tvář. Shinigami kterého jsem lehce pucoval v bojových technikách. Zajímalo by mě, jestli je lepší, než býval. Promiň, že jsem tě minule tak zřídil. Vím, že to už bylo pár let, ale... Jsem Rick. nadhodil tázavě. Zároveň i pokukoval po Daikim, protože věděl, že nejspíš počká akorát až bude Tsu na doslech, aby jim začal sdělovat informace o misi či úkolu. Sice si byl vědom toho, že od Daikiho to klidně může být nějaký vtip, ale z pozice člena neměl úplně právo na Daikiho zatlačit, aby mu řekl víc. A z pozice sraba, který nebyl ochotný se v divizi ukázat několik let už tuplem ne, že Ricku?! ozval se mu v hlavě hlas, který se postupně měnil v hlas jeho osobního démona. Rick jen zamrkal. Bylo nemožné, aby s ním jeho Zanpakuto jen tak mluvilo bez meditace nebo tak něco. Ale asi má zase jen slyšiny...

Tsu Utsukushi

Kde se stala ona chyba? Proč musel být svět tak krutý? To nikdo nechápal, jak hlad dokáže být silný? Navíc zasytit hlad sladkostí jako bylo dango neuměl každý a ne každý by si to dovolil. Z toho důvodu chtěl dosáhnout svého snu. Snu, ve kterém bude dango pro všechny generace, pro všechny děti jak v Seireitei, tak i v Rukongai. Jednoduše v celém světě!
Oba dva zbystřili, Tsu pootočil hlavou a Saisha jenom natočila svá malinkatá ouška. Promluvil na něj ten týpek, co vedl onu skupinku turistů po kasárnách Druhé. Daiki, vzpomněl si na jeho jméno. A následně to šlo jako z kopce. Další známé tváře. Nejprve si všiml o něco vyššího chlápka, Ricka, a následně až utajeného nindži. Tolik známých tváří, které zničeho nic potkal... kdyby byl Tsu více citlivý chlapec, určitě by uronil nějakou tu slzičku.
V tom už ale stál u skupinky tvořenou Daikim, Rickem a Tenmou. "Ahoj všichni.", nehodlal být formální, věděl, že by to bylo zbytečné. Zřídil? Však jsme se sotva zapotili., uvědomil si, co tím Rick myslel. Jejich společný trénink... už nějaká doba to bude, od té chvíle, kdy se Rick rozhodl ho naučit kvalit skutečného bojovníka. "Rád tě znova vidím Ricku. Já jsem Tsu.", usmál se a položil mu lehce ruku na rameno. Netrvalo ale dlouho a po chvilce ji sundal. "Proč jsi mě zavolal, Daiki?", zeptal se tázavě. Měl klidný výraz ve tváři.

Aririki Rick Ginken

Rick se musel celkem držet, aby se nesmál. A tak se nedržel. Každé Tenmovo pšíknutí bylo následované uchechtnutím, vždy o trochu silnějším, než bylo to předchozí. Možná i to byl důvod, proč Tenma odešel hned jak mohl. A možná to byla ta spousta hlenu v jeho masce poté co kýchl. U této myšlenky se již Aririki smál na celé kolo a jen na Daikiho kývl: Vyrážím okamžitě, neboj. Měj se a až se vrátím, tak trošku pokecáme. Možná se jen zastavím po cestě zpátky za jedním důstojníkem, který se mě ujal jako začínajícího shinigami... s těmito slovy Rick více méně zmizel. Ostatně nesnažil se dostat mezi nejrychlejší shinigami v Soul Society zrovna krátce.

