2. divize

Aririki Rick Ginken

Rick jen kývl na odmítnutí kočky. To bylo dobré. Pak prohlásila, že má podepsat papíry, které... Ne. ušklíbl se Rick, ale pak se začalo dít něco, co Rick nezažil ani se když v Rukongai nepochopil ohledně platby od drogového kartelu. Ne... NE! Rick začal ustupovat od kočky, která začala mít jiný vzhled. Bleskly tam jantarové oči... a Rick se zastavil a sevřel pěsti. Eshene? Nechceš mi dělat zástupce? Ten můj podle všeho brzo umře. ozval se mu ze vzpomínek Kitsunin hlas. Vzpomněl si, že Kitsune tehdy nikomu v divizi neřekla, kam jde. Vzpomněl si, jak se na výpravou za ní domluvil s Tenmou a Daikim. Ale to Kitsune bylo jedno. Rick se podíval do jantarových očí a kleknul a ledovým hlasem řekl: Ne. tentokrát v tom však byl veškerý vztek okolo situace za posledních pět let. Přesto byl ten hlas Akiovsky chladný.

Aririki Rick Ginken

Rick se na to díval s celkem zaraženým výrazem. Nyní mu už bylo jasné, že si z něj někdo hodně střílí a nebo má solidní halucinace. Na tohohle bejka nemám. breptl sám pro sebe. Pak se začal rozhlížet, kam by mohl zmizet. Někde muselo být něco, čeho by se mohl zachytit. Ať už obrazně, nebo doslova. Táhni ode mě a umej si vlasy, ať si zas můžeš udělat Frozen cop! houkl na Eshena napůl naštvaně, napůl zoufale. Opravdu nevěděl, co dělat, ale věděl, že nechce dělat to, na co chce Eshen. Ať to bylo cokoliv.

Aririki Rick Ginken

Byla tma. Někdo mě předávkoval a já umřel. Chybí mi snad kvůli drogám to, jak mi někdo něco šlehnul? Nebo jsem si naopak něco přidal? Pak znovu viděl. A že NĚCO viděl. Rick se díval na Okitu. Pak si protřel oči. Znovu se podíval na Okitu. Cítil se jako by se mu splnily jeho nejtajněj- Opatrně vstal. Vypadal vyplesknutě, jak kdyby ho Okita už tím bičíkem jednou švihl. Opatrně je začal obcházet. Jestli si myslel, že ho bude probouzet to, jak Okita málem sebe i Ricka odpálil svou bazukou into oblivion, tak tohle ho bude pronásledovat dalších 10 životů. Já... chci jen... k těm dveřím... říkal opatrně. Docela se začínal bát. Co by teď dal, za svlékajícího se Yoshira.

Aririki Rick Ginken

Rick už téměř doufal. Ale pak ho Okita vzal za ruku a práskl po stehně. Toto bylo pro pankáče už moc a při dalším Okitově nápřahu se mu vytrhl. Jako bonus si všiml pout. A do pr... Rick se otočil na dveře a vyběhl k nim plnou rychlostí. Bylo mu jedno jestli je sjetej a jestli se uspí nárazem do stěny, kde vůbec nemusí být dveře. Pro něj teď bylo směrodatné to, že se jeho přeludy stáčely čím dál tím šílenějším směrem. Mně nějaký ten výprask upřímně vadí, Okita-sama! křikl během toho, protože si znovu vzpomněl na scénu z šesté divize.

Aririki Rick Ginken

Rick se jen díval na Artemis a v hlavě si srovnával fakta. Zopakovalo se mi tohle místo. To znamená, že rozhodně byla reálná celá tahle situace až do vytažení šunky. Pak zakroutil hlavou a s vážným pohledem do vlčích očí nadhodil: To bych si nedovolil. Zároveň přemýšlel. Za tohle může ta kočka. Je to iluze? Rick se posadil do tureckého sedu. Lam kosti, trhej svaly, Zachary! propojil se se svou Zanpakuto. Pokud by to byla iluze, tak by ji mohl se svou iluzijní zanpakuto prohlédnout. Pokud to bylo něco v drápcích té kočky... Tak nejsem ani v exkrementech. Jsem přímo na dně septiku.