  > 6. divize

Amagasa Yami

Dívka procházela kasárnami druhé divize směrem ven, aby se zahleděla na nebe. Na nebe, jenž měla nad sebou těch dlouhých pět let. Zamyslela se. V klidu si zapálila cigaretu, přesně tak, jak by to byl udělal Rick. Nikoho jiného z druhé divize vlastně neznala. Jak se vlastně měl on? Dívka si vzpomněla na rozhovory, které spolu párkrát vedli a bylo jí naprosto jasné, že někdo jako on se mohl těžko ztratit. Natáhla do plic řádnou dávku kouře a ztěžka vydechla. Rozhlédla se kolem sebe. Vytáhla zápisník, který se naučila nosit stále u sebe. "Nadpis.. Hm, "Znovu v Seireitei"? zamyslela se. "Ne to ne, to zní.. Prostě zvláštně." pokárala Ama sama sebe. Básně, které již napsala byly vzpomínky, ale i tak, tato činnost jí velice bavila a neměla důvod toho nechat. Ve volných chvílích, jako byla tato, hledala inspiraci. Nebe, mraky.. Nic jí nenapadalo a proto trochu zasmušile znovu silně potáhla. Možná by se měla jít podívat, zda-li někdo nepotřebuje nějakou pomoc. Přeci jen proto se vrátila, aby pomohla dát Seireitei znovu dohromady. Ještě jednou a naposledy natáhla, cigaretu típla a vydala se zpět dovnitř zamyšlená nad svým tvůrčím neúspěchem.

Tomisura Raiden

"Neřeš, mazej," řekl nakonec jen Daikimu a trochu se rozesmál. Snad poprvé tento den. Smutné, kde byl starý Raiden a jeho věčné uvolňování situace.
Kapitán 1. divize pokrčil rameny. "Ukrást je ošklivé slovo, preferuji půjčit," řekl s pobaveným úsměvem. "Hodilo by se mi pár šikovných lidí. Většinu lidí z jedničky jsem převelel do ostatních divizí, aby je posílili. Takhle mi tam zbyl... Kaoru," pronesl skoro až deprimovaně. Ne, že by svému synovi nevěřil, ale bylo to s ním těžké. Byl mladej, byl blbej. Pravda, věděl i o horších potomcích, ale těch nebylo mnoho.
"A co víc, Akademie nám posílá poměrně nekvalifikovaný personál, takže je to bída," okořenil to ještě, aby to nevypadalo, že jen jeho syn byl totálně neschopný.

Hoshi Kitsune

"Na dobu neurčitou, co?" odvětila na to s tím půjčením. 
Tomu, že mu v divizi zbyl Kaoru, se uchechtla. "Copak? Zase ti vytopil půlku divize?" zeptala se pobaveně. Vzpomněla si na jednu svou návštěvu první divize během své obchůzky. Na podlaze bylo po kotníky vody...to vše diky Raidenovským genům. Věděla ale, že i přes to, že si tu Raiden na sveho syna stěžuje, tak ho má rád a je za něj rád.
Pak si postěžoval i na to, co vylézá z akademie. "Asi by to chtělo nějakou reformu školství..." navrhla Kitsune. Kdyby akademie lépe vycvičila shinigami, ušetřilo by to spousty práce a problémů. A dost možná i schůzí kapitánů.

Ama-> Ama si u vchodu do divize všimla známé trojky a ještě jedné osoby. Stáli tam Daiki, Tenma, Rick a někdo, koho Ama asi neznala. No a než se nadála, zmizeli každý jinudy. Asi měli nějaký úkol. Ama alespoň už věděla, že je Rick zpět a že Daikim s Tenmou žijí.

Amagasa Yami

Dívka se pousmála. Nestihla říct ani slovo a legendární trio se rozplynulo. Nijak jí to nepřekvapilo, mělo opačný efekt. Na její již takhle poněkud zachmuřené tváři se objevil lehký úsměv. Ona sama sice zrovna neměla nic na práci, ale pokud pracovali zrovna oni tři, tak věděla, že o práci nouze nebude. Zamyslela se nad tím, že když ještě pořád stojí prakticky u vstupu do divize, tak že by si dala ještě jednu cigaretu. Sáhla do krabičky, ve které obvykle své cigarety nosila, a zjistila, že je prázdná. Amin úsměv se na srovnal do jedné linky jako pravítko. "Stejně musím jít dovnitř pro další.." pomyslela si. Proto rovnou zamířila k sobě do pokoje. Během dne tam obvykle nebýval, pokud venku zrovna nebylo příliš ošklivé počasí, a nebo pokud si sebou zapomněla vzít dostatek cigaret.
Jednoduše otevřela dveře a okamžitě za sebou zavřela. Udělala ještě pár kroků ke své posteli. Přistoupila blíže ke stolku a zašmátrala v něm. Po kratičké chvilce vytáhla podivný sáček, který krásně voněl, tedy kuřákovi, po silném tabáku. Vzala ještě další dvě blíže nespecifikované propriety a dala se do balení cigaret. Připravit dostatek cigaret na celou její krabičku trvalo asi tak patnáct minut. Tuto zvláštní techniku výbory vlastních cigaret jí naučili někde na severu SS během jejího cestování. Při této činnosti si na tamní obyvatele častokrát vzpomněla. "Uff.. Někteří dokázali nabalit celou krabičku během několika mála minut.." zavzpomínala modrovláska. Cigarety na zbytek dne připraveny. Dívka se protáhla. Uložila zpět všechny propriety, včetně tabáku, a šuplík znovu zavřela. Ama začínala mít hlad, přesně proto se ze svého pokoje rozhodla vydat do jídelny. Ovšem ještě předtím, než odešla zavřela a zamkla za sebou pokoj a pro jistotu to zkontrolovala ještě jednou. Když zámek cvakl a dveře se zdály být pevně zamčeny dívka spokojeně pokývala a rozhodla se k definitivnímu odchodu za jídlem.

Tsu Utsukushi

Jak se tak Tsu pomaličku přibližoval ke skupince, začal slyšet neočekávanou hlasitou reakci. Pán ninžda nám začal kýchat a on neměl ponětí, co to mohlo způsobovat. Když byl čas, přemýšlel nad tím, o co mohlo jít. Jednalo se o šprým na Tsua? Nebo to bylo real? Podle reakcí Ricka a Daikiho se začal přiklánět k tomu prvnímu, že se jedná o nějaký ten žert, ale jak ze situace vyplynulo, tak to skutečně nehrál a bylo to real. Chudák, dokonce si nakýchal do té své masky a oči měl skoro rudé jako Hogo. Kdyby v onu chvíli věděl, že je Tenma alergický na kočky, sundal by Saishu z ramene a nechal ji uvelebit někde ve svém shihakusho. Kde by mu dost možná snědla nějakou tu sladkost, kterou měl v zásobě, ale aspoň by chudák Tenma nevypadal jako balón, který měl každou chvílí prasknout.
Dostal od Daikiho rozkaz. Měl zajít do Desítky a informovat kapitána, holt ještě netušil, že Desítka měla kapitánku, o nadcházející schůzi. Měl na to dvě hodiny. Karty byly rozdány a každý se rozletěl svým směrem. Rick zmizel a následně i ostatní dva. Tsu nikam moc nespěchal. Neměl potřebu se vypařit jako pára nad hrncem a bleskovou rychlostí být v jiné divizi. Nebyl Raiden, že?
Rychlejším krokem a s rukama za hlavou prošel okolo, pro něj ještě neznáme, Yami-san. Netrvalo dlouho a už také zmizel.

---> 10. divize

Tomisura Raiden

Pokýval hlavou. Doba neurčitá byla u shinigamiho krásný pojem. Přeci jen většinou nemohli umřít na stáří, ale mohli umřít na... opotřebování. A že jich Izuna opotřeboval vcelku hodně.
"Kéž by jen půlku divize. Během tréninku málem utopil tři kočky a jednu veverku," dodal zoufale. Co když se teď ty kočky rozhodnou mstít, zmutují jak Fluffy a spálí Seireitei na popel?
"Než by se schválila nějaká reforma, tak budem všichni šediví. Znáš politiku. Ale už pracuji na jiném řešení. K tomu asi Daikiho využiji," sdělil jí nakonec. To bude taky téma porady.
"No, co se rovnou vydat k nám do divize? Seženeme si nějako občerstvení a tak. Očekávám, že minimálně půlka kapitánů příjde pozdě, ale kdyby náhodou přišel dřív, tak si můžem pokecat neoficiálně," navrhl Kitsune nakonec. A vůbec hlavním důvodem nebylo, že už neměl onigiri.