Aririki Rick Ginken

Rick se postavil a rozhlédl se. Tohle není dobrý. Tohle není dobrýýýýýýýýýýýýýýýý! pak se najednou vše rozjelo jako na horské dráze. Rick měl za normálních okolností rád rychlost, ale tohle ho děsilo. Tím víc, s ohledem na to, co mu při jeho "odchodu" řekla Artemis. Objevil se u Kitsune, přesně jak čekal. Ta ale vypadala jako z nějakého starého gangsterského filmu. Tohle je ujetý... pomyslel si, ale neubránil se úsměvu. Pak na něj ale promluvila. Rick slyšel slova, ale nemohl je spolknout. P-prosím...? zeptal se a na tvrdé tváři se objevilo něco, co tam dlouho nebylo. Možná několik desetilétí. Slzy. Pokud se mu halucinace měla dostat pod kůži, tak nyní se jí to podařilo.

Aririki Rick Ginken

Rick nevěděl co odpovědět. Nadechl se, ale neměl co říct. Nevzlykal, ale slzy se mu přesto po tvářích valily v proudech. To by mi Kitsune neřekla. pomyslel si a vstal. Utřel slzy a začal se rozhlížet. Mysli na to, že to není skutečné. Stejně jako ten Eshen nebyl skutečný. Stejně jako ten Okita bohužel nebyl skutečný. Rick se otočil. Za sebou by měl mít dveře, pokud to byla Kitsunina kancelář. Znovu utřel slzy, protože skoro neviděl. Jak se z toho mám dostat? Co tohle všechno sakra je?

Aririki Rick Ginken

Rick se díval přeludu Kitsune do očí. Nevěděl, co s tím bude dělat a pak... se vše rozplinulo. Rick okamžitě vstal a šel do takového náklonu, aby mu modrá kapalina nestekla znovu do rány. Trochu jí opatrně nabral do panáku a z toho přelil do prázdné lahvičky. S tímhle budu potřebovat do dvanáctky... nebo pětky... nebo jedni... někam! pomyslel si. Cítil se jako po infarktu. Šel do koupelny, tam se opatrně očistil a pak až osprchoval.
Co to sakra bylo...? pomyslel si pak, když seděl v kalhotách na posteli, sušil si vlasy a koukal na skleněnou lahvičku s kapalinou. Tohle... byl... totální úlet. pak vstal a vyrazil i s lahvičkou do čtvrté divize.

> 4. divize

Hoshi Kitsune
---> 1. divize 
#KancelářKapitánky

Kitsune se konečně vrátila z první divize. A jako obvykle jí všichni sháněli, když tu zrovna nebyla. Jak jinak. 
Tenma jí stihl informovat o tom, že tu byl kapitán jedenácté divize. Daiki zase, že poslal Ricka do dolů, přesně jak mu řekla. Nami zase, že Rick to popletl a místo hlídání nejprve kutal. Kitsune se nad tím musela pobaveně pousmát. Tak trochu čekala, že to tak možná dopadne. Třeba se z toho poučil. 
Tak jako tak většina papírů z jejího stolu opět záhadně zmizela, takže měla práce méně. Tu udělala, pak ještě nějaké klasický kapitánský stuff, co dělávala, když nepapírovala. No a nezbývalo, než jít spát. 

Druhého dne z rána seděla Kitsune opět ve své kanceláři. Artemis spokojeně žužlala kost na svém polštáři vedle kapitánčina stolu. 
No a tak Kitsune čekala koho k ní osud zavede, než dorazí Kaoru.

Aririki Rick Ginken

4. divize >
#Před Kitsuninou kapitánskou pracovnou

Rick dorazil do druhé divize skoro až za svítání. Byl znavený a zmatený. Hodil si ještě jednu sprchu a přemýšlel co dál. Budu potřebovat pomoc své kapitánky. pomyslel si Rick. Věděl, že to tak bude nejlepší. Ale částečně měl stále na mysli to, co mu řekl přelud z jeho deliria. Tak došel před kapitánskou pracovnu dost nervózní, ale s oběma nákresy a relativně lepší náladou. Snad to nebude tak hrozné. pomyslel si a zaklepal

Hoshi Kitsune
#KancelářKapitánky

Kitsune tam tak vyplňovala nějaké papíry, co se přes noc nahromadily. Dvojka hold nikdy nespí. Artemis náhle zvedla hlavu od žvýkání a Kitsune hned vzápětí došlo proč. Blížilo se k nim jedno známé reiatsu. Hm...že by? 
No a pak se po chvíli ozvalo zaklepání. Kitsune chvilku nic neříkala, i když věděla, kdo za dveřmi stojí. A nebo možná proto. "Dále." vyzvala ho. Mezitím papírovala dál. Byla ale dost zvědavá, s čím se za ní Rick rozhodl přijít.

Aririki Rick Ginken
#KancelářKapitánky

Rick vešel a lehce se uklonil. Dobré ráno, Hoshi-taicho. Rick se poté napřímil, ale mluvil stále se stejnou úctou. Přišel jsem Vám prozradit, že se v Gotei 13 děje nějaká... konspirace. Rick si povzdechl a pokračoval: Bohužel toho moc nevím, jen to, že mě někdo otrávil a že někdo další, když měl příležitost získat vzorek jedu, který jsem vzal do čtyřky na rozbor, ten jed vzal a uprchl tak rychle, jak to jen šlo. během Rickova proslovu nebyla jediná mezera, ale přesto si Kitsune mohla všimnout, že tady se Rick zatvářil tak, jako když se mu do něčeho hodně nechce: Bude asi lepší, když ám to převyprávím celé, abyste měla lepší představu. Včera večer mě v pokoji navštívila na první pohled obyčejná divoká kočka. Poté, co jsem jí nabídl psí pamlsek, protože kočičí u sebe nenosím, jsem dostal drápanec přes hruď. Tím byl do mě infikován halucinogen, z jehož iluzí jsem se probudil až během noci.
Poté jsem okamžitě vyrazil do čtvrté divize s vzorkem jedu, který zůstal v přímé blízkosti rány. Tam si mě okamžitě odchytla blond žena, celkem k- Rick zakroutil hlavou. Profesionálně, navíc možná patří k lidem, kteří můžou za tvoji otravu. Vypadala takhle.... a měla takové tetování na ruce. prohlásil pankáč a ukázal dvě kresby, které byly velmi přesné. Ta mě vzal do nemocničního pokoje, položila a vzhledem k tomu, že jsem byl vybledlý a ztrhaný, tak jsem se ani nedivil, že okamžitě vzala mojí storku o tom, že jsem byl otráven a odnesla můj vzorek na přezkoumání. u tohohle se bývalý podkapitán ušklíbl a pokračoval: Po chvilce mi začlo docházet, jak hloupé tohle bylo. Neptala se na to, jak se do mě ten jed dostal, jaké měl účinky, vlastně na nic. A nechala mě tam. Pak tam přišli dva doktoři a... společensky mě upozornili, že čekali prázdný pokoj.
Vyrazil jsem hledat tu ženu. Na recepci mi řekli, že je to Asuna a že žije ve 4. divizi s manželkou. Vyrazil jsem k jejich pokoji, ale ten byl vybílen, všechny nepotřebný věci vyházené pryč a otevřené okno, kterým utekli už před delší dobou. Rick si povzdechl. Forma se mu už začínala vracet, ale stále vypadal dost přejetě. Poté jsem se okamžitě vrátil zpátky do dvojky, trochu se sebral a vyrazil sem. Nevím, co přesně se děje, ale v Gotei 13 se děje něco nekalého. Možná je to jen uprchlý pokusný projekt čtvrté nebo dvanácté divize. Možná je to nějaký velký problém. Ať tak nebo tak... Rick se uklonil: Není mi jedno, jestli bych byl ve vyšetřovacím týmu, nebo ne. Naopak, velmi rád bych našel ty, kteří jsou za tohle zodpovědní. Ale hlavně chci, aby to bylo pro jistotu prošetřeno odborníky. Což já až tak moc nejsem. Ale chtěl bych být po ruce, bude-li mi to povoleno. pronesl nakonec.
Díval se Kitsune do očí. Byla spousta věcí, o kterých si s ní chtěl promluvit, na které by se jí chtěl zeptat... bylo to na něm vidět. Ale také bylo vidět, že na ně počká, dokud nepříjde správný čas. A Rickovi okamžik, kdy po Seireitei pobíhá halušková kočka, za správný čas nepřipadalo.