Hoshi Kitsune

Kitsune se musela zasmát tomu, co Kaoru zase provedl. Ten kluk byl číslo. Byla ale pravda, že v divizi by ho nechtěla. Kdo by po něm pořád vytíral. A jestli měl prořízlou pusu jako třeba Hikaru nebo to byl druhej Raiden...tak na to by asi neměla ani nervy.
Pak přišla řeč na tu reformu. Kitsune se zamyslela. "Nemá s akademií něco Izanagi? Nemohl by se o to nějak postarat?" nadhodila. Při zmínce o tom, že Daikiho asi využije se na něj podívala s pozvednutým obočím. Nevěděla, jestli chce vůbec vědět, k čemu chce jejího nejvěrnějšího miniona využít. Daiki byl velmi dobrý shinigami, proto byl take její třetí důstojník. Ovšem míval trochu problémy s respektem.
Následně Raiden navrhl vydat se rovnou do první divize. Nějaké jídlo a tak prý. Kitsune to jeho "tak" znala. Obvykle to zahrnovalo nějaký alkohol. S tím ale, jak Raiden zvažněl po útoku na Seireitei, si nebyla jistá, jestli se nezměnilo i tohle. Popravdě ho už dlouho neviděla pít a když už, tak jen maličko. A že s ním kdysi popíjela často. Trochu jí ten starý Raiden chyběl. Tenhle byl takový zasmušilý a to se k němu moc nehodilo. 
"No...proč ne. K těm papírům se odmítám vracet a obchůzka může počkat po poradě." odvětila mu s úsměvem. Artemis nevedela, jestli se radovat z občerstvení nebo být zklamaná ze zrušené procházky, na kterou se těšila.


Ama-> Ama došla do jídelny divize. Nebylo tam zrovna moc lidi, ale u jednoho stolu si všimla malé brýlaté dívky. Zrovna jedla rámen a pri tom četla nějaké papíry, kterých měla celý štos. Tak jako tak to vypadalo, že jesjestli Ama chtěla něco k jídlu, musela si říct kuchařce, jelikož doba oběda ještě nebyla a snídaně byly už pryč.

Amagasa Yami

Ama byla sice hladová, to ano, ale i tak si všimla brýlaté dívky, jež měla očividně hodně práce. Zaujalo to její pozornost. Sledovat někoho, jak pracuje jinak, než že se v boji ohání zanpakuto byl vážně zvláštní. Modrovláska se lehce pousmála. Zašla ke kuchařce a poprosila o něco k jídlu. Pokud jí bylo vyhověno, vzala jídlo a zamířila směrem k dívce. "Zdravím!" řekla Ama, když k ní došla. "Mohla bych si přisednout?" dodala ještě. Nechtěla dívku z čtení příliš vyrušit. Sama si byla dobře vědoma toho, jak je nepříjemné, když je někdo zamyšlený, nebo začtený a někdo ho z ničeho nic vyruší. Vzpomněla si na jeden okamžik, kdy takhle jednou sledovala oblohu, cítila závan inspirace a přesně v ten okamžik jí zastínil jeden mladík s velice prapodivnou otázkou. Už si ani nevzpomněla, co přesně to bylo, ale byla si naprosto jistá, že to bylo velice výstřední. Ama zamrkala.
Když se mladá shinigami probrala ze svého snění, znovu na dívku pohlédla se slovy "Ahoj, jsem Ama. Docela by mě zajímalo, co přesně čteš." na okamžik se odmlčela. "Pokud pracuješ, ráda ti pomůžu!.." po tomto prohlášení Ama trochu znejistěla, nevěděla totiž, jak ona dívka zareaguje.