Hoshi Kitsune
#KancelářKapitánky

Kitsune tam tak psala to bůh ví co, zatímco se čekalo na Daikiho. Rick tam tak stál před jejím stolem. Nevyzvala ho, aby si sednul, to byla pravda. Ono to ale stejně bylo zbytečné.
Rick se opět rozpovídal. Kitsune si nevšimla, že se na ní nedívá protože ona se zase nedívala na něj. 
Když začal s tím, co dělal těch pět let, na kratičký okamžik se její ruka zastavila, než opět začala psát. 
Rick zatím mluvil dál a koukal při tom z okna. Když skončil bylo opět chvilku ticho. 
"Dokud si to uvědomujete..." odvětila mu.
V tom dorazil Daiki. Zmateně se díval z Ricka na kapitánku a naopak. Kitsune odložila psací náčiní a papír složila. Podala ho zelenovlasému ninjovi. "Zanes to Vrchnímu kapitánovi." řekla mu. Daiki se tvářil stále zmateně, ale uklonil se a po ninjovsku vyklidil prostor. 
Kitsune se opřela ve své židli. Netrpělivě si poťukávala prsty o opěrku. Čekala tu ještě jednoho šupa.

Aririki Rick Ginken
#KancelářKapitánky

Rick jen lehce sevřel pěsti. Bylo mu jasné, že kapitánka ho v tom dusí záměrně. Nebyl ale naštvaný na ni. Spíš na sebe. Kdyby před lety nebyl hlupák, nemusel si tohle všechno zasloužit. Pak se jen otočil na Kitsune a uklonil se: Mám zde čekat s Vámi, Hoshi-taicho? Nebo mám již odejít? Nevěděl, co by ho bolelo více, jestli zde čekat dál v tichosti, nebo odejít z kanceláře. Na druhou stranu... Mohla by konečně přijít nějaká věta od Vás. Vy se mě chcete taky na něco zeptat? Nebo proč jste se tak zarazila, Kitsune-sama? Všechny tyto otázky se Rickovi honily hlavou. Ale on jim radši nedal možnost proplout na povrch.

Tomisura Kaoru
>>> Odněkud, ale nejspíše 1. divize. #Přes pozemky, až do kanceláře

Bylo známo, že shinigami jsou schopní žít až tisíc let, možná víc, když je někdo nevymazal. Tím pádem bylo naprosto logické, že si i trochu protahovali dětství, i když jejích těla už dorostla do dospělé podoby. A něco takového občas zažíval Kaoru, ve kterém se mísil smysl pro povinnost a dítě, které přišlo o své nejlepší roky dětství. Teď si vesele dělal jednu hvězdici za druhou, promíchanou s přemety až ke kasárnám 2. divize. Byl natěšený na to, že zase něco podnikne s Kitsune a Artemis.
A tak se stalo, že najednou lidé v kanclu uslyšeli hlasité žuch a na okně do kanceláře byl najednou nalepený něčí obličej. "Od kdy zavíráš okno!" zahulákal Kaoru, když se odlepil a několika dalšími hvězdicemi to obešel až ke dveřím do kanceláře, které sebevědomě rozrazil, pokud byly zavřené. "Tomisura Kaoru se hlásí do akce Hoshi-taicho!" prohlásil hrdě.

Hoshi Kitsune
#KancelářKapitánky

Seděla a stále si poklepávala prsty o opěrku. Artemis seděla klidně vedle ní a sledovala Ricka. 
Když se Rick zeptal, jestli má počkat s ní nebo odejít, Kitsune s eho možná zželelo...a možná taky ne. "Sedni." řekla mu. Trochu jí to ujelo a zatykala mu. Sice to možná znělo jak na psa, ale říkala mu tím, že si může konečně sednout a taky to, že má čekat s ní. 
Čekali takhle pár minut, než se Kitsune něco rozmázlo o okno. Kitsune nahodila slušný facepalm. "Od posledně, co jsi tohle zkoušel..." odpověděla tomu fleku na svém okně. 
No a během chvilky se dveře rozrazily. Kitsune vstala od stolu. "Tak můžeme vyrazit." pronesla. Oba hoši museli být očividně dost zmatení. Nebo aspoň Rick. Kaoru si jistě myslel, že jdou na ten trénink. 
"Ginkene-san...zaveďte nás do pokoje té Vaší Asuny." pronesla k Rickovi.